Wimbledon nebo The Lawn Tenis Championships 2007

Když se řekne Wimbledon:

• znamená to oslavu bílého sportu, který tady je pořád tradičné bílý, protože hráči musí mít i v současné době bílé oblečení;
  
• tradice a dlouhá historie – mužská kategorie se hraje od roku 1877 a ženská od roku 1884, to je skoro k neuvěření;
  
• tradiční barvy – zelená, tmavě fialová až modrá a okrová;
  
• 20 kurtů a velké množství návštěvníků, kteří si tento svátek užívají;
  
• jahody se šlehačkou – pozor, šlehačka není šlehaná, ale tekutá;
  
• přímé přenosy televize BBC po celý den s velkým množstvím doprovodních informací a na satelitu mají interaktivní vysílání, kde si můžete vybrat jeden z 5 vysílaných zápasů, nebo programů;
  
• přerušování zápasů kvůli dešti – asi by se nenašlo moc ročníků, které by se odehrály bez přerušení ... v tomto ročníku v prvním týdnu byl takový den pouze jeden jediný;
  
• fronta je častým jevem – na lístky se "stojí" fronta přes noc, na vstup do areálu je zdržení kvůli kontrole tašek, na kurty kvůli pravidlu o pohybu diváků v průběhu hry ...;
  

Těch zážitků z jediného dne je tolik, že vůbec nevím kde začít ...
Celé to začalo před více jak měsícem, kdy mi moje domácí sehnala nesehnatelné lístky na jeden den na Wimbledon, na druhý největší kurt, na 4. hrací den.

Satelitní fotka celého areálu - největší kurt je "Centrální kurt" a nachází se v centru celého areálu, druhý největší kurt je "Kurt č. 1" a je kruhového půdorysu. Dalším kurtem v důležitosti je "Kurt č. 2", následuje "Kurt č. 3", "Kurt č. 13" a pak "Kurt č. 18". Tyto kurty mají tribuny, kde platí pravidla pohybu diváků v době kdy se hraje game. Ostatní kurty mají pouze ochozy, kde se diváci můžou volně pohybovat, ale musí dodržovat pravidla klidu.

Plán celého areálu.

Kurt č. 1 a červený bod vyznačuje umístění našich sedadel


Přípravu jsem provedla důkladnou ... protože první 3 dny tohoto ročníku nebylo počasí příznivé, zabalila jsem si všechno pro případ deštivého a chladného počasí (pláštěnku, deštník, nepromokavou bundu, mikinu a malou deku). Také jsem si z oficiálních webových stránek vytiskla přehled všech plánovaných zápasů na ten den. No a v neposlední řadě jsem si připravila jídlo na celý den, protože ceny jídla tam nejsou zrovna malé.

Vstupenky s rezervovaným místem se prodávají pouze na "Centrální kurt", "Kurt č. 1" a některé sekce na "Kurt č. 2" ...
Princip vstupenek je poměrně jednoduchý: ti co mají denní lístek, tak můžou na ty kurty, kde se neprodávají lístky s místem. Ti, co mají vstupenku s místenkou můžou na své místo a na všechny kurty jako s denní vstupenkou.
Pokud se jedná o prodej, tak na denní lístky se stojí zmiňovaná fronta celou noc, pokladny se otvírají v 6.15 hodin ráno a areál se otvírá v 10.30 hodin. Lístky s místenkou se shání mnohem hůře, protože přednost mají tenisové kluby a sehnat lístek jen tak, je skoro nemožné. I můj lístek byl přes tenisový klub, kde Liz byla vylosovaná, že si může lístek koupit ... zájemců je vždy víc, než má klub lístků.


Čtvrtku rána (28. června 2007) jsem se nemohla dospat ... ráno jsem zavezla ještě Williama do školy a po návratu jsem hned vyrazila na vlakovou stanici. Vlak ze St. Albans do Wimbledonu je sice zastávkový vlak, ale jede přímo a cesta trvá asi 1 hodinu a 20 minut. Na místo (Wimbledon je vlastně částí velkého Londýna) jsem dorazila někdy kolem 11 hodiny a tam jsme se sešli s manželem mé kamarádky, který tento den na Wimbledonu prožil se mnou. Museli jsme si vystát frontu na autobus a protože byla ranní špička i ta jízda autobusem chvíli trvala. Do areálu jsme se dostali někdy po 12 hodině.

