Všechno je někdy poprvé ...

Ti z Vás, co máte malé děti (nebo jste je někdy měli) asi budete vědět o čem píšu a já si pamatuji podobné pocity, když byl můj bráška malý, ale teď je to přece jen jiné. Protože to člověk asi vnímá první krok, první zub, první větu ... a podobné poprvé. Moje poprvé jsou přece jen trochu jiné!

Musím říct, že jsem tady absolvovala několik mezníků, kde hraje hlavní roli malý Will:

• poprvé jsme bez křiku a scén jeli autem do školy
  
• poprvé se mnou komunikoval po cestě v aute
  
• poprvé jsme zůstali večer sami doma
  
• poprvé jsem ho sama koupala
  
• poprvé jsme mu sama mohla umýt vlasy
  
• poprvé usnul v posteli, když nebyla mamka doma
  
• poprvé jsme sami podnikli „výlet“ do parku
  
• poprvé jsme sami večeřeli
  
• poprvé jsme spolu byli přes celou noc
  

Tato poprvé nejsou seřazená tak jak nastala, ale tak jak mně napadala ... a každé poprvé je významné pro něco jiného a je s tím spojen můj pocit dalšího dílčího vítězství!
Těch poprvé bylo a asi ještě bude mnohem víc, ale ta která chybí se stala jako samozřejmě a nebyl to žádný problém, nebo to nebylo tak zlomové ...

Možná se Vám zdá ten seznam směšný, ale přimět kluka, který bez mamky dříve neudělal skoro krok, aby jel do školy s někým cizím ... to byl boj! Ze začátku musel a bylo to vždy zápasení a s brekem, ale když to poprvé bylo bez problémů, cestou ze školy jsem slavila ... Nebo jaký horor je umývání vlasů a než mi věřil natolik, abych mu ty vlasy mohla umýt ... poprvé se mi to povedlo po 2 měsících pobytu.

Čeká nás teď ještě několik poprvé. Začaly Velikonoční prázdniny, které jsou v jeho škole až do 18. dubna a tak doufám, že uděláme alespoň trochu zajímavý program ... chystáme se na dětskou farmu, nebo snad se mi povede ho přesvědčit, abychom si šli zaplavat ...
Pokud se mi povede dostat ho se mnou na bazén, bude to další jedno vítězství do seznamu "poprvé" ... už se o to snažím asi měsíc a naposledy to bojkotoval dnes. On neumí plavat a na bazén chodil s mamkou, tak třeba to bude i první učitelský počin v Británii.

Život dětí v UK ...

Musím se přiznat, že život dětí je tady jiný, často mají au-pair nebo nunny, mnoho žen zůstává v domácnosti a to všechno se odráží na životě dětí. Někdy pozitivně, někdy negativně ... ale nerada bych to po 2 měsících jednoznačně hodnotila. Dnes jen pár poznámek k tomu, co jsem tady zažila ...

Dětské narozeninové párty ...

Na oslavu dětských narozenin připravují rodiče dětskou párty. Zatím to vypadá, že velikost a kvalita párty má vypovídací hodnotu o rodičích. Takže se to tady bere, jako velmi prestižní záležitost. Každý rodič se chce před těmi ostatními vytáhnout.
Napíšu pár poznámek, jak jsem vnímala párty, na které jsem byla s Williamem a která byla určená dětem okolo 5 let:

• je běžné organizovat párty v nějakém hracím centru (jako jsem jedno popisovala, a zjistila jsem, že takových je tady mnohem víc), nebo na jiné podobné atrakci ...
  
• běžně je na párty i 30 až 40 dětí ...
  
• ty děti se mezi sebou nemusí znát a hrají si ve skupinkách ... a s oslavencem třeba vůbec nemluví ...
  
• na některé párty je potřeba přinést dárek, na některé ne ...
  
• rodiče tam musí být (pokud jsou děti malé) celou dobu, matky se mezi sebou baví, tlachají o dětech nebo o ničem, popíjí kafe ..., a čekají, až si děti dohrají ...
  
• součástí party je vždy nějaké jídlo pro děti ... hranolky (neboli jejich chipsy), rybí prsty nebo malá pizza a nějaké pití a někdy i nanuk ... v této době se do party zapojí i dospělí, protože sedí děti kolem stolu a jí a dospělí stojí za nimi a starají se o to dítě a jeho jídlo ...
  
