Další léto v Anglii ... rok 2009

Po víc jak 2 měsících jsem se rozhodla, že napíšu pár řádků do svého blogu. Protože se nic moc nedělo – nebyl důvod ke psaní.

Léto tohoto roku bylo v hodně bodech jiné, než ty dvě léta předchozí. Hlavně jsem nebyla nikde na dovolené, vůbec jsem se nedostala do Čech a ani jsem nevyjela někam tady v Anglii.

Nejteplejší počasí jsme tady měli v červnu a pak to bylo léto takové na střídačku ... skoro každý den sprchlo ... vetšinou se teploty pohybovaly kolem 20 až 25 stupňů. Ale i sluníčka jsme si užili dost ... takové ideální léto pro mě.

Šéfové prožili 2 týdny dovolené ve Španělsku, ale tentokrát jsem s nimi nebyla a pak ještě prožili týden na dovolené v Anglii (Cornwall). Takže jsem tady byla sama a starala jsem se o dům. Také jsem si naplánovala hodně programu s různými kamarády, které nemám šanci normálně dělat ... ale všechno bylo jinak, protože jsme si týden odležela se svinskou chřipkou a dalších několik týdnů se y toho ještě hrabala. Naštěstí šéfové nebyli doma a tak jsem to odstonala sama a nikdo to odemně doma nechytil.

Kromě tohoto zážitku mam jeden velký zážitek a to návštěvu Buckinhamského paláce. Sídlo královny je otevřeno jen na 6 – 8 týdnů v roce, když je na letní dovolené a v paláci se nepracuje. Jsou přístupné skoro všechny oficiální prostory a tak si člověk dokáže představit, co asi vidí hlavy států při státních návštěvách. V prostorech paláce bylo přisně zakázano fotit, a tak mám jen fotku paláce ze zahrady. Byly to úžasné skoro 3 hodiny, kdy se člověk neprochází v muzeu ale v opravdu funkčních prostorech.
Součástí prohlídky byla speciální expozice (asi ve 3 místnostech), která se tento rok věnovala výročí založení Commonwealthu a tak tam byla výstava darů z různých zemí, které královna dostala při svých návštěvých, a také tam bylo velké množství královniných šatů z těchto návštěv – z různých období a příležitostí.

Tady je par fotek

Jinak jsem se snažila pravidelně chodit tancovat do klubu salsu, víkendy jsem z větší části trávila s kamarády. Takže vlastně nic úplně nového a vzrušujícího.

Sny a cíle spojené se sportem

Měla jsem několik snů a cílů, když jsem se stěhovala do Anglie. Většinu těch spojených se sportem jsem si již stihla splnit ...
Například:

• byla jsem ve Wimbledonu na tenise, a to hned 2x
  
• byla jsem na fotbalovém zápase Premier league, a to vícekrát
  
• byla jsem na mezinárodním fotbalovém kvalifikačním zápase Anglie ve Wembley
  
• byla jsem na fotbale na Emirates Stadium
  
• pochopila jsem základní pravidla rugby a při sledování dobrého zápasu se nenudím
  
• byla jsem na narodním anglickém rugbyovém stadionu a sledovala jsem derby londýnských týmů
  
• pochopila jsem základní pravidla cricketu a při sledování zápasu v televizi mi to nepřijde jako nesmyslná hra
  

Poslední bod na seznamu splněných je "sledování ligového cricketového zápasu na živo na druhém největším cricketovém stadionu na světě". Tento jsem si splnila včera, když jsem jako host vyrazila na stadion "The Oval".

Určitě do seznamu přibydou další, protože se v listopadu chystám na tenisový "Masters", který se po 5 letech přestěhoval ze Šanghaje do Londýna. Lístek jsem si již koupila, no a Nadal i Federer jsou již kvalifikovaní, tak hlavně aby byli oba zdaví a přijeli.

Tady je několik obrázků ze včerejšího výletu na cricket.

West End live 2009 - den s muzikály

Na sobotu 20. června jsem si naplánovala sraz s kamarádkami v Londýně. Původně jsme měly jít nakupovat, ale když jsem dorazila do centra Londýna, zjistila jsem, že se v ten den koná "West End live". Z programu jsem zjistila, že se jedná o celodenní koncert, kde se představuje mnoho slavných muzikalů, také muzikály pro děti, ale také méně známá muzikálová představení.

Mezi ty největší hvězdy patřily muzikály jako Hairspray, Chicago nebo Dirty Dancing. Ale také vystupovala divadelní škola, která připravuje velké množství divadelních a muzikálových hvězd. Nebo akrobatická skupina z Austrálie.

Program začínal v 11 hodin a musely jsme si vystát frontu na vstup, ale měly jsme to
štěstí a dostaly se tam před začátkem. Po asi 4 hodinách staní (super místo před zvukařským a režisérským stanem) na obrubníku jsme se rozhodly si zajít na oběd, ale seděly jsme venku na zahrádce a viděly jsme jednu z velkoplošných televizí a tak jsme pořád měly přehled, co se na jevišti děje. Po oběde jsme se opět vrátily na "naše" místa ... tentokrát již bez fronty u vchodu ... a užily jsme si super závěr, který obstarali učínkující v STOMP.

Po koncertě, který skončil v 6 večer jsme všechny byly tak vyšťavené, že jsme si daly v kavárně zákusek a rozjely se domů.

Nafotila jsem přes 100 fotek, ale tady je jen malá ukázka ... z každého vystoupení jsem se snažila vybrat jednu fotku.

Richmond park

Anglické počasí je někdy nevyzpytatelné, a tak jsme na začátku února měli hromadu sněhu a na konci března se již dalo chodit jen v mikině. Začátek dubna byl spíše jarní a několik květnových dní již bylo skoro letních.

Začátkem týdne jsme měli počasí spíše aprílové, protože během hodiny pražilo sluníčko a bylo až vedro, během několika minut se zatáhlo tak, že jste potřebovali svítit a pak přišla 10-ti minutová přeháňka, která z Vás udělala vodníka. A to se opakovalo několikrát denně.

Tento víkend je ale úplně letní a dnes se teploty vyšplhaly až nad 25°C ve stínu a na obloze se neobjevil mráček. Proto také všichni vyrazili do parků a nebo někam do přírody, ale také piknik byl oblíbená náplň dne.

Já jsem poprvé vyrazila do Richmand park a byla jsem překvapená, jak blízko to mám ... aniž bych to tušila. Je to jeden z královských parků, který lidi využívají hlavně v době volna ... prochází se, venčí psy, běhají, jezdí na kole nebo bruslích, ale také jezdí na koni.

Dnes jsem tam byla přes 2 hodiny. Je to obrovský "zelený" prostor s pěkným jezerem a moc se mi tam líbilo. Chvíli jsem i poseděla a četla knížku, ale hlavně jsem se dobře prošla. Tady je pár fotek.

Dalši výrobky z keramiky

Slíbila jsem nějaké další fotky toho, co jsem vyrobila v hodinách keramiky a tak tady je jen něco pro ukázku:

tento malý košík mame teď v kuchyni a v něm mandarinky ...


a toto je hodně masivní i když ne moc velká miska ...

Dovolená na horách 2009

Po třech dlouhých letech jsem se opět dostala na hory a vyrazila jsem s partou lidí ve stejném autobuse do Italie lyžovat.

Před odjezdem nám tady v Anglii začínalo jaro a tak jsem se docela obávala, abychom na horách neměli nějaké úplně příšerné počasí a nebo aby bylo pořád ještě dost sněhu a nebyla to břečka.

Nakonec 4 dny lyožování vyšly úplně úžasně, protože bylo skoro celé dny sluníčko a i když se zatáhlo nebo yačalo sněžit, tak až v době kdy jsme končili lyžovat. Užila jsem si 4 dny sněhu, zimy a lyžování a to mi opravdu za ty roky chybělo.

Střediska jsme znala a tak jsem si projela své oblíbené sjezdovky a nebo se podívala na místa a sjezdovky, kde jsem byla před mnoha lety.

Tady jen několik fotek.

Jaro je tady ...

V kalendáři se zima přesunula do jara a tady se jaro začalo projevovat již začátkem února, ale teď je jaro opravdu v plném proudu.

Narcisy jsou rozkvetlé úplně všude ... různých velikostí a barev a je to úžasné jet autem kolem takovéch rozkvetlých "luk". Sněženky již odkvetly a u sousedů začal kvést rododendron ... a to mi přijde hodně brzy.

Celý týden je tady slunečné počasí s oblohou skoro bez mráčku a teploty v noci sice klesají, ale přes den se pohybují přes 15°C. Je to taková energetická nabíječka!

Včera jsem vyrazila na procházku a lidi již chodili v kraťasech a tričkách s krátkým rukávem dokonce několik i bez rukávů ... na nohách často jen sandály ... no a posedávali v parku na sluníčku na trávě a hlavně všichni si užívali super slunečného prvního jarního víkendu ...

Celou zimu jsem záviděla sníh a zimu v Čechách, ale teď jsem docela ráda, že tady již máme jaro ...

Trochu jiná zábava

Po dlouhé době se pokusím doplnit několik svých novinek.

Ve volném čase chodím již od září jednou týdně do Salsy a docela mě to baví, poznala jsem nové lidi a mám důvod jednou týdně večer vypadnout z domu.

Kromě toho jsem se pustila do keramiky a tak jednou týdně chodím na hodiny a tady je několik mých prvních výtvorů ...

Toto jsem vytvořila pro Williama a bylo to ve škole ve vytríně:



Toto je můj první pokus na hrnčířském kruhu ... úplně první miska byla katastrofou, ale uchovám si ji na památku ... druhá a třetí miska je již lepší:



Kromě toho jsem se podílela na jednom Williamově projektu, kdy jsme vytvořili model hradu ... docela barevného a úplně jiného ... a tady je obrázek:



Až privezu domů nějaké další keramické výtvory, které budou stát za ukázku ... zveřejním další obrázky.

Sníh v Anglii po 20 letech

Tak Vás po dlouhé době zdravím, tentokrát ze zasněžené Anglie. Sníh v takovém množství tady napadl během jednoho dne (spíše během jedné noci) a podle zpráv je to 18 let od poslední podobné sněhové nadílky. Nikdo z mého okolí si tolik sněhu ale nepamatuje.

Včera jsme stavěli obrovského sněhuláka a tady je několik fotek.

Protože tady nepada sníh každou zimu, nemají tady pochopitelně žádnou zimní výbavu ... takže se nedá nikam vyjet autem (na letních gumách jezdit ve 30 cm sněhu není možné), nikdo nejede do práce ani školy a pluhy nevedou (co mě ale nepřekvapuje)...

No a dnes k té bílé kráse ještě svítílo sluníčko a tak to bylo jako v pohádce a tady jsou další fotky:

ranní pohled z okna na sluníčkem prozářenou zasněženou zahradu




vyrazili jsme na procházku ... naše ulice




další z krásně zasněžených ulic




v tenisovém klubu nechali puštěnou fontánu, aby nezamrzl ryblik a kačeny měli kde plavat ... sníh při sluníčku a teplotách nad nulou už hodně roztál.

Život se pro hodně lidí změnil a ještě změní ...

Protože se poslední měsíce nic tak převratného nedělo, nevěnovala jsem psaní blogu žádnou pozornost … ale po dvou měsících jsem se rozhodla opět něco málo napsat, tentokrát na úplně jiné téma.

Musím se přiznat, že "Credit crunch" tady neplní jen stránky místních novin, ale vlastně ovlivňuje všechny životy kolem. Dnes chci spíše přiblížit, jak celou tu situaci vnímám já a jak to ovlivňuje život lidí okolo mě.

