Fotbal na anglickém národním stadionu ve Wembley ...

Tento podzim mám ve znamení fotbalu, ale celé to začalo již v létě ... o nemožnosti a možnosti sehnat lístky na ligový zápas jsem napsala předešlý článek a tento budu opět věnovat fotbalu, tentokrát národnímu týmu Anglie ...

Protože jsem se chtěla jet podívat na stadion ve Wembley, měla jsem v podstatě dvě možnosti ... jít tam na nějaký koncert, nebo se tam vypravit na fotbal ... pro první návštěvu jsem si jednoznačně vybrala fotbal (však mně většina z Vás zná). Toto rozhodnutí bylo jednoduché, ale následující kroky tak jednoduché nebyly. Nejdříve jsem musela nastudovat, co všechno pro to musím udělat a teď Vám zkusím v několika krocích popsat, jak jsem se stala držitelkou jedné vstupenky na kvalifikační zápas pro Euro 2008 mezi Anglií a Estonskem, které se bude hrát 13. řijna 2007.

Následující postup je sice šílený, ale jsem pyšná, že ten lístek mám:

• asi z důvodu boje proti výtržníkům na stadionech je potřeba se zaregistrovat jako anglický fanoušek u Fotbalové národní asociace ... toto jsem provedla jednou pro vždy na jejich webu ...
  
  Registrace obsahovala všechny moje údaje (od telefonu, přes mail až po úplnou adresu) a to proto, že potvrzení registrace chodí mailem a poštou pak přijdou vstupenky.
  
  
  Poznámka: netuším jak to funguje pokud chcete lístky do sektoru mezi diváky hostů (třeba, kdyby Anglie hrála s Čechama), nezajímala jsem se o to ...
  
• až s přiděleným číslem FAN (registrační číslo fotbalové asociace) jsem se mohla registrovat jako zájemce o vstupenku na kterýkoliv domácí zápas národního týmu ...
  
  Protože pracuji v týdnu do 7 hodin večer, nemohla jsem si vybrat žádný zápas v úterý nebo ve středu, ale musela jsem si vybrat víkendový zápas ... Registrace probíhala většinou asi měsíc a já se na vybraný zápas registrovala v polovině července.
  
  Poznámka: tato registrace má několik podmínek ... jedno registrační číslo si může zakoupit jen jednu vstupenku a registrace v žádném případě nezaručuje jistotu zakoupení vstupenky ...
  
• přesně na 20. srpna v 10 hodin ráno anglického času bylo plánované otevření prodeje vstupenek (opět všechno jen webově) ... a protože jsem v tu dobu byla v Čechách na dovolené, užila jsem si to všechno v jedné prodejně T-mobile, kde mně pustili k internetu na reklamním notebooku ...
  
• po přihlášení jsem se na webovou stránku s otevřeným prodejem dostala 30 vteřin po 11 hodině českého času (takže 30 vteřin po otevření) ... namísto možnosti nákupu se mi objevila informace:
  
  Ve frontě jste v pořadí: 920
  
  Fronta je dlouhá: 920
  
  Tato dvě čísla se každých 30 sekund automaticky aktualizovala a já jsem trpělivě čekala ...
  
• po 15 minutách jsem byla v pořadí 620. a ve frontě bylo přes 3500 lidí a v tento moment mě systém pustil do sekce pro nákup lístků ...
  
• původně jsem chtěla, co nejlepší vstupenku jakou si budu moci koupit ... a tak jsme dopředu měla nastudovaný plán hlediště ... ovšem lístky do 2. levelu (ty nejlepší) už prostě nebyly! Tak jsem po několika pokusech nakonec vybrala jednu dlouhou stranu, do sektoru nad středovou čáru, do nejvyššího levelu (5.) pod střechu ... a podle všeho pár řad nad královskou lóži ...
  
• za lístek jsem zaplatila (50 liber) a fronta byla ještě delší ...
  