• na párty se zpívá Happy Birthday a sfoukává se svíčka ... sem-tam část dortu je ve výslužce nebo ji děti jí ještě na párty ...
  
• každé dítě si z párty odnese výslužku ... buď ji připravuje ta rodina, nebo je součástí objednané párty a připraví ji to centrum, kde se párty koná ...
  

Když to shrnu a podtrhnu ... cena takové párty se může vyšplhat až na částku mezi 300 až 500 liber ... co mi přijde docela drahá "sranda".

Naše květnová párty, protože bude mít William 5. narozeniny, má už zablokovaný termín, také v jednom takovém hracím centru. Tak jsem zvědavá kolik budeme psát pozvánek.

Školní koncert ...

S blížícími se Velikonocemi a začínajícím jarem děti připravily krátký program (taková naše besídka) a pak ho předvedly rodičům a ostatním příbuzným ve školním koncertním sále. Školka měla jednu písničku a jednu dětskou hru, jedna přípravka měla krátkou scénku a další přípravka měla jeden tanec.

Bylo to přes den a snad všichni rodiče se tam sešli. Také jsem tam zjistila, že se všechny matky znají a bylo to jako rodinný "podnik".

Všichni byli na začátku upozorněni, že se nesmí fotografovat ani točit video. Liz mi vysvětlila, že je to nějaký nový zákon, který zakazuje fotit na jakékoliv školní akci. Je to docela opruz, protože pak bylo možné jen udělat hromadnou fotku dané třídy, prostě žádná momentka :-(

Bylo to asi 30 minut, pak se děti vrátily do školních tříd a rodiče se mohli přestěhovat do školní knihovny, kde bylo připravené kafé nebo čaj a takové sladké buchty ...

Takový koncert se snad připravuje i před Vánocemi a snad před koncem roku ... vychází to asi na konec každého termu (neboli trimestru).

Příští týden začínají 3-týdenní školní velikonoční prázdniny, tak jsem zvědavá jak to všechno zvládneme.

Výlet do přímořského letoviska Eastbourne

Přes jazykovou školu jsem objevila cestovní kancelář, která pořádá velmi levné jednodenní zájezdy po Anglii a tak jsem si zakoupila cestu do Eastbourne.

Věděla jsem, že je to velmi populární letovisko, že je to místo, kam se stěhují bohatší Briti v důchodu ... tak jsem byla zvědavá, jaký dojem to na mně udělá.

Ti, co mně znají se musí smát, protože jsem opět vyrazila k moři s klasickým scénářem ... teplota vzduchu kolem 15°C a v žádném případě to nebylo na koupání.

V autobuse byla kromě mně jedna 4-členná rodina (rodiče a 2 teenegeři) a jinak 36 důchodců ve věku okolo 65 let (to bych řekla, že byl asi průměr). Vedle mě seděl divný důchodce, kterému jsem nerozuměla ani slovo ... takže docela "veselé". Cesta trvala 3,5 hodiny a na místo jsme dorazili kolem 11.30. Sraz na odjezd byl na stejném místě v 17 hodin.

Moje první kroky směřovaly do informačního centra, ale pak už jsem se ve městě moc nevyskytovala. Podle mapy, obrázků na pohledech a plakátech jsem se rozhodla, že se projdu po pláži směrem na západ, vyšplhám se na nejvyšší bod v okolí, který se jmenuje Beachy Head a je z něj nádherný výhled do okolí. Víc najdete na fotkách ... Ta paní v informačním centru se na mně divně koukala, že chci jít pěšky na Beachy Head a zpět, protože když jsem to spočítala vyšlo to asi na 7 mílí.

Ze začátku bylo zataženo a foukal relativně silný a studený vítr ... také co bych u moře v březnu čekala ... ale za hodinu se to začalo protrhávat a nakonec byla modrá obloha. Když jsem byla na Beachy Head, tak foukal fakt silný a studený vítr a i já jsem si vytáhla svůj apartní klobouček ... jinak tam byli lidé i v zimních čepicích a rukavicích ...

Celý den jako takový nebudu popisovat, většinu je vidět na fotkách, které jsem se snažila popsat nebo okomentovat ... tady jen pár postřehů:

• město na mě působilo jako mix lázní a přímořského letoviska ...
  
• pláže a promenáda jsou pověstně čisté ...
  
• bílé skály jsou nádherné jako křída ...
  
