Pohyb a sportovní klub ...

Protože se v Anglii skoro nevyskytují sportoviště přístupná pro veřejnost, dohodly jsme se a já využila nabídky sportovního klubu, kde je členem Liz. Stala jsem se tedy členem sportovního klubu Next Generation Clubs v Hatfieldě . Celý areál je vybudovaný v bývalé letištní hale a hangáru. Skládá se ze sportovišť, hotelu a konferenčního centra.

Využila jsem speciální nabídky jako nanny, takže můj měsíční členský poplatek je stejný jako kdybych byla studentkou. Kdybych měla popsat ceny, tak je to hodně složité, protože těch členských je několik úrovní (Liz s Willem má členské do bazénu, posilovny a na kurty; moje členské je do bazénu a posilovny, což znamená že nemůžu na tenis ani sqaush), ale jen pro obrázek ... cena se pohybuje někde kolem 150 liber měsíčně pro dospělého a někde kolem 30 liber pro dítě zapsané s dospělým. Moje členské stojí 44 liber měsíčně. Členské se neplatí ani kartou, ani v hotovosti, člověk musí dát souhlas, aby si klub měsíčně strhával poplatek z bankovního účtu.

Procedura podpisu členství byla docela zajímavá, protože se nám věnoval jeden mladý muž, který mluvil tak rychle, že po asi 30 sekundách jsem zjistila, že nemám šanci rozumět a Liz na mě mrkala, abych to nechala být (bylo jí to úplně jasné) a jen mi ukazovali kde mám co podepsat. Až doma jsem podepsané dokumenty studovala :-)
Za vznik členství se platí poplatky, které normálně tvoří celkem asi 60 až 80 liber na osobu (podle typu členství), díky mému nanny členství mě vstupní poplatek vyšel na 18,50 liber.

Poznámka:
Do klubu je možné si zakoupit i jednorázové vstupné, které se prodává na den a v pracovní týden stojí kolem 80 liber a o víkendu to stojí jen kolem 60 liber. Nejděte si zasportovat :-)

Jinak po zaplacení vstupního poplatku jsem dostala numerický visací zámek, který používají všichni členové v šatnách, a také mi byla vystavena elektronická karta s fotkou pro vstup.
Kromě vlastních sportovišť je součástí klubu také bar, kde je možné si koupit něco k jídlu nebo pití, je tam také několik plazmových televizí a v den, kdy se např. hrály fotbalové poháry na každé televizi běžel jiný zápas ... a tak tam posedávali lidi a sledovali fotbal. (Už jsem tam také viděla tenis a asi tam poběží i jiné sporty ... to uvidím časem).
Šatna je společná pro všechna sportoviště a je vybavena relativně skromně. Až na pár drobností, které jsou docela dobrými vychytávkami – jako fény, ždímačka na plavky, volně přístupné papírové kapesníky na každém kroku, váha ... a také solárium.

Pokud se jedná o služby, které jsem už využila ...
Plavání:
Byla jsem si několikrát zaplavat ve vnitřním 25 metrovém bazénu, ale na velké plavání je tam poměrně teplá voda ... ale hned vedle je vířivka, dětský bazén s hloubkou asi 50 cm a jsou tam také sauny; venkovní bazén není v tuto dobu v provozu, ale je menší, má asi jen 20 metrů.
V bazénu jsou po celou dobu nataženy 3 dráhy, takže se dá vždy docela dobře plavat.
Musím se přiznat, že je úžasné si na 15 minut zaplavat po takovém spinningu nebo posilovně.

Posilovna je další velkou částí centra a jsou v ní některé vyhrazené prostory, např. pro vedenou hodinu běhání na pásu, nebo pro spinning. Když jsem se tam šla poprvé jen podívat, hned mně nabídli trenéra, který se mnou zdarma připraví tréninkový program a zároveň mi všechny vhodné stroje ukáže. Takže takový hodinový trénink jsem si naplánovala a zároveň jsem se zapsala na hodinu spinningu.
Také tam je studio ... prostor kde probíhají vedené hodiny, např. aerobic, joga, pilates nebo salsa a také nějaká rehabilitační cvičení.

Spinning:
Musím přiznat, že kola jsou super, mají všechny možné možnosti nastavení, všechny jsou vybavena počítačem, který ukazuje okamžitou frekvenci otáček, který ukazuje ujetý čas i vzdálenost, ukazuje zátěž ... a může také ukazovat tep.
Takže když jsem si nastavila kolo, tak jak jsem byla zvykla, hodina začala.

Je tam celkem asi 30 kol, ale na hodině nás bylo asi 5. Já si hodiny moc vybírat nemůžu, protože pracovní doba mi končí v 19 hodin a než se dostanu do centra zabere to asi 20 minut. Ráno hodiny končí tak, že bych nestihla začátek pracovní doby a přes den, když mám volno budu teď chodit do školy.

K hodině mám několik výhrad:

• cvičitel přišel v necyklistickém oblečení, co sice ničemu nepřekáží, ale je jasné že to cyklista není;
  
• muzika hrála jen v době, kdy byla nějaká zátěž ... to znamená, že ze 45 minut (tolik trvá hodina) tak 1/3 nebyla muzika, která by udávala rytmus šlapání ... na druhou stranu musím přiznat, že muziku měl dobrou;
  
• nevím jak jiní cvičitelé, ale tento pustil muziku, která udávala základní rychlost otáček a při stejné muzice dával pokyny, kterými se měla měnit rychlost otáčení ... takže člověk nejel na muziku, ale na otáčkoměr z počítače. Na můj vkus to bylo často moc rychlé, protože otáčky nad 110 – 120 nejsou moje oblíbené;
  
• a musím přiznat, že se často zatěžovaly různé svaly ve velmi prapodivných pozicích, jak by jste na kole opravdu nemohly jezdit ... takže např. pokyn – otáčky 140, ze sedla a ruce dopředu na řídítka ... to je poloha, kde to nemáte šanci utočit bez ublížení si na nějakých kloubech; Takže jsem některé pokyny ignorovala, ale byla jsem tam tím za cvoka;
  

Bude to mít jediný důsledek, že buď najdu jiného cvičitele, který mi bude lépe vyhovovat, nebo budu smutně vzpomínat na úžasný spinning s Kájou.

