Misa na cestach

Fotky z Paříže

2010-05-03T21:00:00.003+01:00

Naposledy jsem slíbila několik fotek z Paříže a i když mi to trvalo několik týdnů, přece jen se mi povedlko dát dohromady výběr 66 fotek.

Najdete je v mojí fotogalerii.

Jinak teď toho moc poslední dobou nestíhám, protože učím 3 třídy a dělám práci kterou jsem dělala i před tím ... ale přípravy mi přece jen zaberou hodně času. Doufám, že tato praxe přinese ovoce a já budu mít plný úvazek od nového školního roku.

Jaro 2010

2010-04-14T21:04:00.008+01:00

V průběhu března a dubna jsem se zůčastnila a podnikla několik věcí, které stoji za zmínění:

Salsa charitativní party
Zůčastnila jsem se a zatancovala jsem si na velké charitativní salsa party v Londýně, která byla spoluorganizovaná s naším klubem. Dokonce jsem si koupila kvůli tomu i šaty ... a ti, co mě znají ví, že to je hodně velký krok.
Velmi dobře jsme si zatancovali, ale také jsme si užili vystoupení profesionálního tanečního páru, který je kromě jiného také hvězdou televizního programu "Strictly come Dancing". Oba jsou v programu jako profesionální tanečníci již asi 7-mou sezónu a oba dva to jednou vyhráli, když tancovali s celebritou.
No a protože šlo o charitu, mohly jsme se nechat s nimi vyfotit a cena za koupenou fotku šla na charitu, takže jsme se vyfotily :-)

Z leva: Darren ze Strictly come Dancing, moje kamarádka Sharon se kterou chodíme tancovat salsu, moje maličkost, kamarádka Katka a nakonec Darrenova partnerka Lilia, která je také ve Strictly come Dancing

Návštěva palác ve Waddesdon
Dvě kamarádky z Japonska a já jsme navštivily velký palác ve Waddesdon. Je to, nebo spíše byl, jeden z mnoha domů velmi zámožné rodiny, která má a měla domy hlavně v Rakousku, Německu a Francii, ale několik paláců měli i v Anglii. Tento "dům" byl předán do veřejné zprávy někdy v 60-tých letech, ale rodina je pořád v dozorčí radě. Dům je otevřen pro veřejnost i s obrovskou zahradou a parkem.

Nebylo v ten den nejlepší počasí, ale něco jsme předse jen viděly. Tady jsou nějaké fotky.

Historickou část Hatfieldu
I když jsem do Hatfieldu chodila do sportovního klubu cvičit a plavat, tak jsem do starého Hatfieldu nikdy nešla. Tady je jen pár fotek.

Navštěva Paříže
Protože školy mají v Anglii nejméně 2 a ½ týdne velikonoční prázdniny, využila jsem volna a odjela navštívit kamarádku, se kterou jsme se přes 2 roky neviděly. Poznaly jsme se v době, kdy žila v Praze, naposledy jsme se viděly když žila v Londýně a teď žije v Paříži. Za tři dny jsme viděla všechno, co jsem navštívila při svých předešlých návštěvách ... ale jak jsem si uvědomila, tak to je již nejméně 12 let zpátky.
Víc komentářů připravím u fotek.

Veselosti počasí

2010-04-06T20:01:00.005+01:00

Tak se opět hlásím po delší době z Anglie.

Než se rozepíšu, tak nejdřive 3 fotky stejného pole, které je několik metrů od domu kde bydlím:

první fotka je ze začátku ledna, kdy jsme tady měli tolik sněhu, co mnoho lidí nezažilo
druhá fotka je focena jen o 10 dnů později, kdy během asi 30 hodin všechen sníh roztál a pole se změnila v rybníky
třetí fotka je jen 10 dnů stará, kdy se již všechno začíná probouzet a kvést

Nové staré auto

2010-02-04T23:15:00.003Z

Jak jsem již několikrát psala, žít v Anglii bez auta není sice nemožné ... ale je to mnohem náročnější a také mnohem dražší, protože veřejná doprava je někdy až přehnaně drahá.

Takže se mi vyskytla příležitost si koupit staré auto ... nebo spíše jak tomu říkám ... větší nákupní tašku, do které nezatéká a má 4 kola :-) Nejezdí rychle (protože je to jen litr), ale dopraví mě kam potřebuji :-)

No a tady je jedna fotka mého malého Nissanu Micra na ukázku:

To autíčko měla posledních mnoho let starší pani, která asi již zápasila s řízením a tak je to trochu oťukané a poškrábané ... ale to se na jízdě stejně nepozná :-)

Sníh a pořád je ho tady dostatek

2010-01-07T21:10:00.003Z

Jen krátce ... ze zpráv v Čechách víte, že jsme tady trochu zapadani. Na několik hodin a na některých místech se doprava zastavila, ale jinak se dá relativně normálně fungovat.

Ale školy jsou zavřené ... jeden z důvodů je to, že studenti se do školy dostanou, protože jsou z okolí, ale učitelé dojíždí poměrně velké vzdálenosti a tam si nikdy nemůžete být jisti, jak to s dopravou půjde. Takže, pokud není jistota, že může dorazit do školy dostatečný počet dospělých, škola se neotevře.
Další problém, který školy mají ... nemají moc vybavení na úklid sněhu a tak velkých ploch, aby to všechno bylo v pořádku.

Takže jsem druhý den prožila doma, ale také jsem byla na dlouhé procházce tady po okolí ... po přestěhování jsem to ráda tady v okolí poznala. Tady je několik fotek.

Sněží - leden 2010

2010-01-05T22:56:00.004Z

Tak dnes jen v rychlosti ...

Jak jsem zjistila, tak i v Čechách se objevila informace, že se Anglie pokryje sněhem a protože tady na takovou situaci nejsou zvyklí a z rozumných důvodů ani připraveni, tak asi se zítra nepůjde do školy.

Tady u nás začalo sněžit někdy kolem půl desáté večer a za hodinu to vypadalo asi takto:

Musím se přiznat, že jsem se šla i projít, protože jsem se na sníh těšila na Vánoce do Čech a každý den bylo nad nulou a bez sněhu (až na několik hodin před mým odletem).

Pokud se jedná o to, že život se tady při sněžení zastaví, tak tomu rozumím ... mají tady sníh jen několik dní v roce a to taky jen posledních pár let. Takže naco by potřebovali měnit zimní pneumatiky na kola, nebo nakupovat drahé vybavení na úklid silnic ...

Uvidíme, kolik sněhu bude do rána (podle předpovědi až 15cm nebo více) a snad by mělo sněžit i další dny. Budu Vás informovat :-)

Barclays ATP World Tour Finals at The O2 - London, November 2009

2009-12-20T16:51:00.002Z

V červnu 2008 jsem byla na Wimbledonu a přihlásila jsem se do losování o vstupenky na Barclays ATP World Tour Finals, které se mělo konat v Londýně v listopadu 2009. Lístky jsem nevyhrála, ale byla jsem vylosována v druhém kole a získala přednostní právo k zakoupení vstupenek ještě před tím, než půjdou do veřejného prodeje.

Takže jsem toho využila a v březnu jsem koupila vstupenky. V tu dobu jsme nevěděli, kdo bude v Top 8 nebo jaké bude nalosování. Prostě jsme riskli čtvrtek, jako poslední den jedné ze skupin.

Až do listopadu se nic nedělo a nakonec po nalosovaní jsem si nemohla přát lepší den pro návštěvu tohoto podniku. Protože hrál domácí favorit Andy Murray, čerstvý vítěz US Open Juan Martin Del Potro a také můj osobní favorit a první hráč světového žebříčku Roger Federer. Den z kategorie snů a nejen na papíře, ale nakonec taková byla i realita.

Dva velmi dramatické 3-setové zápasy ... a na konci dne o postupujících rozhodoval rozdíl jedné jediné hry. První zápas vyhrál Andy Murray a porazil Fernanda Verdasca. Druhý zápas vyhrál Juan Martin Del Potro, který porazil Rogera Federera, ale oba hráči z tohoto zápasu postoupili do dalšího kola.

Nesmím zapomenout ani na zápasy čtyřhry, protože hráči předvedli opravdu vysokou úroveň a tak i tyto dva zápasy jsme si užili.

Tady je několik fotek z úžasné akce.

Několik fotek z tohoto podzimu

2009-12-19T17:00:00.006Z

Kromě toho, že jsem pracovala a zároveň studovala, v listopadu pak balila a stěhovala se, snažila jsem se také žít ...

Již od loňského září chodím do klubu jednou týdně tancovat salsu, našla jsem tam několik velmi dobrých kamarádů a jedna z nejlepších akcí byla letošní Halloweenska party ... a tady najdete několik fotek.

Také jsem s kamarádkami vyrazila do Londýna na Vánoční výzdobu a došli jsme do Hyde parku, kde byl německý Vánoční trh ... s týpickým jídlem a stánky. Byla to taková malá mezinárodní výprava, protože jsme byly 4 (jedna slovenka, jedna angličanka, jedna japonka a já) ... a tady je fotka. Také tam bylo kluziště, ale bylo na celý den dopředu vyprodané vstupné a kromě toho se dostavilo typicky anglické počasí a začalo mrholit.

No a nakonec fotka domu, kde bydlím v podnájmu.

Konec roku 2009

2009-12-19T14:07:00.001Z

Všem svým kamarádům a známým, kteří čtou můj blog se omlouvám, že jsem na svém blogu o sobě nedala vědet skoro 4 měsíce. V průběhu této doby se toho hodně stalo a změnilo a psát o událostech v jejich průběhu se mi moc nechtělo. Takže pokud se těď začtete, získáte uplný pohled (tedy snad).

První novinka:
Tento týden jsem oficiálně ukončila studium na univerzitě v Roehapton, které je určené bývalým učitelům, kteří neučili více jak 2 roky a chtějí se k profesi vrátit. Nebyla jsem v kurzu jediná cizinka, ale ty ostatní tady žijí mnohem déle (více než 10 let). Součástí kurzu byly hodiny věnované především tomu jak učit yda v Anglii. Takže jsem získala základní představu jaké metody se používají, co učitel a studenti smí a nesmí, ale také jsme se věnovali tomu jaká je legislativa kolem školství.
Součástí kurzu byla také praxe ve škole, ale protože všichni jsme byli již učitelé, praxe byla jen na 2 týdny. Ostatní si potřebovali jen osvěžit, co je nového a jak se škola změnila. Pro mně to byl úplně nový svět.

Druhá novinka:
Před ukončením praxe jsem dostala nabidku ve škole zůstat. Protože mým sen byla práce ve škole, tak jsem tuto nabídku přijala a od konce listopadu pracuji ve škole. Pracuji v oddělení matematiky, většinou jsem ve třídách jako druhý učitel, ale mám i svoji malou skupinu studentů, které připravuji na závěrečné zkoužky. Také mám na starosti administrativu kolem oddělení, protože toho papírovaní je neskutečné množství ... ale to určitě znají i učitele v Čechách. Prostě se snažím pomáhat a podporovat kolegy v oddělení.
Pokud se jedná o budoucnost, tak je velká šance, že bych mohla na škole zůstat jako učitelka ... ale to všechno ukáže čas.

Třetí novinka:
Po dobu studia na univerzitě (i když to bylo jen 25 dnů v průběhu 3 měsíců) jsem pořád bydlela na starém místě a pracovala pro mé bývalé šéfy, ale situace se v průběhu doby vyhrocovala, až to vyvrcholilo situací, kdy zůstat na stejném místě bylo neúnosné. Proto jsem byla ráda, že se můžu odstěhovat a osamostatnit a začít pracovat ve škole.
Přes kamarádku jsem si našla podnájem, kde mám pokoj a svoji vlastní koupelnu. Domácí je v pohodě a zároveň nebývá doma každý den a tak mám často dům celý sama pro sebe. Do školy mi od baráku jezdí autobus a tak s dopravou nemám žádný problém.
Hodně studentů ze školy bydlí ve stejném místě jako já a tak je potkávám na ulici, v autobuse nebo v obchodě ... je to hodně velká změna po těch letech určité izolace.

Jak jste si přečetli, můj život se v průběhu několika měsíců, nebo možná týdnů, otočil úplně jiným směrem ... řekla bych tím správným směrem.

Další léto v Anglii ... rok 2009

2009-09-05T15:49:00.002+01:00

Po víc jak 2 měsících jsem se rozhodla, že napíšu pár řádků do svého blogu. Protože se nic moc nedělo – nebyl důvod ke psaní.

Léto tohoto roku bylo v hodně bodech jiné, než ty dvě léta předchozí. Hlavně jsem nebyla nikde na dovolené, vůbec jsem se nedostala do Čech a ani jsem nevyjela někam tady v Anglii.

Nejteplejší počasí jsme tady měli v červnu a pak to bylo léto takové na střídačku ... skoro každý den sprchlo ... vetšinou se teploty pohybovaly kolem 20 až 25 stupňů. Ale i sluníčka jsme si užili dost ... takové ideální léto pro mě.

Šéfové prožili 2 týdny dovolené ve Španělsku, ale tentokrát jsem s nimi nebyla a pak ještě prožili týden na dovolené v Anglii (Cornwall). Takže jsem tady byla sama a starala jsem se o dům. Také jsem si naplánovala hodně programu s různými kamarády, které nemám šanci normálně dělat ... ale všechno bylo jinak, protože jsme si týden odležela se svinskou chřipkou a dalších několik týdnů se y toho ještě hrabala. Naštěstí šéfové nebyli doma a tak jsem to odstonala sama a nikdo to odemně doma nechytil.

Kromě tohoto zážitku mam jeden velký zážitek a to návštěvu Buckinhamského paláce. Sídlo královny je otevřeno jen na 6 – 8 týdnů v roce, když je na letní dovolené a v paláci se nepracuje. Jsou přístupné skoro všechny oficiální prostory a tak si člověk dokáže představit, co asi vidí hlavy států při státních návštěvách. V prostorech paláce bylo přisně zakázano fotit, a tak mám jen fotku paláce ze zahrady. Byly to úžasné skoro 3 hodiny, kdy se člověk neprochází v muzeu ale v opravdu funkčních prostorech.
Součástí prohlídky byla speciální expozice (asi ve 3 místnostech), která se tento rok věnovala výročí založení Commonwealthu a tak tam byla výstava darů z různých zemí, které královna dostala při svých návštěvých, a také tam bylo velké množství královniných šatů z těchto návštěv – z různých období a příležitostí.

Tady je par fotek

Jinak jsem se snažila pravidelně chodit tancovat do klubu salsu, víkendy jsem z větší části trávila s kamarády. Takže vlastně nic úplně nového a vzrušujícího.

Sny a cíle spojené se sportem

2009-06-28T16:49:00.004+01:00

Měla jsem několik snů a cílů, když jsem se stěhovala do Anglie. Většinu těch spojených se sportem jsem si již stihla splnit ...
Například:

byla jsem ve Wimbledonu na tenise, a to hned 2x
byla jsem na fotbalovém zápase Premier league, a to vícekrát
byla jsem na mezinárodním fotbalovém kvalifikačním zápase Anglie ve Wembley
byla jsem na fotbale na Emirates Stadium
pochopila jsem základní pravidla rugby a při sledování dobrého zápasu se nenudím
byla jsem na narodním anglickém rugbyovém stadionu a sledovala jsem derby londýnských týmů
pochopila jsem základní pravidla cricketu a při sledování zápasu v televizi mi to nepřijde jako nesmyslná hra

Poslední bod na seznamu splněných je "sledování ligového cricketového zápasu na živo na druhém největším cricketovém stadionu na světě". Tento jsem si splnila včera, když jsem jako host vyrazila na stadion "The Oval".

Určitě do seznamu přibydou další, protože se v listopadu chystám na tenisový "Masters", který se po 5 letech přestěhoval ze Šanghaje do Londýna. Lístek jsem si již koupila, no a Nadal i Federer jsou již kvalifikovaní, tak hlavně aby byli oba zdaví a přijeli.

Tady je několik obrázků ze včerejšího výletu na cricket.

West End live 2009 - den s muzikály

2009-06-28T14:36:00.004+01:00

Na sobotu 20. června jsem si naplánovala sraz s kamarádkami v Londýně. Původně jsme měly jít nakupovat, ale když jsem dorazila do centra Londýna, zjistila jsem, že se v ten den koná "West End live". Z programu jsem zjistila, že se jedná o celodenní koncert, kde se představuje mnoho slavných muzikalů, také muzikály pro děti, ale také méně známá muzikálová představení.

Mezi ty největší hvězdy patřily muzikály jako Hairspray, Chicago nebo Dirty Dancing. Ale také vystupovala divadelní škola, která připravuje velké množství divadelních a muzikálových hvězd. Nebo akrobatická skupina z Austrálie.

Program začínal v 11 hodin a musely jsme si vystát frontu na vstup, ale měly jsme to
štěstí a dostaly se tam před začátkem. Po asi 4 hodinách staní (super místo před zvukařským a režisérským stanem) na obrubníku jsme se rozhodly si zajít na oběd, ale seděly jsme venku na zahrádce a viděly jsme jednu z velkoplošných televizí a tak jsme pořád měly přehled, co se na jevišti děje. Po oběde jsme se opět vrátily na "naše" místa ... tentokrát již bez fronty u vchodu ... a užily jsme si super závěr, který obstarali učínkující v STOMP.

Po koncertě, který skončil v 6 večer jsme všechny byly tak vyšťavené, že jsme si daly v kavárně zákusek a rozjely se domů.

Nafotila jsem přes 100 fotek, ale tady je jen malá ukázka ... z každého vystoupení jsem se snažila vybrat jednu fotku.

Richmond park

2009-05-24T18:37:00.004+01:00

Anglické počasí je někdy nevyzpytatelné, a tak jsme na začátku února měli hromadu sněhu a na konci března se již dalo chodit jen v mikině. Začátek dubna byl spíše jarní a několik květnových dní již bylo skoro letních.

Začátkem týdne jsme měli počasí spíše aprílové, protože během hodiny pražilo sluníčko a bylo až vedro, během několika minut se zatáhlo tak, že jste potřebovali svítit a pak přišla 10-ti minutová přeháňka, která z Vás udělala vodníka. A to se opakovalo několikrát denně.

Tento víkend je ale úplně letní a dnes se teploty vyšplhaly až nad 25°C ve stínu a na obloze se neobjevil mráček. Proto také všichni vyrazili do parků a nebo někam do přírody, ale také piknik byl oblíbená náplň dne.

Já jsem poprvé vyrazila do Richmand park a byla jsem překvapená, jak blízko to mám ... aniž bych to tušila. Je to jeden z královských parků, který lidi využívají hlavně v době volna ... prochází se, venčí psy, běhají, jezdí na kole nebo bruslích, ale také jezdí na koni.

Dnes jsem tam byla přes 2 hodiny. Je to obrovský "zelený" prostor s pěkným jezerem a moc se mi tam líbilo. Chvíli jsem i poseděla a četla knížku, ale hlavně jsem se dobře prošla. Tady je pár fotek.

Dalši výrobky z keramiky

2009-04-23T19:52:00.005+01:00

Slíbila jsem nějaké další fotky toho, co jsem vyrobila v hodinách keramiky a tak tady je jen něco pro ukázku:

tento malý košík mame teď v kuchyni a v něm mandarinky ...

a toto je hodně masivní i když ne moc velká miska ...

Dovolená na horách 2009

2009-03-22T20:05:00.000Z

Po třech dlouhých letech jsem se opět dostala na hory a vyrazila jsem s partou lidí ve stejném autobuse do Italie lyžovat.

Před odjezdem nám tady v Anglii začínalo jaro a tak jsem se docela obávala, abychom na horách neměli nějaké úplně příšerné počasí a nebo aby bylo pořád ještě dost sněhu a nebyla to břečka.

Nakonec 4 dny lyožování vyšly úplně úžasně, protože bylo skoro celé dny sluníčko a i když se zatáhlo nebo yačalo sněžit, tak až v době kdy jsme končili lyžovat. Užila jsem si 4 dny sněhu, zimy a lyžování a to mi opravdu za ty roky chybělo.

Střediska jsme znala a tak jsem si projela své oblíbené sjezdovky a nebo se podívala na místa a sjezdovky, kde jsem byla před mnoha lety.

Tady jen několik fotek.

Jaro je tady ...

2009-03-22T13:50:00.003Z

V kalendáři se zima přesunula do jara a tady se jaro začalo projevovat již začátkem února, ale teď je jaro opravdu v plném proudu.

Narcisy jsou rozkvetlé úplně všude ... různých velikostí a barev a je to úžasné jet autem kolem takovéch rozkvetlých "luk". Sněženky již odkvetly a u sousedů začal kvést rododendron ... a to mi přijde hodně brzy.

Celý týden je tady slunečné počasí s oblohou skoro bez mráčku a teploty v noci sice klesají, ale přes den se pohybují přes 15°C. Je to taková energetická nabíječka!

Včera jsem vyrazila na procházku a lidi již chodili v kraťasech a tričkách s krátkým rukávem dokonce několik i bez rukávů ... na nohách často jen sandály ... no a posedávali v parku na sluníčku na trávě a hlavně všichni si užívali super slunečného prvního jarního víkendu ...

Celou zimu jsem záviděla sníh a zimu v Čechách, ale teď jsem docela ráda, že tady již máme jaro ...

Trochu jiná zábava

2009-03-22T13:46:00.003Z

Po dlouhé době se pokusím doplnit několik svých novinek.

Ve volném čase chodím již od září jednou týdně do Salsy a docela mě to baví, poznala jsem nové lidi a mám důvod jednou týdně večer vypadnout z domu.

Kromě toho jsem se pustila do keramiky a tak jednou týdně chodím na hodiny a tady je několik mých prvních výtvorů ...

Toto jsem vytvořila pro Williama a bylo to ve škole ve vytríně:

Toto je můj první pokus na hrnčířském kruhu ... úplně první miska byla katastrofou, ale uchovám si ji na památku ... druhá a třetí miska je již lepší:

Kromě toho jsem se podílela na jednom Williamově projektu, kdy jsme vytvořili model hradu ... docela barevného a úplně jiného ... a tady je obrázek:

Až privezu domů nějaké další keramické výtvory, které budou stát za ukázku ... zveřejním další obrázky.

Sníh v Anglii po 20 letech

2009-02-03T22:21:00.008Z

Tak Vás po dlouhé době zdravím, tentokrát ze zasněžené Anglie. Sníh v takovém množství tady napadl během jednoho dne (spíše během jedné noci) a podle zpráv je to 18 let od poslední podobné sněhové nadílky. Nikdo z mého okolí si tolik sněhu ale nepamatuje.

Včera jsme stavěli obrovského sněhuláka a tady je několik fotek.

Protože tady nepada sníh každou zimu, nemají tady pochopitelně žádnou zimní výbavu ... takže se nedá nikam vyjet autem (na letních gumách jezdit ve 30 cm sněhu není možné), nikdo nejede do práce ani školy a pluhy nevedou (co mě ale nepřekvapuje)...

No a dnes k té bílé kráse ještě svítílo sluníčko a tak to bylo jako v pohádce a tady jsou další fotky:

ranní pohled z okna na sluníčkem prozářenou zasněženou zahradu

vyrazili jsme na procházku ... naše ulice

další z krásně zasněžených ulic

v tenisovém klubu nechali puštěnou fontánu, aby nezamrzl ryblik a kačeny měli kde plavat ... sníh při sluníčku a teplotách nad nulou už hodně roztál.

Život se pro hodně lidí změnil a ještě změní ...

2008-12-20T20:16:00.002Z

Protože se poslední měsíce nic tak převratného nedělo, nevěnovala jsem psaní blogu žádnou pozornost … ale po dvou měsících jsem se rozhodla opět něco málo napsat, tentokrát na úplně jiné téma.

Musím se přiznat, že "Credit crunch" tady neplní jen stránky místních novin, ale vlastně ovlivňuje všechny životy kolem. Dnes chci spíše přiblížit, jak celou tu situaci vnímám já a jak to ovlivňuje život lidí okolo mě.

Hodně lidí si zvyklo, že pokud se jim něco libí, tak si to prostě mohou koupit ... neplatí to úplně obecně, ale tady okolo Londýna tomu tak bylo. Čím dále od Londýna jste, tím více se lidé musí ohlížet na výdělek a utracené peníze, ale tady v okolí hlavního města lidi žili docela v pohodě. Utratit pár set liber za boty, kabelku nebo si vybrat auto podle toho, jaké se mi líbí a nepřemýšlet tolik o ceně ... takový životní styl tady byl po dobu několika úspěšných let "blahobytu".

Credit crunch přinesl jinou situaci: první polovinu roku rostly ceny úplně všeho do závratných výšin (s výjimkou nemovitostí, které začaly rapidně klesat) a lidi dostávali stejný plat, ale protože lidé nebyli zvyklí se uskromňovat, pořád nakupovali a utráceli za zábavu a tak hodně z nich postupně utratilo všechny své úspory ... pokud vůbec nějaké měli ...

Obecně se lidi nejsou schopni přizpůsobit nové situaci a neskutečně se zadlužují ... to je přivádí do situace, kdy nejsou schopni splácet jejich kreditní karty a hypotéky. To přivedlo většinu bank do problémů a už se ta spirála pádu nezastavila!

No a kruh se začíná uzavírat, protože nedostatek financí lidi přiměl méně nakupovat, obchody a služby ztrácí obrat a tak snižují ceny, neustále nabízí slevy a výprodeje ... a lidi opět nakupují, protože kdo by to za tu cenu nekoupil, když se jim to libí!

Znám jednu osobu, která netuší, zda po novém roce bude mít pořád práci, protože velké procento jejich kolegů dostalo výpovědi. Protože pracuje v bance nedostala letos velké roční prémie, jak tomu bývalo předtím a protože pořád žila ve stejném standardu ... dostala se do obrovských finančních problémů ... ale přizpůsobit se situaci vlastně nedokáže a tak si koupila nový kabát (i když ve slevě), zajde si s kamarádkou na kafe a nebo večer na drink do pubu. Je vystresovaná (ani se jí nedivím), ale změnu životního stylu si připouští velice těžce, anebo spíše převést tuto změnu do reality.

Tak si říkám, že mít hodně peněz někdy může hodně zamotat život, pokud se stane něco jako celosvětová ekonomické krize. Samozřejmě, pokud máte miliony a biliony, sice o nějaký ten milion přijdete, ale pořád máte dost na život, ale jinak ... Jsem ráda, že jsem celý život musela přemýšlet o svých financích a teď se dokáži uskromnit. Pro dokreslení, hodně lidí z Polska, Čech nebo Slovenska se vrací z Anglie zpět domů, protože kurz mezi librou a ostatními evropskými měnami se hodně znevýhodnil a tak částka co tady ušetří se po změně na naše peníze hodně zmenšila. Takže jakékoliv placení pohledávek je mnohem dražší než bylo ještě před rokem.

Něco pro zasmátí ...

2008-10-19T11:44:00.003+01:00

Ne, není to koláž ... tuto fotku jsem pořídila včera při procházce centrem Londýna ... ano, je to Hammer, ale na místo normálních kol a pneumatik má dřevěná kola jako na voze ... co myslíte, je to pohodlné a úsporné?

V&A Museum – výstava The Supremes

2008-10-19T09:45:00.005+01:00

Nejsem pravidelným návštěvníkem muzeí, ale už jsem jich tady několik v Londýně navštívila (za ty skoro dva roky) … kromě klasicky známých Science Museum, Natural History Museum, nebo Tate Britain, ale také Victoria & Albert Museum.

Do posledně jmenovaného jsem se vypravila, protože jsem v televizi slyšela o výstavě, která se věnovala slávě dívčí americké skupiny The Supremes.

The Supremes vznikla v Detroitu v roce 1959, ještě za doby segregace, a tato skupina byla tvořena třemi černošskými teenegerkami (věk 15 až 16): Mary Wilson, Diana Ross a Florence Ballard. Dvanáct jejich hitů se stalo číslem 1 v Americké hitparádě (v letech 1964 až 1969). Diana Ross opustila skupinu v roce 1969, ale kapela úspěšně existovala až do roku 1977 s jedinou původní členkou Mary Wilson. Byla to první úspěšná dívčí skupina vůbec a na jejich odkaze jsou založeny všechny i současné dívčí pěvecké kapely.

Na základě jejich příběhu byl produkován muzikál Dreamgirls, který dostal v roce 2006 také filmovou podobu a tyto "3 dívky" se také objevují v muzikálu Hairspray.

Kromě fantastických písniček byly tyto 3 dívky proslaveny, hlavně úžasnými kostýmy a právě ty představují větší část zmiňované výstavy. Tady je několik fotek.

No a kromě návštěvy této výstavy jsem si spolu s kamarádkou prošla jednu část tohoto obrovského muzea (když už jsme byly u šatů, tak jsme u módy i zůstaly) a tady je jen jedna fotka šatů, které mně zaujaly. Jsou to šaty Princezny Diany:

Open House London 2008

2008-10-04T23:05:00.002+01:00

Začátkem září jsem se při sledování jednoho pořadu v televizi, který se věnoval zajímavým budovám finančních organizací, dověděla o existenci dne otevřených dveří a to byl začátek mého zářijového cestování po památkách a zajímavých budovách.

V Londýně jsem si pro návštěvu vybrala původně 3 budovy ... nakonec jsem stihla absolvovat 4 návštěvy.

Bank of England - přišla jsem do fronty ještě před oficiální otevírací dobou, ale již bylo otevřeno, a tak jsem se ve frontě poměrně rychle propracovala dovnitř, ale také nám rychle oznámili, že den otevřených dveří bude probíhat jen v prostorách musea, protože ekonomická krize donutila zaměstnance Anglické národní banky jít do práce i o víkendu. Několik lidí to odradilo, ale já jsem byla ráda i za to, protože muzeum má otevřeno jen v pracovní dni, a tak není tak jednoduché se tam dostat. Muzeum bylo opravdu moc zajímavé, ale protože se nesmělo v celé budově fotit, vyprávění by bylo asi spíše nudné. V každém případě jsme se formou prezentace "prošli" po všech místnostech, které byli původně v plánu prohlídky. Také jsem viděla sbírku různě starých bankovek a mincí ... historii a změny budovy ... a mnoho jiného.
Guildhall - protože moje návštěva v bance byla kratší, než jsem předpokládala, vyrazila jsem na návštěvu tohoto úžasného místa. V podstatě se jedná o radnici centrálního Londýna, kde je knihovna, muzeum hodin, velká zasedací místnost, galerie a mnoho dalšího. Mísí se tady stará část stará mnoho století a nová část ze 60. let minulého století.
Lloyd’s Building - od této návštěvy jsem si nejvíce slibovala ... také hned jsem narazila na dlouhatánskou frontu, kterou jsme nakonec s kamarádkou stály asi 70 minut ... fronta se stála v areálu vedle stojícího Leadenhall Market. Tato tržnice byla postavena za vlády královny Victorie, má železnou konstrukci a navrhl jí stejný architekt jako slavný Tower Bridge. Všechno další povídání najdete u fotek.
City of London School - tato budova mě lákala k návštěvě mnoho let, protože kolem chodím vždy, když jdu na Millenium Bridge, ale nakonec se musím přiznat, že mě tato návštěva nejvíce zklamala. Otevřené byly pouze velká hala a několik chodeb, ale nedostali jsme se do žádné učebny a dokonce jsme nepotkaly ani nikoho ze zaměstnanců ... prostě "nuda" ...

Tady najdete nějaké fotky ...

Guildford – Heritage Open Days

2008-10-04T14:44:00.000+01:00

Heritage Open Days je vlastně víkend otevřených dveří, do kterého se zapojuje velké množství muzeí, historických budov a památek, ale také různé veřejné budovy, které jinak nejsou běžně pro veřejnost přístupné. Tento víkend se tradičně koná uprostřed září v různých místech a městech v Británii, jedině Londýn je o týden později.

Já jsem si vybrala pro sobotu v rámci Heritage Open Days jedno z historických měst, které je asi 20 km od místa, kde bydlím. V oblasti okolo Guildfordu se usadili již Římané, ale nejstarší zachovaná stavba je z 11. století (věž kostela St. Mary). Protože toto město leželo na významné trase do Londýna, stalo se důležitým střediskem a od 15. století mělo mnoho výsadních postavení. V současné době je to město známé hlavně jako obchodní centrum, kde najdete ty největší obchodní domy a pasáže.

Před víkendem jsem si podle brožury vybrala to nejzajímavější ve městě, ale nakonec jsem toho viděla mnohem víc. Fotky a komentáře k jednotlivým památkám najdete v mé fotogalerii.

Dovolená v Čechách 2008

2008-09-28T16:18:00.003+01:00

Tak jako před rokem i letos jsem na dovolenou na konci srpna odjela do Čech … no a 2 týdny jsem se toulala po Českých zemích a viděla jsem mnoho kamarádů a známých.

Tady je jen pár fotek z mých cest, kdy jsem navštívila Strakonice, Písek, Český Krumlov, zámek v Blatné nebo Březnicích. Také jsem fárala do dolu v Příbrami v rámci návštěvy hornického muzea nebo si užívala nádherné procházky Prahou.

Musím se přiznat, že jsem si naplánovala všechna možná česká jídla, které si tady udělat nemůžu ... na seznamu jsem například měla ... smažák, utopence nebo tlačenku, také houbovou smaženici nebo omáčku, nakládaný hermelín ale také obyčejný řízek.

Neviděla jsem všechny, koho jsem chtěla potkat, ale den má pořád jen 24 hodin! Tak to třeba vyjde příště.

Legoland – 2. část

2008-09-28T11:34:00.003+01:00

Tak už je to skoro měsíc, co jsem zpět z dovolené, ale všechno se děje tak rychle, že jsem si našla čas na fotky až teď.

Slíbila jsem pár další fotek ... i když byl Legoland postaven v první řadě jako prezentace toho, co všechno se dá z Lego kostek postavit, v současnosti Legoland funguje hlavně jako zábavný park, kde Miniland je jen jedna jeho část. Další části jsou věnované různým věkovým kategoriím a najdete tam od skluzavek, přes jednoduché kolotoče skoro všechno až po horskou dráhu.