• moře a pláž na mně vždy působili jako magnet a nebylo tomu jinak ani teď ... možná i proto, že bylo studené a tak čisté ...
  
• nakonec jsem to odhadla celkem na asi 9 mílí ... přece jen jsem nešla přímo ...
  
• ne všichni místní by souhlasili s mým názorem, že to nebylo na koupání ... protože vylezlo sluníčko, opět se slečny vytáhly s krátkýma tričkama a někteří lidé dokonce do té vody i vlezli ...
  

Takže jsem si výlet užila i když mně docela bolely nohy. Dokonce po cestě zpět jsem se dala do řeči s tou rodinou a bylo to docela fajn ...
A je mi jasné, že tak levně se tam určitě opět někdy pojedu podívat, třeba někdy v květnu nebo červnu ... ještě před začátkem hlavní sezóny.

Cesta na západ ... v IT několik kroků zpět ...

Čím déle jsem tady, tím víc mi připadá, že cestou na západ jsem udělala několik kroků zpět v informačních technologiích.

Když jsem uvažovala nad důvody, tak mně napadá snad jen jeden ... počítače, internet a mobilní technologie k nám přišli mnohem později, ale asi o to rychleji ...

Zkusím vyjmenovat jen pár bodů, proč mám takový pocit:

• průměr mobilů na hlavu v ČR je mnohem vyšší než v UK ... mobil tady patří mezi ty dražší komunikační prostředky ...
  
• tady každá domácnost má pevnou telefonní linku ... možná je to z tradice, možná kvůli nízkým cenám ...
  
• generace nad 50 let nemá mobily skoro vůbec a děti do 12 let je také nemají, protože je nepotřebují, protože do školy i ze školy a na kroužky musí mít doprovod ...
  
• není samozřejmostí, že by všechny rodiny měly doma internet, jak je to relativně běžné v kontinentální Evropě ...
  
• lidi pokud něco hledají, nebo zjišťují, tak zásadně volají na informační linky ... skoro nepoužívají internet ...
  
• informace na webových stránkách jsou místy až tristní ... majitelé tomu nevěnují pozornost, protože není potřeba ...
  
• internet banking patří mezi draze placené služby, běžnější je do banky chodit, nebo volat :-)
  
• když voláte na zákaznický servis mobilního operátora ze svého mobilu, je to služba placená, ale z pevné linky je to služby zdarma ... dost paradox!
  
• v úžasném sportovním klubu s obrovským počtem členů používají počítac na evidenci členů a přístupů, ale zamlouvání kurtů, osobních trenerů a podobně probíhá po neskutečných papírových plachtách ...
  

takových příkladů by se našlo asi mnohem víc, ale to asi pro ukázku stačí ...

Big Space – neboli dětské hřiště v hale ...

Kromě klasických prázdnin mají školy i několik dní pohyblivého volna a jeden takový den připadl i na minulý pátek.
Proto se domluvilo několik matek Willových spolužáků a odpoledne jsme vyrazili do "Big Space". Samozřejmě mi to nic neříkalo a jejich vysvětlení, že jedeme na dětské hřiště mi toho moc také neřeklo ... a tak jsem po příchodu na místo byla chvíli v šoku.

Big Space je obrovská hala, kde by se podle mého odhadu vešly možná 3 tenisové kurty ... jedna polovina této haly představuje prostor se stolečky, židlemi a křesílky, kde rodiče sedí, pijí kafe ... kecají nebo si čtou ...
Druhá polovina představuje dvoupatrové dětské hřiště s obrovskou skluzavkou, překážkami, různými průlezy, prostorem pro ježdění v autíčku nebo hraní malého fotbalu ... ale také prostoru s balónky ...

Vstup platí jen děti ve věku mezi 1 a 12 roky ... takže já jsem jako dospělá měla vstup zdarma. Děti ve věku Williama, které ještě neměly 5 let platí 5 liber a nad 5 let platí 6 liber. Docela drahé, ale musím říct, že docela dobré i když je to relativně daleko ... asi 10 milí jedna cesta.

Celkem dorazilo 5 malých kluků a protože mě nebavilo sedět s maminkami a tlachat o blbostech, kterým jsem zas tolik nerozuměla, tak jsem vyrazila si hrát s klukama. Nakonec to bylo náročných 2,5 hodiny běhání, závodění, zápasení a já nevím čeho ještě ... protože jak se dalo čekat, vždy to bylo nerovnoměrné ... všichni kluci proti mně!
Závodili jsme na skluzavce, hráli jsme na honěnou a musím připomenout, že to hřiště je pro děti, takže jsem některé překážky musela obíhat, hledat jiné trasy ... někdy jsem byla schopna se průlezy dostat dolů, ale nahoru to bylo pro mě malé ...