Cvičení v posilovně:
Za osobního trenéra jsem dostala Aarona (mladý, asi 25 letý), který nejdřív se mnou sepsal dlouhý dotazník, aby bylo jasné zda jsem prodělala nějaké nemoci a zda jsem způsobilá cvičení :-)

Pak mi postupně ukázal různé stroje (samozřejmě některé jsem znala dobře z dřívějška, jiné jsem znala jen z filmů a reklam). Můj tréninkový plán na jednu hodinovou návštěvu týdně je tvořen:

• z několika minut na chodícím pásu ... všechno je to řízeno počítačem, takže si musím pamatovat, jak to mám nastavit :-) nebo si to přečtu v plánu;
  
• na zátěžovém kole, kde mi určil program, který mám používat;
  
• na „běžkách“ mi to zatím trochu dělalo problémy ... ale snad se to naučím, i nastavovat jsem si to už zkusil;
  

Jinak u všech těchto strojů Vám poslouží sluchátka a u sportování můžete sledovat televizi, nebo poslouchat rádio, pokud si nepřinesete sami svůj přehrávač. Takže byť sluchátka nejsou moje oblíbené, asi je budu muset také začít používat ...

• pak následuje několik strojů, které jsem znala, na posilování rukou, břicha a zad ... tam to zůstalo jako dřív ... bez počítačů, televize a sluchátek :-)
  
• no a nakonec opět vychození a strečink ...
  

Tento program je na 8 týdnů a pak mám opět nárok na nový program zdarma. Tak asi namísto spinningu nejdřív využiji této nabídky, chodit do posilovny a zorientovat se v cvičitelích a zaběhnout nový rytmus ... se školou a posilovnou.

Dnes jen krátce ... trochu uklidnění!

Náročný týden končí a já doufám, že uklidnění, které nastalo bude mít dlouhodobé trvání. Dohodli jsme se na novém začátku, kde jsme ovšem všichni o něco moudřejší. Myslím, že je důležité v životě problémy řešit, využít z nich všechno co se dá a jít poučený dál.
Dnes mám pocit, že se nám ten nový začátek všem daří ...

A už jen pár poznámek:
1. jídlo
Zatím jsem neměla moc příležitostí vařit česká jídla, ale postupně se snažím do jídelníčku prosazovat. Jídlo, se kterým jsem u Williama hvězdou je zeleninová polévka a je úplně jedno, zda byla s kapáním, nebo s masem ...
Minulý víkend jsem se prosadila a ve svém volnu pro všechny uvařila večeři. Takže vepřové na houbách s rýží mělo nakonec velký úspěch a nezůstalo vůbec nic :-)
Chystám se vyzkoušet zapečené brambory a jsem zvědavá, jaký to bude mít ohlas.

2. práce jako hra nebo hra jako práce
Dlouho jsem hledala, čím bych já mohla přispět do her s Williamem, no a možná jsem to objevila.
Je pravda, že kreslený film „Cars“ jsme viděli za ten poslední měsíc asi 20 krát. Má už ve sbírce většinu těch aut (už jich znám hodně i jménem) neustále jezdíme závody podle toho filmu. Mně ale napadlo (možná jsem část vedení mohla nechat doma) Williamovi ukázat nějaká videa z Velké ceny Brna (Mistrovství světa motocyklů ... pro ty, co se o tuto oblast nezajímají) a to zabralo. Začali jsme si pak prohlížet knížku o závodních autech a protože se o takové věci také trochu zajímám ... bylo to pak pro mě jednoduché, jen mi někdy chyběla slovní zásoba :-)
Takže povídání si o závodech aut nebo motocyklů, hraní si na závody (musím prohrát, to je jasné) a všechno okolo je docela dobrý objekt zábavy a her.
Možná se ještě rýsuje jedna oblast a ta také souvisí s technikou ... je to vzduch a vesmír ... letadla, rakety, vrtulníky a raketoplány. Takže ukazovat si, jak startují a přistávají, nebo „létat“ kolem dokola obyváku je také to, co dokáže dělat hodiny.

3. jazyk jako nutnost
Musím tady napsat, že dorozumět se je jedna věc a rozumět je věc jiná. Pokud bych měla zhodnotit, co mi dělalo a dělá největší problémy, je rozumět, protože slovní zásoba není taková, jak bych potřebovala. Jednodušší je mluvit, protože prostě použijete jen slovíčka, která znáte :-) Toto bych si nikdy předtím nemyslela!
Pokud někdy někdo bude tvrdit, že nebude potřebovat v angličtině třeba „rukavice“ nebo části lidského organizmu, tak je na velkém omylu. Rukavice jsem potřebovala hned první den!
Takže úkolem číslo jedna je učit se slovíčka, ale hlavně si je pamatovat, to je zatím největší problém i když se moje slovní zásoba rozšiřuje, je to pomalejší než jsem doufala. Také už umím hodně nových věcí rozumět ... takže vím, co mám udělat nebo neudělat, ale tu větu bych nikdy nezopakovala , to možná někteří znají :-)
Úkolem číslo dva je výslovnost, protože pokud to řeknete jen malinko jinak, může to mít úplně jiný význam ... nebo Vám oni prostě nerozumí.
Také proto začínám chodit příští týden do školy, abych potkávala více lidí, abych mluvila a mluvila ...