Jednorázové vstupné je až astronomické, pro dospělého je vstup 35 a pro dítě 26 liber ... a jako do všech zábavných parků si i sem můžete koupit roční vstupenku, ale ta se vyplatí jen pokud tam v průběhu roku půjdete víc jak 3x.

Po zaplacení vstupného pak už neplatíte žádné další vstupné na atrakce, ale pokud do parku vyrazíte za pěkného počasí a ještě o prázdninách nebo víkendu, tak jak jsme to udělali my, tak na většinu atrakcí čekáte přes hodinu! Musím se ale přiznat, že dospělí jsou při čekání často mnohem otrávenější, než děti. I když jsem tomu předtím nechtěla věřit, tak děti opravdu dokáží s vidinou odměny ve formě "jízdy" trpělivě čekat i tu hodinu. Takže z celodenního výletu přibližně půlku prostojíte v nějaké frontě, nebo čekáte na někoho kdo je ve frontě :-).

Tady je několik fotek.

P.S. Na základě připomínek jsem na stránku s miniaturním přehledem fotek v mé fotogalerii přidala návratový odkaz do blogu a do titulní stránky fotogalerie. Snad Vám to pomůže!

Legoland

2008-08-14T00:14:00.002+01:00

Dnes přináším především fotky z jedné části velkého Legolandu, který je nedaleko zámku Windsor.

Legoland se proslavil hlavně zmenšenými stavbami ze všech koutů světa, které jsou postavené z kostek Lega (tato část se nazývá "Miniland"). Této části jsem věnovala první sérii fotek. Není potřeba k tomu žádná další slova a prohlédněte si fotky ...

Jinak kromě "Minilandu" je tam velké množství dalších atrakcí ... a tak další sérii fotek se Vám pokusím připravit po dovolené.

Moje zkoušky z angličtiny ...

2008-08-09T23:06:00.003+01:00

V květnu jsem psala o tom, že se chystám na zkoušky z angličtiny. Ty jsem absolvovala koncem června a do včerejška jsem čekala na výsledky. Dnes tady mohu napsat, že jsem udělala všechny 3 části …

Jedna část se nazývá Literacy a u nás by se dalo říct, že je to zkouška ze čtení a pochopení textu, kde se objevují také otázky na spelling a gramatiku. Výsledkem je „PASS“, ale nemám žádnou přesnější specifikaci.

Z psané části, kdy vlastně píšete 3 různé slohy v průběhu jedné hodiny, mám výsledek „PASS“ s tím, že výsledek je přesněji specifikován v oblasti obsahu, gramatiky a spellingu.

Z konverzační části mám také výsledek „PASS“ a perfektní výsledky mám v částech porozumění a také ve vedení rozhovoru.

Takže to mám za sebou, ale je jasné na čem můžu pořád pracovat.

Hodně nového čtení ...

2008-08-09T23:03:00.002+01:00

Tak jak jsem před časem slíbila, pokusila jsem se dohnat několik měsíců, kdy jsem toho na svůj blog moc nenapsala. Protože jsem vybírala hlavně zajímavé události, pro tentokrát jsem své postřehy a komentáře napsala k fotkám.

První série fotek je věnovaná aktivitám, které jsme podnikli spolu s Williamem … návštěva muzea, oslava jeho narozenin nebo závěr školního roku.

Další série fotek jsem věnovala tenisu, protože jsem byla jako divák na tenisové exhibici a zároveň jsem se dostala do Wimbledonu na finálovou neděli.

Následující fotky jsou z jednoho z nejkrásnějších fotbalových stánků – z Emirates Stadium, kde je domácím klubem Arsenal. Vyrazila jsem tam na jeden den předsezónního turnaje.

Poslední fotky a videa jsou z Red Bull Air Race, který se konal v Londýně první srpnový víkend a já se byla podívat na závodní den.

Všechno najdete v mojí fotogalerii a ještě se pokusím v dohledné době zpracovat další fotky z května a také z posledního týdne, kdy jsem byla v Legolandu.

Pracovní dovolená ve Španělsku

2008-07-25T22:36:00.003+01:00

Po dlouhé době zdravím všechny ...

V nějbližší době se pokusím dohrat články a fotogalerie za mnoho měsíců a tímto se také omlouvám, že jsem nebyla v poslední době důsledná.

Nestihla jsem zatím napsat článek, ale již jsem udělala stránku do své fotogalerie z poslední dovolené ve Španělsku ... užijte si fotky a článek bude následovat ...

Fotky ze Španělska

"Telectroscope" connects New York and London

2008-06-01T12:59:00.005+01:00

Tak takové titulky plnily zprávy několik dní zpátky … a protože jsem se chystala o víkendu do Londýna do divadla, vyrazila jsem se na ten zázrak podívat.

Je to opravdu velmi impozantní a až mě zaráželo, kolik lidí věřilo, že ta velká trubka jde tunelem pod zem a vede celou cestou pod Atlantickým oceánem a ústí na jedné straně vedle Tower Bridge v Londýně na břehu řeky Temžě a na druhé straně vedle Brooklyn Bridge v New Yorku na břehu řeky East.

Toto je článek a video z BBC webu.

No a tady jsou nějaké mé fotky:

1. Telectroscope v pozadí Londýnská radnice a Tower Bridge

2. Pokud si vystojíte frontu, tak se můžete jít podívat úplně blízko

3. Měly jsme štěstí, protože se potkaly dvě asijské kamarádky (jedna v Londýně a druhá v New Yorku), které si telefonovaly a zároveň se viděly …

4. Pohled do telectroscopu z blízka … odrazem ve skle je vidět slečnu v Londýně a vnitřní obraz je z New Yorku

Moje poslední 2 měsíce ... školy ve všech podobách!

2008-05-23T17:46:00.005+01:00

Pokud jste si říkali, že jsem se dlouho neozvala a pochybovali jste o tom, zda jsem z UK neodjela, tak Vás můžu ubezpečit, že jsem pořad v UK a absolutně jsem neměla čas na psaní článků, protože to, co se teď v poslední době kolem dělo, bylo víc jak hektické.

Začátkem dubna jsem se zúčastnila konference anglickým učitelů matematiky:

určitě to byla zajímavá zkušenost, protože jsem zjistila, že o matematice jsem schopna mluvit i rozumět přednáškám … i když to mluvení nebylo samozřejmě bez chyb;
zjistila jsem, že učitelů matematiky je opravdu nedostatek a pokud se jedná o kvalifikaci, tak velký problém je s učiteli pro předmaturitní ročníky;
odbornost učitelů nižších stupňů je podle mně až alarmující, protože na několika seminářích jsme narazili na věci, které prostě ti lidé vůbec neznají a ani neslyšeli;
také jsem zjistila, že kvalifikační kurz na učitele matematiky představuje 1/2 roku matematiky a 1 1/2 roku jak učit … jen mi prostě nedochází, jak ti lidé pak ví, co mají učit;
víc jak 80% seminářů bylo věnováno metodám výuky a jen mizivé procento vlastní matematice, co odpovídá jak se učitelé připravují … jsem šťastna, že jsem vystudovala to, co jsem vystudovala!;
co nebylo možná důležité, ale hrozně mně potěšilo, když jsem se dostala na jednu skoro vysokoškolskou přednášku a byla jsem i v angličtině schopna sledovat, co ten člověk chce říct a vysvětlit;
potkala jsem tam jednu učitelku z Nového Zélandu a zůstaly jsme v kontaktu, takže mě jednou čeká pěkná dovolená na druhé straně Zeměkoule…;

Duben jsem se věnovala psaní přihlášek na inzeráty, které hledaly učitele matematiky:

toto je úplně jiný příběh, protože na konferenci mi dali typ na webovské stránky se všemi inzerovanými učitelskými posty v Anglii … začátkem dubna jich tam na pozici učitele matematiky bylo víc jak 700!
vybírala jsem pozice v okolí, kde to znám nebo mám kamarády;
odpovědět na inzerát nepředstavuje (v případě škol) poslat životopis s dopisem, ale každá škola má svůj formulář pro přihlášku a ten může mít 4 až 11 stránek;
je tam hodně vypisování všeho, co je znova v životopise, ale také hromada věcí, které do životopisu nedáváte … jako výsledky maturitním zkoušek, nebo státnic z výšky … a nebo píšete stránky o tom, co jste dělali v předchozích zaměstnáních, jaké máte zkušenosti nebo co umíte …;
každá přihláška také obsahuje další dokumenty, které souvisí s pravidly pro práci s dětmi … něco, co u nás není;
odeslala jsem jich asi 10 a byly to hlavně školy s dobrými výsledky z inspekcí, hodně privátních prestižních škol … a tak výsledky byly spíše otázkou štěstí;

Interview a jedna vyučovací hodina v anglické státní škole:

všechny přihlášky musely být odeslané na konci dubna nebo na začátku května a to bylo v době, kdy jsem ještě neměla vrácenou potvrzenou kvalifikaci;
nezkušenost s britským školským systémem se ukázala jako největší problém, protože prestižní školy daly přednost zkušenému anglickému učiteli … ale i toto všechno byla dobrá příprava;
i přes to všechno, jsem si v rámci interview odučila jednu hodinu matematiky mezi 12-ti letými studenty top skupiny v ročníku (oni dělí ročníky v předmětech podle úrovně – top, middle, bottom). Téma jsem měla „Vztahy mezi desetinnými čísly, procenty a zlomky“ a hodinu jsem si připravila pro české podmínky velmi dobře, ale až tam jsem zjistila, že u nás běžně používané metody se tady prostě nenosí;
moje první zkušenost byla nezapomenutelná, ale ne až tak moc pozitivní … i přes přítomnost zástupce ředitele školy v hodině, byl respekt studentů skoro nulový;
tato zkušenost mi ukázala, že ještě nejsem připravená a spíše bych potřebovala jít do školy na náslechy, seznámit se s praktiky, metodami a hlavně požadavky na jednotlivé ročníky … no a chyby, které při mluvení dělám, byly také omezující;

Jen pro zajímavost, to co přednášel prof. Petr Piťha pod názvem "Velká iluze českého školství" na konferenci učitelů v Hradci Králové, je tady už delší dobu dost tvrdou realitou a já jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži …

Začátkem května jsem obdržela anglické QTS (statut kvalifikovaného učitele v Anglii):

po interview jsem uvažovala o nějakém přípravném kurzu pro učitele, ale protože jsme kvalifikovaná v Čechách a protože ČR je v Evropské unii, nemám na žádné kvalifikační nebo tréninkové kurzy nárok;
po takovém kurzu účastník získá QTS (statut kvalifikovaného učitele v Anglii), ale pro ten jsem se přihlásila již v únoru a v půlce května mi byl doručen;
teď to znamená, že jsem oficiálně kvalifikovaná pro učení v jakékoliv škole v Anglii, ale neoficiálně mně dobrá škola nezaměstná, protože nemám žádné zkušenosti z Britského školství a na vyloženě špatnou školu se mi nechce … tam je učitel víc jak policajt než vzdělávatel;
takže teď si budu hledat školu, kam bych mohla chodit na náslechy a měla možnost se seznámit s tím světem a zároveň se budu snažit najít nějaké privátní učení – přes agenturu je to stejné, jako přihlašovat se do školy, takže mně čeká hodně papírování;

Příprava na zkoušku ESOL Skills for Life:
Pokud máte pocit, že toho je pořád málo, tak mně za měsíc čekají zkoušky z angličtiny … jsou to celkem 3 samostatné části:

čtení – na každý přečtený článek je 5 otázek, které se týkají gramatických chyb, spellingových chyb, porozumění článku a podobně, celkem je 7 článků na 1 hodinu;
mluvení a poslech – je to poslech na CD a odpověď asi na 5 otázek a pak rozhovor s kolegou na určité téma a pak asi 3 minutový formální výklad na nějaké téma;
psaní – je to asi na hodinu a půl, obsahuje to 3 úkoly a každý je na jiné téma a má jiný formát … může to být zpráva z nějakého průzkumu, formální dopis, reportáž, leták nebo svědectví … při každém typu to musí mít jinou formu a člověk musí použít jiná slovní spojení … a to není vůbec jednoduché;

Takže pokud se snažím volné chvíle věnovat angličtině, tak mám opravdu co dělat … je to docela náročné, ale doufám, že to zvládnu a výsledkem bude certifikát … tak uvidíme.

To je zhruba shrnutí toho, co jsem dělala za poslední dva měsíce, ale kromě toho měl William po Velikonocích celý měsíc prázdniny a tak jsem se věnovala jemu … také jsem se musela starat o dům, protože tu práci za mně opravdu nikdo neudělá …

Pro dnešek končím, ale v dohledné době ještě napíšu o tom, co jsme podnikli s mými rodiči, když přijeli na květnovou návštěvu.

Velikonoce a další poznávání okolí ...

2008-03-24T10:14:00.003Z

Je konec března a už opět začaly prázdniny a poslední týden byl hodně náročný, protože jsem ho částečně promarodila.

Veřejné zdravotnictví ...

Tak se musím přiznat, že sice je tady veřejné zdravotnictví zdarma, ale jeho chod není takový jak jsme na něj zvyklí u nás. Jen několik rozdílů:

i když onemocníte, nemůžete k doktorovi bez předem domluvené schůzky a času ...
pokud je to schůzka při nemoci, teda urgentní, tak si na Vás doktor najde čas ten samý den, ale jinak se návštěva domlouvá na několik dnů dopředu ...
při urgentní návštěvě, jako byla ta moje, má na Vás lékař 3 až 5 minut ... docela drsné!
i když jsem u lékařky registrovaná, nikdy jsem tam nebyla a informace o mně má pouze z vyplněného dotazníku ...
po expresní prohlídce mi nedala žádnou velkou radu a nakonec se mně zeptala zda chci antibiotika a ta mi potom napsala ...
v lékárně jsem za recept musela zaplatit skoro 7 liber a dostala jsem balíček antibiotik ...

Teď už chápu, proč si tady lidi platí soukromé zdravotní pojištění a tím pádem mohou využívat jiné doktory a jiné služby.

Velikonoce ...

Po celé zimě, kdy nespadla ani jedna sněhová vločka, tak první jarní a také velikonoční víkend sice bylo pár stupňů nad nulou, ale skoro každou hodinu byla sněhová přeháňka ... takže do jarního počasí to mělo daleko!

Díky počasí se nedalo nic moc podnikat, a tak jsem něco dělala doma, pak přijela na návštěvu kamarádka a tak jsme vyrazily na návštěvu jedné zahrady v okolí, kde je obrovský skleník ... vybraly jsme to také proto, že se tam dalo schovat před tím hnusným počasím ...

Taky jsou nějaké fotky ...

Velikonoce jsou také spojené s klasickými nedělními zvyky, kde se členové rodiny a přátelé obdarovávají čokoládovými vajíčky nebo figurkami často hodně velkých rozměrů. V některých rodinách se sejde široká rodina a pro děti pořádá "Eggs hunting". Co vlastně představuje závod pro děti, které hledají schovaná čokoládová vajíčka nejčastěji po celé zahradě. Každé dítě si pak může nechat všechna jím nalezená vajíčka.

14. měsíc mého pobytu

2008-03-09T13:13:00.003Z

Je to neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí, protože už jsem tady za kanálem La Mance prožila víc jak rok svého života. Musím se přiznat, že po zkušenostech z posledních týdnů mám pocit, že jsem sice svému snu blíž, ale ne tak blízko, jak bych si přála.

Uznání mého vzdělání

Takže po všech trablech, které měli moji rodiče s přeložením všech dokladů o mém vzdělání do angličtiny, jsem se definitivně pokusila zaregistrovat u úřadu, který by mi měl vydat osvědčení o uznání mého vzdělání. Toto budu potřebovat, pokud se budu hlásit o práci v jakékoliv státní škole a může mi to pomoci i ve školách soukromých. Takže teď čekám na odpověď a případně své registrační číslo.

Jen pro zajímavost … nikdy předtím mi nedošlo, že moje maturitní vysvědčení je ve slovenštině, moje vysvědčení ze státnic z univerzity je v češtině a můj vysokoškolský diplom je v latině … asi víc problémů jsem rodičům přidat nemohla, co? :-)

Takže mi držte pěsti a až budu vědět rozhodnutí úřadu, určitě dám vědět.

Kreditní historie

Tak kreditní historie je něco, co v Čechách neznáme, ale tady se bez ní neobejdete … a vaše historie se nebuduje vůbec jednoduše!

V UK v současné době neexistují žádné ID, pokud člověk nemá řidičák (oni na něm mají adresu bydliště) a nebo pas, tak si jméno v podstatě můžete vymyslet … Co ale přináší také hromadu problémů a proto velké množství společností dává mnohem větší důraz na kreditní historii. Především společnosti jako mobilní operátoři, banky, úvěrové společnosti, ale také hromada jiných.
Poznámka: zákon o ID se bude měnit … už to tady běží v televizi …

Do kreditní historie se počítá život všech vašich bankovních účtů (to je tady pro tyto účely úřadům přístupné), existence a historie vašich kreditních karet, existence hypoték nebo jiných úvěrů, také existence jakýchkoliv účtů za elektriku, telefon, vodu nebo nájem, který je na vaše jméno …

Takže moje kreditní historie je ubohá, bankovní účet mám jen něco přes rok, kreditní kartu mám asi 2 měsíce … nebyly na mě vedené žádné platby a protože jsem v UK jen něco přes rok, je to víc jak bída.

Jaké to mělo pro mě důsledky … při snaze o zakoupení telefonního čísla na smlouvu (abych mohla platit měsíčně a měla tím levnější volání) jsem u několika operátorů neprošla kontrolou a smlouvu mi podepsat nedovolili. Takže jsem po několika týdnech nakonec našla společnost, kde jsem prošla s podmínkou zaplacení depozitu na 3 měsíce. Musím se přiznat, že to není nic příjemné …

Pracovní interview

Také mám za sebou i první svoji zkušenost s pracovním pohovorem, protože škola kam chodí William, hledala na 3 měsíce letního trimestru někoho na výpomoc do školky, ale jen na 2 hodiny denně.

Byla to zajímavá zkušenost, protože vlastní rozhovor s ředitelkou a zástupkyní byl náročný jak jazykově, tak znalostmi … v konečném důsledku jsem ho zvládla, i když mi pořád chybí hodně informací o školském systému, různých typech škol a pravidlech pro různé oblasti života školy …

Součástí pohovoru byla také 30 minutová práce ve třídě školky (věk dětí 3 až 4 roky) a tam bylo zřejmé, že toto není pro mě domácí věková skupina a že pro takto malé děti jsou moje jazykové problémy větší překážkou, než jsem si uvědomovala.
Takže je fajn, že jsem schopna komunikovat, že se můžu s hodně lidmi bavit o různých věcech, ale protože dělám hodně gramatických chyb, moje angličtina není v současnosti dostatečná pro práci ve škole na nižším stupni.

I toto zjištění bylo vlastně hodně důležité, protože starší děti, nebo dospělí vám chyby v gramatice odpustí a pochopí, co chcete říct … doufám, že to bude za půl roku mnohem lepší, až začne další školní rok. Kdysi mi všichni říkali, že gramatika je nedůležitá, když se domluvíš, ale v konečném důsledku ta gramatika je stejně důležitá jako slovní zásoba … Takže budu muset makat na tom, abych v mluveném slově používala gramatiku, kterou znám a kterou třeba i při psaní používám. Používání gramatiky při mluvení, když musíte v rychlosti přemýšlet, co chcete říct a jak, no a prostor na gramatiku už pak často nezbývá ... Třeba moje japonská kamarádka mluví síce gramaticky správně, ale mluví hrozně pomalu, co také může přinášet problémy v komunikaci ... "tak si vyberte!" :-)))))

Nový dům

2008-02-17T12:06:00.004Z

Se stěhováním bylo spojeno hodně nervozity, stresu a nervů ... protože nový dům byl z části zařízen, a tak se mnoho zařízení ze starého domu muselo zlikvidovat, co přineslo různé nálady ... vlastní stěhování trvalo 5 dnů, kdy nastoupilo 3 až 5 chlapů, kteří všechno zabalili do krabic (já jsem si zabalila svoje věci sama) a vše naložili do náklaďáků, které nakonec byly celkem 3. V pátek 1. února jsme museli opustit starý dům a až několik hodin poté jsme mohli začít stěhovat věci do nového domu … takže jsme asi 2 hodiny byli bezdomovci :-).

Protože to byl pátek a stěhováci vyskládali jeden náklaďák v pátek, jeden v sobotu a poslední až v pondělí, moji šéfové se rozhodli, že v neděli odpoledne uspořádají párty pro širokou rodinu a kamarády ... takže jsem pomáhala s přípravou jídla, pak jsem se hlavně věnovala mládeži (věk mezi 3 až 14 lety, protože ti mladší byli s rodiči) … celá párty se konala vlastně mezi množstvím krabic a všude byly na podlahách a kobercích ještě ochranné kryty pro stěhování. Ale snad si to všichni užili a obdivovali luxus tohoto domu.

Základní komentář k domu:

barák má přes 600 m2 obytné plochy;
je tady 7 ložnic, 5 koupelen (2 se sprchou a vanou, 2 jen se sprchou bez vany a 1 jen s vanou), celkem je tady 7 záchodů je tady velké množství mramoru, skla a zrcadel;
jen pro ilustraci, vyluxovat a vytřít kuchyni s příslušenstvím (takzvaná utility room) trvá přes hodinu;
pro ilustraci, vyluxovat dům (a to jsem neluxovala 2 ložnice a jednu koupelnu kde se nepohybujeme a také jsem neluxovala dvě velké místnosti, kde je zatím hromada krabic) mi trvalo 5 hodin ... to je čistý čas ...
celý dům je ovládaný počítačem a k ovládání větší části se používá dálkový ovladač s dotykovou obrazovkou, který je velký jako malý laptop;

Další komentář je u fotek ...

Poslední měsíc ...

2008-02-17T12:02:00.002Z

Uběhl už další měsíc a já se dostávám k napsaní dalších řádků ... musím se přiznat, že problém není v tom, že bych neměla o čem psát, ale základní problém je v čase. Od začátku prosince se starám o chod celé domácnosti a také o Williama, co představuje přibližně 10 až 12 hodin práce denně, k tomu 3x do týdne chodím na angličtinu a od tohoto týdne jsem si přidala další hodinu na matematickou terminologii. Takže v pracovní den večer jsem tak unavená, že jsem ráda pokud relaxuji, čtu co je nového v Čechách a ve sportu, napíšu nějaké e-maily a jsem úplně mrtvá. No a víkendy se snažím trávit nějak aktivně a mimo dům, takže ani přes víkend nemám tolik času, abych psala články na web, jak tomu bylo před rokem.

Co všechno se stalo za poslední měsíc ...

pomáhala jsem s balením a stěhováním;
pomáhala jsem s vybalováním a organizací věcí v novém domě;
zabydlela jsem si svůj pokoj;
zařídila jsme si britskou kreditní kartu, co mi povolili až po roce mé bankovní historie;
stala jsem se členkou Asociace učitelů matematiky v Anglii;
slavila jsem první rok svého pobytu v UK;
přihlásila jsem se jako účastník na konferenci matematických učitelů, která bude začátkem dubna;
našla jsem si studentku, která se připravuje na zkoušky z matematiky a fyziky a bude mi pomáhat s matematickou terminologii a já ji budu pomáhat v případě potřeby s matikou a fyzikou;
trávím hodně času s Williamem, kdy děláme domácí úkoly, čteme nebo si hrajeme;
snažím se prozkoumat okolí nového domu … nová místa, parky nebo obchody;
už několik týdnů se snažím si koupit nový telefon se smlouvou, ale ještě chvíli to bude trvat, protože tady nebydlím více než 3 roky;
snažím se dokončit registraci jako odborný kvalifikovaný učitel, abych se vůbec mohla zajímat o práci ve školství nebo oficiálně jako tutor;

A to jsem asi nesepsala úplně všechno ... a na dokreslení jen jedna poznámka, jít si zaplavat nebo zacvičit už také vůbec nestíhám, nebyla jsem tam asi 2 měsíce ...

Souhrn posledního měsíce ...

2008-01-13T09:35:00.001Z

Všem čtenářům se omlouvám za měsíční přestávku a pokusím se všechno nejdůležitější shrnout v následujícím článku nebo možná článcích.

Školní prázdniny
Tak už několikrát jsem psala, že tady mají děti skoro pořád prázdniny, a tak teď měl William prázdniny od 13. prosince do 9. ledna a pro mně to znamenalo, že každý pracovní den jsem musela nějak smysluplně vyplnit aktivitami pro něj a zároveň jsem musela udržovat obrovský dům a domácnost v pořádku. Nebylo to vůbec jednoduché, ale máme to úspěšně za sebou.

Mezi prázdninové aktivity patřily návštěvy kina (viděla jsem filmy, jako Ratatouille, Bee Movie nebo Alvin And The Chipmunks), byli jsme několikrát na procházce v sousedním lesoparku, William jezdil po ulici na kole a nebo jsme byli v parku, kde lezl po stromech, nebo jsme pouštěli draky.

Vánoce a Nový rok
Několik dní o vánočních svátcích jsem prožila v Čechách a do Anglie jsem se vracela 26. prosince v noci. Bylo příjemné zažít na pár dní zimu, protože v Brně u rodičů bylo i trochu sněhu … v každém případě, české Vánoce jsou české Vánoce.

Přivezla jsem domů na ochutnání pověstný Anglický Vánoční Puding, a i když kromě brášky jsme všichni dojedli svou porci, už nikdy to nemusíme zkoušet znova.

Příchod Nového roku jsem slavila s kamarády na severu od Londýna, a protože jsme byli hrát bowling, tak to bylo docela dobrá zábava. Byli jsme v centru, kde je 26 bowlingových drah, a všechny byly obsazeny. Většinou tam byly skupiny i s dětmi, pro které je to určitě příjemnější, než nějaká party. Zahráli jsme za noc asi 3 hry v ceně vstupného bylo také nějaké občerstvení no a soutěžilo se o ceny a byla také tombola. Takže příjemný večer!

29. prosince na fotbale jako divák
Něco, co v Čechách opravdu zažít nemůžete, protože česká fotbalová liga má zimní přestávku. Přes kamaráda se mi povedlo sehnat docela dobrý lístek na zápas Chelsea a Newcastlu a i když fotbal nebyl úžasný, tak atmosféra byla super … V dresu Chelsea hrál z hvězd jen Ballack a J.Cole a ti stejně střídali. No a protože Čech, Lampard, Terry byli zraněni, Drogba byl po červené kartě … tak hlavně hrálo úplně jiné mužstvo, které mělo problém si přesně přihrát, udržet míč a vůbec to bylo takové na koukání neuhrabané. Hráči Newcastlu jsou v tabulce v druhé půlce, ale určitě drželi krok s Chelsea a proto je výhra „Blues“ docela nespravedlivá! Za Newcastl se po střídání dostal na trávník Owen a Rozehnal.

Mám několik fotek a videí, a tak to připravím pro příště.

30. prosince na ragby jako divák
Konec roku jsem prožila hodně sportovně a tentokrát jsem s partou kamarádů vyrazila na stadion Saracens Watford, kteří byli 3. v ligové tabulce a hráli poslední zápas roku 2007 s Newcastle Falcons, kteří jsou v druhé půlce tabulky. Moji kamarádi jsou fanoušci Saracens a chodí na rugby pravidelně, ale protože za Falcons nastoupila největší hvězda Anglické reprezentace (Jonny Wilkinson), přišlo na zápas skoro 18 tisíc diváků, oproti ostatním zápasům, kdy přijde tak kolem 6 tisíc diváků.

Určitě překvapením bylo vítězství Falcons, kteří na hřišti soupeře nevyhráli 13 měsíců, ale hra byla opravdu zajímavá a Jonny Wilkinson svou hrou nezklamal.

Také mám pár fotek a videí, které připravím spolu s fotbalem.

Billy Elliot – muzikálového představení v Londýně
Tak hned první lednový víkend jsem se svoji japonskou kamarádkou vyrazila do divadla, na muzikál Billy Elliot a musím se přiznat, že i když jsem na to četla dobré recenze, nečekala jsem, že to bude tak super. Příběh znám a tak mně mnohem víc ohromila taneční stránka představení, protože Elton John to napsal jako stepařské představení. Hlavním hrdinou je mladý kluk (věk tak 10 nebo 11 let), který si zamiluje tanec, no a nám ho hrál opravdu jedenáctiletý kluk z New Yorku, který byl ve své věkové kategorii mistrem světa v irském tanci. Takže jeho baletní a stepařské výkony byly úplně úžasné … on vlastně 2 hodiny neslezl z jeviště a celé to protancoval. Bylo to prostě super!

Jarní počasí v zimě
Kalendář říká, že je zima, ale za oknem to tak nevypadá. Když jsem v prosinci odlétala z Prahy, bylo tam asi 11 stupňů pod nulou no a do Londýna jsme přiletěla a bylo tak 11 stupňů nad nulou. Takže tráva je tady zelená, i v tomto ročním období zahradníci sečou trávu, v parku začaly pučet sněženky a narcisy. Takže to zimní počasí v Evropě závidím, ale nedá se nic dělat.

Poznámka na konec
Hned 1. února mě čeká další stěhování s rodinou, protože dům, kde teď bydlíme prodali a koupili jiný o něco málo větší a hlavně modernější pár kilometrů odtud. Takže William ani já nebudeme měnit školu, ani další aktivity … jen mě čeká asi určitě víc práce. Uvidíme, jak to všechno dopadne.
Takže se můžete po přestěhování a zařízení domu těšit na nějaké fotky … připravuji Vás dopředu, je to dům jak z televizních programů, kde navštívíte bydlení slavných.

Vánoční atmosféra Londýna

2007-12-15T09:01:00.000Z

Tak Vás všechny před Vánoci zdravím a doufám, že se nehoníte a těšíte se na Vánoční klid a pohodu. O Vánocích jsem už něco napsala, ale mám přece jenom ještě několik poznámek.

Už jsem psala o tom, že Angličané si posílají přání ke všemu, ale jak jsem zjistila, tak Vánoce jsou často jediná příležitost, jak zůstat v kontaktu (jak oni říkají "in touch"). Takže už tady máme výstavku více jak 30 přání, která zatím dostali moji šéfové a na jiném místě má výstavku skoro 20 svých přání William. Nakonec jsem i já svá přání poslala nebo rozdala, protože většinu lidí uvidím až 30. prosince a přát jím "Merry Christmas" mi přijde už jako ujeté!

Výzdoba domů se postupně rozšiřuje, ale žádné nevkusně přezdobené domy, spíše vánočně ozdobený stromeček před domem, nějaká světla v oknech, ale už mají skoro všude také stromečky v domě. Tento víkend u nás doma budou zdobit druhý (tentokrát živý). Takže je to skoro jako doma v Čechách, jen několik málo domů toho má víc, ale není to přehnané.

Výzdoba center malých městeček v okolí je docela pěkná a tak je tady i relativně dobrá atmosféra, sice nikde nenajdete nějaké speciální vánoční stánky, nebo neuslyšíte hrát vánoční muziku, ale stále je to lepší než Londýn! Pokud znáte vánoční výzdobu Prahy nebo Vídně tak by jste byli z londýnské výzdoby silně zklamaní, stejně jako jsme byla já. Pokud ale Prahu ani Vídeň neznáte, tak si udělejte raději výlet tam, než do Londýna ...

V celém Londýně jsou vyzdobené 2 hlavní obchodní ulice (Regent a Oxford Street), oblast Covent Garden a asi 3 malé uličky kolem. No a kdyby neměly ty největší obchodní domy venkovní vánoční výzdobu, tak skoro nepoznáte, že se blíží Vánoce. Některé velké obchody vánoční výzdobu neřešily vůbec, nebo mají nějakou výzdobu jen vevnitř (třeba největší hračkářství).

Neexistuje tady žádný Vánoční trh, žádné teplé nápoje na ulici, nebo nějaké jídlo ... všechno to je o komerci ... prodej, prodej a prodej ... ale většina obchodů nemá vánoční výzdobu ani uvnitř. Neslyšela jsem ani jednou hrát Vánoční muziku v ulicích ... prostě tragédie!

No a jako vrchol toho všeho je Trafalgar Square, kde je hlavní obrovský vánoční strom. Vánoční strom dostává Londýn od Osla od roku 1947, jako poděkování za pomoc ve válce a ten letošní je přes 100 let starý. Tento strom byl slavnostně rozsvícen asi před 14 dny, ale když přijdete na Trafalgar Square, tak kromě vlastního stromu tam není vůbec žádná výzdoba!

Takže moje Vánoční návštěva Londýna byla spíše zklamáním, ale přece jsem udělala pár fotek ...

Z každého rožku trošku ...

2007-12-08T07:37:00.001Z

Dnes nebudu psát o něčem důležitém, spíše jen pár poznámek ze života:

Počasí
Tak i když už je prosinec, tady jsou pořád hodně mírné teploty ... v noci to je tak kolem 5°C a přes den se to pohybuje až kolem 10°C, takže jsem zatím okna na autě škrábala jen 3-krát. Na druhou stranu se potvrzuje "upršená Anglie", protože prší skoro denně a sluníčka jsme si od začátku listopadu moc neužili.
Na druhou stranu ani toto počasí lidem nevadí, aby jezdili s otevřenou střechou ... pokud zrovna neprší, každý den potkám nějaký kabriolet.