Protože na všechny zajímavé zápasy se stála fronta na vstup, vyrazili jsme přímo na kurt č. 1, kam jsme měli lístky a kde hrací den začínal Roger Federer dohrávkou zápasu z předchozího dne. Měli jsme štěstí, protože hráli jen pár gamů, ale i těch 20 minut vidět světovou jedničku na vlastní oči, byl silný zážitek.
Musím se přiznat, že on mi nikdy nepřišel jako atraktivní muž, ale když přišel na kurt v bílých dlouhých kalhotách a bílém saku se zlatou výšivkou své značky RF, nevěřila jsme svým očím. Těchto 20 minut, kdy s lehkostí hrál těžké míče, kdy atmosféru skoro prázdné arény naplnil něčím zvláštním, úplně změnilo můj pohled na něj. Je to velmi sympatický, charismatický a vlastně hezký chlap.

Po této rychlé dohrávce přišel na kurt č. 1 rychlý zápas mezi Velus Williams a naší Hanou Šromovou. Protože jsem těch zápasů chtěli vidět co nejvíce, po prvním jasném setu jsme z kurtu č. 1 odešli. procházeli jsem kolem mnoha ostatních kurtů, takže jsem viděla hrát hodně hráčů známých jmen a některé z nich můžete potom najít na fotkách.

Pak jsem se na kurt č. 1 vrátila na 2 sety zápasu Lleytona Hewitta, a protože i toto mělo jednoznačný průběh, vyrazila jsem opět na jiné kurty. Vyzvedla jsem na jiném kutru společníka a postupně jsme viděli několik gamů různých zápasů až jsme dorazili na kurt č. 13, kde hrál Tomáš Berdych. Přišli jsme po 2. setu, kde oba vyhrál v tie-breaku a 3. set, který jsem celý viděla, Tomáš prohrál.

Pak jsem opět vyrazila zpět na kurt č. 1 a cesta vedla kolem mnoha jiných kurtů a tak jsme opět viděla pár míčů nebo gamů různých zápasů. Nakonec jsme viděla asi dva míče zápasu ženské čtyřhry, kde hrály sestry Williamsovy.

Na kurt č. 1 jsem dorazila v polovině prvního setu jednoho z nejzajímavějších zápasů dne (po 5-ti setovém zápase domácího Henmana) ... nakonec to byla 5-ti setová bitva mezi Davydenkem a Guccionym.

Po skončení tohoto zápasu už se moc na kurtech nehrálo, pouze Rafael Nadal dohrával jasný zápas na Centrálním kurtu a jinak se hrály samé čtyřhry. Postupně jsme se dostali až na kurt č. 8, kde hrál náš nasazený pár č. 9 Lukáš Dlouhý a Pavel Vízner. Tam jsme viděli celý poslední vítězný set.

Den jsme ukončili na kurtu č. 3 dohrávkou zápasu mužské čtyřhry, kde všechny diváky bavil Marcos Baghdatis. Jejich hra skončila už za poměrného šera v půl desáté večer. Autobusem zpět na nádraží jsem stihla poslední možný vlak zpět domů a domů jsme dorazila těsně před půlnocí. Byl to hodně dlouhý den plný zážitků a hlavně čtvrtek byl v prvním týdnu tohoto ročníku jediný bez deště!

Pokud se jedná o nějaké suvenýry, tak jsem si koupila:

• program, který pro každý den uvnitř aktualizují ... je tam přehled hraných zápasů daného dne, vyplněný pavouk všech hraných turnajů a podobně;
  
• použitý originální míček ... prodávají je za 1 libru a stojí se na ně docela fronta;
  
• jahody se šlehačkou ... hodně lidí říkalo, že se dají jahody tam koupit na každém rohu, ale pravda je taková, že nedají ... musela jsem se na prodej zeptat;
  
• mužský oficiální ručník "Championchips towel";
  
• několik dalších malých dárků;
  

S uveřejněním fotek mám trochu problém, protože spolu s lístkem jsem dostala také různá pravidla, co se smí a co nesmí. Jeden bod z toho se věnuje použití fotek. Nebudu tyto fotky síce prodávat, ale raději je jako přímý link nezveřejním. Všechny vybrané fotky a videa i s komentářem můžete najít na adrese: http://minnie.cee.cz/wimbledon/index.html

Učitelka ... se ve mně nezapře ...

