Noční život Anglie ...

Tak mám za sebou první kontakt s nočním životem Anglie ...

Jeden sobotní večer jsem spolu s 5 angličankami (přibližně stejného věku), které jsou zaměstnané jako nanny vyrazila "out" ... nazvaly jsme to pro nás "nanny party".
První, na co mě upozornily bylo oblečení a obutí. Ještě před několika lety (asi 5 let zpět) se nesmělo chodit do klubů v džínách (v té době ženy do práce nesměly nosit kalhoty!) a doteď se nesmí do klubů chodit ve sportovních botách.

Takže jsem s holkami probrala, co si budou oblékat ony a podle těchto pokynů jsem se oblékla. Do klubu jsme jely taxíkem do nedalekého města (taxikem jsme jely 3 a cesta nás vyšla na 22 liber) ...
Už v 8 hodin večer, když jsme tam přijely, byla ulice plná policajtů a atmosférou, hustotou hospod, klubů a barů mi to připomínalo Stodolní v Ostravě.
Už v těch 8 hodin se do všech klubů stály fronty a vstup řídili vyhazovači ...

Nejdříve jsme do 11 hodin byly v jednou pubu, a protože jsem už v pubu byla, objednávání u baru a bojování o objednání anebo stání mnoha lidí na malém prostoru mně nepřekvapilo. Spíše bylo zajímavé, jak v 8 večer byl ještě sem-tam nějaký stůl a pak je postupně odkládali, jak přicházeli lidé, prostě aby bylo více místa ...

Po 11 hodině jsme se přestěhovaly do klubu, kde jsme si klasicky vystály frontu, zaplatily 5 liber za vstup ... i tam bylo přeplněno, objednávalo se neskutečně dlouho u pultu, stálo se ... někdo i tancoval, nebo se alespoň vlnil do rytmu. Klub byl věnovaný muzice 80-tých let a tak to byla docela sranda ...

Pokud se jedná o pití ... nedá se to všechno popsat, protože tady se v barech míchané nápoje prodávají už v lahvích, pijí pro mě zběsilé kombinace, jako pivo, sodu a nějakou sladkou ostružinovou šťávou ... nebo pivo s citronem a podobně ...
Pokud se jedná o oblečení, tak bych řekla, že obecně to slušelo více mužům, u kterých mám pocit, že mají alespoň trochu cit pro to, co na sebe ... ale angličanky jsou příšerné, protože často nosí to, co je moderní bez ohledu na to, zda jim to sedí nebo ne a jakou mají postavu. Takže to někdy bylo až k pláči.

Z města jsme odjížděly před 2 hodinou, kdy většina klubů zavírá a dlouhá noc skončila někdy kolem 3 hodiny ranní.

A tady je pár fotek:



toto je v pubu ...





toto jsou ty, se kterými se relativně pravidelně vídám - od leva Lisa, Helen, Lorraine




toto je fotka z klubu

Kabriolet ...

Tento článek asi bude pro některé nezajímavý, ale já o víkendu jela poprvé v kabrioletu.

Moji sousedi, kteří jsou zároveň mí přátelé, mají 3 auta ... jedno je partnera, jedno je partnerky a jedno je velký all-road (na zimu).
Paní má kabriolet a tak jsem ji požádala, zda by mně svezla ... jeli jsme všichni sice jen pár mil nakupovat a na kafe, ale byl to zajímavý zážitek.

Nejdříve jsem čuměla, jak rychle se dá složit střecha ... můžete se podívat na video. Celé to netrvalo ani 25 vteřin.

No a pak jsme si to užívali ... protože svítilo sluníčko, hrála nahlas muzika a pár kilometrů jsme jeli nepovolenou rychlostí asi 90 milí za hodinu ... No a tady jsou nějaké fotky.

Kabriolety jsou tady velmi velmi populární a s otevřenou střechou jezdí lidé při každé možné příležitosti, kdy je teplota nad 15 stupňů a svítí sluníčko. Vždy mi to přišlo jako "image", ale docela se mi to líbilo.

Emirates Stadium – neboli nový fotbalový stánek velkoklubu Arsenal

Dnešní článek možná někomu přijde nezajímavý, ale pro mě to byl velký zážitek.