Na těch několik hodin jsem se opět vrátila do dětských let, ale na druhou stranu si mně Williemovi kamarádi zamilovali a zároveň mě poslechli, když bylo potřeba. Jeden Williemův spolužák je považován za nejzlobivějšího ve třídě, ale se mnou šel za ruku, dokonce mě tento týden jedno ráno před školou na uvítanou objal ... i jeho mamka docela čuměla :-)

Tady přikládám jen pár fotek ... Moc jsem nefotila ... takže jedna je z fotogalerie toho centra, jednu fotila maminka jednoho toho malého kluka (na té jsem já) a pak jsou tam 2 fotky ze skluzavky ...
Důvodů proč jsem moc nefotila bylo několik ... jeden byl, že jsem spíše lítala s klukama a druhý je dost pragmatický, tady je hodně nebezpečné fotit děti.
Řekla bych, že to je místy až paranoia, ale pokud někdo cizí fotí děti, je potenciálně nebezpečný ... takže třeba se traduje, že pokud je nějaké sportovní utkání, není možné fotit ani své dítě, nebo se musíte zeptat všech rodičů, zda souhlasí ... takže jsem to moc nepokoušela :-)

Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo to síce náročné, ale bylo to úplně úžasné a já si to fakt užila.

Nakupování a ceny ...

Nevím, zda Vás to bude zajímat, ale zkusila jsem dát dohromady pár cen za věci, které jsem nakupovala, nebo o které jsem se zajímala ...

• britský toastový i sendvičový chleba stojí méně než libru, záleží na výrobci ... běžně kolem 89 – 99 penny
  
• chleba podobný českému (hmotnost asi 0,5 kg) stojí kolem 2,5 libry
  
• mléko se dá koupit v balení 1, 2, 4 nebo 6 pint ... a normálně to 4 pintové balení stojí kolem 1,5 libry
  
• webcameru jsme koupila za necelých 8 liber (je pravda, že tu úplně základní, ale na skype to stačí)
  
• sluchátka do přehrávače (pro mě jen do posilovny) jsem si koupila ty nejlevnější za necelých 5 liber
  
• sluchátka s mikrofonem k laptopu stáli necelých 15 liber
  
• přání s obálkou stojí od 1 libry až po 3 libry ... podle velikosti a typu
  
• klasický pohled stojí kolem 20 penny
  
• známka na pohled stojí do Evropy 44 penny
  
• oblečení ... tričko, mikina apod. se dá ve slevě koupit za pár liber, ale jinak běžně stojí oblečení kolem 20 liber ... když nebudu počítat drahé značky ...
  
• ceny bot jsou také hodně rozdílné ... boty do posilovny jsem si koupila za necelých 15 liber, ale jinak boty stojí kolem 40 liber, ale také 80
  
• drahé jsou služby, například čistírna stojí kus asi 8 liber a stříhání u kadeřníka pro děti 10 liber, pro mě asi 50 liber a s barvou až 120 liber (počítala jsem, že se mi vyplatí letět do Prahy ke svému drahému kadeřníkovi a ještě mi něco zůstane)
  
• sportování ... plné členství v klubu může stát od 40 do 150 liber měsíčně, podle klubu a města ... a pokud je možné někam zaplatit vstup, obvykle to je bazén a stojí kolem 3 liber
  

Asi jsem neobsáhla všechny oblasti, pokud Vás nějaká další zajímá, napište a já to doplním.

Běžný sobotní večer ...

Tento týden mám nějakou psavou a tak toho vyžiji ... napíši Vám jak trávím sobotní večery ...

Od mého příjezdu každá sobota po 18 hodině byla ve znamení tancování na ledě, neboli soutěže "Dancing on Ice", kde se celebrity učí tancovat na ledě s profíky ...

První díl vysílali první sobotu mého pobytu a dnes bylo semifinále, kde do finále pro 3 páry se dostali všichni moji favorité.