Hodně lidí si zvyklo, že pokud se jim něco libí, tak si to prostě mohou koupit ... neplatí to úplně obecně, ale tady okolo Londýna tomu tak bylo. Čím dále od Londýna jste, tím více se lidé musí ohlížet na výdělek a utracené peníze, ale tady v okolí hlavního města lidi žili docela v pohodě. Utratit pár set liber za boty, kabelku nebo si vybrat auto podle toho, jaké se mi líbí a nepřemýšlet tolik o ceně ... takový životní styl tady byl po dobu několika úspěšných let "blahobytu".

Credit crunch přinesl jinou situaci: první polovinu roku rostly ceny úplně všeho do závratných výšin (s výjimkou nemovitostí, které začaly rapidně klesat) a lidi dostávali stejný plat, ale protože lidé nebyli zvyklí se uskromňovat, pořád nakupovali a utráceli za zábavu a tak hodně z nich postupně utratilo všechny své úspory ... pokud vůbec nějaké měli ...

Obecně se lidi nejsou schopni přizpůsobit nové situaci a neskutečně se zadlužují ... to je přivádí do situace, kdy nejsou schopni splácet jejich kreditní karty a hypotéky. To přivedlo většinu bank do problémů a už se ta spirála pádu nezastavila!

No a kruh se začíná uzavírat, protože nedostatek financí lidi přiměl méně nakupovat, obchody a služby ztrácí obrat a tak snižují ceny, neustále nabízí slevy a výprodeje ... a lidi opět nakupují, protože kdo by to za tu cenu nekoupil, když se jim to libí!

Znám jednu osobu, která netuší, zda po novém roce bude mít pořád práci, protože velké procento jejich kolegů dostalo výpovědi. Protože pracuje v bance nedostala letos velké roční prémie, jak tomu bývalo předtím a protože pořád žila ve stejném standardu ... dostala se do obrovských finančních problémů ... ale přizpůsobit se situaci vlastně nedokáže a tak si koupila nový kabát (i když ve slevě), zajde si s kamarádkou na kafe a nebo večer na drink do pubu. Je vystresovaná (ani se jí nedivím), ale změnu životního stylu si připouští velice těžce, anebo spíše převést tuto změnu do reality.

Tak si říkám, že mít hodně peněz někdy může hodně zamotat život, pokud se stane něco jako celosvětová ekonomické krize. Samozřejmě, pokud máte miliony a biliony, sice o nějaký ten milion přijdete, ale pořád máte dost na život, ale jinak ... Jsem ráda, že jsem celý život musela přemýšlet o svých financích a teď se dokáži uskromnit. Pro dokreslení, hodně lidí z Polska, Čech nebo Slovenska se vrací z Anglie zpět domů, protože kurz mezi librou a ostatními evropskými měnami se hodně znevýhodnil a tak částka co tady ušetří se po změně na naše peníze hodně zmenšila. Takže jakékoliv placení pohledávek je mnohem dražší než bylo ještě před rokem.

Něco pro zasmátí ...

Ne, není to koláž ... tuto fotku jsem pořídila včera při procházce centrem Londýna ... ano, je to Hammer, ale na místo normálních kol a pneumatik má dřevěná kola jako na voze ... co myslíte, je to pohodlné a úsporné?

V&A Museum – výstava The Supremes

Nejsem pravidelným návštěvníkem muzeí, ale už jsem jich tady několik v Londýně navštívila (za ty skoro dva roky) … kromě klasicky známých Science Museum, Natural History Museum, nebo Tate Britain, ale také Victoria & Albert Museum.

Do posledně jmenovaného jsem se vypravila, protože jsem v televizi slyšela o výstavě, která se věnovala slávě dívčí americké skupiny The Supremes.

The Supremes vznikla v Detroitu v roce 1959, ještě za doby segregace, a tato skupina byla tvořena třemi černošskými teenegerkami (věk 15 až 16): Mary Wilson, Diana Ross a Florence Ballard. Dvanáct jejich hitů se stalo číslem 1 v Americké hitparádě (v letech 1964 až 1969). Diana Ross opustila skupinu v roce 1969, ale kapela úspěšně existovala až do roku 1977 s jedinou původní členkou Mary Wilson. Byla to první úspěšná dívčí skupina vůbec a na jejich odkaze jsou založeny všechny i současné dívčí pěvecké kapely.

Na základě jejich příběhu byl produkován muzikál Dreamgirls, který dostal v roce 2006 také filmovou podobu a tyto "3 dívky" se také objevují v muzikálu Hairspray.

Kromě fantastických písniček byly tyto 3 dívky proslaveny, hlavně úžasnými kostýmy a právě ty představují větší část zmiňované výstavy. Tady je několik fotek.

No a kromě návštěvy této výstavy jsem si spolu s kamarádkou prošla jednu část tohoto obrovského muzea (když už jsme byly u šatů, tak jsme u módy i zůstaly) a tady je jen jedna fotka šatů, které mně zaujaly. Jsou to šaty Princezny Diany:

Open House London 2008

Začátkem září jsem se při sledování jednoho pořadu v televizi, který se věnoval zajímavým budovám finančních organizací, dověděla o existenci dne otevřených dveří a to byl začátek mého zářijového cestování po památkách a zajímavých budovách.

V Londýně jsem si pro návštěvu vybrala původně 3 budovy ... nakonec jsem stihla absolvovat 4 návštěvy.

• Bank of England - přišla jsem do fronty ještě před oficiální otevírací dobou, ale již bylo otevřeno, a tak jsem se ve frontě poměrně rychle propracovala dovnitř, ale také nám rychle oznámili, že den otevřených dveří bude probíhat jen v prostorách musea, protože ekonomická krize donutila zaměstnance Anglické národní banky jít do práce i o víkendu. Několik lidí to odradilo, ale já jsem byla ráda i za to, protože muzeum má otevřeno jen v pracovní dni, a tak není tak jednoduché se tam dostat. Muzeum bylo opravdu moc zajímavé, ale protože se nesmělo v celé budově fotit, vyprávění by bylo asi spíše nudné. V každém případě jsme se formou prezentace "prošli" po všech místnostech, které byli původně v plánu prohlídky. Také jsem viděla sbírku různě starých bankovek a mincí ... historii a změny budovy ... a mnoho jiného.
  
• Guildhall - protože moje návštěva v bance byla kratší, než jsem předpokládala, vyrazila jsem na návštěvu tohoto úžasného místa. V podstatě se jedná o radnici centrálního Londýna, kde je knihovna, muzeum hodin, velká zasedací místnost, galerie a mnoho dalšího. Mísí se tady stará část stará mnoho století a nová část ze 60. let minulého století.
  
• Lloyd’s Building - od této návštěvy jsem si nejvíce slibovala ... také hned jsem narazila na dlouhatánskou frontu, kterou jsme nakonec s kamarádkou stály asi 70 minut ... fronta se stála v areálu vedle stojícího Leadenhall Market. Tato tržnice byla postavena za vlády královny Victorie, má železnou konstrukci a navrhl jí stejný architekt jako slavný Tower Bridge. Všechno další povídání najdete u fotek.
  
• City of London School - tato budova mě lákala k návštěvě mnoho let, protože kolem chodím vždy, když jdu na Millenium Bridge, ale nakonec se musím přiznat, že mě tato návštěva nejvíce zklamala. Otevřené byly pouze velká hala a několik chodeb, ale nedostali jsme se do žádné učebny a dokonce jsme nepotkaly ani nikoho ze zaměstnanců ... prostě "nuda" ...
  

Tady najdete nějaké fotky ...

Guildford – Heritage Open Days

Heritage Open Days je vlastně víkend otevřených dveří, do kterého se zapojuje velké množství muzeí, historických budov a památek, ale také různé veřejné budovy, které jinak nejsou běžně pro veřejnost přístupné. Tento víkend se tradičně koná uprostřed září v různých místech a městech v Británii, jedině Londýn je o týden později.

Já jsem si vybrala pro sobotu v rámci Heritage Open Days jedno z historických měst, které je asi 20 km od místa, kde bydlím. V oblasti okolo Guildfordu se usadili již Římané, ale nejstarší zachovaná stavba je z 11. století (věž kostela St. Mary). Protože toto město leželo na významné trase do Londýna, stalo se důležitým střediskem a od 15. století mělo mnoho výsadních postavení. V současné době je to město známé hlavně jako obchodní centrum, kde najdete ty největší obchodní domy a pasáže.

Před víkendem jsem si podle brožury vybrala to nejzajímavější ve městě, ale nakonec jsem toho viděla mnohem víc. Fotky a komentáře k jednotlivým památkám najdete v mé fotogalerii.

Dovolená v Čechách 2008

Tak jako před rokem i letos jsem na dovolenou na konci srpna odjela do Čech … no a 2 týdny jsem se toulala po Českých zemích a viděla jsem mnoho kamarádů a známých.

Tady je jen pár fotek z mých cest, kdy jsem navštívila Strakonice, Písek, Český Krumlov, zámek v Blatné nebo Březnicích. Také jsem fárala do dolu v Příbrami v rámci návštěvy hornického muzea nebo si užívala nádherné procházky Prahou.

Musím se přiznat, že jsem si naplánovala všechna možná česká jídla, které si tady udělat nemůžu ... na seznamu jsem například měla ... smažák, utopence nebo tlačenku, také houbovou smaženici nebo omáčku, nakládaný hermelín ale také obyčejný řízek.

Neviděla jsem všechny, koho jsem chtěla potkat, ale den má pořád jen 24 hodin! Tak to třeba vyjde příště.

Legoland – 2. část

Tak už je to skoro měsíc, co jsem zpět z dovolené, ale všechno se děje tak rychle, že jsem si našla čas na fotky až teď.

Slíbila jsem pár další fotek ... i když byl Legoland postaven v první řadě jako prezentace toho, co všechno se dá z Lego kostek postavit, v současnosti Legoland funguje hlavně jako zábavný park, kde Miniland je jen jedna jeho část. Další části jsou věnované různým věkovým kategoriím a najdete tam od skluzavek, přes jednoduché kolotoče skoro všechno až po horskou dráhu.

Jednorázové vstupné je až astronomické, pro dospělého je vstup 35 a pro dítě 26 liber ... a jako do všech zábavných parků si i sem můžete koupit roční vstupenku, ale ta se vyplatí jen pokud tam v průběhu roku půjdete víc jak 3x.

Po zaplacení vstupného pak už neplatíte žádné další vstupné na atrakce, ale pokud do parku vyrazíte za pěkného počasí a ještě o prázdninách nebo víkendu, tak jak jsme to udělali my, tak na většinu atrakcí čekáte přes hodinu! Musím se ale přiznat, že dospělí jsou při čekání často mnohem otrávenější, než děti. I když jsem tomu předtím nechtěla věřit, tak děti opravdu dokáží s vidinou odměny ve formě "jízdy" trpělivě čekat i tu hodinu. Takže z celodenního výletu přibližně půlku prostojíte v nějaké frontě, nebo čekáte na někoho kdo je ve frontě :-).

Tady je několik fotek.

P.S. Na základě připomínek jsem na stránku s miniaturním přehledem fotek v mé fotogalerii přidala návratový odkaz do blogu a do titulní stránky fotogalerie. Snad Vám to pomůže!

Legoland

Dnes přináším především fotky z jedné části velkého Legolandu, který je nedaleko zámku Windsor.