Někdy v únoru jsem se začala zajímat o možnost zakoupení lístků na ligový zápas některého velkého anglického klubu. Dostupností by pro mě byl nejlepší některý z Londýnských klubů, takže jsme hledala možnosti na Chealse nebo na Arsenalu.
Velmi rychle jsem pochopila, že koupit si lístky na fotbal je tady skoro nemožné, protože prostě do konce sezóny (polovina května) je vyprodáno. Lístek stojí někde kolem 40 liber, na stadion se často vejde několik desítek tisíc lidí a oni mají na 4 měsíce dopředu vyprodáno, s tím jsem opravdu nepočítala.

To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla nový stadion Arsenalu navštívit jen prohlídkou bez fotbalu. Na internetu jsem si 3 týdny dopředu koupila vstupenku na konkrétní den a termín a v poslední dubnovou sobotu jsem vyrazila do Londýna.

Stadion Arsenalu se dá najít jednoduše, protože stačí najít zastávku metra (undergroundu) se stejným jménem a pokud vylezete jediným možným východem, uvidíte šípku ukazující směr ke stadionu a vydáte se tím směrem, nemůžete to minout.

Stadion byl otevřený v červenci 2006, stavěli ho necelé 2 roky, kapacita je o něco málo více než 60 tisíc diváků. Celý projekt výstavby nového stadionu stál méně než 400 miliónů liber. V jeho návrhu architekti také mysleli na pěstování trávy, její údržbu a podobné smysly a nesmysly.

• rohy hlediště nejsou stejně vysoké jako rovné strany a tím se zaručuje dobré proudění vzduchu, které podporuje růst trávy
  
• celý trávník se dá zvednou a otočit do svislé polohy, aby bylo možné dělat údržbu zařízení pod trávníkem ... jako je zavlažování, vyhřívání a podobně
  
• v zimních měsících podporují růst trávy také pomocí pokrývání trávníku nějakou speciální fólií
  

Také je tam myšleno na zázemí pro novináře a reportéry, je tam prostor pro televizní studio, mix zónu pro televize i rozhlas, zázemí pro více než 100 novinářů s internetem a telefonní linkou ...

Vstupenky na fotbalový zápas se pohybují v cenové relaci od 40 do 100 liber. Cena sezónní permanentky se pohybuje v cenové relaci 700 liber (také podle místa) a cena boxu na sezónu se pohybuje někde kolem 70 tisíc liber (je tam asi 12 nebo 15 míst). Stadion také nabízí členství v "Diamond club", kde zápisné stoji 25 tisíc liber na osobu a roční poplatek je 25 tisíc liber na osobu.

Součástí prohlídkové trasy je:

• Directors box – který má dvě části: sedadla v hledišti a klubové posezení, kde se před nebo po zápase dá najíst, napít a společensky setkávat. Každé sedadlo v hledišti je nadepsané jménem člena vedení klubu a podle toho tam sedí on sám nebo jeho hosté.
  
• šatna domácího týmu – klasické toalety a obrovské sprchy, regenerační sedací bazén s pořád cirkulující vodou, vlastní hráčské boxy, místnost s mnoha masážními stoly ...
  
• hráčský tunel – klasický nástup hráčů na hřiště
  
• "lavička" domácího klubu a hřiště od postranní čáry
  
• místnost pro tiskové konference a zázemí pro novináře
  
• v ceně je také individuální návštěva Musea Arsenalu
  

víc najdete na fotkách ...

Snad jsem napsala tady, nebo u fotek, všechno nejdůležitější a nejzajímavější ... jinak víc o klubu nebo stadionu můžete najít na oficiálním webu.

Jinak na fotbal se chystám určitě v příští sezóně, která začíná v srpnu. No a protože jsem potkala nějaké lidi, kteří na fotbal chodí pravidelně (mají celosezónní permici) slíbili mi pomoc se zajištěním lístků. Uvidím, zda to bude na Chealse nebo Arsenal a je mi jedno na který z nich to bude, i když tyto dva kluby jsou věční rivalové. Zároveň to asi nebude na Premier League, možná to bude na pohár ... tam se lístky seženou snadněji a jsou o něco málo levnější.

Můj první pravý anglický piknik

Angličané velmi rádi piknikují a využívají k tomu každou možnou příležitost hezkého volného dne. Já jsem využila příležitosti a pozvání a jela jsem na první nedělní anglický piknik mé rodiny.

Celá příprava začala už relativně brzy ráno, kdy bylo potřeba všechno nachystat a sbalit ... takže Liz připravila piknikový servis (příbory, plastové talíře, plastové skleničky) a do přenosného chladícího boxu jsme postupně připravili sendviče se šunkou, uvařili se malinkaté brambory a připravil se základ pro salát. Pak se zabalilo všechno, co se na piknik nakoupilo v supermarketě ... takže těstovinové saláty (jeden s tuňákem a jeden s kuřecím masem), pak další ingredience pro salát, několik dresingů a omáček, koupené upečené malé párečky ... jako desert jsme připravili jahody s cukrem a šlehačkou.