Pokusím se jen ve stručnosti shrnout rozdíly zdejšího vzdělávacího systému v prvních letech školy:

• děti začínají chodit do školy v září po dovršení 4. roku;
  
• první rok ve škole se nazývá přípravka, takže by se to dalo považovat za ekvivalent našeho povinného posledního roku ve školce;
  
• neexistuje tady něco, jako odklad začátku školní docházky (u nás je možné první třídu odložit, protože je dítě nepřipraveno nebo by mu jinak prospělo zůstat o rok déle ve školce);
  
• neexistuje tady po celou dobu školní docházky možnost opakovat ročník (z jakýchkoliv důvodu, třeba i zdravotních) a tak, pokud je student pomalý, nezvládá, fláká to ... tak mu to prostě bude chybět ale jde dál;
  
• do 12-ti let děti neznají své výsledky ze zkoušek a hodnocení dostávají pouze rodiče a pak je na rodičích, co jim řeknou a jak hodnocení podají;
  

Asi každý z nás bude jiný z těchto bodů považovat za pozitivum a jiný za negativum ... proto to nechci hodnotit :-)

No a protože jsem zůstala částečně pořád učitelkou, našla jsem si i tady hned několik příležitostí, kde to uplatňuji:

William je teď na konci prvního roku ve škole, který se nazývá přípravkou. Děti by na jeho konci měly umět číst, psát, počítat do 20 včetně sčítání a odčítání a mnoho dalších dovedností ... Náš školní systém je úplně jiný, a tak nejsem schopna posoudit, jak by na tom děti doopravdy měly být.

Před několika týdny, možná už to budou i dva měsíce, jsem se začala doma učit s Williamem. Myslím si, dělat doma něco do školy určitě nikomu neuškodí. Snažím se být trpělivá a on mi musí číst, musí se trénovat v psaní a nakonec také v počítání.

• nejraději dělá úkoly z učebnice matematiky, ale sčítání ho nebaví ...
  
• ve psaní se už výrazně zlepšil ... jinak jen poznámka, děti se tady učí psát tiskací písmena a psací písmena, jak se učíme ve škole my, oni vůbec neznají :-) ...
  
• největší boj vždy svádíme se čtením ... hrozně ho to nebaví ...
  

ovšem na naší práci je vidět pokroky a tak je to docela fajn ...

Další příležitostí je moje snaha chodit s Williamem pravidelně plavat. Ještě před pár měsíci se bál udělat v bazéně pohyb, aby mu voda stříkla do tváře. Takových dětí jsem za svou cvičitelskou praxi měla hodně, a tak i toto se postupně zlepšuje. Myslím, že do konce prázdnin bude plavat sám bez problémů.

No a poslední a asi úplně nejvíc paradoxní zkušeností s učením, tady zažívám s jednou Češkou. Rodinu, kde ona pracuje, jsem potkala v jazykové škole. Protože ona anglicky neuměla ani slovo, její domácí rodina mně požádala ze začátku o pomoc v komunikaci a nakonec i o výuku angličtiny. Pokud jste se začali smát, vůbec se Vám nedivím ... ale opravu si jednou týdně "hraji" na učitelku angličtiny.
Ta paní je snaživá, hodně věcí se snaží nastudovat sama, ale největší problémy jí dělá výslovnost i základních slov ... takže se v podstatě snažíme naučit základní výslovnost, stavbu věty, úplně základní slovesa, zatím jen v přítomném čase a slovní zásobu, kterou potřebuje doma ...
Až bude umět tyto základy, začne chodit do jazykové školy ...