Auta na cestách
Tak jak už jsem psala, žiji v oblasti, kde bydlí hodně bohatých lidí a minule mně tak napadlo, že jsem se začala na luxusní a drahá auta koukat úplně jinak.
Velmi dobře si pamatuji, jaký byl svátek, když jsme v Čechách na silnici viděli jakékoliv Porsche ... teď je to tady jedno z velmi běžných aut a tak už je nemám šanci v průběhu dne ani počítat.
Pokud si představím, jaká sláva byla, když jsme někde na silnici viděli Ferrari ... no a v současné době i když ho pořád zaregistruji, už to není taková bomba, protože alespoň 4 v týdnu vidím.
Pokud budu psát o velmi módní a populární značce jakou je Mini, tak těch je tady na silnicích tolik, že to začnete považovat za úplně běžný vůz ... no auta ostatních značek, jako Mercedes, Jaguar, Chrysler, Rolls Royce, Bentley nebo Aston Martin, potkávám také denně ...
Takže obdivování úžasných strojů už není to, co to bývalo :-(

Vánoční přání
Tak pokud jsem kdysi dávno psala, že tady mají přání na všechno, tak to, co se tady děje teď, je nepředstavitelné. Z mnoha důvodů nejsem žádným velkým zastáncem posílání Vánočních přání, ale tady to patří k Vánočním zvykům a kultuře ...
Většinou mají lidi dlouhý seznam, komu přání poslat nebo doručit i s dárkem ... je to možná srandovní, ale i když někomu přejete k Vánocům osobně a předáte mu dárek, tak součástí je papírové přání ...
Myslím, že pro tento rok zůstanu v mnoha případech u české klasiky ...

Vánoční představení
Další zvyk, který my neznáme, je školní představení. Každá škola připravuje Vánoční školní představení pro rodiče a další blízké. Často je představení věkově rozděleno, takže děti od 3 do 5 let mají jedno a pak od 5 do 7 mají jiné a podobně ...
Letos Williamova škola dělala představení, kde děti z prvního ročníku (teda i William) zpívaly koledy a pak další dva vyšší ročníky hrály představení o Vánocích. Bylo to docela zajímavé a možná je to i dobrý tréning pro stydlivé děti, kdy se všichni musí na pódiu ukázat.

Vánoční nákupy, zvyky a výzdoba
Obchody a města jsou vyzdobená a osvětlená již od konce listopadu, domy začaly v tomto týdnu, ale pořád to není tak šílené, jak jsem čekala. Určitě se najde pár domů, které budou přezdobené, ale není to moc běžné. Přezdobovat domy je asi výsada amerických domů.
Jeden velký rozdíl v přípravě vánoční výzdoby jsem objevila v tom, že se tady doma zdobí vánoční stromeček již na advent a pokud je v domě dost místa, stromky mají v domě i dva, uměly po celý advent a živý týden před svátky. Šéfové mi říkali, že všechna venkovní vánoční výzdoba musí být podle zákona uklizena do 6. ledna.

Pokud se budeme bavit o nákupní horečce, asi to je všude stejné a já jsem ráda, že jsem již všechno nakoupila a do toho davu už nemusím.

Myslím, že není velkým překvapením, že tady mají jiné zvyky pro slavení Vánočních svátků ...
24. prosince je tady ještě normální pracovní den a viděla jsme upoutávky na různé párty (ale nevím jak to probíhá) a nebo lidi chodí večer na bohoslužbu.
25. prosince je "Christmas day", kdy je kolem 4 odpoledne slavnostní rodinná večeře (někdy i široká rodina) a hlavním jídlem je pečená krůta. Dárky se nejčastěji otvírají hned ráno ještě v pyžamu, ale v některých rodinách otevřou ráno pouze jeden dárek a ostatní až po večeři.
26. prosince je "Boxing day", co je také den volna ... a nejčastěji se navštěvuje rodina ... jiné zvyky na tento den jsem zatím nezjistila.

Další zajímavostí spojenou s vánoční večeří je to, že krůtu si musíte objednat! Ve většině obchodů, kde se dá krůta koupit je posledním termínem pro objednání 15. prosinec

Moje plány na konec roku
Tak za 12 dní budu sbalena na Vánoční výlet do Čech, protože na svátky budu s rodiči a bráškou. Tentokrát to bude velmi krátká návštěva, protože již 26. prosince letím zpět do Anglie.
Mezi svátky 2 dny pracuji a budu něco podnikat s Williamem, pak mám na sobotu 29. prosince lístek na fotbalový zápas Barclays Pemier League (Chelsea – Newcastle) a na neděli 30. prosince mám lístek na rugbyový zápas Guiness Premiership (Saracens – Newcastle). Pak pondělí 31. prosince budu možná přes den pracovat a večer mám naplánovanou Silvestrovskou párty s kamarády ze St. Albans, kdy budeme celý večer a noc hrát bowling.

Tak to je pro dnešek asi všechno ... a přeji všem klidný předvánoční čas a co nejméně shonu a paniky ...

Podzimní rodičovská návštěva – říjen 2007, díl 2.

2007-12-01T08:30:00.000Z

Dnes je první prosincový den a já píšu druhý díl o návštěvě, která se uskutečnila v říjnu, mám hodně velké zpoždění ... takže bych se nejdříve chtěla omluvit těm, kteří netrpělivě čekali na tento druhý díl ...

Konec října byl hodně vlhký ... když se rozpršelo, tak na několik dní a v průběhu dne se střídal déšť s mrholením. Tak takový upršený den byl i třetí den rodičovské návštěvy a já jsem na tento den naplánovala návštěvu Hamton Court Palace, co je obrovský palác ve vedlejším městečku, který patří k významným královským palácům.

Hamton Court Palace je rozsáhlý a nádherný palác s obrovskými a proslavenými zahradami. Pokud si zakoupíte vstup do paláce, tak si v informačním centru můžete vyzvednout audio průvodce v několika jazycích, nebo se prostě jen projdete interiérem a nebudete moc tušit, co kde je nebo bylo. My jsme zvolili variantu s posloucháním průvodního slova, ale i díky tomu nám prohlídka trvala přes 4 hodiny.

Prohlídka paláce je rozdělena do mnoha částí, tyto jsou hlavní a všechny jsme si prošli:

Henry VIII’s State Apartments - Státní apartmány krále Henrycha VIII jsou nejvýznamnější, protože Henrych VIII patří k nejvýznamnějším králům historie a palác byl v jeho době jedním z hlavních královských sídel. V době, kdy byl dostavěn (r. 1540) to byl nejmodernější a nejluxusnější palác v Anglii, kde byl tenisový kurt, dráha pro bowling, velká zahrada, lovecká obora, obrovská kuchyně, kaple, velká jídelna a byla sem přivedena voda potrubím.
V dnešní době k nejzajímavějším místnostem této části patří The Great Hall, neboli velká jídelna kde se pořádaly hostiny až pro 600 lidí a místnost, kde stráže kontrolovaly všechny příchozí návštěvy za králem.
Henrych VIII měl 6 manželek, před smrtí vlastnil 60 domů a paláců, utratil mnoho peněz na přestavbu a rozšíření paláce, ale také na pořádání hostin a večírků.
The Tudor Kitchen - kuchyně za tudorovců, hlavně za Henrycha VIII, byla velká a hodně využívaná. Jak jsme ji tak procházeli, tak jsme došli k závěru, že v té době dodržovali víc hygienické zásady přípravy jídla než bychom si mohli myslet, protože měli samostatně sklady na maso, ryby, zeleninu a víno ... také příprava jídla byla oddělena ... v jedné místnosti se zelenina umývala a krájela, v jiné se z ní vařilo ... syrové maso nepřišlo do kontaktu s upečeným nebo uvařeným, protože organizace pracovních prostor to prostě nedovolila. Byla tam samostatná místnost pro kontrolora, sklad nádobí nebo na mytí nádobí. Bylo to všechno až neuvěřitelně domyšleno ...
Kuchyně stravovala až 1200 lidí, její rozloha byla 3350 m² v 50 místnostech a pracovalo tam více jak 200 lidí. Jídla byla podávaná 2x denně ... v poledne a ve 4 odpoledne.
The King’s Apartments - Královské apartmány byly postaveny pro krále Williama III v 17. století a v současné době tyto místnosti patří k nejreprezentativnějším. Přijímací místnosti s trůnem, králova i královnina ložnice, místnost pro stráže, pracovna, herna nebo Orangerium. Na Velikonoce 1986 tato část částečně vyhořela a některé místnosti byly hodně zničené. Po rekonstrukci byly tyto místnosti opět pro veřejnost otevřeny Královnou Elizabeth II v roce 1992.
The Queen’s State Apartments - Královniny státní apartmány používalo několik královen a k nejzajímavějším místnostem patří přijímací sál s trůnem, ložnice, pracovna a obrazárna.
The Georgian Rooms - Pokoje užívané králem Georgem II a královnou Caroline během jejich poslední návštěvy v roce 1737. Mezi zajímavé místnosti patří přijímací sál, ložnice krále i královny, koupelna a převlékárna, pracovny, herna i obrazárna.
Chapel Royal, neboli královská kaple s nádhernou výzdobou ...

Dalších několik částí je spíše věnováno sesbíraným informacím na určité téma ... a bylo tam hlavně mnoho panelů ke čtení, obrazy a vystavené dokumenty:

Wolsey Rooms and Young Henry VIII, kde byl poměrně podrobně rozebrán život Henrycha VIII, jeho manželek a děti, vztah k církvi a podobně.
Garden Exhibition, kde bylo mnoho obrazů z různých dob, jak vypadaly okolní zahrady.
Suffragettes, Soldiers and Servants a nebo Mantegna’s Triumphs of Caesar ... tam jsme nebyli a tak netuším, co tam všechno bylo.

Tak to jsou asi všechny zajímavé informace, které jsem vybrala a doufám, že Vás to nalákalo k návštěvě ... takový malý turistický průvodce, který Vás snad nenudil ... :-)

Protože bylo úplně příšerné počasí, tak jsme v paláci nakonec strávili 4 hodiny a nejpopulárnějším zahradám jsme věnovali asi 30 minut. Vůbec jsme nebyli u populárního bludiště, nebo v hlavní zahradě u fontány a už vůbec jsme se nedostali dál do "Home Park", kde i v současné době můžete vidět obrovské množství pasoucí se vysoké.

Tady je odkaz na několik mých fotek, které jsou hlavně ze zahrad, protože v paláci byl přísný zákaz focení ... to víte, že jsme něco nafotili, ale není toho moc.

Kdyby jste chtěli o paláci vědět něco víc, tak tady je odkaz na oficiální webové stránky historických královských paláců. A nebo tady je odkaz na stránky o Hampton Court Palace v encyklopedii wikipedia a ještě také česká verze.

Zajímavosti těchto dnů ...

2007-11-23T22:02:00.000Z

Dnes jen krátká všehochuť ...

Jak jsem psala v létě, nikdy bych nevěřila, že jsme o tolik na sever, ale prostě v létě tady bylo možná o hodinu až dvě déle světlo, tak teď tady je mnohem kratší den, než v Čechách ... V současné době svítá o půl osmé a zapadá sluníčko ve čtyři hodiny ... a to ještě nemáme nejkratší den! Ve středu už den bude o další 13 minut kratší ...
V pondělí 19. listopadu celý Commonwealth slavil zlatou svatbu britské královny, protože 20. listopadu 1947 se tehdy princezna Elizabeth a princ Philips vzali. V den vlastního výročí byli na Maltě, kde prožili první rok manželství.
Ve středu 21. listopadu v noci prožila Anglie celonárodní fotbalový smutek, protože na anglickém národním stadionu ve Wembley reprezentační tým Anglie prohrál zápas s Chorvatskem a tím se vyřadil z účasti na EURO 2008. Musím ale přiznat, že hra byla spíše tragická i když anglický gól byl opravdu pěkný ...
Ve čtvrtek 22. listopadu odpoledne (během 1 minuty) jsem poprvé na naší ulici potkala (nebo spíše viděla) oba anglické fotbalové reprezentanty, kteří tady bydlí ... Frank Lampard jel ve svém velkém novém vínovém Audi Q7 ... Joe Cole a jeho přítelkyně byli na procházce s jejich dvěma buldočky ... já jsem řídila "svou" Toyotu Yaris ...
Počasí je v současné době dobrým tématem, protože se tady mění jak u nás v dubnu :-) Během jednoho dne může být jasno i neskutečná průtrž mračen, kdy leje 3 až 4 hodiny jak z konve ... zatím teploty kolem nuly byly asi jen 3x, ale na víkend hlásí ochlazení.
V neděli 25. listopadu bude oficiální rozsvěcení Vánočních světel v Esheru (některá města už tuto slávu měla) a tak se tam chystám ... měl by to zažínat Frank Lampard, uvidíme ...

Podzimní rodičovská návštěva – říjen 2007, díl 1.

2007-11-17T11:53:00.000Z

Původně neplánovaná podzimní návštěva mých rodičů v Anglii proběhla v říjnu, v době kdy měly anglické děti týdenní prázdniny. Moje rodina byla v době prázdnin na dovolené a já jsem musela zůstat doma, aby nezůstal dům bez kontroly a zároveň abych se postarala o kočku ...

Noční rodičovský přílet byl doprovázen víc jak hodinovým zpožděním a tak nepřiletěli podle plánu v pondělí, ale až pár minut po půlnoci, tedy v úterý.

První den byl poklidný a věnovali jsme ho poznávání blízkého okolí ... exkurze v domě, procházka po hlavní ulici v Esheru, procházka po naší a sousední ulici a také procházka v sousedním lesoparku (Esher common). Pár fotek najdete v mé fotogalerii.

Druhý den jsme věnovali létání a rychlým kolům. V sousedním městě Weybridge je čtvrt, která se jmenuje Brooklands a tato oblast je považována za místo zrození britského motosportu a letectví. Na místě bývalé závodní trati a letiště je v současné době velké Brooklands Museum a Mercedes-Benz World. Letos se slavilo 100 let od prvního motoristického závodu na původní trati.

Několik údajů o Brooklands:

první automobilový závod se tady jel v roce 1907 a do stejného roku se datuje první zkušební let na místním letišti, které patřilo k továrně na výrobu letadel
největší slávy se automobilový závodní okruh dočkal v 20. a 30. letech 20. století, kdy měl délku přes 3 míle a převýšení 100 stop
testovací trať do vrchu měla stoupání od 1:8 po 1:4 a jedna její část je pořád používaná v době různých akcí a oslav
letecká továrna v Brooklands se věnovala vývoji a konstrukci letadel a proto byla velmi významným místem za 1. i 2. světové války a byla tady také letecké škola
mezi nejslavnější letadla vyvinutá v této továrně patří Variant, Vickers a Concorde
muzeum bylo založeno v roce 1987 se snahou vybudovat motoristickou a leteckou vesnici
najdete v museu možná stovku závodních vozů z různých období a mezi nejnovější patří několik vozů formule 1
v současné době je v muzeu také 30 letadel od Roa 1 Biplane (replika skoro papírového letadla z roku 1908) až po Concorde

Několik údajů o letadle Concorde:

letadlo vzniklo za spolupráce britských a francouzských konstruktérů
první let se uskutečnil v roce 1969 a letadlo, které je v muzeu, nebylo určeno pro cestující, ale patřilo k těm, která se používala k certifikaci
první let s cestujícími se uskutečnil v roce 1979 a poslední až v roce 2003, takže se v letecké přepravě používal 27 let
většina letadel patřila společnostem British Airways a Air France a pravidelně létala mezi letišti: z London Heathrow a Paris Charles de Gaulle na New York JFK a Washington Duplex
dopravní rychlost Concordu jsou 2 mach, takže letí 2x rychleji než je rychlost zvuku a tak cesta mezi Paříží a New Yorkem trvala pouze 3.5 hodiny
pro dosažení takové rychlosti musí být letadlo konstruováno trochu jinak a tak má deltovitá křídla a to má pak dopad na způsob startu a přistání
letadlo je mnohem menší, hlavně trup je mnohem štíhlejší než u velkých dopravních letadel a tím je prostor v letadle mnohem stísněnější než lidé očekávají ... pohodlí je na úrovni ekonomické třídy v Boeingu.
letadlo je určeno pouze pro 100 cestujících a okénka mají průměr asi 10 cm, takže ven není moc vidět
normální dopravní letadla mají okna a povrch v průběhu letu namrzlá (teplota je asi -60°C), ale díky vysoké rychlosti Concordu je možné docílit na povrchu až teploty kolem +120°C a tak se tyto malá okna musí chladit

Pokud se chcete dočíst víc o Concordu, tady je odkaz na encyklopedii Wikipedia.
Pokud se chcete podívat na stránky Brooklands musea.

Po asi 4 hodinách mezi letadly a rychlými vozy jsme se zašli na chvíli podívat do Mercedes-Benz World, co je v podstatě areál patřící Mercedes-Benz s obrovským asi 3-patrovým autosalónem, kde najdete vystavené i muzejní kousky a hlavně je v okolí testovací trať, kterou si může vyzkoušet každý člověk, pokud si zakoupí jízdu. Jedna část je věnovaná off-road, pak je tam část rychlostní, mokrá pro testování smyků a také část s velkým počtem zatáček. Více najdete na oficiálních stránkách.
Toto nebyla určitě moje poslední návštěva a tak se časem k této atrakci snad vrátím.

No a nakonec tady je několik fotek z Brooklands Museum a Mercedes-Benz Wold.

Guy Fawkes Night – svátek 5. listopadu

2007-11-10T08:01:00.000Z

Začátkem listopadu se tady v Anglii pořádalo velké množství ohňostrojů. Protože je to svátek, který v Čechách neznáme, nechápala jsem co se slaví ...

Anglická verze webové encyklopedie wikipedia.org o tomto svátku říka: "Guy Fawkes Night (more commonly known as Bonfire Night and sometimes Fireworks Night) is an annual celebration on the evening of the 5th of November. It celebrates the foiling of the Gunpowder Plot of the 5th of November 1605 in which a number of Roman Catholic conspirators, including Guy Fawkes, attempted to blow up the Houses of Parliament."

Česká verze té samé encyklopedie říká o Guy Fawkes: "Narodil se v Yorku (13. duben 1570 – 31. leden 1606). Byl to anglický voják a člen skupiny římských katolíků, kteří se pokusili uskutečnit teroristický útok 5. listopadu 1605. Cílem útoku byl pokus o atentát na protestantského krále Jakuba I. a členy obou komor anglického parlamentu ve Westminsterském paláci během úvodního společného zasedání v roce 1605, kde měl král osobně promluvit. Guy Fawkes byl z velké části zodpovědný za realizaci konečné fáze útoku. Útok byl vyzrazen a Guy Fawkes byl zadržen v podzemí pod palácem se sudy střelného prachu. Po výslechu a mučení byl popraven za zradu a pokus o vraždu. Od té doby je toto selhání připomínáno vždy 5. listopadu jako Noc Guy Fawkese, den, kdy byla monarchie a král zachráněni."

Protože tento rok vyšel 5. listopad na pondělí, ohňostroje se pořádaly od pátku do pondělí. Mnoho jich bylo velkých oficiálních ale hodně jich bylo i soukromých, mnohem menších. Já jsme se byla podívat na dva různé ...

První jsem viděla v sobotu večer, kdy jsem byla v St. Albans a tam byl obrovský ohňostroj v hlavním parku. Vstupné bylo 5 liber (šlo to na nějakou charitu) a sešlo se tam několik desítek tisíc lidí. Park byl beznadějně zaplněn, hrála tam muzika a tak lidi tancovali a bavili se. Vlastní ohňostroj na hudbu trval 30 minut a byl impozantní ... tady je pár fotek.

Druhý ohňostroj jsem viděla v neděli večer tady v Surrey, kdy jsme s celou "family" šli na ohňostroj do tenisového klubu na St Geogre’s Hill (oni jsou tam členy), který trval asi 20 minut a byl také úžasný. I tam bylo hodně lidí, i když vstupné na místě stálo 15 liber a v předprodeji 12. Z tohoto dne žádné fotky nemám, protože mi došly ve foťáku baterky.

Poznámka na konec: Když se řekne St Geogre’s Hill, tak to tady znamená jednu z nejdražších ulic na bydlení v Anglii. Tato skupina ulic je privátní jako mnoho jiných, třeba i ta naše je privátní ... ale co je jiné ... na tuto ulici je pouze jeden vstup, a to přes vrátnici s celodenní hlídací službou. Jsou tady jedny z největších rezidencí, bydlí tam prestižní sportovci, herci a jiné celebrity.

Život v Esheru

2007-11-03T01:16:00.000Z

Od svého přestěhování jsem ještě nevěnovala jediný článek na svém blogu běžným životním rutinám a tak se pokusím napsat, co vlastně tady v novém prostředí celé dny dělám.

Pracovní doba mi podle kontraktu zůstala zachovaná, takže pracuji podle smlouvy od 8 do 10 hodin ráno a pak začínám v 15 a končím v 19 hodin večer. Ti, co mně znají ví, že já jsem si nikdy moc na hodiny nehrála a spíše jsem si hrála na udělanou práci, a tak můj týdenní program bývá trochu jiný, ale řekla bych i tak rutinní ...

trochu pracovní ráno pro mě začíná po sedmé hodině, kdy připravím školní oblečení pro malého, nachystám mu sebou co potřebuje do školy a pak jsem v kuchyni, kde si připravím snídani a při té příležitosti vyprázdním myčku z večera;
někdy pomůžu malému při oblékání do uniformy a po půl osmé se většinou scházíme všichni na snídani;
do školy vyrážíme někdy kolem 8:20, protože se brána do školy otvírá 8:40 a do školy to máme i v plném provozu maximálně 10 minut;
po návratu z ranního školního doprovodu se vrhnu na úklid a mám to rozděleno relativně rovnoměrně do celého týdne tak, že pokud není něco mimořádného, tak jsem do 11 hotová;
2x týdně chodím do jazykového kurzu (vždy 90 minut) v Brooklands college, kde jsem začínala v levelu E3 a po asi měsíci jsem se nechala přeřadit výš do levelu L1, co odpovídá upper-intermediate ... nebo-li výší středně pokročilí; Pokud se mi povede udělat všechny odpovídající zkoušky v červenci, tak je to základ pro můj cíl;
1x týdně chodím na soukromou lekci (90 minut) angličtiny, protože sice jsem v pohodě schopná s lidmi mluvit, ale pořád dělám někdy i základní gramatické chyby ... jako jsou slovosled, členy, předložky a někdy i výslovnost;
a pokud to počítáte, tak mi zůstávají 2 dny, kdy se snažím chodit do posilovny nebo si zaplavat a nebo jen tak relaxuji;
pak vyzvedávám Williama ze školy (končí v 15.30) a po příjezdu domů děláme společně domácí úkoly; zatím to bylo psaní (písmena a první slova) a čtení (nevěřili by jste kolik nových slovíček se tím dá naučit) no a od tohoto týdne začíná psaní vět a učení spellingu, to teprve začne sranda;
no a pak zůstává pár hodin na nějaké jiné aktivity, jako je hraní, kreslení nebo malování, také jsme vyráběli dýni na halloween a chystáme se dělat perníky před Vánoci;
no a abych nezapomněla, také ještě 2x do týdne vařím večeři pro celou rodinu ... co není někdy časově jednoduché a tak si často jídlo předpřipravuji odpoledne než jedu pro Williama do školy;
no a po večerech koukám televizi, píšu maily a snažím se dělat domácí úkoly do hodin … to je pro mě nová věc, protože my jsme před tím v St.Albans měli více hodin ve škole, ale neměli jsme pak domácí úkoly;

Brooklands college
Je to klasická státní střední škola, která kromě jiného také pořádá jazykové kurzy pro cizince v různých místech po okolí. Je zajímavé, že jazykové kurzy pro cizince, které pořádaly státní střední školy, byly v posledních 3 školních letech pro lidi z členských zemí EU zdarma. Britskou vládu to stálo hodně peněz a tak toto pravidlo zrušila a všichni si musí školu platit. Cena pro člověka ze země EU je skoro symbolická (nemůžou hned nasadit komerční ceny, nikdo by do kurzu nepřišel) a tak se snaží náklady pokrýt tím, že zvětšili třídy až na 16 nebo 18 lidí.
Cena v porovnání se soukromou jazykovou školou, kam jsme chodila v St.Albans je symbolická, protože to co jsem tam zaplatila za 3 měsíce jsem tady zaplatila za jeden školní rok. Je pravda, že není výuka o prázdninách, ale to se snažím dohnat soukromými hodinami, které jsou tady pro změnu o čtvrtinu dražší.

Sportování
Je tady v okolí hodně sportovních klubů, ale dobrá půlka je více než snobská ... možná je tam fajn atmosféra, ale platit i 3x tolik jen proto abych měla dobrou adresu sportovního klubu mi přijde ujeté ... no a tak jsem nakonec zvolila nově otevřené a moderní sportovní centrum Xcel Leisure Complex. Byl otevřený v létě 2006 a hostem tam byl a pásku stříhal Petr Čech 
Samostatné webové stránky nemají a tak jsem na webu žádné rozumné fotky nenašla.
Na centru je nejzajímavější výukový bazén, který je druhým plaveckým bazénem. Zajímavý je tím, že má pohyblivé dno, které umožňuje měnit hloubku podle toho, jak velké děti tam mají výuku ...

Kamarády a známé ...
No toto je oblast, kde jsem ani po 2 měsících neudělala žádné velké pokroky ...
Na naší ulici žijí lidi, kteří hledají soukromí a nemají moc zájem o seznamování se se sousedy, takže tudy cesta nepovede ...
Ve škole postupně zjišťuji, že většina rodina má au-pair, ale ony do školy nechodí a tak je vůbec nepotkávám a matky "nějakou" nanny neberou ...
No a tak mi zůstává škola ... a tam se zatím nic nerýsuje, ale uvidíme co přinese čas ...

Halloween

2007-10-31T22:09:00.000Z

Tento americký svátek dorazil před několika lety i do Anglie. Protože to já znám jenom z filmů, byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat.

S Williamem jsme vyrobili dýňový obličej, který jsme rozsvěcovali před vchodovými dveřmi po 3 večery.

William měl připravenou masku kostlivce a já jsem měla jít také v masce, protože jsme šla jako doprovod. Takže jsem si vybrala čarodějnici a dala jsem si na kabát jednu ze svých myší, rozcuchala jsem si vlasy, a nasadila čarodějnický klobouk. A nakonec jsem chodila také s lucernou.

Vyzdobené domy na Halloween byly většinou ty, kde mají děti ... a některé byly fakt úžasné! Pavučiny, čarodějnice, kostlivci a mnoho jiných strašidelných propriet ... nejčastěji však dýně všech možných velikostí s různými obličeji (tady známé jako pumpkins)...

Na "koledu" jsme vyrazili před šestou, sešli jsme se s dalšími dvěma spolužáky ze školy a jejich sourozenci ... celkem jsme šli ve skupině 6 děti a 3 dospělých. Prošli jsme asi 8 domů v ulici jednoho ze spolužáků, děti si vykoledovaly nějakou čokoládu, bonbóny, sušenky ... Při cestě domů si William přál ještě projít naši ulici a tak jsme jen ve dvou obešli vyzdobené domy tady ... potkali hodně usměvavých lidí a všichni byli moc příjemní.

Vrátili jsme se domů až po půl osmé a William byl plný dojmů a nadšen ... už se ptal, kdy bude další Halloween :-D

13. 10. 2007 Wembley – zápas Anglie v. Estonsko – Kvalifikace na EURO 2008

2007-10-18T23:08:00.000+01:00

Nevím odkud mám přesně začít, protože dojmů z toho dne je víc než dost ...

Několik zajímavostí o stadionu ve Wembley:

Wembley je v současnosti vlastně část severozápadního Londýna;
první hřiště na fotbal a cricket bylo v těch místech už kolem roku 1880;
první stadion byl postaven ve 20. letech minulého století a první událostí tam bylo finále "the FA Cup" v roce 1923, a protože tribuny byly pouze ke stání, vešlo se tam více než 200 tisíc diváků;
stadion se stal národním fotbalovým stánkem, kde se odehrávala všechna mezinárodní utkání a finále všech národních pohárů;
v roce 1948 byl stadion ve Wembley hlavním stadionem Londýnské olympiády;
v 80. letech se začaly na stadionu pořádat i velké koncerty;
v září 2002 začalo bourání starého stadionu a následovala výstavba nového stadionu na úplně stejném místě;
v roce 2006 byl otevřen nový stadion, ale první události pro veřejnost se v novém Wembley stadionu uskutečnily až v roce 2007 – prvním koncertem tam byl koncert Georgie Michaela (červen 2007) a první fotbalový zápas se tam hrál v březnu 2007;
hlediště nového stadionu při fotbale je pro 90 tisíc diváků;

Více informací o stadionu, fotky z výstavby a jiné zajímavosti můžete najít na webových stránkách.

Protože stadion ve Wembley je proslaven, byla jsem na něj hodně zvědavá. Můj den začal cestováním z jihu na sever Londýna a už ve vlaku do centra Londýna jsem potkávala lidi oblečené v bílých anglických dresech. V metru z centra Londýna ke stadionu už to bylo spíše fanoušky přeplněno a to jsem ke stadionu přijela kolem pul jedné, co bylo 2 a půl hodiny před zápasem. Na vstupence bylo uvedeno, že zápas začíná v 15 hodin a stadion se otvírá ve 13 hodin.

Monumentální stadion a oblouk nad ním je vidět už od stanice metra, a protože jsem měla dost času, prohlédla jsem si stadion z venku a pak i zevnitř v rámci 5. levelu, kam jsem měla vstupenku (pokusila jsem se udělat pár fotek do mé galerie). Kromě toho jsem stihla vidět přijíždějící autobus s anglickými fotbalisty a jásající fanoušky ... mám to na videu v galerii. Také jsem viděla warm up obou týmů, a proto jsem viděla na pár minut na hřišti všechny aktéry i střídající.

Stadion jako takový mně nadchl, úžasné místo! I z takové výšky a dálky 5. levelu jsem měla dobrý přehled a rozhled, i když je pravda, že jsem na tu dálku nemohla vidět detaily hráčů, ale v pohodě jsem je rozeznala. Měla jsem jedno z velmi dobrých míst protože jsem seděla hned za hlavní kamerou ... Pokud sedíte blíže k hřišti máte možnost vidět hráče víc z blízka, ale nemáte takový přehled o dění na celém hřišti.

Vlastní zápas byl v první půlce fakt hodně zajímavý, padly 3 góly a už od 37. minuty Anglie vedla 3:0 a nakonec tento výsledek vydržel až do závěrečného hvizdu. V druhé půlce mi ale místy přišlo, že si Angličané před brankou soupeře předávají míč a nikdo z nich nechce vystřelit na branku, třeba v situaci 3 Angličané na jednoho Estonce to bylo až do očí bijící ... Divácká atmosféra byla po všech stránkách úžasná, křičelo se a povzbuzovalo. Nakonec nebylo úplně vyprodáno a oficiálně bylo oznámeno přes 86 tisíc diváků.

Pokud se jedná o hráče, tak pro zranění nehrál kapitán Anglie John Terry a tak byl kapitánem Steve Gerrard z Liverpoolu. Nejlepším hráčem zápasu byl vyhlášen Gareth Barry z Aston Villy, ale mně se nejaktivnějším jevil Joe Cole z Chelsea. První branku po mnohaměsíční přestávce dal Wayne Rooney a hodně se to slavilo. Zápas pro zranění nedohrál Ashley Cole a na konci zápasu hráli na hřišti oba naši sousedi (J. Cole a F. Lampard).

Po celou dobu tam bylo velké množství policajtů ... jak pěších, v autech, tak také na koních a myslím, že to měli celé pod kontrolou. Organizace na vlastním stadionu byla také dobrá a tak všechno proběhlo hladce.

Já jsme si tuto sluneční sobotu uprostřed října fakt užila a několik fotek a videí jsem s pokusila dát do své galerie i s komentáři.

Jak se žije v Surrey

2007-10-15T20:36:00.001+01:00

Jak jste se z mých článků dočetli, přestěhovala jsem se a tak teď bydlím ve městě Esher, který je v hrabství Surrey. Obecně je tato oblast považována za nejdražší oblast na žití v Anglii. Proto tady bydlí hodně slavní a bohatí lidé a také tady podle toho jezdí hodně drahá auta a jsou tady také hodně velké domy. Dnes ráno vyšel v místních novinách článek ... a myslím, že v jiné oblasti Anglie by takový článek asi nevyšel.

Co se stalo ... v sousedním městě Cobham havaroval šedý Aston Martin. Auta značky Aston Martin jsou proslavena především z Bondovek a jedno auto může stát kolem 2 milionů českých korun. Článek je o tom, že tento sportovní vůz havaroval a tím zničil předzahradu policejní stanice v Cobhamu. Nikomu se nic nestalo ... nejdůležitější z článku je ale to, že předzahrádka vyhrála nějakou cenu a teď je zničená a bude trvat několik měsíců a také to bude stát nějaké peníze, aby jí dali opět do původního stavu. To nás všechny fakt pobavilo ... můžete si přečíst:

Aston Martin je anglický vůz a je v této oblasti relativně častý (i přes tu cenu). Musím se přiznat, že jsem až tady poprvé viděla autosalón značky Aston Martin, a stojí před ním asi 20 aut této značky ... jako před jakým koliv jiným autosalónem jiná auta. Jeden tmavě šedý až černý vídám každý den, protože parkuje před jedním domem v ulici.

Tak to je jeden z mých zážitků ... jak prostě běžné dny plynou.

Anglický fotbal aneb Barclays Pemier League

2007-10-06T11:38:00.000+01:00

Další článek o fotbale, ale snad nejen o fotbale ...

Je to zvláštní pocit vidět najednou všechny ty hvězdy známe z televizních přenosů na živo při hře. Ale snad od začátku ...

Na vstupence bylo výslovně napsáno, že parkování v okolí je zakázáno a je nutné použít veřejnou dopravu ... až tam jsem pochopila proč. Všechny ulice kolem stadionu jsou několik hodin před začátkem hry uzavřené pro vjezd i parkování a všechno tam v relativním klidu řídí policie.

Protože jsem šla s kamarády na Stamford Bridge neboli na domácí zápas Chelsea, už ve vlaku jsem potkala velké množství fanoušků v dresech ... i když kamarádi mě upozornili na to, abych si raději nic modrého neoblékala, protože by to po cestě vlakem mohlo být "nebezpečné", pokud bych narazila na nějaké pako!