Pokud se Vám to zdá na piknik divné, tady to tak nezvyklé asi není ... podle toho, co jsem viděla. Piknikem se tady totiž nazývá jídlo někde mimo budovu, takže někdo si na piknik vezme koupený sendvič a pití a někdo se vybaví jako my nebo si dokonce přiveze malý přenosný gril. Piknikuje se obecně v jakémkoliv parku nebo na skoro jakémkoliv kusu trávy.

Náš piknik jsme podnikli v jednom parku, kam jsme jeli asi 30 minut autem. Parkoviště bylo placené a už v tu dobu skoro plné (při našem odjezdu se pro vjezd stála fronta). V parku bylo kromě dětského hřiště a stolů na piknik také jezero a farma se zvířaty. Stoly už při našem příjezdu byly plné a tak jsme se rozhodli nejdříve podniknout procházku kolem jezera.

Když jsme se vrátili zpět na parkoviště a vyndali všechny věci na piknik, bylo všude už přeplněno lidmi, našli jsme relativně hezké místo kousek od jezera, ale lidi už piknikovali i na 2–3 metrovém pruhu trávy, která byla mezi řadami zaparkovaných aut.

Vždy jsem si myslela, že piknik je o zeleni, troše klidu a tak ... ale oni si klidně sednou na piknik hned vedle už piknikující skupiny. Takže to pak může při pikniku vypadat jako na přeplněné letní pláži ... hlava na hlavě.

Po jídle jsme se šli projít na farmu, kde bylo hodně mláďat a tak jsem trochu i fotila.

Tady jsou fotky z celého dne.

Království a královská rodina ...

Dnes jen krátce, protože bych Vám ráda přiblížila, nejdůležitější domácí britskou zprávu.

Rozešel se princ William se svojí dlouholetou přítelkyní Kate Middleton. Řeknete si, to je další drb pro bulvár ... u nás ano, ale tady to patří mezi seriozní zprávy na BBC. A dokonce je na předních místech ... včera dokonce News touto zprávou začínaly.

Musím říct, že mi to ze začátku nebylo jasné, proč je to tak důležité a proč se tomu tolik věnují a rozebírají to různí královští korespondenti, ale čím víc jsem o tom slyšela a čím víc jsem si o tom různě četla, začalo mi to jasněji docházet, jaký je rozdíl mezi republikou a královstvím.

Princ William a Kate spolu byli docela dlouho a vztah vypadal trvale, dokonce ji přijala královská rodina a už se tady psalo o svatbě. To byl také důvod, proč jí hodně lidí začalo vnímat jako možnou budoucí královnu. Tento rozchod se nečekal a byl pro všechny překvapením. O důvodech rozchodu se jen spekuluje a oficiální zdůvodnění zatím nebylo vydáno.

Řekla bych, že prince Williama si hodně lidí přeje jako budoucího krále a tedy jeho partnerka je důležitá pro celou zemi. To je ten základní rozdíl mezi hlavou státu u nás a tady v Británii. Vždy jsem rozdíl mezi republikou a královstvím vnímala, ale dokud tady asi člověk nežije, některé věci mu prostě nedojdou.

Sníh v létě ...

Pokud jste někdy dostali mailem obrázky ze sněhové haly v Dubai, kde se lyžuje a říkali jste si, to jsou blázni ... tak jste na tom byli stejně jako já. Říkala jsem si, ti neví co s penězi a tvrdila jsem, že se do takové haly nikdy nedostanu.
Opět se mi potvrdilo, nikdy neříkej nikdy ...

Protože jsou dlouhé velikonoční prázdniny a na některé dni Liz naplánovala pro sebe a Williama program. Tento čtvrtek měli jet do "Snow Dom", a protože všechno bylo trošku jinak, jela jsem nakonec s Williamem já.

Na mapě a na webu jsem nastudovala, kam to máme jet a jak to budeme v tom městě hledat ... a protože cesta byla dlouhá asi 40 mil a skoro celá vedla po dálnici M10 a M1, vyrazili jsme s určitým předstihem. Dálnice jako klasicky byly plné, ale cestu do Milton Keynes jsme v pohodě zvládli.

Původně jsem si myslela, že jedeme lyžovat, nakonec se z toho vyklubalo bobování, kterému oni říkají "sledging", co v překladu představuje sáňkování.