Sobotní večer začínal vlastní soutěží na programu ITV1, po skončení byla asi hodinová přestávka, pak bylo na programu ITV2 "Defrosted" neboli rozhovory s účastníky, rozhodčími, Torvillovou a Deanem ... pak se program vrátil na ITV1, kde bylo "Skate-off". Tam se rozhodovalo o vypadávajícím. Po rozhodnutí se program opět přesunul na ITV2, kde byli opět rozhovory s rozhodčími, účastníky i vyřazeným.

Systém byl takový, že po vystoupení rozhodčí známkovali od 0 do 6 (jako kdysi v krasobruslení, ale škálu měli rozdělenou jen na půlky bodu) a tím se určilo základní pořadí, pak lidi volili koho chtějí vidět příští týden a poslední dva v pořadí bruslili ještě jednou a z nich vybrali rozhodčí ten pár, který v tom druhém bruslení byl lepší a bude bruslit i příště.

Musím přiznat, že jsem si na začátku myslela, že páry, kde je celebritou muž budou mít problémy, protože ten je v mnoha figurách hodně důležitý, ale v konečném důsledku se jen divím, co se dokáže naučit zpěvák, hráč rugby nebo fotbalu. Můj největší favorit je právě bývalý hráč rugby (i za Anglický národní tým) Kyran ... tak doufám, že příští týden bude první. Rodinným favoritem je také Duncan (ze skupiny Blue), se kterým se rodina zná osobně.

Dnes ještě netuším, zda finále uvidím, protože mám na příští sobotu naplánovaný celodenní výlet do přímořského letoviska na jihu Anglie a tak to bude záležet na čase našeho návratu.

Také další dny v týdnu běží programy spojené s touto show ... v neděli brzy odpoledne celý soutěžní sobotní program opakují a každý den v týdnu je na ITV1 program "Exclusive", kde se dozví člověk hodně ze zákulisí, od přípravy a výběru šatů až po záběry z tréninku nebo rozhovory se soutěžícími.

K tomu ještě jedna poznámka ... Torvill & Dean jsou i ve svém věku (jí je 49 a jemu 48) na ledě úžasní. Každý sobotní večer zahajují tancem, každý týden jiným ... a celou tu soutěž zastřešují ... Jak jsem je na ledě milovala v 80. letech, tak je miluji teď!

Připravuje se také "tour", kde bude většina soutěžících i Torvillová s Deanem vystupovat. Dnes jsem koukala na lístky ... tak do nejvyšší řady ve Wembley Areně to stojí necelých 48 liber ... a většina Londýnských představení je již vyprodaná! Tak nevím, ale docela mně to láká ... uvidíme, co s tím nakonec provedu ...

Teď také uvažuji, co budu dělat v sobotu večer další týdny, ale veřím, že si nějaký program najdu :-)

Sportovní přenosy

Musím se přiznat, že mi tady trochu chybí sportovní přenosy, protože jediný přístupný sport je na Eurosportu a sem-tam se něco objeví na běžných programech. Tady jsou mé postřehy:

• Mistrovství světa v alpském i klasickém lyžování nebo v biatlonu jsem mohla sledovat na Eurosportu ... takže pokud jsem měla čas a zrovna rodina nekoukala něco jiného "důležitého", tak jsme měla docela přehled;
  
  
• britský ligový fotbal – přímé přenosy běží pravidelně jen na placených kanálech; na běžných programech jsem fotbal zaregistrovala jen několikrát, ale spíše jako přehled všech odehraných zápasů v daný hrací den;
  
  
• evropské fotbalové ligy – tak přímo dávají jen zápasy britských klubů a pak nějaký highlights, možná budou dávat alespoň finále i kdyby tam nebyl britský klub;
  
  
• vrcholem mého zklamání byly přenosy z Halového mistrovství Evropy v atletice, které se konalo tady v Birminghamu;
  