Legoland se proslavil hlavně zmenšenými stavbami ze všech koutů světa, které jsou postavené z kostek Lega (tato část se nazývá "Miniland"). Této části jsem věnovala první sérii fotek. Není potřeba k tomu žádná další slova a prohlédněte si fotky ...

Jinak kromě "Minilandu" je tam velké množství dalších atrakcí ... a tak další sérii fotek se Vám pokusím připravit po dovolené.

Moje zkoušky z angličtiny ...

V květnu jsem psala o tom, že se chystám na zkoušky z angličtiny. Ty jsem absolvovala koncem června a do včerejška jsem čekala na výsledky. Dnes tady mohu napsat, že jsem udělala všechny 3 části …

Jedna část se nazývá Literacy a u nás by se dalo říct, že je to zkouška ze čtení a pochopení textu, kde se objevují také otázky na spelling a gramatiku. Výsledkem je „PASS“, ale nemám žádnou přesnější specifikaci.

Z psané části, kdy vlastně píšete 3 různé slohy v průběhu jedné hodiny, mám výsledek „PASS“ s tím, že výsledek je přesněji specifikován v oblasti obsahu, gramatiky a spellingu.

Z konverzační části mám také výsledek „PASS“ a perfektní výsledky mám v částech porozumění a také ve vedení rozhovoru.

Takže to mám za sebou, ale je jasné na čem můžu pořád pracovat.

Hodně nového čtení ...

Tak jak jsem před časem slíbila, pokusila jsem se dohnat několik měsíců, kdy jsem toho na svůj blog moc nenapsala. Protože jsem vybírala hlavně zajímavé události, pro tentokrát jsem své postřehy a komentáře napsala k fotkám.

První série fotek je věnovaná aktivitám, které jsme podnikli spolu s Williamem … návštěva muzea, oslava jeho narozenin nebo závěr školního roku.

Další série fotek jsem věnovala tenisu, protože jsem byla jako divák na tenisové exhibici a zároveň jsem se dostala do Wimbledonu na finálovou neděli.

Následující fotky jsou z jednoho z nejkrásnějších fotbalových stánků – z Emirates Stadium, kde je domácím klubem Arsenal. Vyrazila jsem tam na jeden den předsezónního turnaje.

Poslední fotky a videa jsou z Red Bull Air Race, který se konal v Londýně první srpnový víkend a já se byla podívat na závodní den.

Všechno najdete v mojí fotogalerii a ještě se pokusím v dohledné době zpracovat další fotky z května a také z posledního týdne, kdy jsem byla v Legolandu.

Pracovní dovolená ve Španělsku

Po dlouhé době zdravím všechny ...

V nějbližší době se pokusím dohrat články a fotogalerie za mnoho měsíců a tímto se také omlouvám, že jsem nebyla v poslední době důsledná.

Nestihla jsem zatím napsat článek, ale již jsem udělala stránku do své fotogalerie z poslední dovolené ve Španělsku ... užijte si fotky a článek bude následovat ...

Fotky ze Španělska

"Telectroscope" connects New York and London

Tak takové titulky plnily zprávy několik dní zpátky … a protože jsem se chystala o víkendu do Londýna do divadla, vyrazila jsem se na ten zázrak podívat.

Je to opravdu velmi impozantní a až mě zaráželo, kolik lidí věřilo, že ta velká trubka jde tunelem pod zem a vede celou cestou pod Atlantickým oceánem a ústí na jedné straně vedle Tower Bridge v Londýně na břehu řeky Temžě a na druhé straně vedle Brooklyn Bridge v New Yorku na břehu řeky East.

Toto je článek a video z BBC webu.

No a tady jsou nějaké mé fotky:

1. Telectroscope v pozadí Londýnská radnice a Tower Bridge



2. Pokud si vystojíte frontu, tak se můžete jít podívat úplně blízko



3. Měly jsme štěstí, protože se potkaly dvě asijské kamarádky (jedna v Londýně a druhá v New Yorku), které si telefonovaly a zároveň se viděly …



4. Pohled do telectroscopu z blízka … odrazem ve skle je vidět slečnu v Londýně a vnitřní obraz je z New Yorku

Moje poslední 2 měsíce ... školy ve všech podobách!

Pokud jste si říkali, že jsem se dlouho neozvala a pochybovali jste o tom, zda jsem z UK neodjela, tak Vás můžu ubezpečit, že jsem pořad v UK a absolutně jsem neměla čas na psaní článků, protože to, co se teď v poslední době kolem dělo, bylo víc jak hektické.

Začátkem dubna jsem se zúčastnila konference anglickým učitelů matematiky:

• určitě to byla zajímavá zkušenost, protože jsem zjistila, že o matematice jsem schopna mluvit i rozumět přednáškám … i když to mluvení nebylo samozřejmě bez chyb;
  
• zjistila jsem, že učitelů matematiky je opravdu nedostatek a pokud se jedná o kvalifikaci, tak velký problém je s učiteli pro předmaturitní ročníky;
  
• odbornost učitelů nižších stupňů je podle mně až alarmující, protože na několika seminářích jsme narazili na věci, které prostě ti lidé vůbec neznají a ani neslyšeli;
  
• také jsem zjistila, že kvalifikační kurz na učitele matematiky představuje 1/2 roku matematiky a 1 1/2 roku jak učit … jen mi prostě nedochází, jak ti lidé pak ví, co mají učit;
  
• víc jak 80% seminářů bylo věnováno metodám výuky a jen mizivé procento vlastní matematice, co odpovídá jak se učitelé připravují … jsem šťastna, že jsem vystudovala to, co jsem vystudovala!;
  
• co nebylo možná důležité, ale hrozně mně potěšilo, když jsem se dostala na jednu skoro vysokoškolskou přednášku a byla jsem i v angličtině schopna sledovat, co ten člověk chce říct a vysvětlit;
  
• potkala jsem tam jednu učitelku z Nového Zélandu a zůstaly jsme v kontaktu, takže mě jednou čeká pěkná dovolená na druhé straně Zeměkoule…;
  

Duben jsem se věnovala psaní přihlášek na inzeráty, které hledaly učitele matematiky:

• toto je úplně jiný příběh, protože na konferenci mi dali typ na webovské stránky se všemi inzerovanými učitelskými posty v Anglii … začátkem dubna jich tam na pozici učitele matematiky bylo víc jak 700!
  
• vybírala jsem pozice v okolí, kde to znám nebo mám kamarády;
  
• odpovědět na inzerát nepředstavuje (v případě škol) poslat životopis s dopisem, ale každá škola má svůj formulář pro přihlášku a ten může mít 4 až 11 stránek;
  
• je tam hodně vypisování všeho, co je znova v životopise, ale také hromada věcí, které do životopisu nedáváte … jako výsledky maturitním zkoušek, nebo státnic z výšky … a nebo píšete stránky o tom, co jste dělali v předchozích zaměstnáních, jaké máte zkušenosti nebo co umíte …;
  
• každá přihláška také obsahuje další dokumenty, které souvisí s pravidly pro práci s dětmi … něco, co u nás není;
  
• odeslala jsem jich asi 10 a byly to hlavně školy s dobrými výsledky z inspekcí, hodně privátních prestižních škol … a tak výsledky byly spíše otázkou štěstí;
  

Interview a jedna vyučovací hodina v anglické státní škole:

• všechny přihlášky musely být odeslané na konci dubna nebo na začátku května a to bylo v době, kdy jsem ještě neměla vrácenou potvrzenou kvalifikaci;
  
• nezkušenost s britským školským systémem se ukázala jako největší problém, protože prestižní školy daly přednost zkušenému anglickému učiteli … ale i toto všechno byla dobrá příprava;
  
• i přes to všechno, jsem si v rámci interview odučila jednu hodinu matematiky mezi 12-ti letými studenty top skupiny v ročníku (oni dělí ročníky v předmětech podle úrovně – top, middle, bottom). Téma jsem měla „Vztahy mezi desetinnými čísly, procenty a zlomky“ a hodinu jsem si připravila pro české podmínky velmi dobře, ale až tam jsem zjistila, že u nás běžně používané metody se tady prostě nenosí;
  
• moje první zkušenost byla nezapomenutelná, ale ne až tak moc pozitivní … i přes přítomnost zástupce ředitele školy v hodině, byl respekt studentů skoro nulový;
  
• tato zkušenost mi ukázala, že ještě nejsem připravená a spíše bych potřebovala jít do školy na náslechy, seznámit se s praktiky, metodami a hlavně požadavky na jednotlivé ročníky … no a chyby, které při mluvení dělám, byly také omezující;
  

Jen pro zajímavost, to co přednášel prof. Petr Piťha pod názvem "Velká iluze českého školství" na konferenci učitelů v Hradci Králové, je tady už delší dobu dost tvrdou realitou a já jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži …

Začátkem května jsem obdržela anglické QTS (statut kvalifikovaného učitele v Anglii):

• po interview jsem uvažovala o nějakém přípravném kurzu pro učitele, ale protože jsme kvalifikovaná v Čechách a protože ČR je v Evropské unii, nemám na žádné kvalifikační nebo tréninkové kurzy nárok;
  
• po takovém kurzu účastník získá QTS (statut kvalifikovaného učitele v Anglii), ale pro ten jsem se přihlásila již v únoru a v půlce května mi byl doručen;
  
• teď to znamená, že jsem oficiálně kvalifikovaná pro učení v jakékoliv škole v Anglii, ale neoficiálně mně dobrá škola nezaměstná, protože nemám žádné zkušenosti z Britského školství a na vyloženě špatnou školu se mi nechce … tam je učitel víc jak policajt než vzdělávatel;
  
• takže teď si budu hledat školu, kam bych mohla chodit na náslechy a měla možnost se seznámit s tím světem a zároveň se budu snažit najít nějaké privátní učení – přes agenturu je to stejné, jako přihlašovat se do školy, takže mně čeká hodně papírování;
  

Příprava na zkoušku ESOL Skills for Life:
Pokud máte pocit, že toho je pořád málo, tak mně za měsíc čekají zkoušky z angličtiny … jsou to celkem 3 samostatné části:

• čtení – na každý přečtený článek je 5 otázek, které se týkají gramatických chyb, spellingových chyb, porozumění článku a podobně, celkem je 7 článků na 1 hodinu;
  
• mluvení a poslech – je to poslech na CD a odpověď asi na 5 otázek a pak rozhovor s kolegou na určité téma a pak asi 3 minutový formální výklad na nějaké téma;
  
• psaní – je to asi na hodinu a půl, obsahuje to 3 úkoly a každý je na jiné téma a má jiný formát … může to být zpráva z nějakého průzkumu, formální dopis, reportáž, leták nebo svědectví … při každém typu to musí mít jinou formu a člověk musí použít jiná slovní spojení … a to není vůbec jednoduché;
  

Takže pokud se snažím volné chvíle věnovat angličtině, tak mám opravdu co dělat … je to docela náročné, ale doufám, že to zvládnu a výsledkem bude certifikát … tak uvidíme.

To je zhruba shrnutí toho, co jsem dělala za poslední dva měsíce, ale kromě toho měl William po Velikonocích celý měsíc prázdniny a tak jsem se věnovala jemu … také jsem se musela starat o dům, protože tu práci za mně opravdu nikdo neudělá …

Pro dnešek končím, ale v dohledné době ještě napíšu o tom, co jsme podnikli s mými rodiči, když přijeli na květnovou návštěvu.

Velikonoce a další poznávání okolí ...

Je konec března a už opět začaly prázdniny a poslední týden byl hodně náročný, protože jsem ho částečně promarodila.

Veřejné zdravotnictví ...