Hala se jmenuje Xscape a tady je odkaz na jejich webovky. V Británii je takových hal víc a tady je odkaz na tu, kde jsme byli my. V hale je kromě 170 m dlouhé sjezdovky, také lezecká stěna, lítání v proudu vzduchu, multikino, bowling, posilovna a také mnoho obchodů specializovaných na sportovní oblečení a vybavení a také nějaké restaurace a kavárny.

Pokud se budu věnovat sjezdovce, tak ta je složena ze 3 částí ... při celkovém pohledu nahoru začnu popisovat z pravé strany:

• vpravo je mírná a krátká sjezdovka, na které je namísto vleku jezdící pás a je určená těm, kteří se učí jezdit na lyžích nebo snowboardu;
  
• uprostřed je vyhrazen pruh pro bobování a někdy je zaplněn různými překážkami na free style; v případě bobování lidi šlapou nahoru pěšky;
  
• vlevo je hlavní sjezdovka, která začíná na vrchu i nad prostřední částí a je obsluhovaná dvěma vleky (u nás se tomu říkalo "poma"), které vedou vedle levé stěny a pak mezi malou sjezdovkou a prostorem na bobování a pak dál nahoru; celá sjezdovka má podle webu délku 170 m, ale bez lyží se mi zdála delší.
  

Pokud bych se chtěla podívat na sníh, tak bych řekla, že je to technický sníh, ale stálou teplotou má docela dobrou strukturu ... podkladem je ovšem ledová deska. Jen šlapání nahoru pěšky může být někdy dost náročné ... přece jen je to sypké a hluboké. Kromě bobování je to dobré posilovací cvičení :-).

Také přidávám odkaz na webové stránky sjezdovek v UK, kde se můžete dočíst víc a také se podívat na nějaké reklamní video ...

Také já jsem mezi bobováním stihla něco nafotit. Nebylo tam moc dobré světlo a tak ty fotky nejsou z nejlepších, ale pro přiblížení to asi stačí.

Ještě několik dalších poznámek a perliček:

• po zaplacení vstupného si můžete všechno zimní oblečení vypůjčit ... pro Williama jsem všechno měla sebou a já jsem to trochu nedomyslela a tak jsem bobovala v normálních kalhotách a protože jsem si umělec nevzala pro sebe náhradní kalhoty, chodila jsem zbytek dne durch mokrá ... ještě že bylo těch 20 stupňů nad nulou :-);
  
• pokud se jedná o obutí, tak pro "bobaře" doporučují a také půjčují gumáky, ty jsme si s Williamem půjčili (pár bot asi za 1 libru);
  
• při vstupu si musí všichni mladší 16 let nasadit pro bobování přilby, které tam jsou k zapůjčení zdarma;
  
• pokud se vyberete lyžovat, zapůjčí vám tam kompletní vybavení, ale netuším za kolik a v jaké kvalitě ... ale je to značková půjčovna "Salomon";
  
• při vstupu na bobování (prosím, je to organizované a začíná se vždy v celou hodinu!) si vezmete takový pekáč a můžete si 45 minut užít v letním dni na sněhu ...;
  
• je to spíše drahá zábava, protože za mně a Williama jsme na těch 45 minut zaplatili 23 liber ...;
  
• a pokud se divíte, že kvůli 45 minutám bobování jsme jeli 40 mil tam a pak 40 mil zpět ... ano, prostě je to tak ...;
  
• ceny lyžování jsou ještě vyšší, ale na přesné ceny se můžete pro zajímavost podívat na web ...;
  

Takže to byl určitě zajímavě prožitý skoro letní den ...

Můj prodloužený víkend ...

Pátek byl takový nezajímavý ... umyla jsem si auto a pak jsem šla do posilovny ... nic převratného.

Sobota byla zajímavější, protože jsme poprvé jeli za Willovými prarodiči, kteří přijeli z Holandska s karavanem. Dovezli Williamovi k blížícím se narozeninám kolo a tak jsme si na sluníčku chvíli poseděli, popovídali, zajezdili jsme si s malým na kole ...

Od soboty večera do pondělí rána jsem byla navštívit svoji kamarádku (spolužačku ze základky), která odjela do UK hned po vysoké škole a od té doby tady žije a má 3 úžasné děti a skvělého manžela. Takže tento čas jsem prožila velmi příjemně a moc jsem si tu pohodu užila ...