  Pro představu Vám přiblížím nedělní přenos: prvních 45 minut přenosu věnovali přehledu výsledků britských atletů z předešlých dvou dnů, rozhovorům s velkými hvězdami atletiky nedávných let Colinem Jacksonem a Jonathanem Edwardsem (jinak oba spolukomentují pro BBC), pak se věnovali rozhovorům s britskými medailisty z prvních dvou dnů ... všechno se to odehrávalo na tribuně a tak bylo slyšet, že v hale probíhají nějaké soutěže, dokonce bylo slyšet nějaké hymny při vyhlašování vítězů ...
  První přímý přenos byl finálový kilometr sedmiboje, před kterým se 5 minut věnovali přehledu dosavadních disciplin a neustále řešili šanci Romana Šebrleho obhájit titul. Další přímé přenosy byly pouze z "track" neboli z běhů na dráze ... a všechno co se dělo na "field" neboli technické discipliny bylo nezajímavé. Takže jsme viděli asi 3 skoky žen o tyči, asi 10 skoků do výšky a skoků do dálky mužů, protože tam měli své zastoupení. Všechny skoky byly ze záznamu, protože některé výsledky jsem věděla dříve z webu a nebo od táty, se kterým jsme celou dobu chatovali.
  Za celý přenos nedávali ani jedno vyhlášení vítězů, ani kde měli briti medaile ... ale za to s každým britem ve finále udělali rozhovor. Docela zajímavý rozhovor byl také s Romanem Šebrlem ... ten jsem zase tátovi tlumočila já.
  
  
• ostatní sporty, světové poháry a podobně mám šanci sledovat jen ve výsledcích na českém webu nebo pokud se něco dovím nebo dočtu na Eurosportu;
  

Musím se přiznat, že jsem asi zhýčkaná z dobrých sportovních přenosů ČT a docela dobrých sportovních zpráv ...
Nevím jak na placených kanálech, tam běží především fotbal, rugby, cricket nebo golf ... a asi tam běží i hodně zpráv o jiných sportech.

Poznámka na konec:
Dlouhou dobu jsme si myslela, že existuje kanál BBS SPORT, ale to je jen část BBC, která připravuje sportovní zprávy, přenosy pro programy BBC ONE a BBC TWO, rádio a web. Podle webu má BBC čtyři programy, ale program THREE a FOUR začínají vysílat až od 7 hodin večer.

Další poznatky ze života ... auta, oblékání a filmy ...

Nevím, zda Vás to čtení ještě pořád baví, ale já doufám, že ano a zároveň se snad dočtete i něco zajímavé.

Auta:
Začnu něčím populárním a to jsou ceny pohonných hmot. I tady se paradoxně dostala cena nafty nad cenu benzínu. Ceny se u různých firem pohybují v rozmezí několika desetin penny ... takže pro příklad benzín stojí 86,9 penny a nafta u stejné firmy 89,9 penny. Je to tedy necelá libra na litr!

Dnes po raním dešti vylezlo sluníčko, teplota se pohybovala kolem 10 stupňů a to tady už je asi teplo, protože všichni dnes snad větrali své kabriolety, a nejen to ... také chodili v tričkách s krátkým, holky v sukních bez silónek a tak podobně;

Trochu jsem se zaměřila na to, jaká auta tady jezdí a řekla bych, že převládají auta z Japonska a možná víc jejich luxusní provedení ... Škodovka jako značka tady není moc populární a auta jsou spíše vnímaná jako "rubbish" ... ale toto hodnocení bych brala s rezervou, jezdí jich tady přece jen dost :-)

Už jsem tady viděla i několik aut s řízením vlevo a musím se přiznat, že to auto vypadá na silnici hodně komicky ... jinak bych řekla, že ježdění není o moc složitější jak jsem si původně myslela, protože tady se moc nepředjíždí ...
Pokud se jedná o velikost aut, tak na silnici potkáte mnohem víc velkých aut, něž je tomu u nás. Jsou to jak off-road, tak all-road a řídí je hodně často ženy ... asi jsou vnímaná jako bezpečnější auta pro ježdění s dětmi ... například na parkovišti u školy patří "moje" auto k nejmenším ...

Ještě jedné věci jsme si tady jako řidička všimla, je tady hodně dobrých a rychlých aut a hodně často v nich sedí za volantem žena nebo muž v pokročilém věku ... takže pak se stane, že jedu za Porsche, které jede tak 40 MPH ... docela sranda ...

Oblékání:
Řekla bych, že v mnoha směrech je tady oblékání často víc neformální, než u nás ... představte si, že každý den vodíte dítě do školy a pak ho opět před školou čekáte a není výjimkou, když tam jsou matky v teplácích nebo domácím oblečení ... také při cestě za sportem často lidi jezdí rovnou oblečeni v teplákách ... převlékání tolik neřeší;

Pokud se jedná o jejich pověstnou eleganci, tak bych ji z 80% přisoudila mužům ... chodí ve slušivých oblecích a často dobře sladěni ... o mnoha ženách se to říci nedá; Sem-tam ve městě potkám "dámu" v kostýmku a namísto silónek má barevné bavlněné trčící podkolenky jako by jí bylo 15 ... podkolenky jsou totižto součást skoro všech školních uniforem pro holky.
Jinak musím také připustit, že mnohem elegantněji působí prodejny oděvů, které jsou věnované jen mužům a to je jich tady spousta ...