Tak se musím přiznat, že sice je tady veřejné zdravotnictví zdarma, ale jeho chod není takový jak jsme na něj zvyklí u nás. Jen několik rozdílů:

• i když onemocníte, nemůžete k doktorovi bez předem domluvené schůzky a času ...
  
• pokud je to schůzka při nemoci, teda urgentní, tak si na Vás doktor najde čas ten samý den, ale jinak se návštěva domlouvá na několik dnů dopředu ...
  
• při urgentní návštěvě, jako byla ta moje, má na Vás lékař 3 až 5 minut ... docela drsné!
  
• i když jsem u lékařky registrovaná, nikdy jsem tam nebyla a informace o mně má pouze z vyplněného dotazníku ...
  
• po expresní prohlídce mi nedala žádnou velkou radu a nakonec se mně zeptala zda chci antibiotika a ta mi potom napsala ...
  
• v lékárně jsem za recept musela zaplatit skoro 7 liber a dostala jsem balíček antibiotik ...
  

Teď už chápu, proč si tady lidi platí soukromé zdravotní pojištění a tím pádem mohou využívat jiné doktory a jiné služby.

Velikonoce ...

Po celé zimě, kdy nespadla ani jedna sněhová vločka, tak první jarní a také velikonoční víkend sice bylo pár stupňů nad nulou, ale skoro každou hodinu byla sněhová přeháňka ... takže do jarního počasí to mělo daleko!

Díky počasí se nedalo nic moc podnikat, a tak jsem něco dělala doma, pak přijela na návštěvu kamarádka a tak jsme vyrazily na návštěvu jedné zahrady v okolí, kde je obrovský skleník ... vybraly jsme to také proto, že se tam dalo schovat před tím hnusným počasím ...

Taky jsou nějaké fotky ...

Velikonoce jsou také spojené s klasickými nedělními zvyky, kde se členové rodiny a přátelé obdarovávají čokoládovými vajíčky nebo figurkami často hodně velkých rozměrů. V některých rodinách se sejde široká rodina a pro děti pořádá "Eggs hunting". Co vlastně představuje závod pro děti, které hledají schovaná čokoládová vajíčka nejčastěji po celé zahradě. Každé dítě si pak může nechat všechna jím nalezená vajíčka.

14. měsíc mého pobytu

Je to neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí, protože už jsem tady za kanálem La Mance prožila víc jak rok svého života. Musím se přiznat, že po zkušenostech z posledních týdnů mám pocit, že jsem sice svému snu blíž, ale ne tak blízko, jak bych si přála.

Uznání mého vzdělání

Takže po všech trablech, které měli moji rodiče s přeložením všech dokladů o mém vzdělání do angličtiny, jsem se definitivně pokusila zaregistrovat u úřadu, který by mi měl vydat osvědčení o uznání mého vzdělání. Toto budu potřebovat, pokud se budu hlásit o práci v jakékoliv státní škole a může mi to pomoci i ve školách soukromých. Takže teď čekám na odpověď a případně své registrační číslo.

Jen pro zajímavost … nikdy předtím mi nedošlo, že moje maturitní vysvědčení je ve slovenštině, moje vysvědčení ze státnic z univerzity je v češtině a můj vysokoškolský diplom je v latině … asi víc problémů jsem rodičům přidat nemohla, co? :-)

Takže mi držte pěsti a až budu vědět rozhodnutí úřadu, určitě dám vědět.


Kreditní historie

Tak kreditní historie je něco, co v Čechách neznáme, ale tady se bez ní neobejdete … a vaše historie se nebuduje vůbec jednoduše!

V UK v současné době neexistují žádné ID, pokud člověk nemá řidičák (oni na něm mají adresu bydliště) a nebo pas, tak si jméno v podstatě můžete vymyslet … Co ale přináší také hromadu problémů a proto velké množství společností dává mnohem větší důraz na kreditní historii. Především společnosti jako mobilní operátoři, banky, úvěrové společnosti, ale také hromada jiných.
Poznámka: zákon o ID se bude měnit … už to tady běží v televizi …

Do kreditní historie se počítá život všech vašich bankovních účtů (to je tady pro tyto účely úřadům přístupné), existence a historie vašich kreditních karet, existence hypoték nebo jiných úvěrů, také existence jakýchkoliv účtů za elektriku, telefon, vodu nebo nájem, který je na vaše jméno …

Takže moje kreditní historie je ubohá, bankovní účet mám jen něco přes rok, kreditní kartu mám asi 2 měsíce … nebyly na mě vedené žádné platby a protože jsem v UK jen něco přes rok, je to víc jak bída.

Jaké to mělo pro mě důsledky … při snaze o zakoupení telefonního čísla na smlouvu (abych mohla platit měsíčně a měla tím levnější volání) jsem u několika operátorů neprošla kontrolou a smlouvu mi podepsat nedovolili. Takže jsem po několika týdnech nakonec našla společnost, kde jsem prošla s podmínkou zaplacení depozitu na 3 měsíce. Musím se přiznat, že to není nic příjemné …


Pracovní interview

Také mám za sebou i první svoji zkušenost s pracovním pohovorem, protože škola kam chodí William, hledala na 3 měsíce letního trimestru někoho na výpomoc do školky, ale jen na 2 hodiny denně.

Byla to zajímavá zkušenost, protože vlastní rozhovor s ředitelkou a zástupkyní byl náročný jak jazykově, tak znalostmi … v konečném důsledku jsem ho zvládla, i když mi pořád chybí hodně informací o školském systému, různých typech škol a pravidlech pro různé oblasti života školy …

Součástí pohovoru byla také 30 minutová práce ve třídě školky (věk dětí 3 až 4 roky) a tam bylo zřejmé, že toto není pro mě domácí věková skupina a že pro takto malé děti jsou moje jazykové problémy větší překážkou, než jsem si uvědomovala.
Takže je fajn, že jsem schopna komunikovat, že se můžu s hodně lidmi bavit o různých věcech, ale protože dělám hodně gramatických chyb, moje angličtina není v současnosti dostatečná pro práci ve škole na nižším stupni.

I toto zjištění bylo vlastně hodně důležité, protože starší děti, nebo dospělí vám chyby v gramatice odpustí a pochopí, co chcete říct … doufám, že to bude za půl roku mnohem lepší, až začne další školní rok. Kdysi mi všichni říkali, že gramatika je nedůležitá, když se domluvíš, ale v konečném důsledku ta gramatika je stejně důležitá jako slovní zásoba … Takže budu muset makat na tom, abych v mluveném slově používala gramatiku, kterou znám a kterou třeba i při psaní používám. Používání gramatiky při mluvení, když musíte v rychlosti přemýšlet, co chcete říct a jak, no a prostor na gramatiku už pak často nezbývá ... Třeba moje japonská kamarádka mluví síce gramaticky správně, ale mluví hrozně pomalu, co také může přinášet problémy v komunikaci ... "tak si vyberte!" :-)))))

Nový dům

Se stěhováním bylo spojeno hodně nervozity, stresu a nervů ... protože nový dům byl z části zařízen, a tak se mnoho zařízení ze starého domu muselo zlikvidovat, co přineslo různé nálady ... vlastní stěhování trvalo 5 dnů, kdy nastoupilo 3 až 5 chlapů, kteří všechno zabalili do krabic (já jsem si zabalila svoje věci sama) a vše naložili do náklaďáků, které nakonec byly celkem 3. V pátek 1. února jsme museli opustit starý dům a až několik hodin poté jsme mohli začít stěhovat věci do nového domu … takže jsme asi 2 hodiny byli bezdomovci :-).

Protože to byl pátek a stěhováci vyskládali jeden náklaďák v pátek, jeden v sobotu a poslední až v pondělí, moji šéfové se rozhodli, že v neděli odpoledne uspořádají párty pro širokou rodinu a kamarády ... takže jsem pomáhala s přípravou jídla, pak jsem se hlavně věnovala mládeži (věk mezi 3 až 14 lety, protože ti mladší byli s rodiči) … celá párty se konala vlastně mezi množstvím krabic a všude byly na podlahách a kobercích ještě ochranné kryty pro stěhování. Ale snad si to všichni užili a obdivovali luxus tohoto domu.

Základní komentář k domu:

• barák má přes 600 m2 obytné plochy;
  
• je tady 7 ložnic, 5 koupelen (2 se sprchou a vanou, 2 jen se sprchou bez vany a 1 jen s vanou), celkem je tady 7 záchodů je tady velké množství mramoru, skla a zrcadel;
  
• jen pro ilustraci, vyluxovat a vytřít kuchyni s příslušenstvím (takzvaná utility room) trvá přes hodinu;
  
• pro ilustraci, vyluxovat dům (a to jsem neluxovala 2 ložnice a jednu koupelnu kde se nepohybujeme a také jsem neluxovala dvě velké místnosti, kde je zatím hromada krabic) mi trvalo 5 hodin ... to je čistý čas ...
  
• celý dům je ovládaný počítačem a k ovládání větší části se používá dálkový ovladač s dotykovou obrazovkou, který je velký jako malý laptop;
  

Další komentář je u fotek ...

Poslední měsíc ...

Uběhl už další měsíc a já se dostávám k napsaní dalších řádků ... musím se přiznat, že problém není v tom, že bych neměla o čem psát, ale základní problém je v čase. Od začátku prosince se starám o chod celé domácnosti a také o Williama, co představuje přibližně 10 až 12 hodin práce denně, k tomu 3x do týdne chodím na angličtinu a od tohoto týdne jsem si přidala další hodinu na matematickou terminologii. Takže v pracovní den večer jsem tak unavená, že jsem ráda pokud relaxuji, čtu co je nového v Čechách a ve sportu, napíšu nějaké e-maily a jsem úplně mrtvá. No a víkendy se snažím trávit nějak aktivně a mimo dům, takže ani přes víkend nemám tolik času, abych psala články na web, jak tomu bylo před rokem.

Co všechno se stalo za poslední měsíc ...

• pomáhala jsem s balením a stěhováním;
  
• pomáhala jsem s vybalováním a organizací věcí v novém domě;
  
• zabydlela jsem si svůj pokoj;
  
• zařídila jsme si britskou kreditní kartu, co mi povolili až po roce mé bankovní historie;
  
• stala jsem se členkou Asociace učitelů matematiky v Anglii;
  
• slavila jsem první rok svého pobytu v UK;
  
• přihlásila jsem se jako účastník na konferenci matematických učitelů, která bude začátkem dubna;
  
• našla jsem si studentku, která se připravuje na zkoušky z matematiky a fyziky a bude mi pomáhat s matematickou terminologii a já ji budu pomáhat v případě potřeby s matikou a fyzikou;
  
• trávím hodně času s Williamem, kdy děláme domácí úkoly, čteme nebo si hrajeme;
  
• snažím se prozkoumat okolí nového domu … nová místa, parky nebo obchody;
  
• už několik týdnů se snažím si koupit nový telefon se smlouvou, ale ještě chvíli to bude trvat, protože tady nebydlím více než 3 roky;
  
• snažím se dokončit registraci jako odborný kvalifikovaný učitel, abych se vůbec mohla zajímat o práci ve školství nebo oficiálně jako tutor;
  

A to jsem asi nesepsala úplně všechno ... a na dokreslení jen jedna poznámka, jít si zaplavat nebo zacvičit už také vůbec nestíhám, nebyla jsem tam asi 2 měsíce ...

Souhrn posledního měsíce ...

Všem čtenářům se omlouvám za měsíční přestávku a pokusím se všechno nejdůležitější shrnout v následujícím článku nebo možná článcích.