4. sport a sportovní klub
připravuji dlouhý článek o tom, jaké mám zážitky z prvního týdne členství ve sportovním klubu ... můžete se těšit.

Každá pohádka jednou musí skončit ...

Tak první 4 týdny byly více než úžasné a bylo jen otázkou času, kdy se něco semele.

Nerada bych to nějak rozebírala, ale i sebedokonalejší člověk dělá chyby (a já mám do dokonalosti daleko) a celé se to ještě zkomplikovalo tím, že jsme si neporozuměly. Takže z chyby se stal, i díky jiným kulturním zvykům, velký problém. Důsledkem byla hodně složitá situace.

Já si myslím, že člověk nemá při první překážce utíkat z boje, protože pak žádnou válku nemá šanci vyhrát, ale byly momenty, kdy to obě strany asi neviděly stejně.

Nakonec jsme se dohodly, sice to vedlo ráno k tiché domácnosti, ale snad se situace uklidní, i když se trochu změnila pravidla mého pobytu.
Já si budu muset dávat daleko větší pozor na to, co dělám a co říkám. Takže mi držte pěsti, aby taková dramata už nenastala.

A ještě jeden viditelný důsledek tento zlom měl ... a jak jinak, samozřejmě v můj neprospěch ... a to, že si o auto pro soukromé účely musím žádat a všechny soukromé míle si budu platit :-)

I tím skončila pohádka a nastává tvrdá realita. Jen doufám, že tu realitu budu i nadále zvládat a budou ji zvládat i všichni ostatní.

Stejně si myslím, že soužití několika různých lidí, kteří se moc neznají je vždy komplikované a někdy mi vysvětlují i úplné blbosti a z toho mi neřeknou podstatnou věc, kterou berou za samozřejmost, ale já to netuším. I z toho sem-tam vznikají nedorozumění a doufejme, že jich nebude přibývat.

Takže pokud to doteď podle mých článků vypadalo jako dovolená bez problémů, tak to takové úplně už asi nebude.

Od každého trošku ....

Po delší odmlce napíšu dnes jen pár svých poznámek k různým oblastem mého života tady:

• první poznámkou se vrátím k ježdění autem v UK a to proto, že mám za sebou prvních několik desítek mil jízdy po dálnici. A tak proto jsem pochopila rozdíl mezi dálnicí a silnicí pro motorová vozidla. Silnice pro motorová vozidla má pouze 2 pruhy každým směrem a jsou na ní kruhové objezdy pro výjezdy a nájezdy ... Dálnice má 3 pruhy každým směrem a jsou tam klasické nájezdy jako u nás. Pokud se jedná o dálnici M25, která je vlastně okružní dálnicí kolem Londýna, tak je po celé délce osvětlená, co mně docela překvapilo ...
  Jinak i nájezdy na dálnici už mi nepřipadají tak protisměrné, ale pořád mi připadá, že lidi na autobus čekají na druhé straně ... zajímavý jev :-)
  
  
• pokud se jedná o jednu z mých povinností, vozit do školy a ze školy Williama, tak první samostatná jízda byla trochu s brekem a celých 30 minut cesty do školy v autě Will nepromluvil, ale teď už je to lepší, tak snad ze chvíli budeme spolu i v pohodě po cestě ze školy a do školy komunikovat :-)
  Dokonce už mi Will při loučení před školou řekl "bye", co byl jeden z velkých úspěchů ... člověk se diví jak jsou najednou důležité věci, kterým by předtím vůbec nekladl význam.
  
  
• když Liz byla poprvé večer pryč a měla jsem malého uložit do postele, tak byl vzhůru do doby, než ho v obyváku nepřemohla únava, ale snaha o uložení do postele znamenala brečící scénu jako z filmu ... další pokus už byl lepší, sice pořád jsme se nepřesunuli do postele, ale už v pohodě usnul v domluvenou dobu ... sice opět v obyváku, kde jsem koukala na televizi, ale už to bylo bez breku. Doufám, že se časem dostaví další úspěch a zvládneme už uložení do postele přímo, ale to všechno věřím přijde časem ...
  Je mi jasné, že to je pro Willa hodně velká změna, protože předtím Liz nikam nechodila a Will jí měl celou pro sebe a najednou tady "straší" nějaká další osoba a mamka není jen s ním ... Do konce března si musíme na takové věci zvyknout, protože Liz odjede na celý víkend ... je pozvaná na svatbu, tak snad to zvládneme.
  
  
• další poznámka se týká ježdění vlakem ... tady to funguje tak, že si koupíte jízdenku, kterou při vstupu na nádraží vložíte do turniketu, ten se otevře a vy jdete na nástupiště odkud Vám jede vlak. Jízdenku vám pak už ve vlaku nikdo nekontroluje, ale potřebujete jí v momentě, kdy vystoupíte a chcete opustit nádraží cílové stanice, protože východ je opět přes turniket, do kterého vložíte jízdenku. Pokud platnost té jízdenky skončila (třeba pro jednu jízdu, nebo pokud máte zpáteční a vracíte se) tak Vám turniket otevře, ale jízdenku Vám nevrátí :-)
  Pokud jízdenku v průběhu cesty ztratíte, tak jsou tam na každé stanici 1 až 2 zaměstnanci drah, kteří Vás za pokutu 20 liber pustí mimo turniket. Trochu drahý špás a tak doporučuji neztrácet jízdenku ...
  Poznámka: Tento týden jsem navštívila spoji spolužačku ze základky, kterou jsem mnoho let neviděla a která tady bydlí se svojí skvělou rodinou. Po cestě zpět (ve středu na Valentýna) se mi povedlo jízdenku ztratit a musím říct, že až kámoška po telefonu přemluvila toho mužského u vchodu, že jsem zmatená cizinka, která tady je jen 3 týdny a on se smiloval a pustil mně bez pokuty. Ale ten pocit byl fakt příšerný!
  