K tomu si přidám 2x týdně hodiny v jazykové škole a to, že já se snažím naučit slovní zásobu týkající se matematiky.
Pokud máte pocit, že bych měla školy málo, tak já ten pocit v tuto dobu nemám :-)

Začalo období párty a velkých barbecue

O tom, že Angličané rádi piknikují jsem už psala a teď jsem se přesvědčila, že oni se obecně rádi baví a společné jí. Je tady zvykem pořádat party, zvát lidi a užívat si života. Nevím, proč se říká, že Angličané jsou studení a nudní ... já mám spíše jiné zkušenosti.

Mojí přátelé mě vzali několikrát na párty a každá byla jiná ...

Jedna byla ve velkém domě, druhá byla na prostranství před několika řadovými domky. I z toho plyne, že každá byla v trochu jiné "třídě", ale každá měla něco do sebe, na každé jsem se dobře najedla a dobře bavila :-)

Na každé se postupně vystřídalo tak kolem 50 lidí (možná i víc). Na každé bylo dost jídla a pití. Často pořádá párty rodina, která nemůže zaplatit jídlo a pití pro všechny pozvané, a proto si pozvaní přinesou příspěvek pití, podle toho co pijí a podle dohody příspěvek do pohoštění.
Vždy tam hraje muzika (někdy úplně super, někdy se to dá přežít), lidi posedávají, postávají, povídají si ... často se mezi sebou moc neznají, ale to při povídání tolik nevadí. Na každé jsem zatím byla jediná cizinka a tak jsem si mohla zažít, jak si užívají volna a pohody Angličané.

Protože na párty často chodí i děti (klasické víkendové barbecue začíná někdy kolem 2 hodiny odpoledne), vždy organizátoři mysleli i na jejich zábavu. Takže jsem zažila zapůjčené nafukovací hrady na skákání nebo trampolíny a podobné aktivity.

Často je lepší vysvětlit, kdo jsem a tak moji kamarádi často říkají "celé mé story" o tom, jak jsem se přijela naučit jazyk, abych mohla učit matiku tady ... je to docela sranda, jak pak lidi reagují. I tady je matika pro většinu lidí strašák a tak mi to v seznamování a začátku komunikace hodně pomáhá.

Nakonec jen jedna poznámka, moje angličtina není brilantní, pořád mluvím s chybami, ale jsem schopna se s lidmi bavit, rozumět jim a nebo se zeptat, když něčemu nerozumím. V každém případě jsem schopna mnohem víc vyjádřit, než když jsem před 5-ti měsíci přijela.
Pokud se jedná o mé současné jazykové dovednosti, jeden příklad ... jednu z posledních nedělí jsem se přesvědčila, že dokážu sedět 5 hodin na zahradě a neustále komunikovat o všem možném a nemožném. To je pro mně velký úspěch ... protože jsme tam byly jen dvě a nikdo nemohl mluvit za mně :-)

Když se prodává dům ...

Začínám pronikat i do běžných životních situací a jedním z běžných anglických zvyků je pronájem, prodej a nákup bytu či domu. Angličané se stěhují skoro tak často jako já :-) Kdybych byla přesná, tak periodicita může být 4 až 8 let. Když rodina zůstane v domě déle, většinou je to velké rodinné sídlo, kam se odrostlé děti, pak i s rodinami vrací na návštěvu.

Pokud se jedná o bydlení s rodiči ... tak obyčejně se mladí lidé osamostatňují o něco dříve než poslední dobou v ČR. Obvykle se mladí lidé odstěhují od rodičů do pronájmu v době, kdy začnou pracovat (to může být mezi 16 a 18) nebo pak když odjedou studovat na univerzitu. Pronájem si většinou dělí víc mladých lidí dohromady tak, že mají společný obývák, kuchyň a koupelnu a každý má svoji ložnici. Takto se tady pronajímají byty i domy.

Moji přátele prodávají jeden ze svých domů a tak jsem také poznala, jaké jsou zvyky při prohlížení domu nakupujícími, nebo jak je potřeba dům připravit, pokud ho chcete prodat.

V současné době v jejich domě vlastně nikdo nebydlí, protože po více jak dvou letech se odstěhovali ti, co si dům pronajímali. Jeden prodloužený víkend jsem jim s úklidem domu byla pomoci, a tady jsou moje poznatky.