Školní prázdniny
Tak už několikrát jsem psala, že tady mají děti skoro pořád prázdniny, a tak teď měl William prázdniny od 13. prosince do 9. ledna a pro mně to znamenalo, že každý pracovní den jsem musela nějak smysluplně vyplnit aktivitami pro něj a zároveň jsem musela udržovat obrovský dům a domácnost v pořádku. Nebylo to vůbec jednoduché, ale máme to úspěšně za sebou.

Mezi prázdninové aktivity patřily návštěvy kina (viděla jsem filmy, jako Ratatouille, Bee Movie nebo Alvin And The Chipmunks), byli jsme několikrát na procházce v sousedním lesoparku, William jezdil po ulici na kole a nebo jsme byli v parku, kde lezl po stromech, nebo jsme pouštěli draky.

Vánoce a Nový rok
Několik dní o vánočních svátcích jsem prožila v Čechách a do Anglie jsem se vracela 26. prosince v noci. Bylo příjemné zažít na pár dní zimu, protože v Brně u rodičů bylo i trochu sněhu … v každém případě, české Vánoce jsou české Vánoce.

Přivezla jsem domů na ochutnání pověstný Anglický Vánoční Puding, a i když kromě brášky jsme všichni dojedli svou porci, už nikdy to nemusíme zkoušet znova.

Příchod Nového roku jsem slavila s kamarády na severu od Londýna, a protože jsme byli hrát bowling, tak to bylo docela dobrá zábava. Byli jsme v centru, kde je 26 bowlingových drah, a všechny byly obsazeny. Většinou tam byly skupiny i s dětmi, pro které je to určitě příjemnější, než nějaká party. Zahráli jsme za noc asi 3 hry v ceně vstupného bylo také nějaké občerstvení no a soutěžilo se o ceny a byla také tombola. Takže příjemný večer!

29. prosince na fotbale jako divák
Něco, co v Čechách opravdu zažít nemůžete, protože česká fotbalová liga má zimní přestávku. Přes kamaráda se mi povedlo sehnat docela dobrý lístek na zápas Chelsea a Newcastlu a i když fotbal nebyl úžasný, tak atmosféra byla super … V dresu Chelsea hrál z hvězd jen Ballack a J.Cole a ti stejně střídali. No a protože Čech, Lampard, Terry byli zraněni, Drogba byl po červené kartě … tak hlavně hrálo úplně jiné mužstvo, které mělo problém si přesně přihrát, udržet míč a vůbec to bylo takové na koukání neuhrabané. Hráči Newcastlu jsou v tabulce v druhé půlce, ale určitě drželi krok s Chelsea a proto je výhra „Blues“ docela nespravedlivá! Za Newcastl se po střídání dostal na trávník Owen a Rozehnal.

Mám několik fotek a videí, a tak to připravím pro příště.

30. prosince na ragby jako divák
Konec roku jsem prožila hodně sportovně a tentokrát jsem s partou kamarádů vyrazila na stadion Saracens Watford, kteří byli 3. v ligové tabulce a hráli poslední zápas roku 2007 s Newcastle Falcons, kteří jsou v druhé půlce tabulky. Moji kamarádi jsou fanoušci Saracens a chodí na rugby pravidelně, ale protože za Falcons nastoupila největší hvězda Anglické reprezentace (Jonny Wilkinson), přišlo na zápas skoro 18 tisíc diváků, oproti ostatním zápasům, kdy přijde tak kolem 6 tisíc diváků.

Určitě překvapením bylo vítězství Falcons, kteří na hřišti soupeře nevyhráli 13 měsíců, ale hra byla opravdu zajímavá a Jonny Wilkinson svou hrou nezklamal.

Také mám pár fotek a videí, které připravím spolu s fotbalem.

Billy Elliot – muzikálového představení v Londýně
Tak hned první lednový víkend jsem se svoji japonskou kamarádkou vyrazila do divadla, na muzikál Billy Elliot a musím se přiznat, že i když jsem na to četla dobré recenze, nečekala jsem, že to bude tak super. Příběh znám a tak mně mnohem víc ohromila taneční stránka představení, protože Elton John to napsal jako stepařské představení. Hlavním hrdinou je mladý kluk (věk tak 10 nebo 11 let), který si zamiluje tanec, no a nám ho hrál opravdu jedenáctiletý kluk z New Yorku, který byl ve své věkové kategorii mistrem světa v irském tanci. Takže jeho baletní a stepařské výkony byly úplně úžasné … on vlastně 2 hodiny neslezl z jeviště a celé to protancoval. Bylo to prostě super!

Jarní počasí v zimě
Kalendář říká, že je zima, ale za oknem to tak nevypadá. Když jsem v prosinci odlétala z Prahy, bylo tam asi 11 stupňů pod nulou no a do Londýna jsme přiletěla a bylo tak 11 stupňů nad nulou. Takže tráva je tady zelená, i v tomto ročním období zahradníci sečou trávu, v parku začaly pučet sněženky a narcisy. Takže to zimní počasí v Evropě závidím, ale nedá se nic dělat.

Poznámka na konec
Hned 1. února mě čeká další stěhování s rodinou, protože dům, kde teď bydlíme prodali a koupili jiný o něco málo větší a hlavně modernější pár kilometrů odtud. Takže William ani já nebudeme měnit školu, ani další aktivity … jen mě čeká asi určitě víc práce. Uvidíme, jak to všechno dopadne.
Takže se můžete po přestěhování a zařízení domu těšit na nějaké fotky … připravuji Vás dopředu, je to dům jak z televizních programů, kde navštívíte bydlení slavných.

Vánoční atmosféra Londýna

Tak Vás všechny před Vánoci zdravím a doufám, že se nehoníte a těšíte se na Vánoční klid a pohodu. O Vánocích jsem už něco napsala, ale mám přece jenom ještě několik poznámek.

Už jsem psala o tom, že Angličané si posílají přání ke všemu, ale jak jsem zjistila, tak Vánoce jsou často jediná příležitost, jak zůstat v kontaktu (jak oni říkají "in touch"). Takže už tady máme výstavku více jak 30 přání, která zatím dostali moji šéfové a na jiném místě má výstavku skoro 20 svých přání William. Nakonec jsem i já svá přání poslala nebo rozdala, protože většinu lidí uvidím až 30. prosince a přát jím "Merry Christmas" mi přijde už jako ujeté!

Výzdoba domů se postupně rozšiřuje, ale žádné nevkusně přezdobené domy, spíše vánočně ozdobený stromeček před domem, nějaká světla v oknech, ale už mají skoro všude také stromečky v domě. Tento víkend u nás doma budou zdobit druhý (tentokrát živý). Takže je to skoro jako doma v Čechách, jen několik málo domů toho má víc, ale není to přehnané.

Výzdoba center malých městeček v okolí je docela pěkná a tak je tady i relativně dobrá atmosféra, sice nikde nenajdete nějaké speciální vánoční stánky, nebo neuslyšíte hrát vánoční muziku, ale stále je to lepší než Londýn! Pokud znáte vánoční výzdobu Prahy nebo Vídně tak by jste byli z londýnské výzdoby silně zklamaní, stejně jako jsme byla já. Pokud ale Prahu ani Vídeň neznáte, tak si udělejte raději výlet tam, než do Londýna ...

V celém Londýně jsou vyzdobené 2 hlavní obchodní ulice (Regent a Oxford Street), oblast Covent Garden a asi 3 malé uličky kolem. No a kdyby neměly ty největší obchodní domy venkovní vánoční výzdobu, tak skoro nepoznáte, že se blíží Vánoce. Některé velké obchody vánoční výzdobu neřešily vůbec, nebo mají nějakou výzdobu jen vevnitř (třeba největší hračkářství).

Neexistuje tady žádný Vánoční trh, žádné teplé nápoje na ulici, nebo nějaké jídlo ... všechno to je o komerci ... prodej, prodej a prodej ... ale většina obchodů nemá vánoční výzdobu ani uvnitř. Neslyšela jsem ani jednou hrát Vánoční muziku v ulicích ... prostě tragédie!

No a jako vrchol toho všeho je Trafalgar Square, kde je hlavní obrovský vánoční strom. Vánoční strom dostává Londýn od Osla od roku 1947, jako poděkování za pomoc ve válce a ten letošní je přes 100 let starý. Tento strom byl slavnostně rozsvícen asi před 14 dny, ale když přijdete na Trafalgar Square, tak kromě vlastního stromu tam není vůbec žádná výzdoba!

Takže moje Vánoční návštěva Londýna byla spíše zklamáním, ale přece jsem udělala pár fotek ...

Z každého rožku trošku ...

Dnes nebudu psát o něčem důležitém, spíše jen pár poznámek ze života:

Počasí
Tak i když už je prosinec, tady jsou pořád hodně mírné teploty ... v noci to je tak kolem 5°C a přes den se to pohybuje až kolem 10°C, takže jsem zatím okna na autě škrábala jen 3-krát. Na druhou stranu se potvrzuje "upršená Anglie", protože prší skoro denně a sluníčka jsme si od začátku listopadu moc neužili.
Na druhou stranu ani toto počasí lidem nevadí, aby jezdili s otevřenou střechou ... pokud zrovna neprší, každý den potkám nějaký kabriolet.

Auta na cestách
Tak jak už jsem psala, žiji v oblasti, kde bydlí hodně bohatých lidí a minule mně tak napadlo, že jsem se začala na luxusní a drahá auta koukat úplně jinak.
Velmi dobře si pamatuji, jaký byl svátek, když jsme v Čechách na silnici viděli jakékoliv Porsche ... teď je to tady jedno z velmi běžných aut a tak už je nemám šanci v průběhu dne ani počítat.
Pokud si představím, jaká sláva byla, když jsme někde na silnici viděli Ferrari ... no a v současné době i když ho pořád zaregistruji, už to není taková bomba, protože alespoň 4 v týdnu vidím.
Pokud budu psát o velmi módní a populární značce jakou je Mini, tak těch je tady na silnicích tolik, že to začnete považovat za úplně běžný vůz ... no auta ostatních značek, jako Mercedes, Jaguar, Chrysler, Rolls Royce, Bentley nebo Aston Martin, potkávám také denně ...
Takže obdivování úžasných strojů už není to, co to bývalo :-(

Vánoční přání
Tak pokud jsem kdysi dávno psala, že tady mají přání na všechno, tak to, co se tady děje teď, je nepředstavitelné. Z mnoha důvodů nejsem žádným velkým zastáncem posílání Vánočních přání, ale tady to patří k Vánočním zvykům a kultuře ...
Většinou mají lidi dlouhý seznam, komu přání poslat nebo doručit i s dárkem ... je to možná srandovní, ale i když někomu přejete k Vánocům osobně a předáte mu dárek, tak součástí je papírové přání ...
Myslím, že pro tento rok zůstanu v mnoha případech u české klasiky ...

Vánoční představení
Další zvyk, který my neznáme, je školní představení. Každá škola připravuje Vánoční školní představení pro rodiče a další blízké. Často je představení věkově rozděleno, takže děti od 3 do 5 let mají jedno a pak od 5 do 7 mají jiné a podobně ...
Letos Williamova škola dělala představení, kde děti z prvního ročníku (teda i William) zpívaly koledy a pak další dva vyšší ročníky hrály představení o Vánocích. Bylo to docela zajímavé a možná je to i dobrý tréning pro stydlivé děti, kdy se všichni musí na pódiu ukázat.