  
• pokud se nic nezmění, tak od příštího týdne bych měla začít chodit 3x týdně do jazykové školy, kde se potkám s novými lidmi a podle toho, co teď o škole vím, tak se tam potkám většinou s asiaty, tak jsem na to zvědavá. Určitě to bude jedno z témat nějakého příštího příspěvku. Byla jsem se ve škole podívat, je to takový trochu rodinný podnik, je to tam hodně volné, nejsou tam kurzy, kde by se potkávali stejný lidi, ale člověk si vybere které dny a kolikrát týdně bude do kurzu chodit a podle toho tam pak lidi potkává. Tím je i řízen styl výuky, hodiny na sebe nenavazují, každá hodina je originál ... tak jsem zvědava, jak se mi to bude zamlouvat.
  Pokud se mi tam bude líbit, bude to fajn, pokud bych měla pocit úplného chaosu, tak od začátku dubna začíná trimestr na college (ten kurz je registrovaný u British Council), ale tam to není flexibilní, co se týká času a počtu hodin týdně. Co může být v dubnu problém, protože děti mají ve škole celý měsíc prázdniny a já budu mít celý den Willa na starosti. Pokud budu mít víc školy, tak bude muset Liz hledat víc pomoc u kamarádů a já budu mít míň přesčasů. Tak uvidíme, jak to celé dopadne.
  
  
• počasí je další kapitolou, o které se ve spojitosti s Anglii často mluví. Musím se přiznat, že je tady počasí proměnlivé ... ráno může být krásně a odpoledne bude lít a nebo obráceně, ale zjistila jsem, že pokud prší, tak pořádně. Zatím nepropršelo moc dní, ale když pršelo tak to stálo za to :-) Jinak bych řekla, že teploty se přes den vždy drží kolem příjemných 10 stupňů nad nulou a ráno byla na autech námraza jen několikrát.
  

Dnes je to přesně měsíc co jsem sem přijela a protože ty největší změny a šoky mám asi za sebou, nebudu asi psát příspěvky tak často a pravidelně jako doposud. Napíšu vždy, když bude o čem psát, když uvidím něco zajímavého nebo nového a nebo nasbírám opět nějaké poznámky.Určitě se chystám napsat ještě někdy příště o administrativě kolem zaměstnání a také o škole, nebo až začnu chodit sportovat ...

Televizní programy ...

Dnes bych chtěla napsat jen pár poznámek k tom, co tady nabízí Sky (satelitní televize) s velkým množstvím programů.

Pro jistotu zopakuji, těch programů je někde kolem 600 a tady jsou moje postřehy:

• některé programy jsou hodně specializované, je tady například program, který se věnuje jen svatbám, nebo který se věnuje všemu kolem těhotenství a miminek ... a nebo je určený učitelům;
  
• samozřejmě je tady velké množství programů pro děti a hudebních programů (jen MTV má asi 6 různých verzí);
  
• samostatnou kapitolou jsou programy v kategorii "Movies" – ty jsou všechny placené, takže k těm přístup nemám;
  
• stejné to je s kategorií programů "Sport", kde je většina placená a výjimku tvoří asi 4 nebo 5 programů, mezi nimi i British Eurosport a British Eurosport 2, takže se přece jen ke sportu dostanu ... i když program není úplně shodný s klasickým Eurosportem, a některé soutěže vidím až ze záznamu, protože tady běží "důležitější" přenosy ...
  Na klasických programech dávají pravidelně football, rugby a cricket ... už znám jméno největší Anglické hvězdy v rugby – Jonny Wilkinson (není mu ani 30 a už vyšla jeho biografie ... jinak musím říct, že je to hezký chlap);
  
• samostatnou kapitolu na různých kanálech tvoří seriály ... těch tady běží opravdu mnoho – některé známé i u nás: Ztraceni (běží už nevím která série), Kriminálky Las Vegas a Miami (teď startuje New York), JAG, Vyšetřovací služba, Drzá Jordan ... a já nevím co ještě ... ale mají tady hodně britských seriálů na styl naších Rodinných pout a podobně. Jen co jsem zjistila, tak se Liz snaží sledovat asi dva britské jinak televizi moc nesleduje.
  Tady jedna zajímavá poznámka ... už jsem pochopila, proč většina seriálů dodržuje délku dílu s reklamami jednu hodinu ... klasické seriálové programy mají často verzi +1 a někdy dokonce +2 (např. Challenge a Challenge+1 jsou dva takové programy). Abych to vysvětlila ... pokud na nějakém kanále běží seriál od 17 hodin, na jeho verzi +1 ten samý program (i díl) dávají s hodinovým zpožděním a na programu +2 s dvouhodinovým zpožděním. Takže je velká pravděpodobnost, že jedno z těch vysílání stihnete, anebo když Vám uteče začátek, máte možnost to dokoukat. Netuším, kolik takových programů mají, protože často nejdou v řazení za sebou, takže jsem se je ani nesnažila počítat.
  
