Narozeniny

Tak už jsme všichni "v baráku" v průběhu několika týdnů oslavili narozeniny ...

První poznámka se bude týkat zvyků:

• Briti si pořád dávají papírová přání, a to i když ti osobně popřejí, dají ti ještě kartu do ruky, a pokud je v rodině i školou povinné dítě, často dává přání samostatně.
  Kdybych to měla doplnit, tak oni si dávají papírová přání úplně ke všemu a podle toho také vypadají obchody s přáními. Najdete tam přání jako u nás k narozeninám nebo speciálním výročím (jako plnoletost, kulatiny ...), také tam najdete přání k svatbě, promoci nebo narození dítěte, ale až tady jsem poprvé viděla přání k nové práci nebo nákupu nového domu, nebo karty které prostě jen děkují, nebo se omlouvají. Dále tam jsou blahopřání (karty) k různým výročím např. svatby, od začátku chození a já nevím co ještě.
  Takže si dokážete představit, jak složité je někdy kartu vybrat v takovém množství. Jinak takový obchod s přáními v Londýně je na dvě velká patra.
  Pokud se jedná o cenu, tak klasické přání stojí okolo 2 liber, ale často více a velká přání (formát A4 nebo větší) se pohybují i kolem 5 nebo 10 liber.
  
• Dalším zvláštním zvykem je, že když oslavenec dostane přání nebo dárek před narozeninami, rozbaluje je až v den narozenin ... takže pokud se dětská párty koná o víkendu před narozeninami, dárky zůstávají zabalené až do narozenin ...
  

První slavila narozeniny Liz a kromě toho, že dostala mraky papírových přání, dostala také nějaké dárky, květiny a pro pár kamarádek zorganizovala v jedné prý příjemné restauraci večeři.
Na své narozeniny si udělala den volna, a protože měl William krátký den ve škole, prožili ho společně. Všechna její přání pak byla víc jak týden vystavena po skříňkách v kuchyni.

Pak slavil narozeniny Peter a ten kromě několika papírových přání tady (od Williama, Liz a mne) slavil narozeniny doma, kde mu přála rodina a připravila nějakou oslavu.

Na moje narozeniny jsem dostala také papírová přání – jedno od Williama, jedno od Liz, jedno od Helen a Paula, jedno od Olivie a jedno od kamarádky Lorraine (nanny ze školy kam chodí William).
Všechna přání jsem dostala hned po ránu ještě v pyžamu a kromě přání jsem dostala velkou kytku od sousedů a CD-čka od Liz a také den volna. Takže jsem si na své narozeniny užila pěkné počasí, sešla jsem se s kamarádkou, byla jsem si zacvičit v posilovně a večer mně Liz pozvala s Williamem na večeři.
Protože jsem si mohla vybrat jakou chci kuchyni, a v poslední době jsem vyzkoušela poprvé indickou kuchyni, vybrala jsem si další asijskou, kterou jsem nikdy nejedla a to Thajskou ... takže jsme byli v thajské restauraci a bylo to moc dobré.
Protože posílání papírových přání není v Čechách zvykem, dostala jsem z Čech nějaké smsky, pár lidí mi zavolalo a nebo napsalo mail ... to, že mi poštou nepřišlo žádné přání mně nepřekvapilo, ale Liz byla v šoku, proto jsem jí to musela vysvětlovat, že u nás jsou prostě trochu jiné zvyky ...

Poslední slavil narozeniny William, a to své, a jednalo se o 5-té narozeniny. Už předtím jsem psala o dětských párty, tak tato byla v opravdu velkém stylu.
Jeho narozeniny vyšly na sobotu, a tak party se konala přímo v tento den. Liz pozvala přes 30 dětí, ale nakonec jich přišlo 25. Party se konala v jednom z hracích center, ale organizace byla docela dobrá, protože 3 mladá děvčata si vyzvedla děti a víc jak ½ hodiny s nimi hrála organizovaně hry ve velké herně, kam měli přístup jen ti z párty ... pak děti dostaly na 30 minut volno a hrály si v tom velkém centru samy, a potom je organizovaně opět přesunuli do místnosti, kde bylo připraveno jídlo pro děti i dospělé.
Na závěr zpívali "Happy Birthady", William sfoukával svíčku a každé z dětí dostalo malou igelitovou tašku s "výslužkou" ... (ve výslužce byly kousky narozeninového dortu, pastelky, omalovánka, nějaké malá hračka ...)
Všechny dary nám dali do velkých pytlů a ve třech jsme to měli problém odnést do auta. S každým darem bylo i přání, a protože matky několika jeho kamarádů se spojily a koupily jeden velký dar (ten tam nebyl), tak každý z nich dal kartu.
Po příjezdu domů se rozbalila všechna přání a dárky a Liz psala seznam, kdo a co daroval. V průběhu dalšího týdne napsala poděkovaní, každému kdo dal dar a v tom poděkování bylo, že se mu ta či ona hračka, nebo knížka líbí. Musím ale podotknout, že těch darů bylo skoro 20 a tak doteď některé jsou pořád ještě v krabici ...
Kromě těchto darů dostal samozřejmě obrovské dary od Liz, ale asi největší úspěch má elektrická autodráha, kterou od ní dostal. Vracím se do svého dětství, kdy to byla i moje nejoblíbenější hračka :-)
Jinak William měl 4 narozeninové dorty, jeden snědl s nejlepším kamarádem, pak se dva rozdaly do výslužek dětem na párty a pak jeden jsme snědli doma.