Ti z Vás, co fotbal trochu sledují ví, že Chelsea není teď v nejlepší formě, nehraje zrovna ten nejoslnivější fotbal a ještě se v předešlém týdnu měnil trenér ... i přes to všechno na domácí zápas přijde neskutečných 40 tisíc diváků, kteří řvou, povzbuzují, zpívají a snaží se tým podpořit.

Asi právě ta atmosféra je něco, co na našich stadiónech nemáte šanci zažít. A asi to je přesně ten fakt, který dělá hvězdnou ligu. Hráči si před tolika diváky nemůžou dovolit hru odchodit, nebo odfláknout ... jak se to sem-tam stává v České lize ... Je ale pravda, že i tady může být pro diváka nezáživný fotbal, kde všechny šance vyjdou na prázdno.

V sobotu 29. října se hrál zápas mezi Chelsea a Fulhamem a byl to jeden z těch, kde Chelsea hodně tlačila, měla relativně dost šancí a zápas nakonec skončil bez gólu. Viděli jsme jednu červenou kartu (Drogba z Chelsea), zažili jsme poločasové střídání kapitána Chelsea Terryho pro zranění ...

Nakonec za zápas v dresu Chelsea vystřídali kapitánskou pásku 3 hráči: Terry byl kapitánem v průběhu prvního poločasu, pak měl kapitánskou pásku Drogba a když dostal červenou kartu, musel předat pásku a pokud se dobře pamatuji, převzal ji Makelele ... pokud to tak nebylo, tak mně prosím neukamenujte :-)

Snažila jsem se udělat pár fotek a krátkých videí ... a můžete se podívat. Ta atmosféra z toho poznat úplně není, ale pokud si to pustíte i se zvukem, tak poznáte, že nebylo místy slyšet vlastního slova.

V každém případě to byl super zážitek a ráda bych na anglický ligový zápas šla znova ... uvidíme, jak se mi povedou sehnat lístky.

Fotbal na anglickém národním stadionu ve Wembley ...

2007-09-27T22:59:00.000+01:00

Tento podzim mám ve znamení fotbalu, ale celé to začalo již v létě ... o nemožnosti a možnosti sehnat lístky na ligový zápas jsem napsala předešlý článek a tento budu opět věnovat fotbalu, tentokrát národnímu týmu Anglie ...

Protože jsem se chtěla jet podívat na stadion ve Wembley, měla jsem v podstatě dvě možnosti ... jít tam na nějaký koncert, nebo se tam vypravit na fotbal ... pro první návštěvu jsem si jednoznačně vybrala fotbal (však mně většina z Vás zná). Toto rozhodnutí bylo jednoduché, ale následující kroky tak jednoduché nebyly. Nejdříve jsem musela nastudovat, co všechno pro to musím udělat a teď Vám zkusím v několika krocích popsat, jak jsem se stala držitelkou jedné vstupenky na kvalifikační zápas pro Euro 2008 mezi Anglií a Estonskem, které se bude hrát 13. řijna 2007.

Následující postup je sice šílený, ale jsem pyšná, že ten lístek mám:

asi z důvodu boje proti výtržníkům na stadionech je potřeba se zaregistrovat jako anglický fanoušek u Fotbalové národní asociace ... toto jsem provedla jednou pro vždy na jejich webu ...

Registrace obsahovala všechny moje údaje (od telefonu, přes mail až po úplnou adresu) a to proto, že potvrzení registrace chodí mailem a poštou pak přijdou vstupenky.

Poznámka: netuším jak to funguje pokud chcete lístky do sektoru mezi diváky hostů (třeba, kdyby Anglie hrála s Čechama), nezajímala jsem se o to ...
až s přiděleným číslem FAN (registrační číslo fotbalové asociace) jsem se mohla registrovat jako zájemce o vstupenku na kterýkoliv domácí zápas národního týmu ...

Protože pracuji v týdnu do 7 hodin večer, nemohla jsem si vybrat žádný zápas v úterý nebo ve středu, ale musela jsem si vybrat víkendový zápas ... Registrace probíhala většinou asi měsíc a já se na vybraný zápas registrovala v polovině července.

Poznámka: tato registrace má několik podmínek ... jedno registrační číslo si může zakoupit jen jednu vstupenku a registrace v žádném případě nezaručuje jistotu zakoupení vstupenky ...
přesně na 20. srpna v 10 hodin ráno anglického času bylo plánované otevření prodeje vstupenek (opět všechno jen webově) ... a protože jsem v tu dobu byla v Čechách na dovolené, užila jsem si to všechno v jedné prodejně T-mobile, kde mně pustili k internetu na reklamním notebooku ...
po přihlášení jsem se na webovou stránku s otevřeným prodejem dostala 30 vteřin po 11 hodině českého času (takže 30 vteřin po otevření) ... namísto možnosti nákupu se mi objevila informace:

Ve frontě jste v pořadí: 920

Fronta je dlouhá: 920

Tato dvě čísla se každých 30 sekund automaticky aktualizovala a já jsem trpělivě čekala ...
po 15 minutách jsem byla v pořadí 620. a ve frontě bylo přes 3500 lidí a v tento moment mě systém pustil do sekce pro nákup lístků ...
původně jsem chtěla, co nejlepší vstupenku jakou si budu moci koupit ... a tak jsme dopředu měla nastudovaný plán hlediště ... ovšem lístky do 2. levelu (ty nejlepší) už prostě nebyly! Tak jsem po několika pokusech nakonec vybrala jednu dlouhou stranu, do sektoru nad středovou čáru, do nejvyššího levelu (5.) pod střechu ... a podle všeho pár řad nad královskou lóži ...
za lístek jsem zaplatila (50 liber) a fronta byla ještě delší ...

Byla jsem moc moc šťastná, ale až pak mi došlo, že mám jeden lístek na stadion, kam se vleze 85 tisíc diváku a který byl během jednoho dne totálně vyprodaný ... takže jdu sama ženská (ještě ne angličanka) mezi angličany a myslím, že to bude většinou mužské obsazení :-) Bude to asi zajímavé po všech stránkách.

Vlastní vstupenka fyzicky přišla včera poštou a tady jsem vyfotila oba své fotbalové skvosty :-)

Poznámka: není to foceno za nejlepšího světla ... moc se omlouvám!

Ligový anglický fotbal ...

2007-09-27T21:52:00.000+01:00

Tento článek o fotbale možná některé z Vás nezaujme, ale pokusím se co nejvíce vystihnout atmosféru, kterou my z Čech neznáme ... a proto doufám, že to i nefotbalový fanoušci dočtou do konce ...

I tady v Anglii se dělí lidi na sportovní fanoušky a lidi, které sport vůbec nezajímá a ti co mně znají ví, že jsem se o sport vždy zajímala. Takže když jsem odjížděla do Anglie, byl jedním z mých cílů i fotbal ... návštěvu nového fotbalového stánku velkoklubu Arsenal jsem absolvovala v dubnu a napsala o tom i článek ...

Rychle po příjezdu jsem zjistila, že dostat se na fotbalový zápas nebude tak jednoduché a tak jsem si pro podzim dala předsevzetí, že zkusím sehnat lístky na nějaký dobrý fotbalový zápas na živo ... chtěla jsem na Arsenal a na Chelsea.

Pár mých postřehů spojených s lístky na fotbalové zápasy v Anglii:

lístek na fotbal si můžete v podstatě koupit pouze pokud jste registrovaným členem clubu daného týmu ... jen pro ilustrace, nejnižší členství bez lístků stojí na sezónu kolem 30 liber ...
členství jsou většinou rozdělena do několika úrovní a přednost při nákupu lístků dostávají ti, co mají nejvyšší úroveň členství ...
členem vyššího levelu se můžete stát až se uvolní místo a vy jste na vrcholu seznamu členů z nižšího levelu ... pak je Vám členství nabídnuto k odkoupení!
na nejlepší zápasy se lístky k členům nižších levelů už ani nedostanou a o obecném prodeji bez registrace se už pak ani nedá mluvit ...
na sezónní lístek je většinou čekací listina (u velkoklubů je třeba i na několik let) a může být podmíněna členstvím v clubu ...
na druhou stranu, pokud už jste si vyčekali "frontu" na sezónní lístek, máte v něm všechny domácí zápasy ... to znamená ligu, britské poháry i všechny evropské poháry ... a zároveň máte záruku sezónního lístku na příští sezónu ... to je důvod, proč se sezónní lístky dědí z generace na generace a také je to jeden důvod, proč jsou fanoušci věrní klubu ...
pro zajímavost vstupenka na jeden zápas se pohybuje okolo 40 až 60 liber (jsou i dražší a také levnější místa nebo zápasy) ... normální sezónní lístek stojí okolo 600 liber ... a ten nejdražší do "VIP klubu" se může pohybovat kolem 25 tisíc liber ročně ...

Po zjištění všech těchto informací mi bylo jasné, že dostat se na stadion Chelsea nebo Arsenalu na ligový zápas bude spíše nemožné ...

Jak jsem někde četla, všechno nemožné je možné ... a já jsem majitelkou jednoho "lupenu" na sobotní zápas Chelsea s Fulhamem (na 29. 9. 2007). Musím říct, že na tom moc velkou zásluhu nemám, ale mám kamarádku, které přítel má sezónní permanentku na Chelsea. Protože se tuto sobotu nejedná o zápas z nejvyšší kategorie (soupeř není žádný z velkoklubů jako Arsenal, Manchester United nebo Liverpool) měl šanci koupit ke své sezónní vstupence i nějaké lístky navíc.
Zároveň jsem zjistila, že Chelsea i Fulham jsou vlastně sousedícími oblastmi velkého Londýna ... takže takové "malé derby" ... a aby toho nebylo málo, tak stadion "Stamford Bridge", kde hraje Chelsea je adresou ve Fulhamu ...

Zároveň slibuji, že budu fotit a točit a pak připravím fotogalerii ...

Fotky z mého nového působiště ...

2007-09-22T21:55:00.000+01:00

Článek o stěhování jsem už psala, už jsem také popsala dům, ale slíbila jsem nějaké fotky. Protože do dneška nebyla vhodná příležitost na focení, připravila jsem fotogalerii až teď ...
Tak si prohlédněte, kde a jak teď bydlím

Rugby ... jeden z anglických národních sportů

2007-09-22T09:14:00.000+01:00

Když se řekne rugby, hodně lidí si představí silné chlápky, kteří se perou o šišatý míč na velkém hřišti mezi dvěma divnými brankami ve tvaru písmene H. Takto jsem vnímala rugby, než jsem přijela do Anglie. I když jsem znala několik základních pravidel, jako ... sbírají se body za položení míče za čáru (teď už vím, že se tomu říká "TRY") a nebo za kopnutí míče do branky, nebo že se nesmí míč házet spoluhráči doředu ... už jsem ovšem nechápala, za které skórování je kolik bodů a o dalších pravidlech se už nedá ani mluvit.

Protože je rugby jeden z anglických národních sportů a běží v televizi docela často, chtěla jsem znát mnohem víc pravidel a chtěla jsem vědět, proč je tak populární. K pochopení celé hry mi docela pomohl začátek Rugby World Cup 2007 (neboli Mistrovství světa v rugby, které teď probíhá ve Francii).

Jeden důvod byl ten, že dávají rugby na vysoké úrovni v televizi mnohem častěji a druhým důvodem byl můj nový šéf, který hrál rugby na škole a měl trpělivost mi při sledování prvního zápasu postupně vysvětlovat další pravidla hry. Musím se přiznat, že mně ta hra zaujala a zjistila jsem, že to není jen pouhý boj o míč, ale řekla bych, že je to hodně taktická, i když tvrdá, hra.

Mezi mé kamarádky v St. Albans patří i holky, které mají sezónní vstupenku na jeden z ligových klubů a oni mi také pomohly v pochopení dalších pravidel, rozdělení úkolů mezi hráči a hlavně mně vzali sebou na zápas. Mám naplánovaný zápas i na domácím stadionu jejich klubu (teď už vím, že se jejich klub jmenuje Saracens), ale začátek sezóny je pro Londýnské kluby jiný a tak mně holky vzaly na zahajovací dvojzápas na stadionu v Twickenhamu.

Pokusím se vysvětlit ... protože před pár měsíci i mně Twickenham nic neříkal ... Twickenham je malé město jiho-západně od Londýna (teď to mám 20 minut autobusem), kde se nachází národní stadion pro rugby. Na tomto stadionu se hrají pouze mezinárodní zápasy v rugby a hraje zde pouze Anglický národní tým. Jedinou výjimkou v roce je den, kdy se zahajuje nová sezóna a v jeden den se tady hrají 2 ligové zápasy čtyř londýnských klubů - Harlequins, London Irish, London Wasps a Saracens ... No a na tento den nám holky zajistily lístky.

Je také zajímavé, že Rugby World Cup se hraje na začátku sezóny, kdy jsou hráči odpočatí ... to je rozdíl oproti Mistrovství světa ve fotbale. Zároveň je zajímavé, že klubová sezóna tím pádem začíná bez reprezentantů, kteří jsou na mistrovství a do klubů se vrací až po vypadnutí z turnaje, nebo po jeho vítězství (jak tomu bylo na posledním World Cup pro členy Anglického reprezentačního týmu).

Twickenham Stadium má kapacitu asi 60 tisíc diváků, ale v den, kdy jsem tam byla já nebyl zaplněn, protože přece jen šlo o ligové zápasy ... Pokusila jsem se udělat pár fotek, ale seděla jsem na východní tribuně, tak mi do objektivu svítilo celé odpoledne sluníčko a když zašlo, tak byla pak už rychle tma. Spíše se mi povedly nějaké krátké videa, dokonce jeden try Saracens. Můžete se podívat.

V každém případě bych se na ten stadion chtěla podívat na nějaký mezinárodní zápas, když je stadión zaplněn a také bych si vybrala spíše sedadla někde výš. Teď jsme seděly ve 3 řadě od trávníku a trochu mi chyběl větší přehled o hře ... ještě, že tam jsou velké obrazovky.

V nové škole …

2007-09-21T23:36:00.000+01:00

Začal školní rok, a protože jsme se přestěhovali do úplně jiné oblasti, William musel také změnit školu.

Jeho nová škola je opět soukromá a asi patří mezi prestižní v oblasti a tady je pár mých postřehů:

už jsem psala o tom, že jsou poměrně striktní uniformy na privátních školách ... teď jsou základem hodně striktní klukovské uniformy – šedivá košile, šedivé kraťasy, šedivé ponožky nebo podkolenky, vínové sako s logem školy a šedivá čepice s malým šiltem. Pokud je zima, tak může mít šedivý svetr s výstřihem do V a několika vínovými pruhy. Pokud se jedná o dlouhé kalhoty, tak ty jsou povolené pouze v určitém období a teď to bude až od listopadu ... chlapci se otužují :-). No a pokud se jedná o další části uniformy, tak to co mně asi nejvíce překvapilo jsou plavky na tělocvik ...
protože škola je v oblasti kde je, tak mám pocit, že děti do školy vodí a vyzvedávají většinou rodiče (matky často nepracují, nebo jen na částečný úvazek) ... britskou nanny jsem tam snad ještě nepotkala a od šéfové vím, že tam jsou nějaké au-pair, ale nepotkávám je ... dát se jen tak do řeči nebude ve škole vůbec jednoduché ...
škola si hodně potrpí na formální společenské chování, a tak když děti přijdou do školy (k vratům na školní dvůr) musí hodně formálně pozdravit a kluci musí nadzvednout čepici a stejné je to, když odchází ze školy ...
škola je sice smíšená, ale moc dívek tam nechodí. Jedním z důvodu může být, že všechny sporty v tělocviku a všechny odpolední kroužky jsou spíše klučičí ... V přípravce pár dívek prý je, v prvním ročníku jsou 2 paralelní třídy, jedna je jen chlapecká a tam kde chodí William jsou i nějaké dívky, no a ve druhém a třetím ročníku žádné dívky prý nejsou ...
jinak na rozdíl od minulé školy dostává William domácí úkoly každý den a mám pocit, že mu to hodně pomáhá, protože ví, že něco přece jen musí po škole udělat a už kolem toho tolik nebojujeme ...

Kromě Williama jsem i já musela najít novou školu ... je zajímavé, že v této oblasti nejsou moc soukromé jazykové školy, které by fungovaly na podobném principu jako moje poslední škola (platit jen za dny, kdy tam jsi, chodit tam podle možnosti a vybírat si dny) a proto jsem se nakonec přihlásila do jazykového kurzu na jedné z místních College a uvidíme, jak to bude vypadat.
Zatím mám pocit, že jsem v nižším levelu, než bych měla být a tak s tím zkusím něco udělat ... Ve škole jsem potkala moc prima učitelky a tak jsem si domluvila navíc privátní hodiny ... potřebuji pohnout s gramatikou při mluvení, protože dělám při mluvení hodně chyb, které jednoznačně ukazují, že anglicky neumím, no a tak začínat ve škole nechci a nemůžu.

Nový dům ...

2007-09-12T22:44:00.000+01:00

Zatím mám jen "fotku" z internetové mapy ... tedy z nadhledu, ale pro představu kde teď bydlím ...

Pokusím se v dohledné době udělat nějaké fotky domu a pak připravím galerii s komentáři.

Co všechno je v domě:

6 ložnic ... logicky ta moje je nejmenší, ale i ta má rozměry 4x5 metru nebo něco tomu podobného ... no a ta největší bych řekla že má asi 10x5 metru
4 koupelny (jen jedna je bez okna .. hádejte čí?) a jeden záchod navíc
vlastně 3 obyváky s krby, ale jeden je zařízen jen nějakou koženou sedačkou a piánem, ale nepoužívá se ... nevím zatím jak je to s těmi krby, asi se už také nepožívají
vnitřní bazén a dá se v něm udělat asi 8-10 normálních temp na délku
herna je největší místností domu, kde je snookrový stůl, pak ještě nějaký jiný typ kulečníkového stolu, malá trampolína a dost místa na všechny možné hračky … je tam také pianino a kožená sedačka
jsou tady vlastně 3 prosklené místnosti ... oni tomu říkají "skleníky", ale u nás by se tomu spíše řeklo zimní zahrada ... ale oni tam nemají moc rostlin :-)
samozřejmě nechybí kuchyň, jídelna pro 12 lidí a další zázemí ...
bonusem je kancelářský prostor, který šéfové využívají k práci

Co je okolo domu:

malá zahrada a trávník před domem, okolo kterého vede silnice se dvěmi mřížovými vraty a prostorem na parkování
garáž na 4 auta, ale je plná různých věci, jen normální auta tam v současné době nejsou a všechna parkují venku
za domem je dost prostorná zahrada s trávníkem, stromy, posezením

Kdo tady pracuje:

protože tady bydlím, tak začnu sama sebou ... starám se o úklid jednoho ze dvou pater a mám na starosti malého Williama a také připravit 2 večeře týdně
3x týdně na odpoledne sem dojíždí hospodyně, která se stará o úklid spodního parta a v také vaří večeři ve dnech, kdy je tady ...
2x týdně na pár hodin ráno sem chodí zahradník
jednou za měsíc sem dochází umývač oken a umyje všechna okna z venku, toho skla je tady opravdu dost ... a jednou za čas umyje okna i ze vnitř

Pokud to čtete a říkáte si "To je život!" ... asi bych si to na vašem místě říkala také ...
Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi mohlo přihodit bydlet v takovém paláci, ale i takový život má svá negativa stejně jako má i svá pozitiva ... uvidíme, jak to budu vnímat po několika týdnech. V každém případě to beru jako další svoji životní zkušenost.

Jinak přece jen zmíním jedno negativum celého stěhování ... po 8 měsících v Anglii jsem už měla v původním místě docela dost kamarádů a teď je mám relativně daleko a musím začínat znovu ...

No a teď jedna poznámka, která může být pozitivní ale také negativní ... přestěhovala jsem se do jedné z nejbohatších, a tím pádem i nejdražších oblastí Anglie. Proto tady bydlí hodně známých a populárních lidí, a protože je to blízko na tréninkové středisko Chelsea a jejich domácí stadion, bydlí tady v okolí všichni hráči. Na naší ulici bydlí např. Frank Lampard. Až někoho známého potkám, určitě Vám dám vědět. :-)

Stěhování

2007-09-12T22:38:00.000+01:00

Nevím jak mám dnes začít, protože jsem si vědoma, kolik omluv jsem tady za posledních pár týdnů napsala ... teď ta přestávka je ještě delší a bylo k tomu několik důvodů.
Hlavní důvodem byla moje dvoutýdenní dovolená v Čechách na konci srpna a pak stěhování, které následovalo hned po návratu do Anglie.

Psát tady o dovolené v Čechách nemá moc význam, byla krátká a hodně lidí asi bude naštvaných, že jsem se jim neozvala a nepotkali jsme se ... ale každý den měl jen 24 hodin.
Přece jen mám jednu poznámku k mé dovolené ... byla to v konečném důsledku docela drahá dovolená, protože nikdy předtím mi v českém obchodě, restauraci nebo kavárně nepřišlo tak levně ...

Pro ty, co o stěhování nevěděli, se pokusím v pár bodech vysvětlit, co se stalo:

moje šéfová se rozhodla přestěhovat do domu svého přítele
nabídla mi, abych se přestěhovala s nimi a dále pracovala pro ní, kluka a jejího přítele
po několikatýdením rozhodování a porovnávání různých variant jsem se rozhodla jít s nimi
její 6-ti ložnicový dům prodala a začátkem září jsme se přestěhovali do sice také 6-ti ložnicového, ale mnohem většího skoro paláce

Jak sbalit tak velký dům?
Protože stěhovaní bylo naplánováno na 3. a 4. září a obě jsme se z dovolené vracely 31. srpna, na balení nebyl žádný čas. Já si pobalila několik svých věci, ale zdaleka mi už kufry nestačily. Všechno ostatní jsem nechala na svém místě a něco podobného provedla s několika osobními vecmi i šéfová.
V pondělí ráno přijel obrovský stěhovák a 3 mladí silní muži. No a celý dům během jeden a půl dne pobalili do krabic a i se vším nábytkem naskládali až po vrch do toho obrovského náklaďáku. Asi bych při klasickém balení udělala o 1/4 méně krabic a tím by bylo více místa, ale takto to bylo "bez práce". Já jsem oba dva dny trávila čas s malým a snažila se ho držet tak, aby se nepletl pod nohy nebo jsme raději vůbec nebyli doma.
Druhý den odpoledne to stěhováci převezli na druhý konec Londýna a všechno to z náklaďáku vyskládali do místností podle instrukcí.

U nastěhovávání do nového působiště jsem nebyla, protože jsem zůstala v původním domě uklidit celý dům ... a přijela jsem o několik hodin později.
Ovšem některé krabice tady jsou i po týdnu a jak to sama vím ze zkušeností, ještě nějakou dobu tady budou :-)

Letní prázdniny ... 2. část

2007-08-09T22:07:00.000+01:00

Ráda bych napsala něco o tom, jak můžou obecně děti tady v UK trávit letní prázdniny.

Kromě všech aktivit, o kterých jsem psala v předchozí části a které jsme s Williamem absolvovali, existuje tady velké množství jiných zábavných center ... od velmi známých zábavných parků počínaje (jako je Legolandu a jiné), přes víkendové a nebo týdení rodinné pohyby s programem pro každého člena rodiny, nebo tady existují prázdninové kempy pro děti, a nebo denní prázdninové programy.

Pokud se jedná o zábavné parky, těch je tady tolik, že kromě těch opravdu známých po celém UK, rodiny a děti často využívají lokální menší a tím pádem i levnější parky. Jen pro ilustraci ... dětské vstupné do center, které jsme absolvovali my se pohybuje někde mezi 4 až 11 librami za dítě s tím, že každé centrum se k platbě dospělého staví jinak. Někde je to dražší, nebo někde neplatí dospělí vůbec. Oproti tomu vstupné do Legolandu na jeden den stojí pro dítě 22 a pro dospělého 33 liber ... opravdu to není levná záležitost!

Ohledně víkendových a týdeních rodinných dovolených v rekreačních střediscích tady toho moc nevím, ale podle toho, co jsem slyšela se jedná o střediska, kde se pak už neplatí za různé aktivity, jako kola, bazény, programy pro různě velké děti ... je to většinou uzavřená oblast kam smí jen ubytovaní a ubytování může být různého typy (podle střediska) například bungalovy, ale také jako mnoha hvězdičkový hotel.

Prázdninové kempy, kde děti mají přes den program, jsou určené už relativně samostatným dětem, takže děti ve věku 5 let se takového kempu zúčastnit nemohou. Ono tady ani není zvykem aby dítě do věku do 7 nebo 8 let spalo někde jinde ... pak samozřejmě závisí na rodičích, jak kočírují spaní přes noc u kamaráda. To si nedovedu představit u Williama, ale několik jeho spolužáků to sem-tam podniká.

Prázdninové denní programy bych řekla, že jsou hodně oblíbené ... vlastně každá nižší škola v okolí má zajištěný takový program. Neorganizuje to škola, ale poskytne k tomu své prostory, jako tělocvičnu, bazén a venkovní areál. Instruktoři jsou většinou mladí lidé nebo zkušení trenéři a děti je také berou jinak než učitele.
Rodiče přivezou děti ráno, někdy kolem 9 hodiny a pak je vyzvedávají po celodenním programu po 3 hodině odpoledne. William se takového programu zúčastnil jen 2 dny, ale některé děti se účastní tohoto clubu (tak se tady tomu říká) různý počet dnů v týdnu a různý počet týdnů. Všechno se to samozřejmě platí, ale netuším kolik. V každém případě je to i pro děti dobré, hodně věcí si mohou vyzkoušet (třeba lezení na stěně) nebo naučit a pokud vyjde počasí, tak je to super.
Takovéto denní programy mohou mít různé zaměření, od obecných her, přes specializované na tanec nebo různé sporty, jako fotbal a rugby.

Samozřejmě velmi oblíbenou součástí britské kultury a trávení rodinných dovolených je zahraniční turistika ... většinou někam do tepla k moři. Mezi oblíbené destinace patří Španělsko, kde má hodně rodin střední a vyšší třídy své vlastní koupené apartmá. Toto apartmá někdy pronajímají přes cestovní agentury dalším turistům, ale hlavně tam sami jezdí. Další oblíbenou oblastí je Portugalsko, pak ostrovy ve Středozemní moři a pak také nějaká exotika. Jinak musím připustit, že je tady cestování vzhledem k platům a cenám ostatních věcí opravdu levná záležitost a tak pokud se budu chtít vydat někam v budoucnu na cesty, budu to asi podnikat tady z Londýna.

Letní prázdniny ... 1. část

2007-08-08T21:33:00.000+01:00

Času a sil na psaní mám méně než jsem předpokládala ... máme za sebou 4 týdny a kousek letních prázdnin, a tak se pokusím napsat co všechno jsme podnikli a také se budu snažit doplnit nějaké fotky.

Každý týden se snažím jeden den prožít s Williamem někde úplně mimo dům:

Gulliver’s Land
Už jsem to zmiňovala v jednom z předchozích článku i s odkazem na webové stránky. Byli jsme tam i s dalšími dětmi a i když jsem měla se sebou foťák, po asi 4 fotkách jsem na něj mohla zapomenout. Zapomněla jsem před tím nabít baterky. Nějakou fotku najdete na stránce s fotkami z prázdnin.
Asi největší zážitek mi zůstane z horské dráhy, kterou jsem nedobrovolně absolvovala 4x.

Science Museum v Londýně
Řekla bych, že muzeum je obrovské, z větší části se jedná o exponáty za sklem nebo jinou bariérou (to mně nepříjemně překvapilo). Musím se přiznat, že se asi nedá projít v jeden den ... a už vůbec ne, pokud se chcete alespoň trochu věnovat oblastem, kde si děti mohou hrát nebo různě něco zkoušet a testovat.
Snažila jsem se proto návštěvu udělat relativně rovnoměrnou, takže jsme určitý čas věnovali exponátům kolem letů do vesmíru, nebo lodím a letadlům. Také jsme absolvovali určitý čas různými pokusy, které William bral spíše jako hru a nevím jak moc byla moje snaha mu daný problém vysvětlit účinná. No a také jsme byli na filmu o životě pod mořskou hladinou v IMAXu.
Vybrala jsem několik fotek.

Aquasplash
Toto je zábavné vodní centrum pod střechou. Jsou tam skluzavky, několik tobogánů a jiné atrakce. Webovou stránku mají k ničemu, ale pro ilustraci je tam jedna fotka. Tady byl přísný zákaz focení, takže moje fotky žádné nemáme.
Jinak s malým jsme si nejvíce užili proudu a skluzavky, byli jsme tam 3 hodiny a bylo to moc fajn. Protože jsme tam byli v den, kdy nebylo zrovna super počasí, podobný nápad mělo hodně dalších lidí a odpoledne to tam bylo skoro k nehnutí.
Tobogán jsme neabsolvovali žádný, protože na všechny se muselo jít po jednom, co znamenalo, že by musel jet William a pak já (nebo obráceně) a to on vůbec nechtěl.

Willows Farm
Poprvé jsem tady byla někdy na začátku dubna (je to ve článku z 3. dubna 2007).
Farma je nejen o zvířatech, ale hlavně o všech možných hrách ... prolízačky, kolotoče, písek, trampolíny a mnoho jiného. Vyšlo v ten den počasí, a protože to bylo organizováno několika matkami ze školy, William tam potkal mnoho svých spolužáků.

Big Space
Je hrací centrum pod střechou ... už jsem v něm také byla a už jsem o něm také psala ... tentokrát jsem byla ráda, že tam byli i nějací Williamovi kamarádi, protože jsem neměla energii na to, blbnout celé 3 hodiny s Williamem.

Kromě těchto celodenních aktivit chodíme několikrát týdně plavat a pokud je alespoň trochu rozumné počasí, snažíme se využívat venkovní bazén. Jeden den bylo dokonce tak hezky, že jsme tam byli několik hodin i s poledním piknikem ... prostě jako na "koupáku".

Také každý den děláme nějaký list z domácího úkolu z matematiky a začíná se to projevovat ... za prvé ho matematika baví a za druhé mu to docela jde.

Také jsme byli párkrát na kole nebo někde v parku, nebo jsme v deštivém počasí sledovali nějaké DVD a podobně.

Celý program letních prázdnin byl hodně ovlivněn počasím, protože červenec z větší části propršel ... i v českých zprávách bylo o záplavách, které sice byly v jiné části Anglie, ale pršelo tady také. Byli jsme rádi, pokud teplota ve dne vystoupala k 20°C a slunečné dny bych asi spočítala na prstech jedné ruky. Od začátku srpna je to mnohem lepší, je spíše slunečné počasí a teploty přes poledne se pohybují kolem 25°C.

Přesto všechno jaké počasí bylo, už dlouho jsem neprožila tolik času v létě venku. Jsem zvědavá, jaký program si ještě naplánujeme na poslední společný prázdninový týden, protože 17. srpna letím na dovolenou do Čech. Po návratu z dovolené už nebudeme mít ani celý týden a začíná školní rok.

Poznámka 1: Kromě všech těchto aktivit s Williamem jsem se také musela starat o celý dům a všechny domácí práce včetně vaření, které mi Liz už také přenechala úplně. Už se na tu dovolenou docela těším!

Poznámka 2: Připravila jsem vstupní bránu do mojí fotogalerie ... najdete ji v seznamu linků v pravém pruhu na stránce, nebo tady: Moje fotogalerie

Fotky ze skotského festivalu ...

2007-07-24T23:27:00.000+01:00

Tak dnes jen slíbený link na stránku s fotkami, několika video záznamy a komentáři ke skotskému festivalu Highland Gathering, který se konal v neděli 8. července v Harpendenu.

Moje kulturní zážitky

2007-07-21T10:21:00.000+01:00

Někdo mi řekl, že jsem kulturní závislák, no a protože jsem hodně dlouho nebyla v divadle a na koncertě, začala jsem tento deficit dohánět.

V průběhu posledního měsíce jsem byla:

na koncertě "One Night of Queen", kde tady populární kapela hrála všechny vypalovačky skupiny Queen ... zpěvák se oblečením a pohybem snaží napodobovat Freddie Mercuryho.

Musím se přiznat, že to pro mě bylo zajímavé nejen tou muzikou, ale také tím, jak se fanoušci dokážou bavit, sice všichni měli místa k sezení, ale také se tančilo, všichni zpívali a byla to docela dobrá zkušenost ...
na Harpenden Highland Gathering, co je jeden z největších skotských festivalů mimo skotsko. Byl to úžasně prožitý slunečný den, plný kostkovaných sukní a kiltů, skotské muziky a tanců.
Takže jsem viděla přehlídku dudáckých kapel, soutěžní vystoupení ve skotských tancích, soutěže jako vrhání závažím, nebo nošení klády stromu a podobně. Pokusila jsem se udělat nějaké fotky a videa ... Víc komentářů bude u fotek a doufám, že se mi povede fotky doplnit co nejdříve.
na dvou koncertech v St. Albanské katedrále, které byly součástí Mezinárodního varhanního festivalu.
První byl koncertem skupiny "Black Voices". V současné době to je skupina 5 žen, které zpívají spirituály, gospely a různé jiné skladby a byly to úplně úžasné 2 hodiny.
No a druhý byl finálem mezinárodní varhaní soutěže, kde jednou z finalistů byla také Češka. Toto bylo asi spíše pro odborníky, ale i pro mě to byl docela zajímavý zážitek. Každý z finalistů (byli 4) musel hrát jednu skladbu od Bacha (s tím, že si museli vybrat jednu ze dvou) a pak jednu skladbu z období mezi roky 1850 až 1970 a jednu skladbu po roce 1970. Bylo zajímavé, jak všechny nové skladby byly úplně jiné ... s kamarádkou jsme si říkaly, že to spíše byla muzika do hororu nebo sci-fi ...
Protože nejsme odborníci tak soutěžící, co se nám nejvíce líbil nevyhrál, asi to bylo melodické, ale možná ne technicky nejtěžší a možná ne bez chyb, ale to jsme my jako laici nepoznali.
Pokud se chcete podívat na stránky festivalu ... máte možnost. Festival patří k významným v Evropě a koná se pouze jednou za 2 roky a úžasné varhany hned po festivalu jdou na dvouleté restaurování, protože jsou staré 45 let a většina píšťal je ještě původních.
no a nakonec jsem také byla v kině na novém Harry Potterovi

No a aby toho bylo málo, tak jsem vždy chtěla jít do Londýna do divadla, ale protože vstupenka stojí nejméně 50 liber, pořád jsem to odkládala a nakonec jsem našla webovskou stránku, kde se dají koupit vstupenky na poslední chvíli. Cena vstupenek, které tam prodávají je 50% původní ceny, a tak jsem si koupila lístky na muzikál Fame na příští víkend.