• další kategorií programů jsou soutěže ... vědomostní, o ceny nebo o peníze ... je jich tady mnoho druhů, některé jsem znala z naší nebo německé televize, ale u některých jsou mi zatím pravidla utajena ... ale zatím jsem se ani moc nesnažila do toho proniknout.
  Do zvláštní kategorie "soutěží" patří dvě, kde se jedná o získání peněz a zkusím se je nějak jednoduše popsat:
  a) lidi z davu předstoupí před 5 známých a významných lidí (pro mne ne, ale tady jo), požádají je o finanční částku a vysvětlí jim proč ty peníze potřebují ... viděla jsem třeba žádost o peníze pro skautský oddíl, nebo patra lidí žádala peníze na zvelebení vesnice, nebo chlap žádal o peníze na vysněnou dovolenou jeho ženy ... je to docela sranda ... oni mají na díl určitou sumu, kterou můžou rozdat ... je zajímavé jakou drzost mají někteří lidé ... (ty osobnosti hlasují, pokud ten člověk získá víc jak 3 hlasy, peníze dostane);
  b) druhá je trochu jiná, protože lidi žádají o peníze na rozjetí businessu a předstoupí před 5 multimilionářů, kteří se rozhodují, zda do představeného obchodu s tím člověkem půjdou nebo ne a jaký za své peníze budou mít podíl v jeho podniku ... někdy ti žádající lidi nemají připravena všechna čísla, kolik chtějí investovat do čeho a tak je zamítnou, někdy jim peníze nabídnou, ale chtějí vyšší podíl, nebo jim nabídnou míň peněz ... je to docela zajímavé;
  
• mezi hodně sledové show patří "American Idol" (u nás známé jako "Superstar") a nebo "Dancing on Ice" (co je vlastně pokračování "Star Dance", ale celebrity se učí tancovat na ledě) a rodiči toho programu jsou mistři světa a olympijský vítězové Torvill & Dean. Ještě jsem jednou zachytila program podobný jako Superstar, jen s rozdílem, že lidi nezpívají, ale tančí ...
  
• asi poslední skupinu, kterou jsem ještě nezmínila jsou dokumentární filmy, kterých tady běží hodně a některé série jsou známé i u nás. Pro dokumenty jsou určeny některé specializované programy, především o přírodě, ale to je stejné i na našich kabelovkách, ale hodně dokumentů běží i na programech společnosti BBC nebo Sky;
  

Pokud jsem na nějakou skupinu zapomněla, omlouvám se ... třeba příště.

Výlet do městského parku …

Poslední neděli jsem podnikla výlet do městského parku. Protože je to asi 3/4 hodiny pěší chůze, ptala jsem se na nejkratší cestu. Liz mi vysvětlila cestu autem a kde je nejlepší parkoviště. Takže jsem se přizpůsobila a do parku jsem vyrazila autem.

Na mapě je to velká zelená plocha s jezerem blízko centra města, zároveň jsem věděla, že jsou v parku nějaké románské pozůstatky hradeb a na druhém konci parku jsou vykopávky románského divadla. Takže jsem měla v plánu se na pár hodin projít a zjistit, jaký ten park je.

Po zaparkování jsem si všimla, že parkoviště je určeno jak pro park, tak také pro městské sportovní centrum s bazénem a posilovnou. Zašla jsem se podívat jak to tam vypadá a také zjistit ceny. Vypadalo to tam docela dobře, a ceny byly rozděleny do několika kategorií, ale hlavní dělení cen bylo pro obyvatele a neobyvatele ... takže mně by vstup na bazén stál 3,15 libry. Plavecký bazén a posilovna jsou součástí městského sportovního klubu, ke kterému patří i golfové hřiště, které s parkem hned sousedí ... asi 10 fotbalových ploch, které jsou přímo v parku ... pak také atletická dráha a basketbalové hřiště ... (vše je možné si i pronajmout).

Park představuje především zelenou travnatou plochu, těch stromů tam opravdu moc není ... i když ta plocha není vůbec rovná, je na té trávě vymezeno asi 10 fotbalových hřišť, kde se v den mé návštěvy konal nějaký fotbalový turnaj. Bylo veselé sledovat hráče běhající do kopce a z kopce, kutálející se míč pomocí gravitace ... ale bylo to pro oba týmy stejné. (viz foto galerie 4)

Také jsem se prošla kolem toho jezera, ale protože v noci trochu mrzlo byla na něm ledová vrstvička. Jinak jsem zjistila, že jezero obývají labutě a jiné ptactvo a mezi důležité dětské zábavy patří krmení místním chlebem. Kromě ptactva jsem na vodě objevila i nějaké lodě na dálkové ovládání a jejich nadšené majitele na břehu nedaleko. (viz foto galerie 4)

Po asi hodině mé procházky se relativně rychle změnilo počasí a z modré oblohy a sluníčka najednou byla mlha, která se dala krájet. Ale svůj plánovaný program jsem dodržela ... a zaplatila jsem si vstup do pozůstatků po románském divadle. V pokladně jsem potkala staršího pána, který se se mnou dal do řeči. Vyprávěl mi, že v roce 1996 byl v Praze, že se mu tam líbilo. Pak mi ale vyprávěl o tom divadle a obecně o románských památkách v St. Albans, protože v té době tady bylo po Londýně a Colchestru třetí nejvýznamnější osídlení. (viz foto galerie 4)

Počasí mně z parku vyhnalo dříve, než jsme původně plánovala, protože vlezlá zima z dost husté mlhy připomínala pravé anglické počasí. Jinak místním to asi ani moc nevadilo, protože park byl celou dobu plný lidí a dětí, které pobíhaly, hrály si a byly od bláta až za ušima.