Byla jsem moc moc šťastná, ale až pak mi došlo, že mám jeden lístek na stadion, kam se vleze 85 tisíc diváku a který byl během jednoho dne totálně vyprodaný ... takže jdu sama ženská (ještě ne angličanka) mezi angličany a myslím, že to bude většinou mužské obsazení :-) Bude to asi zajímavé po všech stránkách.

Vlastní vstupenka fyzicky přišla včera poštou a tady jsem vyfotila oba své fotbalové skvosty :-)


Poznámka: není to foceno za nejlepšího světla ... moc se omlouvám!

Ligový anglický fotbal ...

Tento článek o fotbale možná některé z Vás nezaujme, ale pokusím se co nejvíce vystihnout atmosféru, kterou my z Čech neznáme ... a proto doufám, že to i nefotbalový fanoušci dočtou do konce ...

I tady v Anglii se dělí lidi na sportovní fanoušky a lidi, které sport vůbec nezajímá a ti co mně znají ví, že jsem se o sport vždy zajímala. Takže když jsem odjížděla do Anglie, byl jedním z mých cílů i fotbal ... návštěvu nového fotbalového stánku velkoklubu Arsenal jsem absolvovala v dubnu a napsala o tom i článek ...

Rychle po příjezdu jsem zjistila, že dostat se na fotbalový zápas nebude tak jednoduché a tak jsem si pro podzim dala předsevzetí, že zkusím sehnat lístky na nějaký dobrý fotbalový zápas na živo ... chtěla jsem na Arsenal a na Chelsea.

Pár mých postřehů spojených s lístky na fotbalové zápasy v Anglii:

• lístek na fotbal si můžete v podstatě koupit pouze pokud jste registrovaným členem clubu daného týmu ... jen pro ilustrace, nejnižší členství bez lístků stojí na sezónu kolem 30 liber ...
  
• členství jsou většinou rozdělena do několika úrovní a přednost při nákupu lístků dostávají ti, co mají nejvyšší úroveň členství ...
  
• členem vyššího levelu se můžete stát až se uvolní místo a vy jste na vrcholu seznamu členů z nižšího levelu ... pak je Vám členství nabídnuto k odkoupení!
  
• na nejlepší zápasy se lístky k členům nižších levelů už ani nedostanou a o obecném prodeji bez registrace se už pak ani nedá mluvit ...
  
• na sezónní lístek je většinou čekací listina (u velkoklubů je třeba i na několik let) a může být podmíněna členstvím v clubu ...
  
• na druhou stranu, pokud už jste si vyčekali "frontu" na sezónní lístek, máte v něm všechny domácí zápasy ... to znamená ligu, britské poháry i všechny evropské poháry ... a zároveň máte záruku sezónního lístku na příští sezónu ... to je důvod, proč se sezónní lístky dědí z generace na generace a také je to jeden důvod, proč jsou fanoušci věrní klubu ...
  
• pro zajímavost vstupenka na jeden zápas se pohybuje okolo 40 až 60 liber (jsou i dražší a také levnější místa nebo zápasy) ... normální sezónní lístek stojí okolo 600 liber ... a ten nejdražší do "VIP klubu" se může pohybovat kolem 25 tisíc liber ročně ...
  

Po zjištění všech těchto informací mi bylo jasné, že dostat se na stadion Chelsea nebo Arsenalu na ligový zápas bude spíše nemožné ...

Jak jsem někde četla, všechno nemožné je možné ... a já jsem majitelkou jednoho "lupenu" na sobotní zápas Chelsea s Fulhamem (na 29. 9. 2007). Musím říct, že na tom moc velkou zásluhu nemám, ale mám kamarádku, které přítel má sezónní permanentku na Chelsea. Protože se tuto sobotu nejedná o zápas z nejvyšší kategorie (soupeř není žádný z velkoklubů jako Arsenal, Manchester United nebo Liverpool) měl šanci koupit ke své sezónní vstupence i nějaké lístky navíc.
Zároveň jsem zjistila, že Chelsea i Fulham jsou vlastně sousedícími oblastmi velkého Londýna ... takže takové "malé derby" ... a aby toho nebylo málo, tak stadion "Stamford Bridge", kde hraje Chelsea je adresou ve Fulhamu ...