V neděli večer jsme si s kámoškou zajely do Eastbourne (to je od nich asi 15 minut autem) a poprvé jsem si dala originální anglické "Fish & Chips". Musím se přiznat, že jsem žila v představě, že to je něco jako rybí prsty s hranolkama, ale ono to je sice s hranolkama, ale je to smažená rybí fileta (my jsme měly filetu z tresky) v takovém speciálním těstíčku ... docela slušná cholesterolová bomba! Pokud se jedná o zvyky, tak ta ryba i s hranolkama se pokapává vinným octem (to jsem nezkoušela, protože jsem neměla chuť si to jídlo zničit). Může se k tomu přidat kečup a nebo tatarka. Musím se přiznat, že asi bych to nechtěla jíst každý týden, ale jinak to bylo výborné ... jen těch hranolek jsem snědla pouze asi polovinu ...

Tady je pár fotek ...

Velikonoční svátky a zvyky ...

První rozdíl oproti Čechám je v tom, že volno v práci je v UK 4-denní ... (pátek a pondělí jsou státní svátky, neboli "bank holiday").

Další velké rozdíly jsou ve zvycích a zkusím se vybrat ty, co mně nejvíce zaujaly:

• na rozdíl od Vánoc, kdy se v UK výzdoba možná až přehání, se výzdoba v období Velikonoc vůbec v obchodech ani doma nedělá. To, že budou Velikonoce bylo poznat pouze v obchodech s pohledy (ale i tady posílání pohledů upadá stejně tak, jak v Čechách) a pak v obchodech, kde se prodávala velikonoční čokoláda;
  
• největší svátek je Velikonoční neděle a tak až na několik malých obchodů musí být všechny obchody zavřené. Na velikonoční pondělí obchody už opět fungují jako v neděli;
  
• neexistují tady žádné tradiční zvyky na pondělí jako to bylo a nebo je v Čechách nebo na Slovensku (šibačka, nebo polévání);
  
• když jsem se dozvěděla o tradici dávání čokoládových vajec v pondělí, myslela jsem si, že se jedná o tradici pro děti. Tady se ale obdarovávají čokoládou úplně všichni. I já jsem dostala jednoho králíka a jedno obrovské čokoládové vejce. Já jsem koupila čokoládu jen Williamovi;
  

Velikonoční čokoláda je kapitola sama pro sebe, protože velikost dárkových balení s čokoládou je nepředstavitelná a chtít koupit jen něco malého je v podstatě problém. A pokud to nevědomky necháte na poslední chvíli jako já, tak něco rozumného koupit není pak jednoduché. Koupila jsem to nejmenší co jsem objevila a to byl asi 30 cm vysoký čokoládový králík, tak si můžete udělat představu, jaká balení se tady prodávají.

Některé rodiny pro děti pořádají takový závod v hledaní čokoládových vajec (ukryjí je po domě, nebo na zahradě), aby to bylo pro děti trochu zajímavější, ale nedělají to všechny rodiny a nedělají to každý rok. Tento rok William dostal odhadem tak přes 2 kg čokolády a bylo to všechno bez hledání.

Velikonoční prázdniny ...

Velikonoční prázdniny na státních školách jsou tento rok od 31. března do 15. dubna, ale na soukromých školách jsou prázdniny delší, takže my jsme začali prázdniny 28. března v poledne a končíme 17. dubna.

Tyto dny trávím mnohem víc času s Williamem a tak jsem také musela vymyslet nějaký program, ale protože tady to okolí ještě tolik neznám, musela jsem si nechat doporučit nějaké atrakce v okolí.

Už jsme absolvovali výlet na dětské hřiště v parku, kam jsme se vydali po dešti, takže Will byl velmi rychle mokrý, ale jinak to byla docela sranda ... tady jsou nějaké fotky ...
Nějaký čas jsme také prožili prohlížením si webových stránek jeho nejoblíbenějšího filmu "Cars" ... už znám jména všech aut lépe než Will.
No a jeden celý den jsme byli i se sousedovic holkou ve Willows Farm Village, kde si to děcka užila, ale takový nápad jako my, mělo tolik lidí, že to bylo až nesnesitelně přeplněné! Byl to totiž první pěkný den po otevření sezóny (otvíralo se právě se začátkem Velikonočních prázdnin). Protože tam je celá rodina členy, můžeme tak s Williamem chodit kolikrát chceme a být tam jak dlouho chceme ... tady je mapa, můžete se podívat jak je to velké. Zároveň jsem se snažila opatrně fotit, a tady je pár fotek ...