S tímto dnem souvisí ještě dvě poznámky:

• na to, že auta nemusí svítit jsem si už zvykla, ale že nesvítí ani v takové mlze mně překvapilo;
  
• děti tady většinou, když jdou do parku, mají obuté gumáky; dnes jsem pochopila proč, protože tady je mimo vyasfaltované cesty bláto prostě všude;
  

Sněhová kalamita

Teď jednu velmi aktuální ... od včera rána hlásili, že bude dnes v noci sněžit a ráno bude asi 5 cm sněhu.

Liz mi včera říkala, že pokud sníh napadne, život se zastaví, děti nejdou do školy apod. ... vůbec jsem to nechápala a šíleně jsem se smála. Žádala mně, abych vyřídila všechno co potřebuji a nenechávala to na čtvrtek (tedy dnes).

Dnes ráno jsem pochopila ... v televizi to nazvali "Winterchaos", autem se opravdu nikdo nikam nevydal (oni tady nevedou zimní gumy, takže se není ani co divit) ... většina škol je zavřená, od rána hlásí zavřená všechna letiště v Londýně a okolí (a nejen tady) ...

Lidi to ale berou docela v pohodě, žádné stresy ... takže jsme dopoledne s dětmi blbli venku, stavěli sněhuláka ... a tady je pár fotek. (viz. foto galerie 3).

Jsem zvědavá jak to dopadne, od rána pořád sněží, už je ale těsně nad nulou. O víkendu odjíždí rodina na dovolenou, snad to už bude všechno v pohodě a odletí.

Také práce, nejen zábava …

Ze všeho, co jsem doteď napsala to vypadá, že jsem tady na dlouhé dovolené a nepřijela jsem pracovat. Pokusím se tento dojem následujícím příspěvkem trochu upravit.

Opět musím ale potvrdit, že jsem měla hodně štěstí, protože můj pobyt je pracovně jedním slovem „pohoda“.

První dny jsem si tady připadala opravdu jako na dovolené, protože tolik volného času jsem nikdy neměla a tak jsem si ho užívala nic neděláním, chatováním, psaním webu nebo koukáním na bednu i když jsem jí zrovna moc nerozuměla. Ti, co mně znají, ale také ví, že mi to dlouho nevydrží, takové nic nedělání. Ale vrátím se k práci.

Můj pracovní den začíná v 6:30 budíčkem, pak vyprázdním myčku (je to jako ranní rituál), připravím si snídani a mám pro sebe asi hodinu, než přijde na snídani William. Připravím mu snídani a v 8 hodin začíná oficiálně moje pracovní doba. Třikrát v týdnu vozím Williama do školy a zbylé dny mám jiné aktivity od 8 hodin v domě. Když jedu do školy, vracím se domů kolem 9:10. Doma pracuji každý den do 10 hodin.
Pak mám do 15 hodin volno, kdy vyrážím pro Williama do školy a když pro něj jede Liz, tak mám práci doma. Mým hlavním odpoledním programem je William … převléct, okoupat, hrát si s ním, koukat s ním na televizi nebo nějaké DVD (teď je hitem film i hračky z filmu „Cars“ … už jsem ho viděla snad 10-krát!). Pak uvařit večeři (3x týdně, ale podle jejich požadavků, zatím jsem uspěla jen se zeleninovou polévkou) a končím v 19 hodin.

Pokud se jedná o aktivity doma, tak každý den po večeři musím uklidit kuchyň … zároveň musím připustit, že naleštit sklokeramickou desku na sporáku a tmavou mramorovou pracovní desku jsem se musela naučit :-)
Pak se starám o luxování (v pondělí pořádně – to mi trvá celý barák víc jak 1,5 hodiny a v pátek jen rychlovka), úklid koupelen (je jich tady dost … 3 velké a 2 malé), pak utírání prachu, leštění klik, vypínačů a zásuvek (vše to je v nerezu – leštění mi v celém baráku trvá skoro hodinu) a vytírání … Pak se starám o praní prádla a jeho žehlení, či případné sušení v sušičce. A jinak takový ten klasický úklid …

Takto vyjmenované, to zní možná děsivě, ale vše se vlastně dělá jednou týdně a pokud si to rozdělím do jednotlivých dní, tak sice někdy dopoledne neskončím v 10, ale až před 11 … zato odpoledne, kdy malý kouká na DVD a já tam jen tak sedím … nemůžu říct, že bych se sedřela.

S Liz jsme sestavili rámcový pracovní plán na týden (tzn. které dny mám na starosti ježdění do školy a co který den mám uklidit), ale vždy večer nebo ráno se průběžně domlouváme na změnách.

Když to tedy shrnu … o barák se stihnu postarat ke spokojenosti Liz a podle informací od sousedů je Liz na úklid náročná. Zároveň se snažím zlepšovat vztah s Williamem a zvládat všechno kolem a především s ním komunikovat. Někdy to není vůbec jednoduché, ale jsme na dobré cestě.

Když to mám srovnat, tak předchozí zaměstnání, kde jsem pracovala i 11 hodin denně a nestihla jsem nic, tak teď dodržuji pitný i jídelní režim, pracuji jen 6 hodin denně a k tomu mám jeden večer týdně hlídání, kdy jde Liz někam ven. Mám volný čas pro sebe a musím se ho naučit využívat.

Protože jsem si první týdny zvykala, některé práce mi trvaly déle, ale teď se snad dostávám do normálu :-) Takže jsem začala hledat program na volných 5 hodin denně. Od dubna bych chtěla začít chodit do jazykové školy, ta je 3x týdně od 10 do 13.30 … trochu bych přeorganizovala program, ale jinak pohoda.
Od příštího měsíce mám domluveno, že jednou týdně bych pomohla s úklidem u skvělých sousedů a tím si přivydělám na členství ve sportovním klubu abych mohla přes den, večer a nebo o víkendech chodit plavat, na cvičení nebo něco jako spinning.
Jinak musím říct, že období oběda je také super na nakupování … nebo když potřebuji něco zařídit.