Dům se obvykle realitní kanceláří nepředvádí prázdný, ale zařízený nějakým základním nábytkem. Takže v ložnicích jsou postele s povlečenými peřinami, nějaká skřín, polička nebo obrázek na zdi. V koupelně jsou ručníky, které ladí barvou a někdy případně jiné doplňky. V obýváku je sedačka, případně nějaká malá televize, obrázky na zdi, možná nějaká skříňka s fotkami, kytkami a podobně. V kuchyni nebo jídelně je stůl, židle případně základní zařízení na kuchyňské lince. Všechno se to upravuje pro efekt, takže se ty nejšpinavější zdi namalují, jen aby vypadaly čistě (třeba jednovrstvě). Umývají se okna, uklízí se zahrada a prostor před domem ... Připravit takový dům nám ve 3 dospělých trvalo 3 dny prodlouženého víkendu.

Jestli jste někdy viděli televizní program, kde si lidé vybírají dům nebo byt z nějaké nabídky, tak tady takových programů běží několik a vždy jsou ty domy a byty na prodej zařízené a já nikdy nechápala proč ... teď jsem to pochopila ... Je to zvyk, který tomu domu dá "život" (pokud v tom domě rodina už nebydlí) a ti lidé si při prohlídce můžou lépe představit, jak je to velké, co všechno se tam vleze a jak to může být útulné.

V Čechách se domy a byty často prodávají tak, že ta rodina tam opravdu bydlí, anebo je ten byt prostě prázdný ... tady je to jiný zvyk.

Pokud se jedná o administrativu, tak od momentu, kdy si nějaký dům vyberete, může vyřízení všech papírů (od přepisu, hypotéky a všeho ostatního) trvat několik měsíců (podle toho co mi říkali, nejčastěji 3).

Cestování aneb dlouhá dovolená ...

Vždy jsem si říkala, kde berou cizinci tolik času na cestování ... Tak nevím, jak je to v jiných zemích, ale už vím jak to mohou dělat briti :-)

Tady existuje nějaký zákon, který zaručuje lidem, zaměstnaným u jedné firmy déle než 10 let čerpání speciálního volna. Toto speciální volno je v délce 10 týdnů (a za každý další rok +1 týden) za následujících podmínek:

• pokud si to volno vyberete, počítají se Vám roky opět od začátku;
  
• po tuto dobu Vám musí zaměstnavatel držet vaše pracovní zařazení i plat;
  
• po dobu volna nedostáváte plat, ale platí Vám rentu stát, která je pro všechny lidi stejná (bez ohledu na plat) a prý je to 3500 liber měsíčně a snad se to ani nedaní;
  
• o volno musíte firmu oficiálně požádat, a jak dopředu to musí být, si každá firma určuje sama;
  
• máte možnost si tuto speciální dovolenou spojit s řádnou dovolenou, takže v konečném důsledku to může pak dělat 15 i více týdnů;
  

Takovou dovolenou se chystá v příštím roce si vybrat moje nová kamarádka, a protože pracuje u firmy více jak 12 let, má těch týdnů na čerpání 17! Její firma má pravidla taková, že pokud chce čerpat toto volno příští rok od června, musí to papírově všechno vyřídit do konce srpna ... takže se do toho začíná pouštět.

Je sranda, jak plánuje cestování ... u nás si v normálních pozicích takové volno nemáte šanci dovolit a konečně ani zaplatit ... i když ta renta je spíše královská a na cestování bohatě postačí!

Myslím, že to je docela slušná odměna za věrnost firmě. U nás poslední dobou mladí lidi mění zaměstnání a je to zvykem i tady a tak pracovat někde 10 let je docela služný výkon.

Tak to je jen jedna z dalších perliček britského života.

Státní svátky a školní prázdniny ...

Jako všichni i já mám ráda dny volna, které v mém případě představují státní svátky, protože v době prázdnin mám spíše více práce, ale užívají si je děti.