Dlouhá odmlka ...

2007-07-21T10:01:00.000+01:00

Všem pravidelným čtenářům se omlouvám, že jsem dlouho nepsala. Důvodem není to, že bych neměla o čem psát, protože se toho okolo mě děje hodně, ale má to jediný důvod ... čas!

Nedostatek času souvisí s tím, že William má od 6. července prázdniny a pro mě to znamená celý den s ním, připravit nějaký zajímavý program ... takže chodíme plavat, chodíme do parku si hrát na dětské hřiště nebo na kolo ... byli jsme spolu v Londýně v "Science Museum" a nebo ještě s dalšími dětmi jsme navštívili "Gulliver‘s Land", kde jsem jezdila na horské dráze, velkém kolotoči, houpala se na obrovské houpačce a absolvovala podobné dětské atrakce s Williamem. Pokud se chcete podívat na webové stránky "Gulliver’s Land" tak tu je odkaz.

Kromě toho se snažím chodit 2x týdně na dopoledne do jazykové školy a víkendy mám už opět plné jako v Čechách ... večeře s kamarády, bowling, party, návštěva kamarádů ...

Takže z toho je vidět, že spíše plný program, než nedostatek zážitků způsobili moji 2-týdenní odmlku. O návštěvě "Science Museum" se pokusím ještě napsat.

Wimbledon v televizi

2007-07-06T14:43:00.000+01:00

Tak pokud si někdo z Vás pomatuje, jak jsem kritizovala přímé přenosy televize BBC z halového evropského šampionátu v atletice, tak teď mám úplně jiné postřehy.

Wimbledonem televize BBC žije celé dva týdny a pokusím se sepsat pár postřehů:

program začíná v 11 hodin a končí obvykle přehledem zápasů dne kolem 22 hodiny;
celý den ve studiu provádí Sue Barker, která vyhrála v roce 1976 French Open (Roland Garros) a má tam velké množství zajímavých hostů;
na kurtech jsou kromě klasického komentátora, také spolukomentátoři a v tomto případě to je Martina Navratilová, John McEnroe, Boris Becker a Greg Rusedski;
přenosy obvykle začínají na BBC2 a přes den je často Wimbledon na obou základních programech (BBC1 i BBC2) s tím, že na každém běží přímý přenos jiného zápasu;
no a pokud má člověk Sky (něco jako u nás UPC), tak si může vybrat jeden z 5 vysílaných zápasů nebo programů – obrázek níže;

Takže bych řekla, že pokud někdo opravdu chce sledovat Wimbledon, má dostatek možností.

Protože tento ročník byl poznamenám mimořádně špatným počasím, tak to BBC nemělo zrovna jednoduché. Když zrovna pršelo, dávali různé tiskové konference, záznamy zápasů, dokumenty o významných hráčích nebo o zajímavých finálových zápasech minulosti.
Pokud v tu dobu měl běžet přenos na obou programech, tak na každém dávali jiný záznam, nebo program a o to více práce měla Sue a spolukomentátoři, kteří se ve studiu střídali a smysluplně vyplňovali hodiny a hodiny čekání.

Toto je fotka obrazovky televize, když se pustí interaktivní BBC Sport na Sky:

Volbou tlačítka na ovladači satelitní televize jste si mohli vybrat z pěti nabízených přenosů televize BBC z Wimbledonu. Základní (pod č. 1) byl i přenosem na klasickém kanálu ... na ostatních pokud se hraje, jsou přenosy z jiných kurtů a pokud prší, na každém je jiný záznam, nebo přehled výsledků z předchozích dnů a podobně.

Takže jsem si Wimbledon užila nejen zatím jediný nedeštivý den tohoto ročníku přímo tam na živo, ale i v televizi.

Wimbledon nebo The Lawn Tenis Championships 2007

2007-06-30T14:03:00.000+01:00

Když se řekne Wimbledon:

znamená to oslavu bílého sportu, který tady je pořád tradičné bílý, protože hráči musí mít i v současné době bílé oblečení;
tradice a dlouhá historie – mužská kategorie se hraje od roku 1877 a ženská od roku 1884, to je skoro k neuvěření;
tradiční barvy – zelená, tmavě fialová až modrá a okrová;
20 kurtů a velké množství návštěvníků, kteří si tento svátek užívají;
jahody se šlehačkou – pozor, šlehačka není šlehaná, ale tekutá;
přímé přenosy televize BBC po celý den s velkým množstvím doprovodních informací a na satelitu mají interaktivní vysílání, kde si můžete vybrat jeden z 5 vysílaných zápasů, nebo programů;
přerušování zápasů kvůli dešti – asi by se nenašlo moc ročníků, které by se odehrály bez přerušení ... v tomto ročníku v prvním týdnu byl takový den pouze jeden jediný;
fronta je častým jevem – na lístky se "stojí" fronta přes noc, na vstup do areálu je zdržení kvůli kontrole tašek, na kurty kvůli pravidlu o pohybu diváků v průběhu hry ...;

Těch zážitků z jediného dne je tolik, že vůbec nevím kde začít ...
Celé to začalo před více jak měsícem, kdy mi moje domácí sehnala nesehnatelné lístky na jeden den na Wimbledon, na druhý největší kurt, na 4. hrací den.

Satelitní fotka celého areálu - největší kurt je "Centrální kurt" a nachází se v centru celého areálu, druhý největší kurt je "Kurt č. 1" a je kruhového půdorysu. Dalším kurtem v důležitosti je "Kurt č. 2", následuje "Kurt č. 3", "Kurt č. 13" a pak "Kurt č. 18". Tyto kurty mají tribuny, kde platí pravidla pohybu diváků v době kdy se hraje game. Ostatní kurty mají pouze ochozy, kde se diváci můžou volně pohybovat, ale musí dodržovat pravidla klidu.

Plán celého areálu.

Kurt č. 1 a červený bod vyznačuje umístění našich sedadel

Přípravu jsem provedla důkladnou ... protože první 3 dny tohoto ročníku nebylo počasí příznivé, zabalila jsem si všechno pro případ deštivého a chladného počasí (pláštěnku, deštník, nepromokavou bundu, mikinu a malou deku). Také jsem si z oficiálních webových stránek vytiskla přehled všech plánovaných zápasů na ten den. No a v neposlední řadě jsem si připravila jídlo na celý den, protože ceny jídla tam nejsou zrovna malé.

Vstupenky s rezervovaným místem se prodávají pouze na "Centrální kurt", "Kurt č. 1" a některé sekce na "Kurt č. 2" ...
Princip vstupenek je poměrně jednoduchý: ti co mají denní lístek, tak můžou na ty kurty, kde se neprodávají lístky s místem. Ti, co mají vstupenku s místenkou můžou na své místo a na všechny kurty jako s denní vstupenkou.
Pokud se jedná o prodej, tak na denní lístky se stojí zmiňovaná fronta celou noc, pokladny se otvírají v 6.15 hodin ráno a areál se otvírá v 10.30 hodin. Lístky s místenkou se shání mnohem hůře, protože přednost mají tenisové kluby a sehnat lístek jen tak, je skoro nemožné. I můj lístek byl přes tenisový klub, kde Liz byla vylosovaná, že si může lístek koupit ... zájemců je vždy víc, než má klub lístků.

Čtvrtku rána (28. června 2007) jsem se nemohla dospat ... ráno jsem zavezla ještě Williama do školy a po návratu jsem hned vyrazila na vlakovou stanici. Vlak ze St. Albans do Wimbledonu je sice zastávkový vlak, ale jede přímo a cesta trvá asi 1 hodinu a 20 minut. Na místo (Wimbledon je vlastně částí velkého Londýna) jsem dorazila někdy kolem 11 hodiny a tam jsme se sešli s manželem mé kamarádky, který tento den na Wimbledonu prožil se mnou. Museli jsme si vystát frontu na autobus a protože byla ranní špička i ta jízda autobusem chvíli trvala. Do areálu jsme se dostali někdy po 12 hodině.

Protože na všechny zajímavé zápasy se stála fronta na vstup, vyrazili jsme přímo na kurt č. 1, kam jsme měli lístky a kde hrací den začínal Roger Federer dohrávkou zápasu z předchozího dne. Měli jsme štěstí, protože hráli jen pár gamů, ale i těch 20 minut vidět světovou jedničku na vlastní oči, byl silný zážitek.
Musím se přiznat, že on mi nikdy nepřišel jako atraktivní muž, ale když přišel na kurt v bílých dlouhých kalhotách a bílém saku se zlatou výšivkou své značky RF, nevěřila jsme svým očím. Těchto 20 minut, kdy s lehkostí hrál těžké míče, kdy atmosféru skoro prázdné arény naplnil něčím zvláštním, úplně změnilo můj pohled na něj. Je to velmi sympatický, charismatický a vlastně hezký chlap.

Po této rychlé dohrávce přišel na kurt č. 1 rychlý zápas mezi Velus Williams a naší Hanou Šromovou. Protože jsem těch zápasů chtěli vidět co nejvíce, po prvním jasném setu jsme z kurtu č. 1 odešli. procházeli jsem kolem mnoha ostatních kurtů, takže jsem viděla hrát hodně hráčů známých jmen a některé z nich můžete potom najít na fotkách.

Pak jsem se na kurt č. 1 vrátila na 2 sety zápasu Lleytona Hewitta, a protože i toto mělo jednoznačný průběh, vyrazila jsem opět na jiné kurty. Vyzvedla jsem na jiném kutru společníka a postupně jsme viděli několik gamů různých zápasů až jsme dorazili na kurt č. 13, kde hrál Tomáš Berdych. Přišli jsme po 2. setu, kde oba vyhrál v tie-breaku a 3. set, který jsem celý viděla, Tomáš prohrál.

Pak jsem opět vyrazila zpět na kurt č. 1 a cesta vedla kolem mnoha jiných kurtů a tak jsme opět viděla pár míčů nebo gamů různých zápasů. Nakonec jsme viděla asi dva míče zápasu ženské čtyřhry, kde hrály sestry Williamsovy.

Na kurt č. 1 jsem dorazila v polovině prvního setu jednoho z nejzajímavějších zápasů dne (po 5-ti setovém zápase domácího Henmana) ... nakonec to byla 5-ti setová bitva mezi Davydenkem a Guccionym.

Po skončení tohoto zápasu už se moc na kurtech nehrálo, pouze Rafael Nadal dohrával jasný zápas na Centrálním kurtu a jinak se hrály samé čtyřhry. Postupně jsme se dostali až na kurt č. 8, kde hrál náš nasazený pár č. 9 Lukáš Dlouhý a Pavel Vízner. Tam jsme viděli celý poslední vítězný set.

Den jsme ukončili na kurtu č. 3 dohrávkou zápasu mužské čtyřhry, kde všechny diváky bavil Marcos Baghdatis. Jejich hra skončila už za poměrného šera v půl desáté večer. Autobusem zpět na nádraží jsem stihla poslední možný vlak zpět domů a domů jsme dorazila těsně před půlnocí. Byl to hodně dlouhý den plný zážitků a hlavně čtvrtek byl v prvním týdnu tohoto ročníku jediný bez deště!

Pokud se jedná o nějaké suvenýry, tak jsem si koupila:

program, který pro každý den uvnitř aktualizují ... je tam přehled hraných zápasů daného dne, vyplněný pavouk všech hraných turnajů a podobně;
použitý originální míček ... prodávají je za 1 libru a stojí se na ně docela fronta;
jahody se šlehačkou ... hodně lidí říkalo, že se dají jahody tam koupit na každém rohu, ale pravda je taková, že nedají ... musela jsem se na prodej zeptat;
mužský oficiální ručník "Championchips towel";
několik dalších malých dárků;

S uveřejněním fotek mám trochu problém, protože spolu s lístkem jsem dostala také různá pravidla, co se smí a co nesmí. Jeden bod z toho se věnuje použití fotek. Nebudu tyto fotky síce prodávat, ale raději je jako přímý link nezveřejním. Všechny vybrané fotky a videa i s komentářem můžete najít na adrese: http://minnie.cee.cz/wimbledon/index.html

Učitelka ... se ve mně nezapře ...

2007-06-25T11:02:00.000+01:00

Pokusím se jen ve stručnosti shrnout rozdíly zdejšího vzdělávacího systému v prvních letech školy:

děti začínají chodit do školy v září po dovršení 4. roku;
první rok ve škole se nazývá přípravka, takže by se to dalo považovat za ekvivalent našeho povinného posledního roku ve školce;
neexistuje tady něco, jako odklad začátku školní docházky (u nás je možné první třídu odložit, protože je dítě nepřipraveno nebo by mu jinak prospělo zůstat o rok déle ve školce);
neexistuje tady po celou dobu školní docházky možnost opakovat ročník (z jakýchkoliv důvodu, třeba i zdravotních) a tak, pokud je student pomalý, nezvládá, fláká to ... tak mu to prostě bude chybět ale jde dál;
do 12-ti let děti neznají své výsledky ze zkoušek a hodnocení dostávají pouze rodiče a pak je na rodičích, co jim řeknou a jak hodnocení podají;

Asi každý z nás bude jiný z těchto bodů považovat za pozitivum a jiný za negativum ... proto to nechci hodnotit :-)

No a protože jsem zůstala částečně pořád učitelkou, našla jsem si i tady hned několik příležitostí, kde to uplatňuji:

William je teď na konci prvního roku ve škole, který se nazývá přípravkou. Děti by na jeho konci měly umět číst, psát, počítat do 20 včetně sčítání a odčítání a mnoho dalších dovedností ... Náš školní systém je úplně jiný, a tak nejsem schopna posoudit, jak by na tom děti doopravdy měly být.

Před několika týdny, možná už to budou i dva měsíce, jsem se začala doma učit s Williamem. Myslím si, dělat doma něco do školy určitě nikomu neuškodí. Snažím se být trpělivá a on mi musí číst, musí se trénovat v psaní a nakonec také v počítání.

nejraději dělá úkoly z učebnice matematiky, ale sčítání ho nebaví ...
ve psaní se už výrazně zlepšil ... jinak jen poznámka, děti se tady učí psát tiskací písmena a psací písmena, jak se učíme ve škole my, oni vůbec neznají :-) ...
největší boj vždy svádíme se čtením ... hrozně ho to nebaví ...

ovšem na naší práci je vidět pokroky a tak je to docela fajn ...

Další příležitostí je moje snaha chodit s Williamem pravidelně plavat. Ještě před pár měsíci se bál udělat v bazéně pohyb, aby mu voda stříkla do tváře. Takových dětí jsem za svou cvičitelskou praxi měla hodně, a tak i toto se postupně zlepšuje. Myslím, že do konce prázdnin bude plavat sám bez problémů.

No a poslední a asi úplně nejvíc paradoxní zkušeností s učením, tady zažívám s jednou Češkou. Rodinu, kde ona pracuje, jsem potkala v jazykové škole. Protože ona anglicky neuměla ani slovo, její domácí rodina mně požádala ze začátku o pomoc v komunikaci a nakonec i o výuku angličtiny. Pokud jste se začali smát, vůbec se Vám nedivím ... ale opravu si jednou týdně "hraji" na učitelku angličtiny.
Ta paní je snaživá, hodně věcí se snaží nastudovat sama, ale největší problémy jí dělá výslovnost i základních slov ... takže se v podstatě snažíme naučit základní výslovnost, stavbu věty, úplně základní slovesa, zatím jen v přítomném čase a slovní zásobu, kterou potřebuje doma ...
Až bude umět tyto základy, začne chodit do jazykové školy ...

K tomu si přidám 2x týdně hodiny v jazykové škole a to, že já se snažím naučit slovní zásobu týkající se matematiky.
Pokud máte pocit, že bych měla školy málo, tak já ten pocit v tuto dobu nemám :-)

Začalo období párty a velkých barbecue

2007-06-19T22:00:00.000+01:00

O tom, že Angličané rádi piknikují jsem už psala a teď jsem se přesvědčila, že oni se obecně rádi baví a společné jí. Je tady zvykem pořádat party, zvát lidi a užívat si života. Nevím, proč se říká, že Angličané jsou studení a nudní ... já mám spíše jiné zkušenosti.

Mojí přátelé mě vzali několikrát na párty a každá byla jiná ...

Jedna byla ve velkém domě, druhá byla na prostranství před několika řadovými domky. I z toho plyne, že každá byla v trochu jiné "třídě", ale každá měla něco do sebe, na každé jsem se dobře najedla a dobře bavila :-)

Na každé se postupně vystřídalo tak kolem 50 lidí (možná i víc). Na každé bylo dost jídla a pití. Často pořádá párty rodina, která nemůže zaplatit jídlo a pití pro všechny pozvané, a proto si pozvaní přinesou příspěvek pití, podle toho co pijí a podle dohody příspěvek do pohoštění.
Vždy tam hraje muzika (někdy úplně super, někdy se to dá přežít), lidi posedávají, postávají, povídají si ... často se mezi sebou moc neznají, ale to při povídání tolik nevadí. Na každé jsem zatím byla jediná cizinka a tak jsem si mohla zažít, jak si užívají volna a pohody Angličané.

Protože na párty často chodí i děti (klasické víkendové barbecue začíná někdy kolem 2 hodiny odpoledne), vždy organizátoři mysleli i na jejich zábavu. Takže jsem zažila zapůjčené nafukovací hrady na skákání nebo trampolíny a podobné aktivity.

Často je lepší vysvětlit, kdo jsem a tak moji kamarádi často říkají "celé mé story" o tom, jak jsem se přijela naučit jazyk, abych mohla učit matiku tady ... je to docela sranda, jak pak lidi reagují. I tady je matika pro většinu lidí strašák a tak mi to v seznamování a začátku komunikace hodně pomáhá.

Nakonec jen jedna poznámka, moje angličtina není brilantní, pořád mluvím s chybami, ale jsem schopna se s lidmi bavit, rozumět jim a nebo se zeptat, když něčemu nerozumím. V každém případě jsem schopna mnohem víc vyjádřit, než když jsem před 5-ti měsíci přijela.
Pokud se jedná o mé současné jazykové dovednosti, jeden příklad ... jednu z posledních nedělí jsem se přesvědčila, že dokážu sedět 5 hodin na zahradě a neustále komunikovat o všem možném a nemožném. To je pro mně velký úspěch ... protože jsme tam byly jen dvě a nikdo nemohl mluvit za mně :-)

Když se prodává dům ...

2007-06-15T16:12:00.000+01:00

Začínám pronikat i do běžných životních situací a jedním z běžných anglických zvyků je pronájem, prodej a nákup bytu či domu. Angličané se stěhují skoro tak často jako já :-) Kdybych byla přesná, tak periodicita může být 4 až 8 let. Když rodina zůstane v domě déle, většinou je to velké rodinné sídlo, kam se odrostlé děti, pak i s rodinami vrací na návštěvu.

Pokud se jedná o bydlení s rodiči ... tak obyčejně se mladí lidé osamostatňují o něco dříve než poslední dobou v ČR. Obvykle se mladí lidé odstěhují od rodičů do pronájmu v době, kdy začnou pracovat (to může být mezi 16 a 18) nebo pak když odjedou studovat na univerzitu. Pronájem si většinou dělí víc mladých lidí dohromady tak, že mají společný obývák, kuchyň a koupelnu a každý má svoji ložnici. Takto se tady pronajímají byty i domy.

Moji přátele prodávají jeden ze svých domů a tak jsem také poznala, jaké jsou zvyky při prohlížení domu nakupujícími, nebo jak je potřeba dům připravit, pokud ho chcete prodat.

V současné době v jejich domě vlastně nikdo nebydlí, protože po více jak dvou letech se odstěhovali ti, co si dům pronajímali. Jeden prodloužený víkend jsem jim s úklidem domu byla pomoci, a tady jsou moje poznatky.

Dům se obvykle realitní kanceláří nepředvádí prázdný, ale zařízený nějakým základním nábytkem. Takže v ložnicích jsou postele s povlečenými peřinami, nějaká skřín, polička nebo obrázek na zdi. V koupelně jsou ručníky, které ladí barvou a někdy případně jiné doplňky. V obýváku je sedačka, případně nějaká malá televize, obrázky na zdi, možná nějaká skříňka s fotkami, kytkami a podobně. V kuchyni nebo jídelně je stůl, židle případně základní zařízení na kuchyňské lince. Všechno se to upravuje pro efekt, takže se ty nejšpinavější zdi namalují, jen aby vypadaly čistě (třeba jednovrstvě). Umývají se okna, uklízí se zahrada a prostor před domem ... Připravit takový dům nám ve 3 dospělých trvalo 3 dny prodlouženého víkendu.

Jestli jste někdy viděli televizní program, kde si lidé vybírají dům nebo byt z nějaké nabídky, tak tady takových programů běží několik a vždy jsou ty domy a byty na prodej zařízené a já nikdy nechápala proč ... teď jsem to pochopila ... Je to zvyk, který tomu domu dá "život" (pokud v tom domě rodina už nebydlí) a ti lidé si při prohlídce můžou lépe představit, jak je to velké, co všechno se tam vleze a jak to může být útulné.

V Čechách se domy a byty často prodávají tak, že ta rodina tam opravdu bydlí, anebo je ten byt prostě prázdný ... tady je to jiný zvyk.

Pokud se jedná o administrativu, tak od momentu, kdy si nějaký dům vyberete, může vyřízení všech papírů (od přepisu, hypotéky a všeho ostatního) trvat několik měsíců (podle toho co mi říkali, nejčastěji 3).

Cestování aneb dlouhá dovolená ...

2007-06-07T22:15:00.000+01:00

Vždy jsem si říkala, kde berou cizinci tolik času na cestování ... Tak nevím, jak je to v jiných zemích, ale už vím jak to mohou dělat briti :-)

Tady existuje nějaký zákon, který zaručuje lidem, zaměstnaným u jedné firmy déle než 10 let čerpání speciálního volna. Toto speciální volno je v délce 10 týdnů (a za každý další rok +1 týden) za následujících podmínek:

pokud si to volno vyberete, počítají se Vám roky opět od začátku;
po tuto dobu Vám musí zaměstnavatel držet vaše pracovní zařazení i plat;
po dobu volna nedostáváte plat, ale platí Vám rentu stát, která je pro všechny lidi stejná (bez ohledu na plat) a prý je to 3500 liber měsíčně a snad se to ani nedaní;
o volno musíte firmu oficiálně požádat, a jak dopředu to musí být, si každá firma určuje sama;
máte možnost si tuto speciální dovolenou spojit s řádnou dovolenou, takže v konečném důsledku to může pak dělat 15 i více týdnů;

Takovou dovolenou se chystá v příštím roce si vybrat moje nová kamarádka, a protože pracuje u firmy více jak 12 let, má těch týdnů na čerpání 17! Její firma má pravidla taková, že pokud chce čerpat toto volno příští rok od června, musí to papírově všechno vyřídit do konce srpna ... takže se do toho začíná pouštět.

Je sranda, jak plánuje cestování ... u nás si v normálních pozicích takové volno nemáte šanci dovolit a konečně ani zaplatit ... i když ta renta je spíše královská a na cestování bohatě postačí!

Myslím, že to je docela slušná odměna za věrnost firmě. U nás poslední dobou mladí lidi mění zaměstnání a je to zvykem i tady a tak pracovat někde 10 let je docela služný výkon.

Tak to je jen jedna z dalších perliček britského života.

Státní svátky a školní prázdniny ...

2007-06-06T21:46:00.000+01:00

Jako všichni i já mám ráda dny volna, které v mém případě představují státní svátky, protože v době prázdnin mám spíše více práce, ale užívají si je děti.

Státních svátků tady moc není. Řekla bych, že jich je méně než v Čechách a říká se jim "Bank holiday". Jsou pouze 2 příležitosti, kdy Bank holiday jsou v konkrétní den (Vánoční svátky – 25. a 26. prosince a Nový rok – 1. ledna). Všechny ostatní svátky jsou vždy následující pondělí po dni, který by se měl slavit. To znamená, že při Bank Holiday se vždy jedná o prodloužený víkend. Ještě existuje jedna výjimka, a to Velikonoce. Ty jsou sice pohyblivým svátkem, ale volno je v pátek i v pondělí (takže také prodloužený víkend).

Děti to mají jinak. Školní rok je rozdělen na termy, co představuje vždy 1/3 školního roku. Prázdniny jsou mezi termy (vychází to zhruba Vánoce a Velikonoce) a jsou předepsané 2 týdny a pak jsou týdenní prázdniny v polovině každého termu. Letní prázdniny jsou předepsané na 6 týdnů. Takže bych řekla, že v konečném součtu mají děti u nás a tady na státních školách stejné množství prázdnin. Na soukromých školách mají děti standardně více prázdnin ...

Takže od ledna měl William následující prázdniny ...

v lednu se do školy vracel po skoro měsíčních prázdninách někdy okolo 10. ledna
na zimní halfterm měl týdenní prázdniny od 10. února
další prázdniny měl od 29. března a to 3 týdny
minulý týden byli opět týdenní prázdniny (letní halfterm)
letní prázdniny mu začínají o 21 dní dříve než můžou a tak on končí už 7. července a má prázdniny celé 2 měsíce

Kamarádka dobře poznamenala, pokud je to soukromá škola, tak si rodiče platí vzdělání, ale daleko víc dní se o dítě musí postarat sami ... v porovnání se státní školou.

Pokud se jedná o úroveň škol, řekla bych, že se to nedá rozdělit tak, že soukromé jsou dobré a statní špatné, ale ani obráceně! Mezi státními se najdou perly a mezi soukromými také ... to znamená, že kvalita školy také není jen o ceně školného.

Jen pro zajímavost, kvalita školy ve městě (jak státní, tak případně i soukromé) je jeden ze 3 základních faktorů, které určuje hodnotu nemovitostí v daném městě. Pokud Vás zajímají ty další, tak je to přímá dostupnost Londýna veřejnou dopravou (především vlakem) a historie toho města nebo vesnice. Z těchto pohledů patří St. Albans, kde žiji, ke skupině nejdražších satelitů Londýna.

Reality show ...

2007-06-01T22:31:00.000+01:00

Dnes jen krátce ... protože sice mám napsané poznámky k mnoha tématům, ale tento týden měly děti opět prázdniny a tak jsem se celé dny věnovala Williamovi a na psaní mi čas nezbyl. Doufám ale, že o víkendu si přece jen nějaký čas najdu ...

Nevím zda Vás to bude zajímat, ale ve středu tady začala již několikátá série reality show "Big Brother". Protože začátkem týdne běžel dokument o tom, jaké byly předchozí série, co ty lidi dělají teď a podobně, zjistila jsem, že už tady proběhlo 6 nebo 7 sérií a každá byla úplně jiná ...
Ta, co začala tento týden (všude se o tom mluví, koukala jsem se poprvé dnes asi 10 minut) bude asi zajímavá, protože do domu poslali 11 žen! Takže jedna je modelka, jedna je tlustá, jedna škaredá, jedna je vzdělaná, jedna bez vzdělání, jedna mladá, jedna stará ...
V domě je koupelna stejné velká jako obyvák ... a celý dům a zařízení je v pastelových barvách, takže já bych se z toho zbláznila ... talíře, sklenice a všechno na stůl je provedeno ve sladce růžové :-(

Nevím jak se to bude vyvíjet dál, určitě se to z řečí dovím a možná to bude sledovat i domácí, ale dnes jim tam právě poslali jediného muže ... to bude podle mě docela chudák. Jinak je to 26-ti letý pohledný muž (modelového typu), úspěšný hudební producent. Myslím, že je trochu sebevědomý a sobecký ...

Bude to legrace, jak ho budou ženské chtít urvat ... moderátorka to nazvala: "Jeden muž v obrovském ženském sendviči!"

Tak to je jen jeden takový nepodstatný drb z UK :-)

Týden jako matka na plný úvazek ...

2007-05-27T10:25:00.000+01:00

Tak máme s Williamem za sebou jeden týden (5 nocí), kdy jsme byli doma sami ... program se mi oproti jiným týdnům moc nezměnil, jen všechno probíhalo trochu ve větším klidu ...
Snažila jsem se práce kolem domu udělat v době, kdy byl Will ve škole, abych pak mohla trávit čas s ním.
Začali jsme spolu psát, číst a počítat, protože on potřebuje pořad trochu tlačit, protože si prostě raději hraje s auty, než by si něco přečetl nebo se něco učil.

Za celý týden nastal pouze jeden jediný "problém" a bylo to hned první ráno, kdy jsme byli sami ... po cestě do školy jsem dostala docela slušný defekt na levém předním kole (prasknutí pláště bylo slyšet až do auta).
Protože se mi to stalo na křižovatce, bylo to v rychlosti asi 5 nebo 10 mil za hodinu, tak se nikomu nic nestalo. Jedině jsem trochu zablokovala křižovatku a to i když jsem se snažila odjet na bok, kolem projíždějící auta moc místa navíc neměli.

Protože to bylo ráno, silnice byly plné ... a když jsem vybrala rezervu (ze škodovek to neznáme, ale rezerva je takové mini kolo, které je jen pro dojetí pár kilometrů a má omezenou rychlost) a všechno nářadí, zastavili u nás dva muži a kolo během asi 7 minut vyměnili. Protože jsme ale jeli do školy pozdě, zastavila u nás také jedna moje kamarádka nanny (už jela ze školy) a jedna maminka od Williamova spolužáka a radily mi, kam mám jet koupit nové kolo, protože ti muži mi řekli, že to není na opravu kola.

Do školy jsme sice dorazili později, ale ne tak pozdě abychom se museli jít registrovat. William z toho byl celý vykulený a já dopoledne prožila tím, že jsem objednávala pneumatiku, nechávala v servisu staré kolo a pak ho jela před obědem vyměnit. A možná by vás zajímalo kolik taková sranda stojí ... tak prosím bez nějakých drobných je to 60 liber.

Docela dobrá a nová zkušenost ... a jsem ráda, že jinak kromě tohoto vzrušujícího prvního rána proběhl celý týden v klidu a nezajímavě, jen jsem víc času mohla trávit se sousedy, kteří jsou teď moji kamarádi.

Jazyková škola ...

2007-05-27T09:30:00.000+01:00

Konečně se po několika měsících dostávám k tomu, abych napsala pár poznámek k jazykové škole a vůbec k mému vzdělávání ...

Protože se UK otevřeli pro cestování i práci pro všechny členské státy EU, byly vládou vybrané školy, které pro lidi z členských zemí EU musí nabízet jazykové kurzy zdarma. Tyto školy a kurzy často měly seznam čekatelů, třeba v St. Albans to bylo asi 400 jmen, ve třídě bylo kolem 20 studentů na jednoho učitele a tak si myslím, že tomu i odpovídá kvalita.
Jazykové kurzy zdarma budou od září 2007 zrušeny a všechny kurzy se budou platit ... vláda přišla na to, že je to asi docela drahý špás a tak pro další školní rok tuto službu již UK nabízet nebude.

Když jsem hledala jazykovou školu, kam bych mohla chodit, prohledala jsem internet a přímo ve městě jsem jich našla několik ... některé vedly kurzy jako u nás, zaplatíte celý kurz a je to přesně v dané dny a hodiny a pokud chybíte je to váš problém, jiné nabízely kurzy pro au-pair ... tyto kurzy probíhají tak, že platíte za opravdu odchozené dny, dny si vybíráte podle toho jak vás rodina uvolní. Mezi těmito školami byl malý rozdíl v ceně a pak byl rozdíl v hodinách, kdy kurzy probíhají ...
Nakonec jsem začala chodit do jazykovy, která se jmenuje Language Studio UK Ltd. Začala jsem tam docházet koncem února a původně jsem předpokládala, že tam budu chodit 3 dny v týdnu, ale pak jsme zjistila, že bych tím už pak skoro neměla žádný čas pro sebe (sport, relax a podobně) a tak tam teď chodím 2x týdně (úterý a čtvrtek).

Protože se tam každý den a každý týden potkáváme jiní lidé, není to tak kontinuální výuka jako na pravidelných kurzech, ale i když jsem měla největší obavy právě z té chaotické výuky, nakonec jsme na tyto dva dny vytvořili "zdravé jádro" a jedeme podle jedné učebnice ...

Podstatné, co na tom celém je, že kromě gramatiky se tam člověk naučí poslouchat ne úplně čistou angličtinu spolužáků a snaží se jí pochopit (když mluví Španělka, Francouzka nebo Turkyně je fakt rozdíl), potkává nové lidi ... a to nejen cizince, kteří tam chodí do školy, ale vídá se a povídá si i s učiteli.