O víkendech se i nadále budu snažit poznávat město nebo okolí a pak se případně někam vydat dál na výlet. Určitě plánuji Londýn, protože vlak mi tam jede asi 25 minut a v pracovní dny jezdí každých 10 minut. Případně z Londýna někam vyrazit na další výlet :-)

Pokud se jedná o užívání auta, tak ho bez problému můžu užívat v domluveném regionu bez omezení, což znamená, že jsem celý den mobilní jak potřebuji. Na delší výlety si budu hradit benzín, přičemž litr benzínu tady stojí asi 0,85 libry.

S tím, že jsem tady jako cizinec zaměstnaná souvisí také množství papírování. Ještě nemám všechno dotaženo, ale snad do konce února to bude v pohodě. Pak už mě čeká jen řešení britského řidičáku :-) ... o papírování někdy přístě.

Britská kuchyně a zvyky …

Před odjezdem na jazykový kurz v roce 2005 mě hodně lidí varovalo, jak je britská kuchyně příšerná, jak se oni sami nikdy nenajedli. Už tehdy jsem to nechápala, protože mi tady tehdy moc a moc chutnalo. Ale říkala jsem si, mohlo to být rodinou, jejími zvyky a čekala jsem, co mě bude čekat teď. A tady je pár poznámek týkajících se jídla a kuchyně:

1. styl nákupů bych řekla, že se od našich moc neliší … velké supermarkety, ale řekla bych že je hodně velké rozpětí v cenách a tím i v kvalitě. Mezi nejdražší a kvalitou nejuznávanější potraviny patří značka MARKS & SPENSER. Obchod kam chodíme nejvíce nakupovat potraviny my se jmenuje Sainsbury’s a patří do střední třídy.
   Podstatně se ovšem liší obsah nákupního košíku … protože většinu nákupu tvoří polotovary. Ryby nebo maso už připravené (někdy i s přílohou), které jen dáte do trouby a upečete. Polévky v plechovce a omáčky všeho druhu, které použijete na přípravu masa nebo těstovin. A hodně zeleniny, některé rodiny ji kupují čerstvou (to jsme my) a některé rodiny ji kupují předpřipravenou jen pro „dovaření“ v mikrovlnce.
   
2. z toho také plyne jejich umění vařit … řekla bych, že tady toho moc člověk umět v kuchyni nemusí! Vše je připraveno, ochuceno … bez jakýchkoliv problémů může být kdokoliv kuchařem.
   Já jsem uvařila zeleninovou polévku (pro nás takovou trochu mdlou, oni tady nemají koření na polévky) a vůně všechny nadchla a William ji k večeři sní plné dva talíře i s dvěma chleby. Je z ní úplně nadšený!
   Poměrně jednoduše se tady také peče … buď už koupíte hotový koláč a jen ho dáte dopéct třeba na 20 minut do trouby, nebo koupíte hotové těsto (jako na bábovku), nalijete ho do formy a upečete … žádné nádobí, žádná práce … asi jednou zkusím upéct českou bábovku :-)
   Dokonce jsem v obchodě viděla prodávat vývar (hovězí, a já nevím jaký ještě …) ještě jsem ale nezjistila, na co ho používají. Klasické vývarové polévky oni neznají.
   
3. kapitolou samou pro sebe je zvyk mojí paní domácí, která zajímavě vaří rýži a těstoviny … a zároveň bych zdůraznila, že to asi není obecný zvyk v Anglii. Liz to dělá tak, že uvaří rýži nebo těstoviny, slije vodu a promyje to studenou vodou. Když to je v plechovém sítu umyté prolije to právě uvařenou vodu.
   Když jsem se ptala na důvod, vysvětlila mi, že vařením se uvolňuje hodně nečistot do vody (však všichni známe vodu po vaření rýže) a tak to nejdříve pročistí a pak to vařící vodou zase ohřeje, aby to nebylo studené.
   Přijde mi, že v životě sníme i jiné věci a toto jako přehnaný zvyk, ale budu to prostě respektovat … k tomu jedna poznámka, zatím jsem neviděla prodávat rýži v sáčcích.
   
4. už jsem psala, že moje rodina jí hodně zeleniny a to mě vyhovuje, daleko víc jí ale zeleninu vařenou než syrovou. Vařená zelenina se používá jako příloha k jídlu. Pokud se jedná o druhy, tak je to hodně pestré: mrkev, hrášek, kapusta, pórek, brokolice, fazole …
   
5. o plýtvání jídlem už jsem psala, ale nedá mi to, nezmínit se o tom ještě jednou …
   - pokud má koupené jídlo jeden den prošlé datum „Use by“, jde to rovnou do koše … výjimkou je chleba a ovoce se zeleninou. Ale brambory už letěli do koše také, podle mě jim nic nebylo, ale Liz se nezdáli. Minule jsem jedla jogurty (to ona nejí, tak to ani nekontrolovala) dva dny prošlé a nic mi není a byly výborné …
   - také nechápu, že všechno co se nesní k večeři (prostě se jen neodhadlo množství třeba uvařené zeleniny nebo rýže), tak jde rovnou do koše …
   - no a včera mně Liz šokovala, když krájela kapustu (vařila jí k večeři), tak to co nedokrájela (tak 1/3 hlávky) šla také rovnou do koše …
   Asi takto nemůže plýtvat jídlem každý, ale v této rodině to tak nevnímají. Mně to někdy trhá srdce … ale proti gustu …
   
6. další zážitek je spojený s pečeným kuřetem. Tady se kuře neporcuje na talíř i s kostmi, které by člověk sám na talíři obral. Znala jsem to vždy jen s krocanem v amerických filmech, ale tady se drůbež krájí na pekáči na plátky pečeného masa a na skeletu zůstane neskutečné množství zbytků. Když jsme dojedli, požádala jsem, aby to nevyhodila, že to oberu … mám pocit, že to nikdy předtím neviděla, ale obrala jsem (a to jsem to s pečlivostí nepřeháněla) tak ještě dvě porce masa, které jsem použila do zeleninové polévky. Už vím, proč potřebují vždy tak velkou krůtu, krocana nebo kuře, aby se rodina najedla.
   