Státních svátků tady moc není. Řekla bych, že jich je méně než v Čechách a říká se jim "Bank holiday". Jsou pouze 2 příležitosti, kdy Bank holiday jsou v konkrétní den (Vánoční svátky – 25. a 26. prosince a Nový rok – 1. ledna). Všechny ostatní svátky jsou vždy následující pondělí po dni, který by se měl slavit. To znamená, že při Bank Holiday se vždy jedná o prodloužený víkend. Ještě existuje jedna výjimka, a to Velikonoce. Ty jsou sice pohyblivým svátkem, ale volno je v pátek i v pondělí (takže také prodloužený víkend).

Děti to mají jinak. Školní rok je rozdělen na termy, co představuje vždy 1/3 školního roku. Prázdniny jsou mezi termy (vychází to zhruba Vánoce a Velikonoce) a jsou předepsané 2 týdny a pak jsou týdenní prázdniny v polovině každého termu. Letní prázdniny jsou předepsané na 6 týdnů. Takže bych řekla, že v konečném součtu mají děti u nás a tady na státních školách stejné množství prázdnin. Na soukromých školách mají děti standardně více prázdnin ...

Takže od ledna měl William následující prázdniny ...

• v lednu se do školy vracel po skoro měsíčních prázdninách někdy okolo 10. ledna
  
• na zimní halfterm měl týdenní prázdniny od 10. února
  
• další prázdniny měl od 29. března a to 3 týdny
  
• minulý týden byli opět týdenní prázdniny (letní halfterm)
  
• letní prázdniny mu začínají o 21 dní dříve než můžou a tak on končí už 7. července a má prázdniny celé 2 měsíce
  

Kamarádka dobře poznamenala, pokud je to soukromá škola, tak si rodiče platí vzdělání, ale daleko víc dní se o dítě musí postarat sami ... v porovnání se státní školou.

Pokud se jedná o úroveň škol, řekla bych, že se to nedá rozdělit tak, že soukromé jsou dobré a statní špatné, ale ani obráceně! Mezi státními se najdou perly a mezi soukromými také ... to znamená, že kvalita školy také není jen o ceně školného.

Jen pro zajímavost, kvalita školy ve městě (jak státní, tak případně i soukromé) je jeden ze 3 základních faktorů, které určuje hodnotu nemovitostí v daném městě. Pokud Vás zajímají ty další, tak je to přímá dostupnost Londýna veřejnou dopravou (především vlakem) a historie toho města nebo vesnice. Z těchto pohledů patří St. Albans, kde žiji, ke skupině nejdražších satelitů Londýna.

Reality show ...

Dnes jen krátce ... protože sice mám napsané poznámky k mnoha tématům, ale tento týden měly děti opět prázdniny a tak jsem se celé dny věnovala Williamovi a na psaní mi čas nezbyl. Doufám ale, že o víkendu si přece jen nějaký čas najdu ...

Nevím zda Vás to bude zajímat, ale ve středu tady začala již několikátá série reality show "Big Brother". Protože začátkem týdne běžel dokument o tom, jaké byly předchozí série, co ty lidi dělají teď a podobně, zjistila jsem, že už tady proběhlo 6 nebo 7 sérií a každá byla úplně jiná ...
Ta, co začala tento týden (všude se o tom mluví, koukala jsem se poprvé dnes asi 10 minut) bude asi zajímavá, protože do domu poslali 11 žen! Takže jedna je modelka, jedna je tlustá, jedna škaredá, jedna je vzdělaná, jedna bez vzdělání, jedna mladá, jedna stará ...
V domě je koupelna stejné velká jako obyvák ... a celý dům a zařízení je v pastelových barvách, takže já bych se z toho zbláznila ... talíře, sklenice a všechno na stůl je provedeno ve sladce růžové :-(

Nevím jak se to bude vyvíjet dál, určitě se to z řečí dovím a možná to bude sledovat i domácí, ale dnes jim tam právě poslali jediného muže ... to bude podle mě docela chudák. Jinak je to 26-ti letý pohledný muž (modelového typu), úspěšný hudební producent. Myslím, že je trochu sebevědomý a sobecký ...

Bude to legrace, jak ho budou ženské chtít urvat ... moderátorka to nazvala: "Jeden muž v obrovském ženském sendviči!"

Tak to je jen jeden takový nepodstatný drb z UK :-)