Něco jsem už zažila při mém posledním pobytu v listopadu 2005, ale oblékání mladých lidí (tak teenegerů a lidí do 30 let) je zase jiný extrém ... v pátek a sobotu večer chodí do hospody skoro "nazí" ... kluci jen v triku s krátkým a holky jen v mini a malém tričku a sandálkách ... někdy je takto potkám i přes den a je to sranda, když kolem chodí lidi v bundách :-)
No a musím také přiznat, že jejich kombinace se mi také někdy moc nelíbí ... třeba džíny a na to letní šaty, ale věřím že ta móda už dorazila i k nám :-)

Filmy:
Dnes moje poslední poznámky patří mé velké zálibě :-)
Televize

• hlavní večerní vysílací čas bych rozdělila na dva (jeden je v 6 a druhý v 9 hodin večer) ... v týdnu moc filmů na neplacených kanálech nedávají, protože běží hodně seriálů nebo jiných "show"
  
• filmy dávají nejčastěji v sobotu a neděli večer ... tak jako u nás jsou i tady filmy přerušované reklamami, ale nejen těmi ... minule uprostřed filmu "Trója" běželi asi 35 minutové zprávy :-) Docela mně to pobavilo a film jsem nedokoukala ... protože se mi nechtělo čekat na pokračování po zprávách v deset večer :-)
  
• jinak kromě klasicky placených kanálů tady existuje něco jako domácí kino, kde zaplatíte asi 4 libry a koukáte film doma v obyváků, jen několik týdnů po premiéře v kině (na daných programech běží ten film stále dokola a třeba začíná každou hodinu);
  

Kino

• vstupenka do kina v nejfrekventovanější dobu může na dobrý film stát i přes 9 liber (třeba večer nebo víkend), jinak pro dospělého je to často kolem 7 liber;
  
• klasická malá kina tady už asi neexistují a multikin tady není tolik jako u nás ... ze začátku jsem nechápala proč, teď mi to je jasné ... pokud na něco opravdu chcete jít do kina, zajedete par kilometrů do multikina, ale jinak si na to počkáte pár týdnů na domácí kino nebo par měsíců na půjčení nebo koupení;
  

Prodejny DVD

• musím se přiznat, že jsem nikdy nesbírala kazety, desky, CD a ani videa ... ale tady mně to uchvátilo ... mají tady hodně mých oblíbených filmů za směšné ceny ... třeba 3-7 liber;
  
• často se tady prodávají DVD v akcích 3 za 20 nebo 18 nebo 15 liber ... a nebo když je ten film starší, tak třeba i samostatně za ceny do 8 liber; nové a dobré filmy stojí kolem 12 až 18 liber ... to je možná zbytečné drahé, ale já mám tolik restů z posledních let :-)
  

Půjčovny DVD

• tady už neexistuje půjčení videokazety :-) to mně asi trochu přece jen překvapilo, na druhou stranu kdybych o tom přemýšlela, je to spíše logické :-) ... takže se tady půjčují jen DVD (přiznávám nevím jak je to u nás, protože v žádné velké půjčovně jsem v Čechách několik let nebyla)
  
• jako klasicky v Británii, musela jsem se stát členem klubu, abych si mohla DVD půjčovat ... ale vše je možné když máte jakoukoliv platební kartu ...
  
• DVD se tady nabízí v balících 3 DVD na 7 nocí za 5 liber nebo 2 DVD za 10 liber na 3 noci (to jen pro ty nejžhavější novinky!) ... takže když najdu 3 filmy, které si chci půjčit ... tak to mám na celý týden ...
  
• ovšem najít filmy, které si chcete půjčit je někdy docela složité, protože je nenajdete, pokud jsou půjčené (to se mi dnes stalo ... objevila jsem film v prodejní části, ale v části pro půjčení ne :-( ) a také těch regálů je tam tolik, že to někdy dá hodně zabrat to jen projít ...
  

Kdybych to shrnula, nejekonomičtější bude si filmy půjčovat ...