Vánoční nákupy, zvyky a výzdoba
Obchody a města jsou vyzdobená a osvětlená již od konce listopadu, domy začaly v tomto týdnu, ale pořád to není tak šílené, jak jsem čekala. Určitě se najde pár domů, které budou přezdobené, ale není to moc běžné. Přezdobovat domy je asi výsada amerických domů.
Jeden velký rozdíl v přípravě vánoční výzdoby jsem objevila v tom, že se tady doma zdobí vánoční stromeček již na advent a pokud je v domě dost místa, stromky mají v domě i dva, uměly po celý advent a živý týden před svátky. Šéfové mi říkali, že všechna venkovní vánoční výzdoba musí být podle zákona uklizena do 6. ledna.

Pokud se budeme bavit o nákupní horečce, asi to je všude stejné a já jsem ráda, že jsem již všechno nakoupila a do toho davu už nemusím.

Myslím, že není velkým překvapením, že tady mají jiné zvyky pro slavení Vánočních svátků ...
24. prosince je tady ještě normální pracovní den a viděla jsme upoutávky na různé párty (ale nevím jak to probíhá) a nebo lidi chodí večer na bohoslužbu.
25. prosince je "Christmas day", kdy je kolem 4 odpoledne slavnostní rodinná večeře (někdy i široká rodina) a hlavním jídlem je pečená krůta. Dárky se nejčastěji otvírají hned ráno ještě v pyžamu, ale v některých rodinách otevřou ráno pouze jeden dárek a ostatní až po večeři.
26. prosince je "Boxing day", co je také den volna ... a nejčastěji se navštěvuje rodina ... jiné zvyky na tento den jsem zatím nezjistila.

Další zajímavostí spojenou s vánoční večeří je to, že krůtu si musíte objednat! Ve většině obchodů, kde se dá krůta koupit je posledním termínem pro objednání 15. prosinec

Moje plány na konec roku
Tak za 12 dní budu sbalena na Vánoční výlet do Čech, protože na svátky budu s rodiči a bráškou. Tentokrát to bude velmi krátká návštěva, protože již 26. prosince letím zpět do Anglie.
Mezi svátky 2 dny pracuji a budu něco podnikat s Williamem, pak mám na sobotu 29. prosince lístek na fotbalový zápas Barclays Pemier League (Chelsea – Newcastle) a na neděli 30. prosince mám lístek na rugbyový zápas Guiness Premiership (Saracens – Newcastle). Pak pondělí 31. prosince budu možná přes den pracovat a večer mám naplánovanou Silvestrovskou párty s kamarády ze St. Albans, kdy budeme celý večer a noc hrát bowling.

Tak to je pro dnešek asi všechno ... a přeji všem klidný předvánoční čas a co nejméně shonu a paniky ...

Podzimní rodičovská návštěva – říjen 2007, díl 2.

Dnes je první prosincový den a já píšu druhý díl o návštěvě, která se uskutečnila v říjnu, mám hodně velké zpoždění ... takže bych se nejdříve chtěla omluvit těm, kteří netrpělivě čekali na tento druhý díl ...

Konec října byl hodně vlhký ... když se rozpršelo, tak na několik dní a v průběhu dne se střídal déšť s mrholením. Tak takový upršený den byl i třetí den rodičovské návštěvy a já jsem na tento den naplánovala návštěvu Hamton Court Palace, co je obrovský palác ve vedlejším městečku, který patří k významným královským palácům.

Hamton Court Palace je rozsáhlý a nádherný palác s obrovskými a proslavenými zahradami. Pokud si zakoupíte vstup do paláce, tak si v informačním centru můžete vyzvednout audio průvodce v několika jazycích, nebo se prostě jen projdete interiérem a nebudete moc tušit, co kde je nebo bylo. My jsme zvolili variantu s posloucháním průvodního slova, ale i díky tomu nám prohlídka trvala přes 4 hodiny.

Prohlídka paláce je rozdělena do mnoha částí, tyto jsou hlavní a všechny jsme si prošli:

• Henry VIII’s State Apartments - Státní apartmány krále Henrycha VIII jsou nejvýznamnější, protože Henrych VIII patří k nejvýznamnějším králům historie a palác byl v jeho době jedním z hlavních královských sídel. V době, kdy byl dostavěn (r. 1540) to byl nejmodernější a nejluxusnější palác v Anglii, kde byl tenisový kurt, dráha pro bowling, velká zahrada, lovecká obora, obrovská kuchyně, kaple, velká jídelna a byla sem přivedena voda potrubím.
  V dnešní době k nejzajímavějším místnostem této části patří The Great Hall, neboli velká jídelna kde se pořádaly hostiny až pro 600 lidí a místnost, kde stráže kontrolovaly všechny příchozí návštěvy za králem.
  Henrych VIII měl 6 manželek, před smrtí vlastnil 60 domů a paláců, utratil mnoho peněz na přestavbu a rozšíření paláce, ale také na pořádání hostin a večírků.
  
• The Tudor Kitchen - kuchyně za tudorovců, hlavně za Henrycha VIII, byla velká a hodně využívaná. Jak jsme ji tak procházeli, tak jsme došli k závěru, že v té době dodržovali víc hygienické zásady přípravy jídla než bychom si mohli myslet, protože měli samostatně sklady na maso, ryby, zeleninu a víno ... také příprava jídla byla oddělena ... v jedné místnosti se zelenina umývala a krájela, v jiné se z ní vařilo ... syrové maso nepřišlo do kontaktu s upečeným nebo uvařeným, protože organizace pracovních prostor to prostě nedovolila. Byla tam samostatná místnost pro kontrolora, sklad nádobí nebo na mytí nádobí. Bylo to všechno až neuvěřitelně domyšleno ...
  Kuchyně stravovala až 1200 lidí, její rozloha byla 3350 m² v 50 místnostech a pracovalo tam více jak 200 lidí. Jídla byla podávaná 2x denně ... v poledne a ve 4 odpoledne.
  
• The King’s Apartments - Královské apartmány byly postaveny pro krále Williama III v 17. století a v současné době tyto místnosti patří k nejreprezentativnějším. Přijímací místnosti s trůnem, králova i královnina ložnice, místnost pro stráže, pracovna, herna nebo Orangerium. Na Velikonoce 1986 tato část částečně vyhořela a některé místnosti byly hodně zničené. Po rekonstrukci byly tyto místnosti opět pro veřejnost otevřeny Královnou Elizabeth II v roce 1992.
  
• The Queen’s State Apartments - Královniny státní apartmány používalo několik královen a k nejzajímavějším místnostem patří přijímací sál s trůnem, ložnice, pracovna a obrazárna.
  
• The Georgian Rooms - Pokoje užívané králem Georgem II a královnou Caroline během jejich poslední návštěvy v roce 1737. Mezi zajímavé místnosti patří přijímací sál, ložnice krále i královny, koupelna a převlékárna, pracovny, herna i obrazárna.
  
• Chapel Royal, neboli královská kaple s nádhernou výzdobou ...
  

Dalších několik částí je spíše věnováno sesbíraným informacím na určité téma ... a bylo tam hlavně mnoho panelů ke čtení, obrazy a vystavené dokumenty:

• Wolsey Rooms and Young Henry VIII, kde byl poměrně podrobně rozebrán život Henrycha VIII, jeho manželek a děti, vztah k církvi a podobně.
  
• Garden Exhibition, kde bylo mnoho obrazů z různých dob, jak vypadaly okolní zahrady.
  
• Suffragettes, Soldiers and Servants a nebo Mantegna’s Triumphs of Caesar ... tam jsme nebyli a tak netuším, co tam všechno bylo.
  

Tak to jsou asi všechny zajímavé informace, které jsem vybrala a doufám, že Vás to nalákalo k návštěvě ... takový malý turistický průvodce, který Vás snad nenudil ... :-)

Protože bylo úplně příšerné počasí, tak jsme v paláci nakonec strávili 4 hodiny a nejpopulárnějším zahradám jsme věnovali asi 30 minut. Vůbec jsme nebyli u populárního bludiště, nebo v hlavní zahradě u fontány a už vůbec jsme se nedostali dál do "Home Park", kde i v současné době můžete vidět obrovské množství pasoucí se vysoké.

Tady je odkaz na několik mých fotek, které jsou hlavně ze zahrad, protože v paláci byl přísný zákaz focení ... to víte, že jsme něco nafotili, ale není toho moc.

Kdyby jste chtěli o paláci vědět něco víc, tak tady je odkaz na oficiální webové stránky historických královských paláců. A nebo tady je odkaz na stránky o Hampton Court Palace v encyklopedii wikipedia a ještě také česká verze.

Zajímavosti těchto dnů ...

Dnes jen krátká všehochuť ...

• Jak jsem psala v létě, nikdy bych nevěřila, že jsme o tolik na sever, ale prostě v létě tady bylo možná o hodinu až dvě déle světlo, tak teď tady je mnohem kratší den, než v Čechách ... V současné době svítá o půl osmé a zapadá sluníčko ve čtyři hodiny ... a to ještě nemáme nejkratší den! Ve středu už den bude o další 13 minut kratší ...
  
• V pondělí 19. listopadu celý Commonwealth slavil zlatou svatbu britské královny, protože 20. listopadu 1947 se tehdy princezna Elizabeth a princ Philips vzali. V den vlastního výročí byli na Maltě, kde prožili první rok manželství.
  
• Ve středu 21. listopadu v noci prožila Anglie celonárodní fotbalový smutek, protože na anglickém národním stadionu ve Wembley reprezentační tým Anglie prohrál zápas s Chorvatskem a tím se vyřadil z účasti na EURO 2008. Musím ale přiznat, že hra byla spíše tragická i když anglický gól byl opravdu pěkný ...
  
• Ve čtvrtek 22. listopadu odpoledne (během 1 minuty) jsem poprvé na naší ulici potkala (nebo spíše viděla) oba anglické fotbalové reprezentanty, kteří tady bydlí ... Frank Lampard jel ve svém velkém novém vínovém Audi Q7 ... Joe Cole a jeho přítelkyně byli na procházce s jejich dvěma buldočky ... já jsem řídila "svou" Toyotu Yaris ...
  
• Počasí je v současné době dobrým tématem, protože se tady mění jak u nás v dubnu :-) Během jednoho dne může být jasno i neskutečná průtrž mračen, kdy leje 3 až 4 hodiny jak z konve ... zatím teploty kolem nuly byly asi jen 3x, ale na víkend hlásí ochlazení.
  
• V neděli 25. listopadu bude oficiální rozsvěcení Vánočních světel v Esheru (některá města už tuto slávu měla) a tak se tam chystám ... měl by to zažínat Frank Lampard, uvidíme ...
  

Podzimní rodičovská návštěva – říjen 2007, díl 1.

Původně neplánovaná podzimní návštěva mých rodičů v Anglii proběhla v říjnu, v době kdy měly anglické děti týdenní prázdniny. Moje rodina byla v době prázdnin na dovolené a já jsem musela zůstat doma, aby nezůstal dům bez kontroly a zároveň abych se postarala o kočku ...

Noční rodičovský přílet byl doprovázen víc jak hodinovým zpožděním a tak nepřiletěli podle plánu v pondělí, ale až pár minut po půlnoci, tedy v úterý.

První den byl poklidný a věnovali jsme ho poznávání blízkého okolí ... exkurze v domě, procházka po hlavní ulici v Esheru, procházka po naší a sousední ulici a také procházka v sousedním lesoparku (Esher common). Pár fotek najdete v mé fotogalerii.