Kromě skupinových kurzů různých úrovní v dopoledních hodinách, škola zajišťuje také odpolední kurzy a také kurzy jiných jazyků pro brity a také různé individuální lekce. Proto jsem šéfovou školy oslovila a zorganizovaly jsme moji první lekci angličtiny se specializací na matematické výrazy.
Protože tady je trochu jiný školní systém, zjistila jsem, že základní zkouška ukončující studium (něco jako u nás maturita) se koná v 16-ti letech. Proto jsme si na doporučení koupila takový přehled učiva matematiky, který je potřeba právě na tuto zkoušku a podle ní jsem se začala učit. Musím připustit, že matematika tady je v tomto věku na mnohem nižší úrovni než v Čechách, takže s matikou jako takovou nebudu mít vůbec žádný problém ... ale začali jsme od čtení čísel, zlomků, základních operací a po jedné 60-ti minutové hodině jsem byla vycuclá jako houba. Teď mám několik dní na to, abych si to prošla, naučila se to a pak si objednám další hodinu ... Ta hodina mě stojí 20 liber, ale musím připustit, že pokud budu chtít začít učit, bez tohoto se určitě neobejdu ... takže to beru jako investici do budoucna.

Také musím připustit, že asi nejlepší školou pro mě se stal běžný život, kdy se učím anglicky jako malé dítě ... nejdříve poslouchat a rozumět, pak mluvit a nakonec číst a psát ... (mám kolem sebe lidi, kteří mě opravují a tím mi také pomáhají)
Začalo se to projevovat ve škole, kdy nemám problém rozumět poslechu z CD nebo DVD, ale při čtení často nerozumím, protože hromadu slov neznám v písemné podobě a tak nevím, že to slovo znám :-) Až to někdo přečte nahlas, pak vím o čem to je :-) Pokud si dobře pamatuji, tak na školách v Čechách to měli studenti spíše obráceně a měli velkou hrůzu z poslechů ...

Rodičovská návštěva ...

2007-05-27T08:00:00.000+01:00

Protože napsali moji rodiče pár poznámek o své návštěvě, teď napíšu už jen pár poznámek na doplnění ...

Pozvala jsem své rodiče na návštěvu na 4 dny a ty dny byly hodně nabité ... nejen tím co všechno jsme viděli, ale i tím, že jsem je co nejvíce chtěla zasvětit do života tady, chtěla jsem, aby ochutnali místní jídla a poznali několik lidí ...

Proto jsme první den prožili tady v St. Albans, druhý den v Londýně, třetí den jsme trochu cestovali do Windsoru (1 hodina autem po dálnici) a na jih k moři (další 1,5 hodina autem), no a čtvrtý den byl spíše o prožitých chvílích a blížící se cestě do Čech.

Protože většinou fotili naši (udělali za ty 4 dny asi 600 fotek), nemám moc fotek, kde jsou oni dva, ale tady jsou dvě ... jedna je ze St. Albans z parku u katedrály a jedna je z výletu do Windsoru.

Doufám, že si to užili ... na vlastní kůži poznali, jak je nepříjemný pocit jet první den jako spolujezdec na místě kde obyčejně řídíte a chybí vám tam prostě volant :-) Nebo jak jiný je život a viděli a ochutnali vše o čem doposud jen četli ...
Uteklo to příšerně rychle, ale užili si to a možná to celé bylo trochu jiné i proto, že tentokrát poprvé cestovali trochu jinak ...
Co myslím tím, cestování trochu jinak? Pokud někam vycestujete a nemusíte přepočítávat ceny kurzem k české koruně, protože prostě v té měně vyděláváte.
To je rozdíl, který vnímám já sama na sobě ... protože jsem v Británii byla i před tím jako turista, a koupit si zmrzlinu za 3 libry (co je asi 120 Kč) jsem si vždy raději odpustila. A ti co mně znají ví, jak já zmrzlinu miluji!

Návštěva mých rodičů

2007-05-26T11:45:00.000+01:00

Protože se uskutečnila návštěva mých rodičů, požádala jsem je o napsání svých postřehů:
**********************************************
Na těchto stránkách vždy píše o svých zkušenostech a poznatcích Míša, ale tentokráte jsou to postřehy jejích rodičů, kteří byli pozváni na návštěvu do Anglie a hned v úvodu jí za to ještě i takto děkují. Za čtyři dny pobytu jsme toho stihli hodně a psát by bylo možné o mnohém, ale jen několik takových zvláštních postřehů doplněných i fotografiemi.
Letěli jsme z Prahy i zpět společností Thomsonfly, co je nízkonákladová letecká doprava. V obou směrech to byla letadla Boening 737-800 (viz foto). Za letu bylo možné obdržet cokoliv k pití a něco i k jídlu, ale všechno se platilo letuškám samostatně, bylo tam promítáno i mnoho reklam. Všechno to k těmto linkám patří, to nevadí. Horší je, že dodržování letových časů již tak samozřejmé není. Proto do Anglie na letiště v Lutonu jsme měli zpoždění 90 min a na cestě zpět to bylo 40 minut.
Ubytování B+B (tedy postel a snídaně) v St Albans bylo výborné ve starém Georgiánském rodinném domě, který z venkovní strany nebyl nijak zajímavý, ovšem vybavení celého vnitřku dýchalo starými časy (viz foto). Snídani pro nás upravili tak, že koupili po dohodě sýr, neboť to oni samotné nejedí. Rodina příjemná, ovšem o naší republice nevěděli vůbec nic. Nejprve nás považovali za Poláky, potom jim bylo známé ještě jméno Praha, ale tím to končilo. Město St Albans je sice v sousedství Londýna, ovšem není moc turisty navštěvováno a převážná část obyvatel patří k těm bohatším, z čeho všechno vyplývá.
Největší historická stavba v St Albans – Cathedral – již popsána byla, ale dvě věci doplnit si dovolíme. Tou první je v tak staré stavbě umístit hypermoderní křížovou cestu, jak je na obrázku (viz foto) považujeme za nenormální, stejně jako ty barevné sochy popsané již dříve. Druhá věc v katedrále je také zajímavá – maketa stavby hlavní věže (viz foto). Jinak přímo ve městě je mnoho domů z doby Tudorovců, co jsou stavby bez pravých úhlů a přímých stěn. Na obrázcích je jen několik příkladů – (viz foto).
Dlouhé povídání by bylo možné napsat o stravování. Typická jídla, která jsme také jedli bylo například pie (maso zapečené v těstovém koláči), nebo jejich Yorkshirský puding (smažená mouka s vodou bez výrazné chuti), nebo i Fish&Chips (viz foto) velice dobré, zvláště když to jíte jako my čerstvé na břehu moře. Zajímavé jsou také stravovací návyky. Můžete si vybrat například nejstarší hospodu v regionu St Albans (viz foto), nebo slušnější restauraci v Londýně (viz foto), ale nejčastější je následující:

v polední přestávce si vzít do ruky nějakou bagetu, něco na zapití a sednou tam, kde najdu místo, například na schodech St Paul´s Cathedral (viz foto)
po skončení pracovní doby všichni v pracovním oblečení, tedy hlavně v oblecích (kravaťáci), do své hospody, dát si pivo a před hospodou s pivem v ruce stát a debatovat s okolostojícími (viz foto)

Další specialitou jsou velké parky plné nejen lidí různých věkových skupin, které se procházejí, sedí či leží kde se jim líbí, ale také veliké množství různé ne-plaché zvěře, hlavně ovšem vodních ptáků, protože všude jsou v parcích také rybníky nebo potoky. Několik příkladů na následujících obrázcích – (viz foto).
O dopravě již Míša psala mnoho, ale nás zaujala doprava v Londýně. Soukromá automobilová doprava může do města vjet jen výjimečně, a i to za velké poplatky. Doprava v tomto téměř 8 milionovém městě je tak možné říci je pouze veřejná, snad z více jako 95 %. Na silnicích jsou tedy jen taxíky a autobusy (viz foto), a jízda autobusem double-decker je velice zajímavá. K tomu ještě vlak a metro. Všechno jezdí ve velice krátkých časových intervalech. I když mnoho lidí dojíždí do práce v Londýně, všichni to realizují tak, že vlastním autem z domu dojedou na nejbližší železniční stanici, do Londýna vlakem a dále autobus nebo taxi. Provoz je sice ve městě silný, ale nic vyloženě zacpaného bez pohybu jsme neviděli, a všechno řidiči profesionálové jsou k sobě ohleduplní.
Když u nás vedle historické stavby postaví něco moderního, tak se nám to nelíbí. Přesně takto ale nyní vypadá celé londýnské centrum. Vedle sebe stojí starý slavný Tower Bridge a nová radnice, z nového mostu pro pěší – Millenium přijdete přímo k St Paul´s Cathedral, současně uvidíte také slavný Big Ben a nové London Eye a bylo by možné pokračovat (viz foto). Jinak v Londýně jsme viděli mnoho zajímavých věcí, ale to si vyžaduje samostatnou kapitolu, kterou již přenecháme Míši.
Při návštěvě Anglie není možné vynechat sídla královny, a tak něco z Buckinghamského paláce v Londýně, stejně jako ze sídla královny, z hradu Windsoru (viz foto). Samozřejmě všechno jsme viděli jen z vnější strany.
Stejně jak k Anglii patří královna, tak i golf je zde doma, a velkých hřišť je zde mnoho. Jedno jsme navštívili, bylo otevřeno v roku 1905. Krásné, výstavné, ale i náročné na hraní. Jen pro orientaci několik záběrů od klubovny po jamky (viz foto).
Naše povídání je již dlouhé, tak končíme, ale zážitků je mnohem, mnohem víc.

Další článek ...

2007-05-26T10:29:00.000+01:00

Všem pravidelným čtenářům se omlouvám za dlouhou odmlku a doufám, že to v nejbližších dnech doženu.

Měla jsem na to několik důvodů ... ale určitě všichni tušíte, vždy to budou jen výmluvy :-)
Nejdříve se nic zajímavého nedělo, pak jsem se připravovala na 4-denní návštěvu rodičů a tak jsem práci za týden musela stihnout ve 3 dnech, pak přijeli naši a ty 4 dny jsme si fakt užili ... no a hned jak odjeli moji rodiče, tak odjela na dovolenou i Liz a ja jsem se na 5 dní stala "matkou v domácnosti" na plný úvazek.

Takže, když už jsem měla trochu času, netrávila jsem ho s počitačem a nepsala o tom co je nového. Proto se pokusím to v nejbližších dnech dohnat a napsat všechny své nové zážitky.

Narozeniny

2007-05-12T23:11:00.000+01:00

Tak už jsme všichni "v baráku" v průběhu několika týdnů oslavili narozeniny ...

První poznámka se bude týkat zvyků:

Briti si pořád dávají papírová přání, a to i když ti osobně popřejí, dají ti ještě kartu do ruky, a pokud je v rodině i školou povinné dítě, často dává přání samostatně.
Kdybych to měla doplnit, tak oni si dávají papírová přání úplně ke všemu a podle toho také vypadají obchody s přáními. Najdete tam přání jako u nás k narozeninám nebo speciálním výročím (jako plnoletost, kulatiny ...), také tam najdete přání k svatbě, promoci nebo narození dítěte, ale až tady jsem poprvé viděla přání k nové práci nebo nákupu nového domu, nebo karty které prostě jen děkují, nebo se omlouvají. Dále tam jsou blahopřání (karty) k různým výročím např. svatby, od začátku chození a já nevím co ještě.
Takže si dokážete představit, jak složité je někdy kartu vybrat v takovém množství. Jinak takový obchod s přáními v Londýně je na dvě velká patra.
Pokud se jedná o cenu, tak klasické přání stojí okolo 2 liber, ale často více a velká přání (formát A4 nebo větší) se pohybují i kolem 5 nebo 10 liber.
Dalším zvláštním zvykem je, že když oslavenec dostane přání nebo dárek před narozeninami, rozbaluje je až v den narozenin ... takže pokud se dětská párty koná o víkendu před narozeninami, dárky zůstávají zabalené až do narozenin ...

První slavila narozeniny Liz a kromě toho, že dostala mraky papírových přání, dostala také nějaké dárky, květiny a pro pár kamarádek zorganizovala v jedné prý příjemné restauraci večeři.
Na své narozeniny si udělala den volna, a protože měl William krátký den ve škole, prožili ho společně. Všechna její přání pak byla víc jak týden vystavena po skříňkách v kuchyni.

Pak slavil narozeniny Peter a ten kromě několika papírových přání tady (od Williama, Liz a mne) slavil narozeniny doma, kde mu přála rodina a připravila nějakou oslavu.

Na moje narozeniny jsem dostala také papírová přání – jedno od Williama, jedno od Liz, jedno od Helen a Paula, jedno od Olivie a jedno od kamarádky Lorraine (nanny ze školy kam chodí William).
Všechna přání jsem dostala hned po ránu ještě v pyžamu a kromě přání jsem dostala velkou kytku od sousedů a CD-čka od Liz a také den volna. Takže jsem si na své narozeniny užila pěkné počasí, sešla jsem se s kamarádkou, byla jsem si zacvičit v posilovně a večer mně Liz pozvala s Williamem na večeři.
Protože jsem si mohla vybrat jakou chci kuchyni, a v poslední době jsem vyzkoušela poprvé indickou kuchyni, vybrala jsem si další asijskou, kterou jsem nikdy nejedla a to Thajskou ... takže jsme byli v thajské restauraci a bylo to moc dobré.
Protože posílání papírových přání není v Čechách zvykem, dostala jsem z Čech nějaké smsky, pár lidí mi zavolalo a nebo napsalo mail ... to, že mi poštou nepřišlo žádné přání mně nepřekvapilo, ale Liz byla v šoku, proto jsem jí to musela vysvětlovat, že u nás jsou prostě trochu jiné zvyky ...

Poslední slavil narozeniny William, a to své, a jednalo se o 5-té narozeniny. Už předtím jsem psala o dětských párty, tak tato byla v opravdu velkém stylu.
Jeho narozeniny vyšly na sobotu, a tak party se konala přímo v tento den. Liz pozvala přes 30 dětí, ale nakonec jich přišlo 25. Party se konala v jednom z hracích center, ale organizace byla docela dobrá, protože 3 mladá děvčata si vyzvedla děti a víc jak ½ hodiny s nimi hrála organizovaně hry ve velké herně, kam měli přístup jen ti z párty ... pak děti dostaly na 30 minut volno a hrály si v tom velkém centru samy, a potom je organizovaně opět přesunuli do místnosti, kde bylo připraveno jídlo pro děti i dospělé.
Na závěr zpívali "Happy Birthady", William sfoukával svíčku a každé z dětí dostalo malou igelitovou tašku s "výslužkou" ... (ve výslužce byly kousky narozeninového dortu, pastelky, omalovánka, nějaké malá hračka ...)
Všechny dary nám dali do velkých pytlů a ve třech jsme to měli problém odnést do auta. S každým darem bylo i přání, a protože matky několika jeho kamarádů se spojily a koupily jeden velký dar (ten tam nebyl), tak každý z nich dal kartu.
Po příjezdu domů se rozbalila všechna přání a dárky a Liz psala seznam, kdo a co daroval. V průběhu dalšího týdne napsala poděkovaní, každému kdo dal dar a v tom poděkování bylo, že se mu ta či ona hračka, nebo knížka líbí. Musím ale podotknout, že těch darů bylo skoro 20 a tak doteď některé jsou pořád ještě v krabici ...
Kromě těchto darů dostal samozřejmě obrovské dary od Liz, ale asi největší úspěch má elektrická autodráha, kterou od ní dostal. Vracím se do svého dětství, kdy to byla i moje nejoblíbenější hračka :-)
Jinak William měl 4 narozeninové dorty, jeden snědl s nejlepším kamarádem, pak se dva rozdaly do výslužek dětem na párty a pak jeden jsme snědli doma.

Statní svátky ...

2007-05-01T21:05:00.000+01:00

Tak dnes jste si v Čechách užívali den volna a my tady v UK jsme pracovali ... a to mně přivedlo k napsaní dnešních řádků.

Tady se státem uznanému volnu říká "Bank Holiday" a až na výjimky jsou všechny v pondělí. Jedinými výjimkami jsou Velikonoce, kde je volno i v pátek a pak Vánoce, které se striktně slaví 25. prosince.
Podle toho, co jsem se doslechla a doptala, tak před několika desítkami let se vedli dlouhé i politické debaty, jak slavit státem uznané volné dni a od té doby to je v UK tímto způsobem.

Pokud je nějaké významné datum (třeba 1. květen), tak je Bank Holiday první následující pondělí. Má to ten důsledek, že i když vyjde státní svátek na víkend, o den volna nepřijdete a zároveň si lidi vždy užijí prodloužený víkend.

Má to podle mě několik výhod – o žádný volný den nepřijdete (třeba když 1. a 8. květen vycházel na sobotu, to bylo dost nevyužitelné), vždy je to prodloužený víkend a není volno uprostřed týdne, kdy se to špatně využívá ...
Má to podle mě i několik nevýhod – absolutně lidi netuší, proč jsou Bank Holiday a k jakému dni se vztahují ... a asi se těžko můžou děti ve škole učit o státních svátcích.

Určitě Vás napadlou nějaké další výhody a nevýhody ....

Noční život Anglie ...

2007-04-30T23:58:00.000+01:00

Tak mám za sebou první kontakt s nočním životem Anglie ...

Jeden sobotní večer jsem spolu s 5 angličankami (přibližně stejného věku), které jsou zaměstnané jako nanny vyrazila "out" ... nazvaly jsme to pro nás "nanny party".
První, na co mě upozornily bylo oblečení a obutí. Ještě před několika lety (asi 5 let zpět) se nesmělo chodit do klubů v džínách (v té době ženy do práce nesměly nosit kalhoty!) a doteď se nesmí do klubů chodit ve sportovních botách.

Takže jsem s holkami probrala, co si budou oblékat ony a podle těchto pokynů jsem se oblékla. Do klubu jsme jely taxíkem do nedalekého města (taxikem jsme jely 3 a cesta nás vyšla na 22 liber) ...
Už v 8 hodin večer, když jsme tam přijely, byla ulice plná policajtů a atmosférou, hustotou hospod, klubů a barů mi to připomínalo Stodolní v Ostravě.
Už v těch 8 hodin se do všech klubů stály fronty a vstup řídili vyhazovači ...

Nejdříve jsme do 11 hodin byly v jednou pubu, a protože jsem už v pubu byla, objednávání u baru a bojování o objednání anebo stání mnoha lidí na malém prostoru mně nepřekvapilo. Spíše bylo zajímavé, jak v 8 večer byl ještě sem-tam nějaký stůl a pak je postupně odkládali, jak přicházeli lidé, prostě aby bylo více místa ...

Po 11 hodině jsme se přestěhovaly do klubu, kde jsme si klasicky vystály frontu, zaplatily 5 liber za vstup ... i tam bylo přeplněno, objednávalo se neskutečně dlouho u pultu, stálo se ... někdo i tancoval, nebo se alespoň vlnil do rytmu. Klub byl věnovaný muzice 80-tých let a tak to byla docela sranda ...

Pokud se jedná o pití ... nedá se to všechno popsat, protože tady se v barech míchané nápoje prodávají už v lahvích, pijí pro mě zběsilé kombinace, jako pivo, sodu a nějakou sladkou ostružinovou šťávou ... nebo pivo s citronem a podobně ...
Pokud se jedná o oblečení, tak bych řekla, že obecně to slušelo více mužům, u kterých mám pocit, že mají alespoň trochu cit pro to, co na sebe ... ale angličanky jsou příšerné, protože často nosí to, co je moderní bez ohledu na to, zda jim to sedí nebo ne a jakou mají postavu. Takže to někdy bylo až k pláči.

Z města jsme odjížděly před 2 hodinou, kdy většina klubů zavírá a dlouhá noc skončila někdy kolem 3 hodiny ranní.

A tady je pár fotek:

toto je v pubu ...

toto jsou ty, se kterými se relativně pravidelně vídám - od leva Lisa, Helen, Lorraine

toto je fotka z klubu

Kabriolet ...

2007-04-30T23:28:00.000+01:00

Tento článek asi bude pro některé nezajímavý, ale já o víkendu jela poprvé v kabrioletu.

Moji sousedi, kteří jsou zároveň mí přátelé, mají 3 auta ... jedno je partnera, jedno je partnerky a jedno je velký all-road (na zimu).
Paní má kabriolet a tak jsem ji požádala, zda by mně svezla ... jeli jsme všichni sice jen pár mil nakupovat a na kafe, ale byl to zajímavý zážitek.

Nejdříve jsem čuměla, jak rychle se dá složit střecha ... můžete se podívat na video. Celé to netrvalo ani 25 vteřin.

No a pak jsme si to užívali ... protože svítilo sluníčko, hrála nahlas muzika a pár kilometrů jsme jeli nepovolenou rychlostí asi 90 milí za hodinu ... No a tady jsou nějaké fotky.

Kabriolety jsou tady velmi velmi populární a s otevřenou střechou jezdí lidé při každé možné příležitosti, kdy je teplota nad 15 stupňů a svítí sluníčko. Vždy mi to přišlo jako "image", ale docela se mi to líbilo.

Emirates Stadium – neboli nový fotbalový stánek velkoklubu Arsenal

2007-04-30T22:58:00.000+01:00

Dnešní článek možná někomu přijde nezajímavý, ale pro mě to byl velký zážitek.

Někdy v únoru jsem se začala zajímat o možnost zakoupení lístků na ligový zápas některého velkého anglického klubu. Dostupností by pro mě byl nejlepší některý z Londýnských klubů, takže jsme hledala možnosti na Chealse nebo na Arsenalu.
Velmi rychle jsem pochopila, že koupit si lístky na fotbal je tady skoro nemožné, protože prostě do konce sezóny (polovina května) je vyprodáno. Lístek stojí někde kolem 40 liber, na stadion se často vejde několik desítek tisíc lidí a oni mají na 4 měsíce dopředu vyprodáno, s tím jsem opravdu nepočítala.

To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla nový stadion Arsenalu navštívit jen prohlídkou bez fotbalu. Na internetu jsem si 3 týdny dopředu koupila vstupenku na konkrétní den a termín a v poslední dubnovou sobotu jsem vyrazila do Londýna.

Stadion Arsenalu se dá najít jednoduše, protože stačí najít zastávku metra (undergroundu) se stejným jménem a pokud vylezete jediným možným východem, uvidíte šípku ukazující směr ke stadionu a vydáte se tím směrem, nemůžete to minout.

Stadion byl otevřený v červenci 2006, stavěli ho necelé 2 roky, kapacita je o něco málo více než 60 tisíc diváků. Celý projekt výstavby nového stadionu stál méně než 400 miliónů liber. V jeho návrhu architekti také mysleli na pěstování trávy, její údržbu a podobné smysly a nesmysly.

rohy hlediště nejsou stejně vysoké jako rovné strany a tím se zaručuje dobré proudění vzduchu, které podporuje růst trávy
celý trávník se dá zvednou a otočit do svislé polohy, aby bylo možné dělat údržbu zařízení pod trávníkem ... jako je zavlažování, vyhřívání a podobně
v zimních měsících podporují růst trávy také pomocí pokrývání trávníku nějakou speciální fólií

Také je tam myšleno na zázemí pro novináře a reportéry, je tam prostor pro televizní studio, mix zónu pro televize i rozhlas, zázemí pro více než 100 novinářů s internetem a telefonní linkou ...

Vstupenky na fotbalový zápas se pohybují v cenové relaci od 40 do 100 liber. Cena sezónní permanentky se pohybuje v cenové relaci 700 liber (také podle místa) a cena boxu na sezónu se pohybuje někde kolem 70 tisíc liber (je tam asi 12 nebo 15 míst). Stadion také nabízí členství v "Diamond club", kde zápisné stoji 25 tisíc liber na osobu a roční poplatek je 25 tisíc liber na osobu.

Součástí prohlídkové trasy je:

Directors box – který má dvě části: sedadla v hledišti a klubové posezení, kde se před nebo po zápase dá najíst, napít a společensky setkávat. Každé sedadlo v hledišti je nadepsané jménem člena vedení klubu a podle toho tam sedí on sám nebo jeho hosté.
šatna domácího týmu – klasické toalety a obrovské sprchy, regenerační sedací bazén s pořád cirkulující vodou, vlastní hráčské boxy, místnost s mnoha masážními stoly ...
hráčský tunel – klasický nástup hráčů na hřiště
"lavička" domácího klubu a hřiště od postranní čáry
místnost pro tiskové konference a zázemí pro novináře
v ceně je také individuální návštěva Musea Arsenalu

víc najdete na fotkách ...

Snad jsem napsala tady, nebo u fotek, všechno nejdůležitější a nejzajímavější ... jinak víc o klubu nebo stadionu můžete najít na oficiálním webu.

Jinak na fotbal se chystám určitě v příští sezóně, která začíná v srpnu. No a protože jsem potkala nějaké lidi, kteří na fotbal chodí pravidelně (mají celosezónní permici) slíbili mi pomoc se zajištěním lístků. Uvidím, zda to bude na Chealse nebo Arsenal a je mi jedno na který z nich to bude, i když tyto dva kluby jsou věční rivalové. Zároveň to asi nebude na Premier League, možná to bude na pohár ... tam se lístky seženou snadněji a jsou o něco málo levnější.

Můj první pravý anglický piknik

2007-04-23T14:51:00.000+01:00

Angličané velmi rádi piknikují a využívají k tomu každou možnou příležitost hezkého volného dne. Já jsem využila příležitosti a pozvání a jela jsem na první nedělní anglický piknik mé rodiny.

Celá příprava začala už relativně brzy ráno, kdy bylo potřeba všechno nachystat a sbalit ... takže Liz připravila piknikový servis (příbory, plastové talíře, plastové skleničky) a do přenosného chladícího boxu jsme postupně připravili sendviče se šunkou, uvařili se malinkaté brambory a připravil se základ pro salát. Pak se zabalilo všechno, co se na piknik nakoupilo v supermarketě ... takže těstovinové saláty (jeden s tuňákem a jeden s kuřecím masem), pak další ingredience pro salát, několik dresingů a omáček, koupené upečené malé párečky ... jako desert jsme připravili jahody s cukrem a šlehačkou.

Pokud se Vám to zdá na piknik divné, tady to tak nezvyklé asi není ... podle toho, co jsem viděla. Piknikem se tady totiž nazývá jídlo někde mimo budovu, takže někdo si na piknik vezme koupený sendvič a pití a někdo se vybaví jako my nebo si dokonce přiveze malý přenosný gril. Piknikuje se obecně v jakémkoliv parku nebo na skoro jakémkoliv kusu trávy.

Náš piknik jsme podnikli v jednom parku, kam jsme jeli asi 30 minut autem. Parkoviště bylo placené a už v tu dobu skoro plné (při našem odjezdu se pro vjezd stála fronta). V parku bylo kromě dětského hřiště a stolů na piknik také jezero a farma se zvířaty. Stoly už při našem příjezdu byly plné a tak jsme se rozhodli nejdříve podniknout procházku kolem jezera.

Když jsme se vrátili zpět na parkoviště a vyndali všechny věci na piknik, bylo všude už přeplněno lidmi, našli jsme relativně hezké místo kousek od jezera, ale lidi už piknikovali i na 2–3 metrovém pruhu trávy, která byla mezi řadami zaparkovaných aut.

Vždy jsem si myslela, že piknik je o zeleni, troše klidu a tak ... ale oni si klidně sednou na piknik hned vedle už piknikující skupiny. Takže to pak může při pikniku vypadat jako na přeplněné letní pláži ... hlava na hlavě.

Po jídle jsme se šli projít na farmu, kde bylo hodně mláďat a tak jsem trochu i fotila.

Tady jsou fotky z celého dne.

Království a královská rodina ...

2007-04-15T10:07:00.000+01:00

Dnes jen krátce, protože bych Vám ráda přiblížila, nejdůležitější domácí britskou zprávu.

Rozešel se princ William se svojí dlouholetou přítelkyní Kate Middleton. Řeknete si, to je další drb pro bulvár ... u nás ano, ale tady to patří mezi seriozní zprávy na BBC. A dokonce je na předních místech ... včera dokonce News touto zprávou začínaly.

Musím říct, že mi to ze začátku nebylo jasné, proč je to tak důležité a proč se tomu tolik věnují a rozebírají to různí královští korespondenti, ale čím víc jsem o tom slyšela a čím víc jsem si o tom různě četla, začalo mi to jasněji docházet, jaký je rozdíl mezi republikou a královstvím.

Princ William a Kate spolu byli docela dlouho a vztah vypadal trvale, dokonce ji přijala královská rodina a už se tady psalo o svatbě. To byl také důvod, proč jí hodně lidí začalo vnímat jako možnou budoucí královnu. Tento rozchod se nečekal a byl pro všechny překvapením. O důvodech rozchodu se jen spekuluje a oficiální zdůvodnění zatím nebylo vydáno.

Řekla bych, že prince Williama si hodně lidí přeje jako budoucího krále a tedy jeho partnerka je důležitá pro celou zemi. To je ten základní rozdíl mezi hlavou státu u nás a tady v Británii. Vždy jsem rozdíl mezi republikou a královstvím vnímala, ale dokud tady asi člověk nežije, některé věci mu prostě nedojdou.

Sníh v létě ...

2007-04-13T22:55:00.000+01:00

Pokud jste někdy dostali mailem obrázky ze sněhové haly v Dubai, kde se lyžuje a říkali jste si, to jsou blázni ... tak jste na tom byli stejně jako já. Říkala jsem si, ti neví co s penězi a tvrdila jsem, že se do takové haly nikdy nedostanu.
Opět se mi potvrdilo, nikdy neříkej nikdy ...

Protože jsou dlouhé velikonoční prázdniny a na některé dni Liz naplánovala pro sebe a Williama program. Tento čtvrtek měli jet do "Snow Dom", a protože všechno bylo trošku jinak, jela jsem nakonec s Williamem já.

Na mapě a na webu jsem nastudovala, kam to máme jet a jak to budeme v tom městě hledat ... a protože cesta byla dlouhá asi 40 mil a skoro celá vedla po dálnici M10 a M1, vyrazili jsme s určitým předstihem. Dálnice jako klasicky byly plné, ale cestu do Milton Keynes jsme v pohodě zvládli.

Původně jsem si myslela, že jedeme lyžovat, nakonec se z toho vyklubalo bobování, kterému oni říkají "sledging", co v překladu představuje sáňkování.

Hala se jmenuje Xscape a tady je odkaz na jejich webovky. V Británii je takových hal víc a tady je odkaz na tu, kde jsme byli my. V hale je kromě 170 m dlouhé sjezdovky, také lezecká stěna, lítání v proudu vzduchu, multikino, bowling, posilovna a také mnoho obchodů specializovaných na sportovní oblečení a vybavení a také nějaké restaurace a kavárny.

Pokud se budu věnovat sjezdovce, tak ta je složena ze 3 částí ... při celkovém pohledu nahoru začnu popisovat z pravé strany:

vpravo je mírná a krátká sjezdovka, na které je namísto vleku jezdící pás a je určená těm, kteří se učí jezdit na lyžích nebo snowboardu;
uprostřed je vyhrazen pruh pro bobování a někdy je zaplněn různými překážkami na free style; v případě bobování lidi šlapou nahoru pěšky;
vlevo je hlavní sjezdovka, která začíná na vrchu i nad prostřední částí a je obsluhovaná dvěma vleky (u nás se tomu říkalo "poma"), které vedou vedle levé stěny a pak mezi malou sjezdovkou a prostorem na bobování a pak dál nahoru; celá sjezdovka má podle webu délku 170 m, ale bez lyží se mi zdála delší.

Pokud bych se chtěla podívat na sníh, tak bych řekla, že je to technický sníh, ale stálou teplotou má docela dobrou strukturu ... podkladem je ovšem ledová deska. Jen šlapání nahoru pěšky může být někdy dost náročné ... přece jen je to sypké a hluboké. Kromě bobování je to dobré posilovací cvičení :-).

Také přidávám odkaz na webové stránky sjezdovek v UK, kde se můžete dočíst víc a také se podívat na nějaké reklamní video ...

Také já jsem mezi bobováním stihla něco nafotit. Nebylo tam moc dobré světlo a tak ty fotky nejsou z nejlepších, ale pro přiblížení to asi stačí.

Ještě několik dalších poznámek a perliček:

po zaplacení vstupného si můžete všechno zimní oblečení vypůjčit ... pro Williama jsem všechno měla sebou a já jsem to trochu nedomyslela a tak jsem bobovala v normálních kalhotách a protože jsem si umělec nevzala pro sebe náhradní kalhoty, chodila jsem zbytek dne durch mokrá ... ještě že bylo těch 20 stupňů nad nulou :-);
pokud se jedná o obutí, tak pro "bobaře" doporučují a také půjčují gumáky, ty jsme si s Williamem půjčili (pár bot asi za 1 libru);
při vstupu si musí všichni mladší 16 let nasadit pro bobování přilby, které tam jsou k zapůjčení zdarma;
pokud se vyberete lyžovat, zapůjčí vám tam kompletní vybavení, ale netuším za kolik a v jaké kvalitě ... ale je to značková půjčovna "Salomon";
při vstupu na bobování (prosím, je to organizované a začíná se vždy v celou hodinu!) si vezmete takový pekáč a můžete si 45 minut užít v letním dni na sněhu ...;
je to spíše drahá zábava, protože za mně a Williama jsme na těch 45 minut zaplatili 23 liber ...;
a pokud se divíte, že kvůli 45 minutám bobování jsme jeli 40 mil tam a pak 40 mil zpět ... ano, prostě je to tak ...;
ceny lyžování jsou ještě vyšší, ale na přesné ceny se můžete pro zajímavost podívat na web ...;

Takže to byl určitě zajímavě prožitý skoro letní den ...

Můj prodloužený víkend ...

2007-04-09T21:55:00.000+01:00

Pátek byl takový nezajímavý ... umyla jsem si auto a pak jsem šla do posilovny ... nic převratného.

Sobota byla zajímavější, protože jsme poprvé jeli za Willovými prarodiči, kteří přijeli z Holandska s karavanem. Dovezli Williamovi k blížícím se narozeninám kolo a tak jsme si na sluníčku chvíli poseděli, popovídali, zajezdili jsme si s malým na kole ...

Od soboty večera do pondělí rána jsem byla navštívit svoji kamarádku (spolužačku ze základky), která odjela do UK hned po vysoké škole a od té doby tady žije a má 3 úžasné děti a skvělého manžela. Takže tento čas jsem prožila velmi příjemně a moc jsem si tu pohodu užila ...