7. dnes Liz ráno poprvé připravila typickou anglickou snídani, takzvaný „cook breakfast“ … jsou to toasty, grilovaná slanina (není to v česku známá anglická slanina, je skoro netučná), grilovaná britská klobáska, fazole v tomatu a smažená vajíčka (trochu jiné než naše – rozšlehané vajíčko s mlékem a trochou másla, udělané na sucho). Bylo to moc dobré, ale po takovéto snídaně se většinou neobědvá a taková snídaně je zvykem jen o víkendech.
   
8. poslední moji dnešní poznámkou je rozdíl ve zvycích oběd x večeře … řekla bych, že obecným zvykem je moc neobědvat, člověk je pak těžší a unavenější, takže z 90% je hlavním jídlem večeře. Večeří se obvykle kolem18 hodiny. Jiné to je ve školách, kde mají děti i oběd.

Tak to je asi z mých zážitků to nejpodstatnější, pokud přijdou nějaké další, určitě se k tématu jídla vrátím.

Auto v UK … 3. část

Tak mám za sebou první týden ježdění v autě a pokusím se sepsat další postřehy ze silničního provozu.

• na pondělní lekci autoškoly jsme jezdili opravdu velké a složité kruhové objezdy a hlavně mi přijde, že celá hodina na to byla zaměřena. Pokud mám popsat několik těch zajímavých, tak asi největší jsem jela objezd, který měl 7 výjezdů … ale asi nejdivočejší byl ten, který měl průměr asi 100 metrů, měl sice jen 5 výjezdů, ale každý výjezd byl malý kruhový objezd :-) Takže když jsem jela doprava na 3 výjezd, znamenalo to – nájezd jet doleva po kruhovém objezdu, pak další dva kruhové objezdy jet doprava a vše ve velkém kruhovém objezdu a ten další jet doleva … docela jsem se u toho zapotila :-)
  Jo a také kruhové objezdy vůbec nemusí mít tvar kruhu … to jen aby jste věděli.
  Nakonec jsem celý systém pochopila, takže sice velké kruhové objezdy nevyhledávám, ale myslím že bych je zvládla …
  
• pokud se jedná o silnici pro motorová vozidla, tak jsem na pondělní hodině zjistila, že dálnice má svoji značku začátku a konce, ale silnice pro motorová vozidla nemá značku pro začátek … tak jsem se ptala, kdy je to tedy silnice pro motorová vozidla (je tam jiná maximální rychlost) a pokud jsem to pochopila dobře, tak pokud to je čtyřproudá silnice, tak je automaticky silnicí pro motorová vozidla. Jak jednoduché … Konec silnice pro motorová vozidla má značku obrácené „ladičky“ (jako, že se dva pruhy sbíhají do jednoho) ve výstražném trojúhelníku.
  
• další zajímavost je měření rychlostí radarem … jejich hustota je v určitých místech hodně vysoká (třeba i po 500 metrech), ale všechny radary musí být dopředu označené i s povolenou rychlostí. Pokud někam přivezou mobilní radar (viditelně označené auto, nebo viditelně označený policista), tak asi 50 metrů před místo postaví mobilní značku s označením měření rychlosti. Docela jednoduché, ale jinak mám pocit, že dodržovat rychlost je tady stejně složité jako kdekoliv jinde :-) jen je menší pravděpodobnost že nevíte, kde měří.
  
• zjistila jsem, že řízení vlevo je fakt pohoda, stačil jeden týden intenzivního ježdění a sice na některých křižovatkách musím dávat pozor, ale jinak mi to vůbec nevadí. Jediné, co mi zatím připadá trochu přes ruku jsou nájezdy a výjezdy na čtyřproudé silnice, jízda po nich je pak už opět v pohodě.
  Co mi ale pořád dělá trochu problém, pamatovat si po asi 4 kruhových objezdech a 3 světelných křižovatkách, jaká je v daném místě povolená rychlost. Cestu do školy a do supermarketu jsem se to naučila, ale jinak si to prostě po 10 minutách nepamatuji a často nemám žádné vodítko a tak pokud je to osada, jedu 30 MPH i kdyby tam byla rychlost vyšší …
  
• parkování jsem snad zvládla také, i když jsem ještě nezkoušela parkování v řadě (takových míst tady asi moc využívat nebudu). Ze začátku mě to při parkování tahalo hodně doprava … takže zatím vždy stojím blíže pravé lajně, snad se můj odhad časem zlepší.
  
• jinak dnes můžu říct, že cestu do školy i ze školy s malým Williamem v pohodě zvládám, cestu do města, nebo na nádraží také. Parkovala jsem už ve velkém parkovišti (jinak všechna v centru jsou placená – 1 hodina = 1 libra, 2 hodiny = 1,5 libry), jela jsem na nákup do supermarketu … takže můžu tady na silnici v pohodě existovat.
  

A poslední poznámka k značení na silnici – svislé značení nemusí být pouze na straně levé, jak by člověk očekával, ale klidně i na straně pravé … to je někdy hodně matoucí. Musí člověk sledovat obě strany :-)