Druhý den jsme věnovali létání a rychlým kolům. V sousedním městě Weybridge je čtvrt, která se jmenuje Brooklands a tato oblast je považována za místo zrození britského motosportu a letectví. Na místě bývalé závodní trati a letiště je v současné době velké Brooklands Museum a Mercedes-Benz World. Letos se slavilo 100 let od prvního motoristického závodu na původní trati.

Několik údajů o Brooklands:

• první automobilový závod se tady jel v roce 1907 a do stejného roku se datuje první zkušební let na místním letišti, které patřilo k továrně na výrobu letadel
  
• největší slávy se automobilový závodní okruh dočkal v 20. a 30. letech 20. století, kdy měl délku přes 3 míle a převýšení 100 stop
  
• testovací trať do vrchu měla stoupání od 1:8 po 1:4 a jedna její část je pořád používaná v době různých akcí a oslav
  
• letecká továrna v Brooklands se věnovala vývoji a konstrukci letadel a proto byla velmi významným místem za 1. i 2. světové války a byla tady také letecké škola
  
• mezi nejslavnější letadla vyvinutá v této továrně patří Variant, Vickers a Concorde
  
• muzeum bylo založeno v roce 1987 se snahou vybudovat motoristickou a leteckou vesnici
  
• najdete v museu možná stovku závodních vozů z různých období a mezi nejnovější patří několik vozů formule 1
  
• v současné době je v muzeu také 30 letadel od Roa 1 Biplane (replika skoro papírového letadla z roku 1908) až po Concorde
  

Několik údajů o letadle Concorde:

• letadlo vzniklo za spolupráce britských a francouzských konstruktérů
  
• první let se uskutečnil v roce 1969 a letadlo, které je v muzeu, nebylo určeno pro cestující, ale patřilo k těm, která se používala k certifikaci
  
• první let s cestujícími se uskutečnil v roce 1979 a poslední až v roce 2003, takže se v letecké přepravě používal 27 let
  
• většina letadel patřila společnostem British Airways a Air France a pravidelně létala mezi letišti: z London Heathrow a Paris Charles de Gaulle na New York JFK a Washington Duplex
  
• dopravní rychlost Concordu jsou 2 mach, takže letí 2x rychleji než je rychlost zvuku a tak cesta mezi Paříží a New Yorkem trvala pouze 3.5 hodiny
  
• pro dosažení takové rychlosti musí být letadlo konstruováno trochu jinak a tak má deltovitá křídla a to má pak dopad na způsob startu a přistání
  
• letadlo je mnohem menší, hlavně trup je mnohem štíhlejší než u velkých dopravních letadel a tím je prostor v letadle mnohem stísněnější než lidé očekávají ... pohodlí je na úrovni ekonomické třídy v Boeingu.
  
• letadlo je určeno pouze pro 100 cestujících a okénka mají průměr asi 10 cm, takže ven není moc vidět
  
• normální dopravní letadla mají okna a povrch v průběhu letu namrzlá (teplota je asi -60°C), ale díky vysoké rychlosti Concordu je možné docílit na povrchu až teploty kolem +120°C a tak se tyto malá okna musí chladit
  

Pokud se chcete dočíst víc o Concordu, tady je odkaz na encyklopedii Wikipedia.
Pokud se chcete podívat na stránky Brooklands musea.

Po asi 4 hodinách mezi letadly a rychlými vozy jsme se zašli na chvíli podívat do Mercedes-Benz World, co je v podstatě areál patřící Mercedes-Benz s obrovským asi 3-patrovým autosalónem, kde najdete vystavené i muzejní kousky a hlavně je v okolí testovací trať, kterou si může vyzkoušet každý člověk, pokud si zakoupí jízdu. Jedna část je věnovaná off-road, pak je tam část rychlostní, mokrá pro testování smyků a také část s velkým počtem zatáček. Více najdete na oficiálních stránkách.
Toto nebyla určitě moje poslední návštěva a tak se časem k této atrakci snad vrátím.

No a nakonec tady je několik fotek z Brooklands Museum a Mercedes-Benz Wold.

Guy Fawkes Night – svátek 5. listopadu

Začátkem listopadu se tady v Anglii pořádalo velké množství ohňostrojů. Protože je to svátek, který v Čechách neznáme, nechápala jsem co se slaví ...

Anglická verze webové encyklopedie wikipedia.org o tomto svátku říka: "Guy Fawkes Night (more commonly known as Bonfire Night and sometimes Fireworks Night) is an annual celebration on the evening of the 5th of November. It celebrates the foiling of the Gunpowder Plot of the 5th of November 1605 in which a number of Roman Catholic conspirators, including Guy Fawkes, attempted to blow up the Houses of Parliament."

Česká verze té samé encyklopedie říká o Guy Fawkes: "Narodil se v Yorku (13. duben 1570 – 31. leden 1606). Byl to anglický voják a člen skupiny římských katolíků, kteří se pokusili uskutečnit teroristický útok 5. listopadu 1605. Cílem útoku byl pokus o atentát na protestantského krále Jakuba I. a členy obou komor anglického parlamentu ve Westminsterském paláci během úvodního společného zasedání v roce 1605, kde měl král osobně promluvit. Guy Fawkes byl z velké části zodpovědný za realizaci konečné fáze útoku. Útok byl vyzrazen a Guy Fawkes byl zadržen v podzemí pod palácem se sudy střelného prachu. Po výslechu a mučení byl popraven za zradu a pokus o vraždu. Od té doby je toto selhání připomínáno vždy 5. listopadu jako Noc Guy Fawkese, den, kdy byla monarchie a král zachráněni."

Protože tento rok vyšel 5. listopad na pondělí, ohňostroje se pořádaly od pátku do pondělí. Mnoho jich bylo velkých oficiálních ale hodně jich bylo i soukromých, mnohem menších. Já jsme se byla podívat na dva různé ...

První jsem viděla v sobotu večer, kdy jsem byla v St. Albans a tam byl obrovský ohňostroj v hlavním parku. Vstupné bylo 5 liber (šlo to na nějakou charitu) a sešlo se tam několik desítek tisíc lidí. Park byl beznadějně zaplněn, hrála tam muzika a tak lidi tancovali a bavili se. Vlastní ohňostroj na hudbu trval 30 minut a byl impozantní ... tady je pár fotek.

Druhý ohňostroj jsem viděla v neděli večer tady v Surrey, kdy jsme s celou "family" šli na ohňostroj do tenisového klubu na St Geogre’s Hill (oni jsou tam členy), který trval asi 20 minut a byl také úžasný. I tam bylo hodně lidí, i když vstupné na místě stálo 15 liber a v předprodeji 12. Z tohoto dne žádné fotky nemám, protože mi došly ve foťáku baterky.

Poznámka na konec: Když se řekne St Geogre’s Hill, tak to tady znamená jednu z nejdražších ulic na bydlení v Anglii. Tato skupina ulic je privátní jako mnoho jiných, třeba i ta naše je privátní ... ale co je jiné ... na tuto ulici je pouze jeden vstup, a to přes vrátnici s celodenní hlídací službou. Jsou tady jedny z největších rezidencí, bydlí tam prestižní sportovci, herci a jiné celebrity.

Život v Esheru

Od svého přestěhování jsem ještě nevěnovala jediný článek na svém blogu běžným životním rutinám a tak se pokusím napsat, co vlastně tady v novém prostředí celé dny dělám.

Pracovní doba mi podle kontraktu zůstala zachovaná, takže pracuji podle smlouvy od 8 do 10 hodin ráno a pak začínám v 15 a končím v 19 hodin večer. Ti, co mně znají ví, že já jsem si nikdy moc na hodiny nehrála a spíše jsem si hrála na udělanou práci, a tak můj týdenní program bývá trochu jiný, ale řekla bych i tak rutinní ...

• trochu pracovní ráno pro mě začíná po sedmé hodině, kdy připravím školní oblečení pro malého, nachystám mu sebou co potřebuje do školy a pak jsem v kuchyni, kde si připravím snídani a při té příležitosti vyprázdním myčku z večera;
  
• někdy pomůžu malému při oblékání do uniformy a po půl osmé se většinou scházíme všichni na snídani;
  
• do školy vyrážíme někdy kolem 8:20, protože se brána do školy otvírá 8:40 a do školy to máme i v plném provozu maximálně 10 minut;
  
• po návratu z ranního školního doprovodu se vrhnu na úklid a mám to rozděleno relativně rovnoměrně do celého týdne tak, že pokud není něco mimořádného, tak jsem do 11 hotová;
  
• 2x týdně chodím do jazykového kurzu (vždy 90 minut) v Brooklands college, kde jsem začínala v levelu E3 a po asi měsíci jsem se nechala přeřadit výš do levelu L1, co odpovídá upper-intermediate ... nebo-li výší středně pokročilí; Pokud se mi povede udělat všechny odpovídající zkoušky v červenci, tak je to základ pro můj cíl;
  
• 1x týdně chodím na soukromou lekci (90 minut) angličtiny, protože sice jsem v pohodě schopná s lidmi mluvit, ale pořád dělám někdy i základní gramatické chyby ... jako jsou slovosled, členy, předložky a někdy i výslovnost;
  
• a pokud to počítáte, tak mi zůstávají 2 dny, kdy se snažím chodit do posilovny nebo si zaplavat a nebo jen tak relaxuji;
  
• pak vyzvedávám Williama ze školy (končí v 15.30) a po příjezdu domů děláme společně domácí úkoly; zatím to bylo psaní (písmena a první slova) a čtení (nevěřili by jste kolik nových slovíček se tím dá naučit) no a od tohoto týdne začíná psaní vět a učení spellingu, to teprve začne sranda;
  
• no a pak zůstává pár hodin na nějaké jiné aktivity, jako je hraní, kreslení nebo malování, také jsme vyráběli dýni na halloween a chystáme se dělat perníky před Vánoci;
  
• no a abych nezapomněla, také ještě 2x do týdne vařím večeři pro celou rodinu ... co není někdy časově jednoduché a tak si často jídlo předpřipravuji odpoledne než jedu pro Williama do školy;
  
• no a po večerech koukám televizi, píšu maily a snažím se dělat domácí úkoly do hodin … to je pro mě nová věc, protože my jsme před tím v St.Albans měli více hodin ve škole, ale neměli jsme pak domácí úkoly;
  

Brooklands college
Je to klasická státní střední škola, která kromě jiného také pořádá jazykové kurzy pro cizince v různých místech po okolí. Je zajímavé, že jazykové kurzy pro cizince, které pořádaly státní střední školy, byly v posledních 3 školních letech pro lidi z členských zemí EU zdarma. Britskou vládu to stálo hodně peněz a tak toto pravidlo zrušila a všichni si musí školu platit. Cena pro člověka ze země EU je skoro symbolická (nemůžou hned nasadit komerční ceny, nikdo by do kurzu nepřišel) a tak se snaží náklady pokrýt tím, že zvětšili třídy až na 16 nebo 18 lidí.
Cena v porovnání se soukromou jazykovou školou, kam jsme chodila v St.Albans je symbolická, protože to co jsem tam zaplatila za 3 měsíce jsem tady zaplatila za jeden školní rok. Je pravda, že není výuka o prázdninách, ale to se snažím dohnat soukromými hodinami, které jsou tady pro změnu o čtvrtinu dražší.