V neděli večer jsme si s kámoškou zajely do Eastbourne (to je od nich asi 15 minut autem) a poprvé jsem si dala originální anglické "Fish & Chips". Musím se přiznat, že jsem žila v představě, že to je něco jako rybí prsty s hranolkama, ale ono to je sice s hranolkama, ale je to smažená rybí fileta (my jsme měly filetu z tresky) v takovém speciálním těstíčku ... docela slušná cholesterolová bomba! Pokud se jedná o zvyky, tak ta ryba i s hranolkama se pokapává vinným octem (to jsem nezkoušela, protože jsem neměla chuť si to jídlo zničit). Může se k tomu přidat kečup a nebo tatarka. Musím se přiznat, že asi bych to nechtěla jíst každý týden, ale jinak to bylo výborné ... jen těch hranolek jsem snědla pouze asi polovinu ...

Tady je pár fotek ...

Velikonoční svátky a zvyky ...

2007-04-09T21:43:00.000+01:00

První rozdíl oproti Čechám je v tom, že volno v práci je v UK 4-denní ... (pátek a pondělí jsou státní svátky, neboli "bank holiday").

Další velké rozdíly jsou ve zvycích a zkusím se vybrat ty, co mně nejvíce zaujaly:

na rozdíl od Vánoc, kdy se v UK výzdoba možná až přehání, se výzdoba v období Velikonoc vůbec v obchodech ani doma nedělá. To, že budou Velikonoce bylo poznat pouze v obchodech s pohledy (ale i tady posílání pohledů upadá stejně tak, jak v Čechách) a pak v obchodech, kde se prodávala velikonoční čokoláda;
největší svátek je Velikonoční neděle a tak až na několik malých obchodů musí být všechny obchody zavřené. Na velikonoční pondělí obchody už opět fungují jako v neděli;
neexistují tady žádné tradiční zvyky na pondělí jako to bylo a nebo je v Čechách nebo na Slovensku (šibačka, nebo polévání);
když jsem se dozvěděla o tradici dávání čokoládových vajec v pondělí, myslela jsem si, že se jedná o tradici pro děti. Tady se ale obdarovávají čokoládou úplně všichni. I já jsem dostala jednoho králíka a jedno obrovské čokoládové vejce. Já jsem koupila čokoládu jen Williamovi;

Velikonoční čokoláda je kapitola sama pro sebe, protože velikost dárkových balení s čokoládou je nepředstavitelná a chtít koupit jen něco malého je v podstatě problém. A pokud to nevědomky necháte na poslední chvíli jako já, tak něco rozumného koupit není pak jednoduché. Koupila jsem to nejmenší co jsem objevila a to byl asi 30 cm vysoký čokoládový králík, tak si můžete udělat představu, jaká balení se tady prodávají.

Některé rodiny pro děti pořádají takový závod v hledaní čokoládových vajec (ukryjí je po domě, nebo na zahradě), aby to bylo pro děti trochu zajímavější, ale nedělají to všechny rodiny a nedělají to každý rok. Tento rok William dostal odhadem tak přes 2 kg čokolády a bylo to všechno bez hledání.

Velikonoční prázdniny ...

2007-04-03T23:29:00.000+01:00

Velikonoční prázdniny na státních školách jsou tento rok od 31. března do 15. dubna, ale na soukromých školách jsou prázdniny delší, takže my jsme začali prázdniny 28. března v poledne a končíme 17. dubna.

Tyto dny trávím mnohem víc času s Williamem a tak jsem také musela vymyslet nějaký program, ale protože tady to okolí ještě tolik neznám, musela jsem si nechat doporučit nějaké atrakce v okolí.

Už jsme absolvovali výlet na dětské hřiště v parku, kam jsme se vydali po dešti, takže Will byl velmi rychle mokrý, ale jinak to byla docela sranda ... tady jsou nějaké fotky ...
Nějaký čas jsme také prožili prohlížením si webových stránek jeho nejoblíbenějšího filmu "Cars" ... už znám jména všech aut lépe než Will.
No a jeden celý den jsme byli i se sousedovic holkou ve Willows Farm Village, kde si to děcka užila, ale takový nápad jako my, mělo tolik lidí, že to bylo až nesnesitelně přeplněné! Byl to totiž první pěkný den po otevření sezóny (otvíralo se právě se začátkem Velikonočních prázdnin). Protože tam je celá rodina členy, můžeme tak s Williamem chodit kolikrát chceme a být tam jak dlouho chceme ... tady je mapa, můžete se podívat jak je to velké. Zároveň jsem se snažila opatrně fotit, a tady je pár fotek ...

Všechno je někdy poprvé ...

2007-03-30T20:55:00.000+01:00

Ti z Vás, co máte malé děti (nebo jste je někdy měli) asi budete vědět o čem píšu a já si pamatuji podobné pocity, když byl můj bráška malý, ale teď je to přece jen jiné. Protože to člověk asi vnímá první krok, první zub, první větu ... a podobné poprvé. Moje poprvé jsou přece jen trochu jiné!

Musím říct, že jsem tady absolvovala několik mezníků, kde hraje hlavní roli malý Will:

poprvé jsme bez křiku a scén jeli autem do školy
poprvé se mnou komunikoval po cestě v aute
poprvé jsme zůstali večer sami doma
poprvé jsem ho sama koupala
poprvé jsme mu sama mohla umýt vlasy
poprvé usnul v posteli, když nebyla mamka doma
poprvé jsme sami podnikli „výlet“ do parku
poprvé jsme sami večeřeli
poprvé jsme spolu byli přes celou noc

Tato poprvé nejsou seřazená tak jak nastala, ale tak jak mně napadala ... a každé poprvé je významné pro něco jiného a je s tím spojen můj pocit dalšího dílčího vítězství!
Těch poprvé bylo a asi ještě bude mnohem víc, ale ta která chybí se stala jako samozřejmě a nebyl to žádný problém, nebo to nebylo tak zlomové ...

Možná se Vám zdá ten seznam směšný, ale přimět kluka, který bez mamky dříve neudělal skoro krok, aby jel do školy s někým cizím ... to byl boj! Ze začátku musel a bylo to vždy zápasení a s brekem, ale když to poprvé bylo bez problémů, cestou ze školy jsem slavila ... Nebo jaký horor je umývání vlasů a než mi věřil natolik, abych mu ty vlasy mohla umýt ... poprvé se mi to povedlo po 2 měsících pobytu.

Čeká nás teď ještě několik poprvé. Začaly Velikonoční prázdniny, které jsou v jeho škole až do 18. dubna a tak doufám, že uděláme alespoň trochu zajímavý program ... chystáme se na dětskou farmu, nebo snad se mi povede ho přesvědčit, abychom si šli zaplavat ...
Pokud se mi povede dostat ho se mnou na bazén, bude to další jedno vítězství do seznamu "poprvé" ... už se o to snažím asi měsíc a naposledy to bojkotoval dnes. On neumí plavat a na bazén chodil s mamkou, tak třeba to bude i první učitelský počin v Británii.

Život dětí v UK ...

2007-03-24T20:22:00.000Z

Musím se přiznat, že život dětí je tady jiný, často mají au-pair nebo nunny, mnoho žen zůstává v domácnosti a to všechno se odráží na životě dětí. Někdy pozitivně, někdy negativně ... ale nerada bych to po 2 měsících jednoznačně hodnotila. Dnes jen pár poznámek k tomu, co jsem tady zažila ...

Dětské narozeninové párty ...

Na oslavu dětských narozenin připravují rodiče dětskou párty. Zatím to vypadá, že velikost a kvalita párty má vypovídací hodnotu o rodičích. Takže se to tady bere, jako velmi prestižní záležitost. Každý rodič se chce před těmi ostatními vytáhnout.
Napíšu pár poznámek, jak jsem vnímala párty, na které jsem byla s Williamem a která byla určená dětem okolo 5 let:

je běžné organizovat párty v nějakém hracím centru (jako jsem jedno popisovala, a zjistila jsem, že takových je tady mnohem víc), nebo na jiné podobné atrakci ...
běžně je na párty i 30 až 40 dětí ...
ty děti se mezi sebou nemusí znát a hrají si ve skupinkách ... a s oslavencem třeba vůbec nemluví ...
na některé párty je potřeba přinést dárek, na některé ne ...
rodiče tam musí být (pokud jsou děti malé) celou dobu, matky se mezi sebou baví, tlachají o dětech nebo o ničem, popíjí kafe ..., a čekají, až si děti dohrají ...
součástí party je vždy nějaké jídlo pro děti ... hranolky (neboli jejich chipsy), rybí prsty nebo malá pizza a nějaké pití a někdy i nanuk ... v této době se do party zapojí i dospělí, protože sedí děti kolem stolu a jí a dospělí stojí za nimi a starají se o to dítě a jeho jídlo ...
na párty se zpívá Happy Birthday a sfoukává se svíčka ... sem-tam část dortu je ve výslužce nebo ji děti jí ještě na párty ...
každé dítě si z párty odnese výslužku ... buď ji připravuje ta rodina, nebo je součástí objednané párty a připraví ji to centrum, kde se párty koná ...

Když to shrnu a podtrhnu ... cena takové párty se může vyšplhat až na částku mezi 300 až 500 liber ... co mi přijde docela drahá "sranda".

Naše květnová párty, protože bude mít William 5. narozeniny, má už zablokovaný termín, také v jednom takovém hracím centru. Tak jsem zvědavá kolik budeme psát pozvánek.

Školní koncert ...

S blížícími se Velikonocemi a začínajícím jarem děti připravily krátký program (taková naše besídka) a pak ho předvedly rodičům a ostatním příbuzným ve školním koncertním sále. Školka měla jednu písničku a jednu dětskou hru, jedna přípravka měla krátkou scénku a další přípravka měla jeden tanec.

Bylo to přes den a snad všichni rodiče se tam sešli. Také jsem tam zjistila, že se všechny matky znají a bylo to jako rodinný "podnik".

Všichni byli na začátku upozorněni, že se nesmí fotografovat ani točit video. Liz mi vysvětlila, že je to nějaký nový zákon, který zakazuje fotit na jakékoliv školní akci. Je to docela opruz, protože pak bylo možné jen udělat hromadnou fotku dané třídy, prostě žádná momentka :-(

Bylo to asi 30 minut, pak se děti vrátily do školních tříd a rodiče se mohli přestěhovat do školní knihovny, kde bylo připravené kafé nebo čaj a takové sladké buchty ...

Takový koncert se snad připravuje i před Vánocemi a snad před koncem roku ... vychází to asi na konec každého termu (neboli trimestru).

Příští týden začínají 3-týdenní školní velikonoční prázdniny, tak jsem zvědavá jak to všechno zvládneme.

Výlet do přímořského letoviska Eastbourne

2007-03-18T14:31:00.000Z

Přes jazykovou školu jsem objevila cestovní kancelář, která pořádá velmi levné jednodenní zájezdy po Anglii a tak jsem si zakoupila cestu do Eastbourne.

Věděla jsem, že je to velmi populární letovisko, že je to místo, kam se stěhují bohatší Briti v důchodu ... tak jsem byla zvědavá, jaký dojem to na mně udělá.

Ti, co mně znají se musí smát, protože jsem opět vyrazila k moři s klasickým scénářem ... teplota vzduchu kolem 15°C a v žádném případě to nebylo na koupání.

V autobuse byla kromě mně jedna 4-členná rodina (rodiče a 2 teenegeři) a jinak 36 důchodců ve věku okolo 65 let (to bych řekla, že byl asi průměr). Vedle mě seděl divný důchodce, kterému jsem nerozuměla ani slovo ... takže docela "veselé". Cesta trvala 3,5 hodiny a na místo jsme dorazili kolem 11.30. Sraz na odjezd byl na stejném místě v 17 hodin.

Moje první kroky směřovaly do informačního centra, ale pak už jsem se ve městě moc nevyskytovala. Podle mapy, obrázků na pohledech a plakátech jsem se rozhodla, že se projdu po pláži směrem na západ, vyšplhám se na nejvyšší bod v okolí, který se jmenuje Beachy Head a je z něj nádherný výhled do okolí. Víc najdete na fotkách ... Ta paní v informačním centru se na mně divně koukala, že chci jít pěšky na Beachy Head a zpět, protože když jsem to spočítala vyšlo to asi na 7 mílí.

Ze začátku bylo zataženo a foukal relativně silný a studený vítr ... také co bych u moře v březnu čekala ... ale za hodinu se to začalo protrhávat a nakonec byla modrá obloha. Když jsem byla na Beachy Head, tak foukal fakt silný a studený vítr a i já jsem si vytáhla svůj apartní klobouček ... jinak tam byli lidé i v zimních čepicích a rukavicích ...

Celý den jako takový nebudu popisovat, většinu je vidět na fotkách, které jsem se snažila popsat nebo okomentovat ... tady jen pár postřehů:

město na mě působilo jako mix lázní a přímořského letoviska ...
pláže a promenáda jsou pověstně čisté ...
bílé skály jsou nádherné jako křída ...
moře a pláž na mně vždy působili jako magnet a nebylo tomu jinak ani teď ... možná i proto, že bylo studené a tak čisté ...
nakonec jsem to odhadla celkem na asi 9 mílí ... přece jen jsem nešla přímo ...
ne všichni místní by souhlasili s mým názorem, že to nebylo na koupání ... protože vylezlo sluníčko, opět se slečny vytáhly s krátkýma tričkama a někteří lidé dokonce do té vody i vlezli ...

Takže jsem si výlet užila i když mně docela bolely nohy. Dokonce po cestě zpět jsem se dala do řeči s tou rodinou a bylo to docela fajn ...
A je mi jasné, že tak levně se tam určitě opět někdy pojedu podívat, třeba někdy v květnu nebo červnu ... ještě před začátkem hlavní sezóny.

Cesta na západ ... v IT několik kroků zpět ...

2007-03-16T22:07:00.000Z

Čím déle jsem tady, tím víc mi připadá, že cestou na západ jsem udělala několik kroků zpět v informačních technologiích.

Když jsem uvažovala nad důvody, tak mně napadá snad jen jeden ... počítače, internet a mobilní technologie k nám přišli mnohem později, ale asi o to rychleji ...

Zkusím vyjmenovat jen pár bodů, proč mám takový pocit:

průměr mobilů na hlavu v ČR je mnohem vyšší než v UK ... mobil tady patří mezi ty dražší komunikační prostředky ...
tady každá domácnost má pevnou telefonní linku ... možná je to z tradice, možná kvůli nízkým cenám ...
generace nad 50 let nemá mobily skoro vůbec a děti do 12 let je také nemají, protože je nepotřebují, protože do školy i ze školy a na kroužky musí mít doprovod ...
není samozřejmostí, že by všechny rodiny měly doma internet, jak je to relativně běžné v kontinentální Evropě ...
lidi pokud něco hledají, nebo zjišťují, tak zásadně volají na informační linky ... skoro nepoužívají internet ...
informace na webových stránkách jsou místy až tristní ... majitelé tomu nevěnují pozornost, protože není potřeba ...
internet banking patří mezi draze placené služby, běžnější je do banky chodit, nebo volat :-)
když voláte na zákaznický servis mobilního operátora ze svého mobilu, je to služba placená, ale z pevné linky je to služby zdarma ... dost paradox!
v úžasném sportovním klubu s obrovským počtem členů používají počítac na evidenci členů a přístupů, ale zamlouvání kurtů, osobních trenerů a podobně probíhá po neskutečných papírových plachtách ...

takových příkladů by se našlo asi mnohem víc, ale to asi pro ukázku stačí ...

Big Space – neboli dětské hřiště v hale ...

2007-03-16T11:55:00.000Z

Kromě klasických prázdnin mají školy i několik dní pohyblivého volna a jeden takový den připadl i na minulý pátek.
Proto se domluvilo několik matek Willových spolužáků a odpoledne jsme vyrazili do "Big Space". Samozřejmě mi to nic neříkalo a jejich vysvětlení, že jedeme na dětské hřiště mi toho moc také neřeklo ... a tak jsem po příchodu na místo byla chvíli v šoku.

Big Space je obrovská hala, kde by se podle mého odhadu vešly možná 3 tenisové kurty ... jedna polovina této haly představuje prostor se stolečky, židlemi a křesílky, kde rodiče sedí, pijí kafe ... kecají nebo si čtou ...
Druhá polovina představuje dvoupatrové dětské hřiště s obrovskou skluzavkou, překážkami, různými průlezy, prostorem pro ježdění v autíčku nebo hraní malého fotbalu ... ale také prostoru s balónky ...

Vstup platí jen děti ve věku mezi 1 a 12 roky ... takže já jsem jako dospělá měla vstup zdarma. Děti ve věku Williama, které ještě neměly 5 let platí 5 liber a nad 5 let platí 6 liber. Docela drahé, ale musím říct, že docela dobré i když je to relativně daleko ... asi 10 milí jedna cesta.

Celkem dorazilo 5 malých kluků a protože mě nebavilo sedět s maminkami a tlachat o blbostech, kterým jsem zas tolik nerozuměla, tak jsem vyrazila si hrát s klukama. Nakonec to bylo náročných 2,5 hodiny běhání, závodění, zápasení a já nevím čeho ještě ... protože jak se dalo čekat, vždy to bylo nerovnoměrné ... všichni kluci proti mně!
Závodili jsme na skluzavce, hráli jsme na honěnou a musím připomenout, že to hřiště je pro děti, takže jsem některé překážky musela obíhat, hledat jiné trasy ... někdy jsem byla schopna se průlezy dostat dolů, ale nahoru to bylo pro mě malé ...

Na těch několik hodin jsem se opět vrátila do dětských let, ale na druhou stranu si mně Williemovi kamarádi zamilovali a zároveň mě poslechli, když bylo potřeba. Jeden Williemův spolužák je považován za nejzlobivějšího ve třídě, ale se mnou šel za ruku, dokonce mě tento týden jedno ráno před školou na uvítanou objal ... i jeho mamka docela čuměla :-)

Tady přikládám jen pár fotek ... Moc jsem nefotila ... takže jedna je z fotogalerie toho centra, jednu fotila maminka jednoho toho malého kluka (na té jsem já) a pak jsou tam 2 fotky ze skluzavky ...
Důvodů proč jsem moc nefotila bylo několik ... jeden byl, že jsem spíše lítala s klukama a druhý je dost pragmatický, tady je hodně nebezpečné fotit děti.
Řekla bych, že to je místy až paranoia, ale pokud někdo cizí fotí děti, je potenciálně nebezpečný ... takže třeba se traduje, že pokud je nějaké sportovní utkání, není možné fotit ani své dítě, nebo se musíte zeptat všech rodičů, zda souhlasí ... takže jsem to moc nepokoušela :-)

Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo to síce náročné, ale bylo to úplně úžasné a já si to fakt užila.

Nakupování a ceny ...

2007-03-10T23:59:00.000Z

Nevím, zda Vás to bude zajímat, ale zkusila jsem dát dohromady pár cen za věci, které jsem nakupovala, nebo o které jsem se zajímala ...

britský toastový i sendvičový chleba stojí méně než libru, záleží na výrobci ... běžně kolem 89 – 99 penny
chleba podobný českému (hmotnost asi 0,5 kg) stojí kolem 2,5 libry
mléko se dá koupit v balení 1, 2, 4 nebo 6 pint ... a normálně to 4 pintové balení stojí kolem 1,5 libry
webcameru jsme koupila za necelých 8 liber (je pravda, že tu úplně základní, ale na skype to stačí)
sluchátka do přehrávače (pro mě jen do posilovny) jsem si koupila ty nejlevnější za necelých 5 liber
sluchátka s mikrofonem k laptopu stáli necelých 15 liber
přání s obálkou stojí od 1 libry až po 3 libry ... podle velikosti a typu
klasický pohled stojí kolem 20 penny
známka na pohled stojí do Evropy 44 penny
oblečení ... tričko, mikina apod. se dá ve slevě koupit za pár liber, ale jinak běžně stojí oblečení kolem 20 liber ... když nebudu počítat drahé značky ...
ceny bot jsou také hodně rozdílné ... boty do posilovny jsem si koupila za necelých 15 liber, ale jinak boty stojí kolem 40 liber, ale také 80
drahé jsou služby, například čistírna stojí kus asi 8 liber a stříhání u kadeřníka pro děti 10 liber, pro mě asi 50 liber a s barvou až 120 liber (počítala jsem, že se mi vyplatí letět do Prahy ke svému drahému kadeřníkovi a ještě mi něco zůstane)
sportování ... plné členství v klubu může stát od 40 do 150 liber měsíčně, podle klubu a města ... a pokud je možné někam zaplatit vstup, obvykle to je bazén a stojí kolem 3 liber

Asi jsem neobsáhla všechny oblasti, pokud Vás nějaká další zajímá, napište a já to doplním.

Běžný sobotní večer ...

2007-03-10T23:22:00.000Z

Tento týden mám nějakou psavou a tak toho vyžiji ... napíši Vám jak trávím sobotní večery ...

Od mého příjezdu každá sobota po 18 hodině byla ve znamení tancování na ledě, neboli soutěže "Dancing on Ice", kde se celebrity učí tancovat na ledě s profíky ...

První díl vysílali první sobotu mého pobytu a dnes bylo semifinále, kde do finále pro 3 páry se dostali všichni moji favorité.

Sobotní večer začínal vlastní soutěží na programu ITV1, po skončení byla asi hodinová přestávka, pak bylo na programu ITV2 "Defrosted" neboli rozhovory s účastníky, rozhodčími, Torvillovou a Deanem ... pak se program vrátil na ITV1, kde bylo "Skate-off". Tam se rozhodovalo o vypadávajícím. Po rozhodnutí se program opět přesunul na ITV2, kde byli opět rozhovory s rozhodčími, účastníky i vyřazeným.

Systém byl takový, že po vystoupení rozhodčí známkovali od 0 do 6 (jako kdysi v krasobruslení, ale škálu měli rozdělenou jen na půlky bodu) a tím se určilo základní pořadí, pak lidi volili koho chtějí vidět příští týden a poslední dva v pořadí bruslili ještě jednou a z nich vybrali rozhodčí ten pár, který v tom druhém bruslení byl lepší a bude bruslit i příště.

Musím přiznat, že jsem si na začátku myslela, že páry, kde je celebritou muž budou mít problémy, protože ten je v mnoha figurách hodně důležitý, ale v konečném důsledku se jen divím, co se dokáže naučit zpěvák, hráč rugby nebo fotbalu. Můj největší favorit je právě bývalý hráč rugby (i za Anglický národní tým) Kyran ... tak doufám, že příští týden bude první. Rodinným favoritem je také Duncan (ze skupiny Blue), se kterým se rodina zná osobně.

Dnes ještě netuším, zda finále uvidím, protože mám na příští sobotu naplánovaný celodenní výlet do přímořského letoviska na jihu Anglie a tak to bude záležet na čase našeho návratu.

Také další dny v týdnu běží programy spojené s touto show ... v neděli brzy odpoledne celý soutěžní sobotní program opakují a každý den v týdnu je na ITV1 program "Exclusive", kde se dozví člověk hodně ze zákulisí, od přípravy a výběru šatů až po záběry z tréninku nebo rozhovory se soutěžícími.

K tomu ještě jedna poznámka ... Torvill & Dean jsou i ve svém věku (jí je 49 a jemu 48) na ledě úžasní. Každý sobotní večer zahajují tancem, každý týden jiným ... a celou tu soutěž zastřešují ... Jak jsem je na ledě milovala v 80. letech, tak je miluji teď!

Připravuje se také "tour", kde bude většina soutěžících i Torvillová s Deanem vystupovat. Dnes jsem koukala na lístky ... tak do nejvyšší řady ve Wembley Areně to stojí necelých 48 liber ... a většina Londýnských představení je již vyprodaná! Tak nevím, ale docela mně to láká ... uvidíme, co s tím nakonec provedu ...

Teď také uvažuji, co budu dělat v sobotu večer další týdny, ale veřím, že si nějaký program najdu :-)

Sportovní přenosy

2007-03-10T09:38:00.000Z

Musím se přiznat, že mi tady trochu chybí sportovní přenosy, protože jediný přístupný sport je na Eurosportu a sem-tam se něco objeví na běžných programech. Tady jsou mé postřehy:

Mistrovství světa v alpském i klasickém lyžování nebo v biatlonu jsem mohla sledovat na Eurosportu ... takže pokud jsem měla čas a zrovna rodina nekoukala něco jiného "důležitého", tak jsme měla docela přehled;
britský ligový fotbal – přímé přenosy běží pravidelně jen na placených kanálech; na běžných programech jsem fotbal zaregistrovala jen několikrát, ale spíše jako přehled všech odehraných zápasů v daný hrací den;
evropské fotbalové ligy – tak přímo dávají jen zápasy britských klubů a pak nějaký highlights, možná budou dávat alespoň finále i kdyby tam nebyl britský klub;
vrcholem mého zklamání byly přenosy z Halového mistrovství Evropy v atletice, které se konalo tady v Birminghamu;

Pro představu Vám přiblížím nedělní přenos: prvních 45 minut přenosu věnovali přehledu výsledků britských atletů z předešlých dvou dnů, rozhovorům s velkými hvězdami atletiky nedávných let Colinem Jacksonem a Jonathanem Edwardsem (jinak oba spolukomentují pro BBC), pak se věnovali rozhovorům s britskými medailisty z prvních dvou dnů ... všechno se to odehrávalo na tribuně a tak bylo slyšet, že v hale probíhají nějaké soutěže, dokonce bylo slyšet nějaké hymny při vyhlašování vítězů ...
První přímý přenos byl finálový kilometr sedmiboje, před kterým se 5 minut věnovali přehledu dosavadních disciplin a neustále řešili šanci Romana Šebrleho obhájit titul. Další přímé přenosy byly pouze z "track" neboli z běhů na dráze ... a všechno co se dělo na "field" neboli technické discipliny bylo nezajímavé. Takže jsme viděli asi 3 skoky žen o tyči, asi 10 skoků do výšky a skoků do dálky mužů, protože tam měli své zastoupení. Všechny skoky byly ze záznamu, protože některé výsledky jsem věděla dříve z webu a nebo od táty, se kterým jsme celou dobu chatovali.
Za celý přenos nedávali ani jedno vyhlášení vítězů, ani kde měli briti medaile ... ale za to s každým britem ve finále udělali rozhovor. Docela zajímavý rozhovor byl také s Romanem Šebrlem ... ten jsem zase tátovi tlumočila já.
ostatní sporty, světové poháry a podobně mám šanci sledovat jen ve výsledcích na českém webu nebo pokud se něco dovím nebo dočtu na Eurosportu;

Musím se přiznat, že jsem asi zhýčkaná z dobrých sportovních přenosů ČT a docela dobrých sportovních zpráv ...
Nevím jak na placených kanálech, tam běží především fotbal, rugby, cricket nebo golf ... a asi tam běží i hodně zpráv o jiných sportech.

Poznámka na konec:
Dlouhou dobu jsme si myslela, že existuje kanál BBS SPORT, ale to je jen část BBC, která připravuje sportovní zprávy, přenosy pro programy BBC ONE a BBC TWO, rádio a web. Podle webu má BBC čtyři programy, ale program THREE a FOUR začínají vysílat až od 7 hodin večer.

Další poznatky ze života ... auta, oblékání a filmy ...

2007-03-03T21:09:00.000Z

Nevím, zda Vás to čtení ještě pořád baví, ale já doufám, že ano a zároveň se snad dočtete i něco zajímavé.

Auta:
Začnu něčím populárním a to jsou ceny pohonných hmot. I tady se paradoxně dostala cena nafty nad cenu benzínu. Ceny se u různých firem pohybují v rozmezí několika desetin penny ... takže pro příklad benzín stojí 86,9 penny a nafta u stejné firmy 89,9 penny. Je to tedy necelá libra na litr!

Dnes po raním dešti vylezlo sluníčko, teplota se pohybovala kolem 10 stupňů a to tady už je asi teplo, protože všichni dnes snad větrali své kabriolety, a nejen to ... také chodili v tričkách s krátkým, holky v sukních bez silónek a tak podobně;

Trochu jsem se zaměřila na to, jaká auta tady jezdí a řekla bych, že převládají auta z Japonska a možná víc jejich luxusní provedení ... Škodovka jako značka tady není moc populární a auta jsou spíše vnímaná jako "rubbish" ... ale toto hodnocení bych brala s rezervou, jezdí jich tady přece jen dost :-)

Už jsem tady viděla i několik aut s řízením vlevo a musím se přiznat, že to auto vypadá na silnici hodně komicky ... jinak bych řekla, že ježdění není o moc složitější jak jsem si původně myslela, protože tady se moc nepředjíždí ...
Pokud se jedná o velikost aut, tak na silnici potkáte mnohem víc velkých aut, něž je tomu u nás. Jsou to jak off-road, tak all-road a řídí je hodně často ženy ... asi jsou vnímaná jako bezpečnější auta pro ježdění s dětmi ... například na parkovišti u školy patří "moje" auto k nejmenším ...

Ještě jedné věci jsme si tady jako řidička všimla, je tady hodně dobrých a rychlých aut a hodně často v nich sedí za volantem žena nebo muž v pokročilém věku ... takže pak se stane, že jedu za Porsche, které jede tak 40 MPH ... docela sranda ...

Oblékání:
Řekla bych, že v mnoha směrech je tady oblékání často víc neformální, než u nás ... představte si, že každý den vodíte dítě do školy a pak ho opět před školou čekáte a není výjimkou, když tam jsou matky v teplácích nebo domácím oblečení ... také při cestě za sportem často lidi jezdí rovnou oblečeni v teplákách ... převlékání tolik neřeší;

Pokud se jedná o jejich pověstnou eleganci, tak bych ji z 80% přisoudila mužům ... chodí ve slušivých oblecích a často dobře sladěni ... o mnoha ženách se to říci nedá; Sem-tam ve městě potkám "dámu" v kostýmku a namísto silónek má barevné bavlněné trčící podkolenky jako by jí bylo 15 ... podkolenky jsou totižto součást skoro všech školních uniforem pro holky.
Jinak musím také připustit, že mnohem elegantněji působí prodejny oděvů, které jsou věnované jen mužům a to je jich tady spousta ...

Něco jsem už zažila při mém posledním pobytu v listopadu 2005, ale oblékání mladých lidí (tak teenegerů a lidí do 30 let) je zase jiný extrém ... v pátek a sobotu večer chodí do hospody skoro "nazí" ... kluci jen v triku s krátkým a holky jen v mini a malém tričku a sandálkách ... někdy je takto potkám i přes den a je to sranda, když kolem chodí lidi v bundách :-)
No a musím také přiznat, že jejich kombinace se mi také někdy moc nelíbí ... třeba džíny a na to letní šaty, ale věřím že ta móda už dorazila i k nám :-)

Filmy:
Dnes moje poslední poznámky patří mé velké zálibě :-)
Televize

hlavní večerní vysílací čas bych rozdělila na dva (jeden je v 6 a druhý v 9 hodin večer) ... v týdnu moc filmů na neplacených kanálech nedávají, protože běží hodně seriálů nebo jiných "show"
filmy dávají nejčastěji v sobotu a neděli večer ... tak jako u nás jsou i tady filmy přerušované reklamami, ale nejen těmi ... minule uprostřed filmu "Trója" běželi asi 35 minutové zprávy :-) Docela mně to pobavilo a film jsem nedokoukala ... protože se mi nechtělo čekat na pokračování po zprávách v deset večer :-)
jinak kromě klasicky placených kanálů tady existuje něco jako domácí kino, kde zaplatíte asi 4 libry a koukáte film doma v obyváků, jen několik týdnů po premiéře v kině (na daných programech běží ten film stále dokola a třeba začíná každou hodinu);

Kino

vstupenka do kina v nejfrekventovanější dobu může na dobrý film stát i přes 9 liber (třeba večer nebo víkend), jinak pro dospělého je to často kolem 7 liber;
klasická malá kina tady už asi neexistují a multikin tady není tolik jako u nás ... ze začátku jsem nechápala proč, teď mi to je jasné ... pokud na něco opravdu chcete jít do kina, zajedete par kilometrů do multikina, ale jinak si na to počkáte pár týdnů na domácí kino nebo par měsíců na půjčení nebo koupení;

Prodejny DVD

musím se přiznat, že jsem nikdy nesbírala kazety, desky, CD a ani videa ... ale tady mně to uchvátilo ... mají tady hodně mých oblíbených filmů za směšné ceny ... třeba 3-7 liber;
často se tady prodávají DVD v akcích 3 za 20 nebo 18 nebo 15 liber ... a nebo když je ten film starší, tak třeba i samostatně za ceny do 8 liber; nové a dobré filmy stojí kolem 12 až 18 liber ... to je možná zbytečné drahé, ale já mám tolik restů z posledních let :-)

Půjčovny DVD

tady už neexistuje půjčení videokazety :-) to mně asi trochu přece jen překvapilo, na druhou stranu kdybych o tom přemýšlela, je to spíše logické :-) ... takže se tady půjčují jen DVD (přiznávám nevím jak je to u nás, protože v žádné velké půjčovně jsem v Čechách několik let nebyla)
jako klasicky v Británii, musela jsem se stát členem klubu, abych si mohla DVD půjčovat ... ale vše je možné když máte jakoukoliv platební kartu ...
DVD se tady nabízí v balících 3 DVD na 7 nocí za 5 liber nebo 2 DVD za 10 liber na 3 noci (to jen pro ty nejžhavější novinky!) ... takže když najdu 3 filmy, které si chci půjčit ... tak to mám na celý týden ...
ovšem najít filmy, které si chcete půjčit je někdy docela složité, protože je nenajdete, pokud jsou půjčené (to se mi dnes stalo ... objevila jsem film v prodejní části, ale v části pro půjčení ne :-( ) a také těch regálů je tam tolik, že to někdy dá hodně zabrat to jen projít ...

Kdybych to shrnula, nejekonomičtější bude si filmy půjčovat ...