Sportování
Je tady v okolí hodně sportovních klubů, ale dobrá půlka je více než snobská ... možná je tam fajn atmosféra, ale platit i 3x tolik jen proto abych měla dobrou adresu sportovního klubu mi přijde ujeté ... no a tak jsem nakonec zvolila nově otevřené a moderní sportovní centrum Xcel Leisure Complex. Byl otevřený v létě 2006 a hostem tam byl a pásku stříhal Petr Čech 
Samostatné webové stránky nemají a tak jsem na webu žádné rozumné fotky nenašla.
Na centru je nejzajímavější výukový bazén, který je druhým plaveckým bazénem. Zajímavý je tím, že má pohyblivé dno, které umožňuje měnit hloubku podle toho, jak velké děti tam mají výuku ...

Kamarády a známé ...
No toto je oblast, kde jsem ani po 2 měsících neudělala žádné velké pokroky ...
Na naší ulici žijí lidi, kteří hledají soukromí a nemají moc zájem o seznamování se se sousedy, takže tudy cesta nepovede ...
Ve škole postupně zjišťuji, že většina rodina má au-pair, ale ony do školy nechodí a tak je vůbec nepotkávám a matky "nějakou" nanny neberou ...
No a tak mi zůstává škola ... a tam se zatím nic nerýsuje, ale uvidíme co přinese čas ...

Halloween

Tento americký svátek dorazil před několika lety i do Anglie. Protože to já znám jenom z filmů, byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat.

S Williamem jsme vyrobili dýňový obličej, který jsme rozsvěcovali před vchodovými dveřmi po 3 večery.



William měl připravenou masku kostlivce a já jsem měla jít také v masce, protože jsme šla jako doprovod. Takže jsem si vybrala čarodějnici a dala jsem si na kabát jednu ze svých myší, rozcuchala jsem si vlasy, a nasadila čarodějnický klobouk. A nakonec jsem chodila také s lucernou.



Vyzdobené domy na Halloween byly většinou ty, kde mají děti ... a některé byly fakt úžasné! Pavučiny, čarodějnice, kostlivci a mnoho jiných strašidelných propriet ... nejčastěji však dýně všech možných velikostí s různými obličeji (tady známé jako pumpkins)...

Na "koledu" jsme vyrazili před šestou, sešli jsme se s dalšími dvěma spolužáky ze školy a jejich sourozenci ... celkem jsme šli ve skupině 6 děti a 3 dospělých. Prošli jsme asi 8 domů v ulici jednoho ze spolužáků, děti si vykoledovaly nějakou čokoládu, bonbóny, sušenky ... Při cestě domů si William přál ještě projít naši ulici a tak jsme jen ve dvou obešli vyzdobené domy tady ... potkali hodně usměvavých lidí a všichni byli moc příjemní.



Vrátili jsme se domů až po půl osmé a William byl plný dojmů a nadšen ... už se ptal, kdy bude další Halloween :-D

13. 10. 2007 Wembley – zápas Anglie v. Estonsko – Kvalifikace na EURO 2008

Nevím odkud mám přesně začít, protože dojmů z toho dne je víc než dost ...

Několik zajímavostí o stadionu ve Wembley:

• Wembley je v současnosti vlastně část severozápadního Londýna;
  
• první hřiště na fotbal a cricket bylo v těch místech už kolem roku 1880;
  
• první stadion byl postaven ve 20. letech minulého století a první událostí tam bylo finále "the FA Cup" v roce 1923, a protože tribuny byly pouze ke stání, vešlo se tam více než 200 tisíc diváků;
  
• stadion se stal národním fotbalovým stánkem, kde se odehrávala všechna mezinárodní utkání a finále všech národních pohárů;
  
• v roce 1948 byl stadion ve Wembley hlavním stadionem Londýnské olympiády;
  
• v 80. letech se začaly na stadionu pořádat i velké koncerty;
  
• v září 2002 začalo bourání starého stadionu a následovala výstavba nového stadionu na úplně stejném místě;
  
• v roce 2006 byl otevřen nový stadion, ale první události pro veřejnost se v novém Wembley stadionu uskutečnily až v roce 2007 – prvním koncertem tam byl koncert Georgie Michaela (červen 2007) a první fotbalový zápas se tam hrál v březnu 2007;
  
• hlediště nového stadionu při fotbale je pro 90 tisíc diváků;
  

Více informací o stadionu, fotky z výstavby a jiné zajímavosti můžete najít na webových stránkách.

Protože stadion ve Wembley je proslaven, byla jsem na něj hodně zvědavá. Můj den začal cestováním z jihu na sever Londýna a už ve vlaku do centra Londýna jsem potkávala lidi oblečené v bílých anglických dresech. V metru z centra Londýna ke stadionu už to bylo spíše fanoušky přeplněno a to jsem ke stadionu přijela kolem pul jedné, co bylo 2 a půl hodiny před zápasem. Na vstupence bylo uvedeno, že zápas začíná v 15 hodin a stadion se otvírá ve 13 hodin.

Monumentální stadion a oblouk nad ním je vidět už od stanice metra, a protože jsem měla dost času, prohlédla jsem si stadion z venku a pak i zevnitř v rámci 5. levelu, kam jsem měla vstupenku (pokusila jsem se udělat pár fotek do mé galerie). Kromě toho jsem stihla vidět přijíždějící autobus s anglickými fotbalisty a jásající fanoušky ... mám to na videu v galerii. Také jsem viděla warm up obou týmů, a proto jsem viděla na pár minut na hřišti všechny aktéry i střídající.

Stadion jako takový mně nadchl, úžasné místo! I z takové výšky a dálky 5. levelu jsem měla dobrý přehled a rozhled, i když je pravda, že jsem na tu dálku nemohla vidět detaily hráčů, ale v pohodě jsem je rozeznala. Měla jsem jedno z velmi dobrých míst protože jsem seděla hned za hlavní kamerou ... Pokud sedíte blíže k hřišti máte možnost vidět hráče víc z blízka, ale nemáte takový přehled o dění na celém hřišti.

Vlastní zápas byl v první půlce fakt hodně zajímavý, padly 3 góly a už od 37. minuty Anglie vedla 3:0 a nakonec tento výsledek vydržel až do závěrečného hvizdu. V druhé půlce mi ale místy přišlo, že si Angličané před brankou soupeře předávají míč a nikdo z nich nechce vystřelit na branku, třeba v situaci 3 Angličané na jednoho Estonce to bylo až do očí bijící ... Divácká atmosféra byla po všech stránkách úžasná, křičelo se a povzbuzovalo. Nakonec nebylo úplně vyprodáno a oficiálně bylo oznámeno přes 86 tisíc diváků.

Pokud se jedná o hráče, tak pro zranění nehrál kapitán Anglie John Terry a tak byl kapitánem Steve Gerrard z Liverpoolu. Nejlepším hráčem zápasu byl vyhlášen Gareth Barry z Aston Villy, ale mně se nejaktivnějším jevil Joe Cole z Chelsea. První branku po mnohaměsíční přestávce dal Wayne Rooney a hodně se to slavilo. Zápas pro zranění nedohrál Ashley Cole a na konci zápasu hráli na hřišti oba naši sousedi (J. Cole a F. Lampard).

Po celou dobu tam bylo velké množství policajtů ... jak pěších, v autech, tak také na koních a myslím, že to měli celé pod kontrolou. Organizace na vlastním stadionu byla také dobrá a tak všechno proběhlo hladce.

Já jsme si tuto sluneční sobotu uprostřed října fakt užila a několik fotek a videí jsem s pokusila dát do své galerie i s komentáři.

Jak se žije v Surrey

Jak jste se z mých článků dočetli, přestěhovala jsem se a tak teď bydlím ve městě Esher, který je v hrabství Surrey. Obecně je tato oblast považována za nejdražší oblast na žití v Anglii. Proto tady bydlí hodně slavní a bohatí lidé a také tady podle toho jezdí hodně drahá auta a jsou tady také hodně velké domy. Dnes ráno vyšel v místních novinách článek ... a myslím, že v jiné oblasti Anglie by takový článek asi nevyšel.

Co se stalo ... v sousedním městě Cobham havaroval šedý Aston Martin. Auta značky Aston Martin jsou proslavena především z Bondovek a jedno auto může stát kolem 2 milionů českých korun. Článek je o tom, že tento sportovní vůz havaroval a tím zničil předzahradu policejní stanice v Cobhamu. Nikomu se nic nestalo ... nejdůležitější z článku je ale to, že předzahrádka vyhrála nějakou cenu a teď je zničená a bude trvat několik měsíců a také to bude stát nějaké peníze, aby jí dali opět do původního stavu. To nás všechny fakt pobavilo ... můžete si přečíst:



Aston Martin je anglický vůz a je v této oblasti relativně častý (i přes tu cenu). Musím se přiznat, že jsem až tady poprvé viděla autosalón značky Aston Martin, a stojí před ním asi 20 aut této značky ... jako před jakým koliv jiným autosalónem jiná auta. Jeden tmavě šedý až černý vídám každý den, protože parkuje před jedním domem v ulici.

Tak to je jeden z mých zážitků ... jak prostě běžné dny plynou.

Anglický fotbal aneb Barclays Pemier League

Další článek o fotbale, ale snad nejen o fotbale ...

Je to zvláštní pocit vidět najednou všechny ty hvězdy známe z televizních přenosů na živo při hře. Ale snad od začátku ...

Na vstupence bylo výslovně napsáno, že parkování v okolí je zakázáno a je nutné použít veřejnou dopravu ... až tam jsem pochopila proč. Všechny ulice kolem stadionu jsou několik hodin před začátkem hry uzavřené pro vjezd i parkování a všechno tam v relativním klidu řídí policie.

Protože jsem šla s kamarády na Stamford Bridge neboli na domácí zápas Chelsea, už ve vlaku jsem potkala velké množství fanoušků v dresech ... i když kamarádi mě upozornili na to, abych si raději nic modrého neoblékala, protože by to po cestě vlakem mohlo být "nebezpečné", pokud bych narazila na nějaké pako!

Ti z Vás, co fotbal trochu sledují ví, že Chelsea není teď v nejlepší formě, nehraje zrovna ten nejoslnivější fotbal a ještě se v předešlém týdnu měnil trenér ... i přes to všechno na domácí zápas přijde neskutečných 40 tisíc diváků, kteří řvou, povzbuzují, zpívají a snaží se tým podpořit.

Asi právě ta atmosféra je něco, co na našich stadiónech nemáte šanci zažít. A asi to je přesně ten fakt, který dělá hvězdnou ligu. Hráči si před tolika diváky nemůžou dovolit hru odchodit, nebo odfláknout ... jak se to sem-tam stává v České lize ... Je ale pravda, že i tady může být pro diváka nezáživný fotbal, kde všechny šance vyjdou na prázdno.

V sobotu 29. října se hrál zápas mezi Chelsea a Fulhamem a byl to jeden z těch, kde Chelsea hodně tlačila, měla relativně dost šancí a zápas nakonec skončil bez gólu. Viděli jsme jednu červenou kartu (Drogba z Chelsea), zažili jsme poločasové střídání kapitána Chelsea Terryho pro zranění ...

Nakonec za zápas v dresu Chelsea vystřídali kapitánskou pásku 3 hráči: Terry byl kapitánem v průběhu prvního poločasu, pak měl kapitánskou pásku Drogba a když dostal červenou kartu, musel předat pásku a pokud se dobře pamatuji, převzal ji Makelele ... pokud to tak nebylo, tak mně prosím neukamenujte :-)

Snažila jsem se udělat pár fotek a krátkých videí ... a můžete se podívat. Ta atmosféra z toho poznat úplně není, ale pokud si to pustíte i se zvukem, tak poznáte, že nebylo místy slyšet vlastního slova.

V každém případě to byl super zážitek a ráda bych na anglický ligový zápas šla znova ... uvidíme, jak se mi povedou sehnat lístky.