Pohyb a sportovní klub ...

2007-02-25T22:01:00.000Z

Protože se v Anglii skoro nevyskytují sportoviště přístupná pro veřejnost, dohodly jsme se a já využila nabídky sportovního klubu, kde je členem Liz. Stala jsem se tedy členem sportovního klubu Next Generation Clubs v Hatfieldě . Celý areál je vybudovaný v bývalé letištní hale a hangáru. Skládá se ze sportovišť, hotelu a konferenčního centra.

Využila jsem speciální nabídky jako nanny, takže můj měsíční členský poplatek je stejný jako kdybych byla studentkou. Kdybych měla popsat ceny, tak je to hodně složité, protože těch členských je několik úrovní (Liz s Willem má členské do bazénu, posilovny a na kurty; moje členské je do bazénu a posilovny, což znamená že nemůžu na tenis ani sqaush), ale jen pro obrázek ... cena se pohybuje někde kolem 150 liber měsíčně pro dospělého a někde kolem 30 liber pro dítě zapsané s dospělým. Moje členské stojí 44 liber měsíčně. Členské se neplatí ani kartou, ani v hotovosti, člověk musí dát souhlas, aby si klub měsíčně strhával poplatek z bankovního účtu.

Procedura podpisu členství byla docela zajímavá, protože se nám věnoval jeden mladý muž, který mluvil tak rychle, že po asi 30 sekundách jsem zjistila, že nemám šanci rozumět a Liz na mě mrkala, abych to nechala být (bylo jí to úplně jasné) a jen mi ukazovali kde mám co podepsat. Až doma jsem podepsané dokumenty studovala :-)
Za vznik členství se platí poplatky, které normálně tvoří celkem asi 60 až 80 liber na osobu (podle typu členství), díky mému nanny členství mě vstupní poplatek vyšel na 18,50 liber.

Poznámka:
Do klubu je možné si zakoupit i jednorázové vstupné, které se prodává na den a v pracovní týden stojí kolem 80 liber a o víkendu to stojí jen kolem 60 liber. Nejděte si zasportovat :-)

Jinak po zaplacení vstupního poplatku jsem dostala numerický visací zámek, který používají všichni členové v šatnách, a také mi byla vystavena elektronická karta s fotkou pro vstup.
Kromě vlastních sportovišť je součástí klubu také bar, kde je možné si koupit něco k jídlu nebo pití, je tam také několik plazmových televizí a v den, kdy se např. hrály fotbalové poháry na každé televizi běžel jiný zápas ... a tak tam posedávali lidi a sledovali fotbal. (Už jsem tam také viděla tenis a asi tam poběží i jiné sporty ... to uvidím časem).
Šatna je společná pro všechna sportoviště a je vybavena relativně skromně. Až na pár drobností, které jsou docela dobrými vychytávkami – jako fény, ždímačka na plavky, volně přístupné papírové kapesníky na každém kroku, váha ... a také solárium.

Pokud se jedná o služby, které jsem už využila ...
Plavání:
Byla jsem si několikrát zaplavat ve vnitřním 25 metrovém bazénu, ale na velké plavání je tam poměrně teplá voda ... ale hned vedle je vířivka, dětský bazén s hloubkou asi 50 cm a jsou tam také sauny; venkovní bazén není v tuto dobu v provozu, ale je menší, má asi jen 20 metrů.
V bazénu jsou po celou dobu nataženy 3 dráhy, takže se dá vždy docela dobře plavat.
Musím se přiznat, že je úžasné si na 15 minut zaplavat po takovém spinningu nebo posilovně.

Posilovna je další velkou částí centra a jsou v ní některé vyhrazené prostory, např. pro vedenou hodinu běhání na pásu, nebo pro spinning. Když jsem se tam šla poprvé jen podívat, hned mně nabídli trenéra, který se mnou zdarma připraví tréninkový program a zároveň mi všechny vhodné stroje ukáže. Takže takový hodinový trénink jsem si naplánovala a zároveň jsem se zapsala na hodinu spinningu.
Také tam je studio ... prostor kde probíhají vedené hodiny, např. aerobic, joga, pilates nebo salsa a také nějaká rehabilitační cvičení.

Spinning:
Musím přiznat, že kola jsou super, mají všechny možné možnosti nastavení, všechny jsou vybavena počítačem, který ukazuje okamžitou frekvenci otáček, který ukazuje ujetý čas i vzdálenost, ukazuje zátěž ... a může také ukazovat tep.
Takže když jsem si nastavila kolo, tak jak jsem byla zvykla, hodina začala.

Je tam celkem asi 30 kol, ale na hodině nás bylo asi 5. Já si hodiny moc vybírat nemůžu, protože pracovní doba mi končí v 19 hodin a než se dostanu do centra zabere to asi 20 minut. Ráno hodiny končí tak, že bych nestihla začátek pracovní doby a přes den, když mám volno budu teď chodit do školy.

K hodině mám několik výhrad:

cvičitel přišel v necyklistickém oblečení, co sice ničemu nepřekáží, ale je jasné že to cyklista není;
muzika hrála jen v době, kdy byla nějaká zátěž ... to znamená, že ze 45 minut (tolik trvá hodina) tak 1/3 nebyla muzika, která by udávala rytmus šlapání ... na druhou stranu musím přiznat, že muziku měl dobrou;
nevím jak jiní cvičitelé, ale tento pustil muziku, která udávala základní rychlost otáček a při stejné muzice dával pokyny, kterými se měla měnit rychlost otáčení ... takže člověk nejel na muziku, ale na otáčkoměr z počítače. Na můj vkus to bylo často moc rychlé, protože otáčky nad 110 – 120 nejsou moje oblíbené;
a musím přiznat, že se často zatěžovaly různé svaly ve velmi prapodivných pozicích, jak by jste na kole opravdu nemohly jezdit ... takže např. pokyn – otáčky 140, ze sedla a ruce dopředu na řídítka ... to je poloha, kde to nemáte šanci utočit bez ublížení si na nějakých kloubech; Takže jsem některé pokyny ignorovala, ale byla jsem tam tím za cvoka;

Bude to mít jediný důsledek, že buď najdu jiného cvičitele, který mi bude lépe vyhovovat, nebo budu smutně vzpomínat na úžasný spinning s Kájou.

Cvičení v posilovně:
Za osobního trenéra jsem dostala Aarona (mladý, asi 25 letý), který nejdřív se mnou sepsal dlouhý dotazník, aby bylo jasné zda jsem prodělala nějaké nemoci a zda jsem způsobilá cvičení :-)

Pak mi postupně ukázal různé stroje (samozřejmě některé jsem znala dobře z dřívějška, jiné jsem znala jen z filmů a reklam). Můj tréninkový plán na jednu hodinovou návštěvu týdně je tvořen:

z několika minut na chodícím pásu ... všechno je to řízeno počítačem, takže si musím pamatovat, jak to mám nastavit :-) nebo si to přečtu v plánu;
na zátěžovém kole, kde mi určil program, který mám používat;
na „běžkách“ mi to zatím trochu dělalo problémy ... ale snad se to naučím, i nastavovat jsem si to už zkusil;

Jinak u všech těchto strojů Vám poslouží sluchátka a u sportování můžete sledovat televizi, nebo poslouchat rádio, pokud si nepřinesete sami svůj přehrávač. Takže byť sluchátka nejsou moje oblíbené, asi je budu muset také začít používat ...

pak následuje několik strojů, které jsem znala, na posilování rukou, břicha a zad ... tam to zůstalo jako dřív ... bez počítačů, televize a sluchátek :-)
no a nakonec opět vychození a strečink ...

Tento program je na 8 týdnů a pak mám opět nárok na nový program zdarma. Tak asi namísto spinningu nejdřív využiji této nabídky, chodit do posilovny a zorientovat se v cvičitelích a zaběhnout nový rytmus ... se školou a posilovnou.

Dnes jen krátce ... trochu uklidnění!

2007-02-23T23:43:00.000Z

Náročný týden končí a já doufám, že uklidnění, které nastalo bude mít dlouhodobé trvání. Dohodli jsme se na novém začátku, kde jsme ovšem všichni o něco moudřejší. Myslím, že je důležité v životě problémy řešit, využít z nich všechno co se dá a jít poučený dál.
Dnes mám pocit, že se nám ten nový začátek všem daří ...

A už jen pár poznámek:
1. jídlo
Zatím jsem neměla moc příležitostí vařit česká jídla, ale postupně se snažím do jídelníčku prosazovat. Jídlo, se kterým jsem u Williama hvězdou je zeleninová polévka a je úplně jedno, zda byla s kapáním, nebo s masem ...
Minulý víkend jsem se prosadila a ve svém volnu pro všechny uvařila večeři. Takže vepřové na houbách s rýží mělo nakonec velký úspěch a nezůstalo vůbec nic :-)
Chystám se vyzkoušet zapečené brambory a jsem zvědavá, jaký to bude mít ohlas.

2. práce jako hra nebo hra jako práce
Dlouho jsem hledala, čím bych já mohla přispět do her s Williamem, no a možná jsem to objevila.
Je pravda, že kreslený film „Cars“ jsme viděli za ten poslední měsíc asi 20 krát. Má už ve sbírce většinu těch aut (už jich znám hodně i jménem) neustále jezdíme závody podle toho filmu. Mně ale napadlo (možná jsem část vedení mohla nechat doma) Williamovi ukázat nějaká videa z Velké ceny Brna (Mistrovství světa motocyklů ... pro ty, co se o tuto oblast nezajímají) a to zabralo. Začali jsme si pak prohlížet knížku o závodních autech a protože se o takové věci také trochu zajímám ... bylo to pak pro mě jednoduché, jen mi někdy chyběla slovní zásoba :-)
Takže povídání si o závodech aut nebo motocyklů, hraní si na závody (musím prohrát, to je jasné) a všechno okolo je docela dobrý objekt zábavy a her.
Možná se ještě rýsuje jedna oblast a ta také souvisí s technikou ... je to vzduch a vesmír ... letadla, rakety, vrtulníky a raketoplány. Takže ukazovat si, jak startují a přistávají, nebo „létat“ kolem dokola obyváku je také to, co dokáže dělat hodiny.

3. jazyk jako nutnost
Musím tady napsat, že dorozumět se je jedna věc a rozumět je věc jiná. Pokud bych měla zhodnotit, co mi dělalo a dělá největší problémy, je rozumět, protože slovní zásoba není taková, jak bych potřebovala. Jednodušší je mluvit, protože prostě použijete jen slovíčka, která znáte :-) Toto bych si nikdy předtím nemyslela!
Pokud někdy někdo bude tvrdit, že nebude potřebovat v angličtině třeba „rukavice“ nebo části lidského organizmu, tak je na velkém omylu. Rukavice jsem potřebovala hned první den!
Takže úkolem číslo jedna je učit se slovíčka, ale hlavně si je pamatovat, to je zatím největší problém i když se moje slovní zásoba rozšiřuje, je to pomalejší než jsem doufala. Také už umím hodně nových věcí rozumět ... takže vím, co mám udělat nebo neudělat, ale tu větu bych nikdy nezopakovala , to možná někteří znají :-)
Úkolem číslo dva je výslovnost, protože pokud to řeknete jen malinko jinak, může to mít úplně jiný význam ... nebo Vám oni prostě nerozumí.
Také proto začínám chodit příští týden do školy, abych potkávala více lidí, abych mluvila a mluvila ...

4. sport a sportovní klub
připravuji dlouhý článek o tom, jaké mám zážitky z prvního týdne členství ve sportovním klubu ... můžete se těšit.

Každá pohádka jednou musí skončit ...

2007-02-22T20:37:00.000Z

Tak první 4 týdny byly více než úžasné a bylo jen otázkou času, kdy se něco semele.

Nerada bych to nějak rozebírala, ale i sebedokonalejší člověk dělá chyby (a já mám do dokonalosti daleko) a celé se to ještě zkomplikovalo tím, že jsme si neporozuměly. Takže z chyby se stal, i díky jiným kulturním zvykům, velký problém. Důsledkem byla hodně složitá situace.

Já si myslím, že člověk nemá při první překážce utíkat z boje, protože pak žádnou válku nemá šanci vyhrát, ale byly momenty, kdy to obě strany asi neviděly stejně.

Nakonec jsme se dohodly, sice to vedlo ráno k tiché domácnosti, ale snad se situace uklidní, i když se trochu změnila pravidla mého pobytu.
Já si budu muset dávat daleko větší pozor na to, co dělám a co říkám. Takže mi držte pěsti, aby taková dramata už nenastala.

A ještě jeden viditelný důsledek tento zlom měl ... a jak jinak, samozřejmě v můj neprospěch ... a to, že si o auto pro soukromé účely musím žádat a všechny soukromé míle si budu platit :-)

I tím skončila pohádka a nastává tvrdá realita. Jen doufám, že tu realitu budu i nadále zvládat a budou ji zvládat i všichni ostatní.

Stejně si myslím, že soužití několika různých lidí, kteří se moc neznají je vždy komplikované a někdy mi vysvětlují i úplné blbosti a z toho mi neřeknou podstatnou věc, kterou berou za samozřejmost, ale já to netuším. I z toho sem-tam vznikají nedorozumění a doufejme, že jich nebude přibývat.

Takže pokud to doteď podle mých článků vypadalo jako dovolená bez problémů, tak to takové úplně už asi nebude.

Od každého trošku ....

2007-02-17T11:57:00.000Z

Po delší odmlce napíšu dnes jen pár svých poznámek k různým oblastem mého života tady:

první poznámkou se vrátím k ježdění autem v UK a to proto, že mám za sebou prvních několik desítek mil jízdy po dálnici. A tak proto jsem pochopila rozdíl mezi dálnicí a silnicí pro motorová vozidla. Silnice pro motorová vozidla má pouze 2 pruhy každým směrem a jsou na ní kruhové objezdy pro výjezdy a nájezdy ... Dálnice má 3 pruhy každým směrem a jsou tam klasické nájezdy jako u nás. Pokud se jedná o dálnici M25, která je vlastně okružní dálnicí kolem Londýna, tak je po celé délce osvětlená, co mně docela překvapilo ...
Jinak i nájezdy na dálnici už mi nepřipadají tak protisměrné, ale pořád mi připadá, že lidi na autobus čekají na druhé straně ... zajímavý jev :-)
pokud se jedná o jednu z mých povinností, vozit do školy a ze školy Williama, tak první samostatná jízda byla trochu s brekem a celých 30 minut cesty do školy v autě Will nepromluvil, ale teď už je to lepší, tak snad ze chvíli budeme spolu i v pohodě po cestě ze školy a do školy komunikovat :-)
Dokonce už mi Will při loučení před školou řekl "bye", co byl jeden z velkých úspěchů ... člověk se diví jak jsou najednou důležité věci, kterým by předtím vůbec nekladl význam.
když Liz byla poprvé večer pryč a měla jsem malého uložit do postele, tak byl vzhůru do doby, než ho v obyváku nepřemohla únava, ale snaha o uložení do postele znamenala brečící scénu jako z filmu ... další pokus už byl lepší, sice pořád jsme se nepřesunuli do postele, ale už v pohodě usnul v domluvenou dobu ... sice opět v obyváku, kde jsem koukala na televizi, ale už to bylo bez breku. Doufám, že se časem dostaví další úspěch a zvládneme už uložení do postele přímo, ale to všechno věřím přijde časem ...
Je mi jasné, že to je pro Willa hodně velká změna, protože předtím Liz nikam nechodila a Will jí měl celou pro sebe a najednou tady "straší" nějaká další osoba a mamka není jen s ním ... Do konce března si musíme na takové věci zvyknout, protože Liz odjede na celý víkend ... je pozvaná na svatbu, tak snad to zvládneme.
další poznámka se týká ježdění vlakem ... tady to funguje tak, že si koupíte jízdenku, kterou při vstupu na nádraží vložíte do turniketu, ten se otevře a vy jdete na nástupiště odkud Vám jede vlak. Jízdenku vám pak už ve vlaku nikdo nekontroluje, ale potřebujete jí v momentě, kdy vystoupíte a chcete opustit nádraží cílové stanice, protože východ je opět přes turniket, do kterého vložíte jízdenku. Pokud platnost té jízdenky skončila (třeba pro jednu jízdu, nebo pokud máte zpáteční a vracíte se) tak Vám turniket otevře, ale jízdenku Vám nevrátí :-)
Pokud jízdenku v průběhu cesty ztratíte, tak jsou tam na každé stanici 1 až 2 zaměstnanci drah, kteří Vás za pokutu 20 liber pustí mimo turniket. Trochu drahý špás a tak doporučuji neztrácet jízdenku ...
Poznámka: Tento týden jsem navštívila spoji spolužačku ze základky, kterou jsem mnoho let neviděla a která tady bydlí se svojí skvělou rodinou. Po cestě zpět (ve středu na Valentýna) se mi povedlo jízdenku ztratit a musím říct, že až kámoška po telefonu přemluvila toho mužského u vchodu, že jsem zmatená cizinka, která tady je jen 3 týdny a on se smiloval a pustil mně bez pokuty. Ale ten pocit byl fakt příšerný!
pokud se nic nezmění, tak od příštího týdne bych měla začít chodit 3x týdně do jazykové školy, kde se potkám s novými lidmi a podle toho, co teď o škole vím, tak se tam potkám většinou s asiaty, tak jsem na to zvědavá. Určitě to bude jedno z témat nějakého příštího příspěvku. Byla jsem se ve škole podívat, je to takový trochu rodinný podnik, je to tam hodně volné, nejsou tam kurzy, kde by se potkávali stejný lidi, ale člověk si vybere které dny a kolikrát týdně bude do kurzu chodit a podle toho tam pak lidi potkává. Tím je i řízen styl výuky, hodiny na sebe nenavazují, každá hodina je originál ... tak jsem zvědava, jak se mi to bude zamlouvat.
Pokud se mi tam bude líbit, bude to fajn, pokud bych měla pocit úplného chaosu, tak od začátku dubna začíná trimestr na college (ten kurz je registrovaný u British Council), ale tam to není flexibilní, co se týká času a počtu hodin týdně. Co může být v dubnu problém, protože děti mají ve škole celý měsíc prázdniny a já budu mít celý den Willa na starosti. Pokud budu mít víc školy, tak bude muset Liz hledat víc pomoc u kamarádů a já budu mít míň přesčasů. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.
počasí je další kapitolou, o které se ve spojitosti s Anglii často mluví. Musím se přiznat, že je tady počasí proměnlivé ... ráno může být krásně a odpoledne bude lít a nebo obráceně, ale zjistila jsem, že pokud prší, tak pořádně. Zatím nepropršelo moc dní, ale když pršelo tak to stálo za to :-) Jinak bych řekla, že teploty se přes den vždy drží kolem příjemných 10 stupňů nad nulou a ráno byla na autech námraza jen několikrát.

Dnes je to přesně měsíc co jsem sem přijela a protože ty největší změny a šoky mám asi za sebou, nebudu asi psát příspěvky tak často a pravidelně jako doposud. Napíšu vždy, když bude o čem psát, když uvidím něco zajímavého nebo nového a nebo nasbírám opět nějaké poznámky.Určitě se chystám napsat ještě někdy příště o administrativě kolem zaměstnání a také o škole, nebo až začnu chodit sportovat ...

Televizní programy ...

2007-02-11T08:25:00.000Z

Dnes bych chtěla napsat jen pár poznámek k tom, co tady nabízí Sky (satelitní televize) s velkým množstvím programů.

Pro jistotu zopakuji, těch programů je někde kolem 600 a tady jsou moje postřehy:

některé programy jsou hodně specializované, je tady například program, který se věnuje jen svatbám, nebo který se věnuje všemu kolem těhotenství a miminek ... a nebo je určený učitelům;
samozřejmě je tady velké množství programů pro děti a hudebních programů (jen MTV má asi 6 různých verzí);
samostatnou kapitolou jsou programy v kategorii "Movies" – ty jsou všechny placené, takže k těm přístup nemám;
stejné to je s kategorií programů "Sport", kde je většina placená a výjimku tvoří asi 4 nebo 5 programů, mezi nimi i British Eurosport a British Eurosport 2, takže se přece jen ke sportu dostanu ... i když program není úplně shodný s klasickým Eurosportem, a některé soutěže vidím až ze záznamu, protože tady běží "důležitější" přenosy ...
Na klasických programech dávají pravidelně football, rugby a cricket ... už znám jméno největší Anglické hvězdy v rugby – Jonny Wilkinson (není mu ani 30 a už vyšla jeho biografie ... jinak musím říct, že je to hezký chlap);
samostatnou kapitolu na různých kanálech tvoří seriály ... těch tady běží opravdu mnoho – některé známé i u nás: Ztraceni (běží už nevím která série), Kriminálky Las Vegas a Miami (teď startuje New York), JAG, Vyšetřovací služba, Drzá Jordan ... a já nevím co ještě ... ale mají tady hodně britských seriálů na styl naších Rodinných pout a podobně. Jen co jsem zjistila, tak se Liz snaží sledovat asi dva britské jinak televizi moc nesleduje.
Tady jedna zajímavá poznámka ... už jsem pochopila, proč většina seriálů dodržuje délku dílu s reklamami jednu hodinu ... klasické seriálové programy mají často verzi +1 a někdy dokonce +2 (např. Challenge a Challenge+1 jsou dva takové programy). Abych to vysvětlila ... pokud na nějakém kanále běží seriál od 17 hodin, na jeho verzi +1 ten samý program (i díl) dávají s hodinovým zpožděním a na programu +2 s dvouhodinovým zpožděním. Takže je velká pravděpodobnost, že jedno z těch vysílání stihnete, anebo když Vám uteče začátek, máte možnost to dokoukat. Netuším, kolik takových programů mají, protože často nejdou v řazení za sebou, takže jsem se je ani nesnažila počítat.
další kategorií programů jsou soutěže ... vědomostní, o ceny nebo o peníze ... je jich tady mnoho druhů, některé jsem znala z naší nebo německé televize, ale u některých jsou mi zatím pravidla utajena ... ale zatím jsem se ani moc nesnažila do toho proniknout.
Do zvláštní kategorie "soutěží" patří dvě, kde se jedná o získání peněz a zkusím se je nějak jednoduše popsat:
a) lidi z davu předstoupí před 5 známých a významných lidí (pro mne ne, ale tady jo), požádají je o finanční částku a vysvětlí jim proč ty peníze potřebují ... viděla jsem třeba žádost o peníze pro skautský oddíl, nebo patra lidí žádala peníze na zvelebení vesnice, nebo chlap žádal o peníze na vysněnou dovolenou jeho ženy ... je to docela sranda ... oni mají na díl určitou sumu, kterou můžou rozdat ... je zajímavé jakou drzost mají někteří lidé ... (ty osobnosti hlasují, pokud ten člověk získá víc jak 3 hlasy, peníze dostane);
b) druhá je trochu jiná, protože lidi žádají o peníze na rozjetí businessu a předstoupí před 5 multimilionářů, kteří se rozhodují, zda do představeného obchodu s tím člověkem půjdou nebo ne a jaký za své peníze budou mít podíl v jeho podniku ... někdy ti žádající lidi nemají připravena všechna čísla, kolik chtějí investovat do čeho a tak je zamítnou, někdy jim peníze nabídnou, ale chtějí vyšší podíl, nebo jim nabídnou míň peněz ... je to docela zajímavé;
mezi hodně sledové show patří "American Idol" (u nás známé jako "Superstar") a nebo "Dancing on Ice" (co je vlastně pokračování "Star Dance", ale celebrity se učí tancovat na ledě) a rodiči toho programu jsou mistři světa a olympijský vítězové Torvill & Dean. Ještě jsem jednou zachytila program podobný jako Superstar, jen s rozdílem, že lidi nezpívají, ale tančí ...
asi poslední skupinu, kterou jsem ještě nezmínila jsou dokumentární filmy, kterých tady běží hodně a některé série jsou známé i u nás. Pro dokumenty jsou určeny některé specializované programy, především o přírodě, ale to je stejné i na našich kabelovkách, ale hodně dokumentů běží i na programech společnosti BBC nebo Sky;

Pokud jsem na nějakou skupinu zapomněla, omlouvám se ... třeba příště.

Výlet do městského parku …

2007-02-09T14:18:00.000Z

Poslední neděli jsem podnikla výlet do městského parku. Protože je to asi 3/4 hodiny pěší chůze, ptala jsem se na nejkratší cestu. Liz mi vysvětlila cestu autem a kde je nejlepší parkoviště. Takže jsem se přizpůsobila a do parku jsem vyrazila autem.

Na mapě je to velká zelená plocha s jezerem blízko centra města, zároveň jsem věděla, že jsou v parku nějaké románské pozůstatky hradeb a na druhém konci parku jsou vykopávky románského divadla. Takže jsem měla v plánu se na pár hodin projít a zjistit, jaký ten park je.

Po zaparkování jsem si všimla, že parkoviště je určeno jak pro park, tak také pro městské sportovní centrum s bazénem a posilovnou. Zašla jsem se podívat jak to tam vypadá a také zjistit ceny. Vypadalo to tam docela dobře, a ceny byly rozděleny do několika kategorií, ale hlavní dělení cen bylo pro obyvatele a neobyvatele ... takže mně by vstup na bazén stál 3,15 libry. Plavecký bazén a posilovna jsou součástí městského sportovního klubu, ke kterému patří i golfové hřiště, které s parkem hned sousedí ... asi 10 fotbalových ploch, které jsou přímo v parku ... pak také atletická dráha a basketbalové hřiště ... (vše je možné si i pronajmout).

Park představuje především zelenou travnatou plochu, těch stromů tam opravdu moc není ... i když ta plocha není vůbec rovná, je na té trávě vymezeno asi 10 fotbalových hřišť, kde se v den mé návštěvy konal nějaký fotbalový turnaj. Bylo veselé sledovat hráče běhající do kopce a z kopce, kutálející se míč pomocí gravitace ... ale bylo to pro oba týmy stejné. (viz foto galerie 4)

Také jsem se prošla kolem toho jezera, ale protože v noci trochu mrzlo byla na něm ledová vrstvička. Jinak jsem zjistila, že jezero obývají labutě a jiné ptactvo a mezi důležité dětské zábavy patří krmení místním chlebem. Kromě ptactva jsem na vodě objevila i nějaké lodě na dálkové ovládání a jejich nadšené majitele na břehu nedaleko. (viz foto galerie 4)

Po asi hodině mé procházky se relativně rychle změnilo počasí a z modré oblohy a sluníčka najednou byla mlha, která se dala krájet. Ale svůj plánovaný program jsem dodržela ... a zaplatila jsem si vstup do pozůstatků po románském divadle. V pokladně jsem potkala staršího pána, který se se mnou dal do řeči. Vyprávěl mi, že v roce 1996 byl v Praze, že se mu tam líbilo. Pak mi ale vyprávěl o tom divadle a obecně o románských památkách v St. Albans, protože v té době tady bylo po Londýně a Colchestru třetí nejvýznamnější osídlení. (viz foto galerie 4)

Počasí mně z parku vyhnalo dříve, než jsme původně plánovala, protože vlezlá zima z dost husté mlhy připomínala pravé anglické počasí. Jinak místním to asi ani moc nevadilo, protože park byl celou dobu plný lidí a dětí, které pobíhaly, hrály si a byly od bláta až za ušima.

S tímto dnem souvisí ještě dvě poznámky:

na to, že auta nemusí svítit jsem si už zvykla, ale že nesvítí ani v takové mlze mně překvapilo;
děti tady většinou, když jdou do parku, mají obuté gumáky; dnes jsem pochopila proč, protože tady je mimo vyasfaltované cesty bláto prostě všude;

Sněhová kalamita

2007-02-08T12:52:00.000Z

Teď jednu velmi aktuální ... od včera rána hlásili, že bude dnes v noci sněžit a ráno bude asi 5 cm sněhu.

Liz mi včera říkala, že pokud sníh napadne, život se zastaví, děti nejdou do školy apod. ... vůbec jsem to nechápala a šíleně jsem se smála. Žádala mně, abych vyřídila všechno co potřebuji a nenechávala to na čtvrtek (tedy dnes).

Dnes ráno jsem pochopila ... v televizi to nazvali "Winterchaos", autem se opravdu nikdo nikam nevydal (oni tady nevedou zimní gumy, takže se není ani co divit) ... většina škol je zavřená, od rána hlásí zavřená všechna letiště v Londýně a okolí (a nejen tady) ...

Lidi to ale berou docela v pohodě, žádné stresy ... takže jsme dopoledne s dětmi blbli venku, stavěli sněhuláka ... a tady je pár fotek. (viz. foto galerie 3).

Jsem zvědavá jak to dopadne, od rána pořád sněží, už je ale těsně nad nulou. O víkendu odjíždí rodina na dovolenou, snad to už bude všechno v pohodě a odletí.

Také práce, nejen zábava …

2007-02-06T22:15:00.000Z

Ze všeho, co jsem doteď napsala to vypadá, že jsem tady na dlouhé dovolené a nepřijela jsem pracovat. Pokusím se tento dojem následujícím příspěvkem trochu upravit.

Opět musím ale potvrdit, že jsem měla hodně štěstí, protože můj pobyt je pracovně jedním slovem „pohoda“.

První dny jsem si tady připadala opravdu jako na dovolené, protože tolik volného času jsem nikdy neměla a tak jsem si ho užívala nic neděláním, chatováním, psaním webu nebo koukáním na bednu i když jsem jí zrovna moc nerozuměla. Ti, co mně znají, ale také ví, že mi to dlouho nevydrží, takové nic nedělání. Ale vrátím se k práci.

Můj pracovní den začíná v 6:30 budíčkem, pak vyprázdním myčku (je to jako ranní rituál), připravím si snídani a mám pro sebe asi hodinu, než přijde na snídani William. Připravím mu snídani a v 8 hodin začíná oficiálně moje pracovní doba. Třikrát v týdnu vozím Williama do školy a zbylé dny mám jiné aktivity od 8 hodin v domě. Když jedu do školy, vracím se domů kolem 9:10. Doma pracuji každý den do 10 hodin.
Pak mám do 15 hodin volno, kdy vyrážím pro Williama do školy a když pro něj jede Liz, tak mám práci doma. Mým hlavním odpoledním programem je William … převléct, okoupat, hrát si s ním, koukat s ním na televizi nebo nějaké DVD (teď je hitem film i hračky z filmu „Cars“ … už jsem ho viděla snad 10-krát!). Pak uvařit večeři (3x týdně, ale podle jejich požadavků, zatím jsem uspěla jen se zeleninovou polévkou) a končím v 19 hodin.

Pokud se jedná o aktivity doma, tak každý den po večeři musím uklidit kuchyň … zároveň musím připustit, že naleštit sklokeramickou desku na sporáku a tmavou mramorovou pracovní desku jsem se musela naučit :-)
Pak se starám o luxování (v pondělí pořádně – to mi trvá celý barák víc jak 1,5 hodiny a v pátek jen rychlovka), úklid koupelen (je jich tady dost … 3 velké a 2 malé), pak utírání prachu, leštění klik, vypínačů a zásuvek (vše to je v nerezu – leštění mi v celém baráku trvá skoro hodinu) a vytírání … Pak se starám o praní prádla a jeho žehlení, či případné sušení v sušičce. A jinak takový ten klasický úklid …

Takto vyjmenované, to zní možná děsivě, ale vše se vlastně dělá jednou týdně a pokud si to rozdělím do jednotlivých dní, tak sice někdy dopoledne neskončím v 10, ale až před 11 … zato odpoledne, kdy malý kouká na DVD a já tam jen tak sedím … nemůžu říct, že bych se sedřela.

S Liz jsme sestavili rámcový pracovní plán na týden (tzn. které dny mám na starosti ježdění do školy a co který den mám uklidit), ale vždy večer nebo ráno se průběžně domlouváme na změnách.

Když to tedy shrnu … o barák se stihnu postarat ke spokojenosti Liz a podle informací od sousedů je Liz na úklid náročná. Zároveň se snažím zlepšovat vztah s Williamem a zvládat všechno kolem a především s ním komunikovat. Někdy to není vůbec jednoduché, ale jsme na dobré cestě.

Když to mám srovnat, tak předchozí zaměstnání, kde jsem pracovala i 11 hodin denně a nestihla jsem nic, tak teď dodržuji pitný i jídelní režim, pracuji jen 6 hodin denně a k tomu mám jeden večer týdně hlídání, kdy jde Liz někam ven. Mám volný čas pro sebe a musím se ho naučit využívat.

Protože jsem si první týdny zvykala, některé práce mi trvaly déle, ale teď se snad dostávám do normálu :-) Takže jsem začala hledat program na volných 5 hodin denně. Od dubna bych chtěla začít chodit do jazykové školy, ta je 3x týdně od 10 do 13.30 … trochu bych přeorganizovala program, ale jinak pohoda.
Od příštího měsíce mám domluveno, že jednou týdně bych pomohla s úklidem u skvělých sousedů a tím si přivydělám na členství ve sportovním klubu abych mohla přes den, večer a nebo o víkendech chodit plavat, na cvičení nebo něco jako spinning.
Jinak musím říct, že období oběda je také super na nakupování … nebo když potřebuji něco zařídit.

O víkendech se i nadále budu snažit poznávat město nebo okolí a pak se případně někam vydat dál na výlet. Určitě plánuji Londýn, protože vlak mi tam jede asi 25 minut a v pracovní dny jezdí každých 10 minut. Případně z Londýna někam vyrazit na další výlet :-)

Pokud se jedná o užívání auta, tak ho bez problému můžu užívat v domluveném regionu bez omezení, což znamená, že jsem celý den mobilní jak potřebuji. Na delší výlety si budu hradit benzín, přičemž litr benzínu tady stojí asi 0,85 libry.

S tím, že jsem tady jako cizinec zaměstnaná souvisí také množství papírování. Ještě nemám všechno dotaženo, ale snad do konce února to bude v pohodě. Pak už mě čeká jen řešení britského řidičáku :-) ... o papírování někdy přístě.