Zároveň slibuji, že budu fotit a točit a pak připravím fotogalerii ...

Fotky z mého nového působiště ...

Článek o stěhování jsem už psala, už jsem také popsala dům, ale slíbila jsem nějaké fotky. Protože do dneška nebyla vhodná příležitost na focení, připravila jsem fotogalerii až teď ...
Tak si prohlédněte, kde a jak teď bydlím

Rugby ... jeden z anglických národních sportů

Když se řekne rugby, hodně lidí si představí silné chlápky, kteří se perou o šišatý míč na velkém hřišti mezi dvěma divnými brankami ve tvaru písmene H. Takto jsem vnímala rugby, než jsem přijela do Anglie. I když jsem znala několik základních pravidel, jako ... sbírají se body za položení míče za čáru (teď už vím, že se tomu říká "TRY") a nebo za kopnutí míče do branky, nebo že se nesmí míč házet spoluhráči doředu ... už jsem ovšem nechápala, za které skórování je kolik bodů a o dalších pravidlech se už nedá ani mluvit.

Protože je rugby jeden z anglických národních sportů a běží v televizi docela často, chtěla jsem znát mnohem víc pravidel a chtěla jsem vědět, proč je tak populární. K pochopení celé hry mi docela pomohl začátek Rugby World Cup 2007 (neboli Mistrovství světa v rugby, které teď probíhá ve Francii).

Jeden důvod byl ten, že dávají rugby na vysoké úrovni v televizi mnohem častěji a druhým důvodem byl můj nový šéf, který hrál rugby na škole a měl trpělivost mi při sledování prvního zápasu postupně vysvětlovat další pravidla hry. Musím se přiznat, že mně ta hra zaujala a zjistila jsem, že to není jen pouhý boj o míč, ale řekla bych, že je to hodně taktická, i když tvrdá, hra.

Mezi mé kamarádky v St. Albans patří i holky, které mají sezónní vstupenku na jeden z ligových klubů a oni mi také pomohly v pochopení dalších pravidel, rozdělení úkolů mezi hráči a hlavně mně vzali sebou na zápas. Mám naplánovaný zápas i na domácím stadionu jejich klubu (teď už vím, že se jejich klub jmenuje Saracens), ale začátek sezóny je pro Londýnské kluby jiný a tak mně holky vzaly na zahajovací dvojzápas na stadionu v Twickenhamu.

Pokusím se vysvětlit ... protože před pár měsíci i mně Twickenham nic neříkal ... Twickenham je malé město jiho-západně od Londýna (teď to mám 20 minut autobusem), kde se nachází národní stadion pro rugby. Na tomto stadionu se hrají pouze mezinárodní zápasy v rugby a hraje zde pouze Anglický národní tým. Jedinou výjimkou v roce je den, kdy se zahajuje nová sezóna a v jeden den se tady hrají 2 ligové zápasy čtyř londýnských klubů - Harlequins, London Irish, London Wasps a Saracens ... No a na tento den nám holky zajistily lístky.

Je také zajímavé, že Rugby World Cup se hraje na začátku sezóny, kdy jsou hráči odpočatí ... to je rozdíl oproti Mistrovství světa ve fotbale. Zároveň je zajímavé, že klubová sezóna tím pádem začíná bez reprezentantů, kteří jsou na mistrovství a do klubů se vrací až po vypadnutí z turnaje, nebo po jeho vítězství (jak tomu bylo na posledním World Cup pro členy Anglického reprezentačního týmu).

Twickenham Stadium má kapacitu asi 60 tisíc diváků, ale v den, kdy jsem tam byla já nebyl zaplněn, protože přece jen šlo o ligové zápasy ... Pokusila jsem se udělat pár fotek, ale seděla jsem na východní tribuně, tak mi do objektivu svítilo celé odpoledne sluníčko a když zašlo, tak byla pak už rychle tma. Spíše se mi povedly nějaké krátké videa, dokonce jeden try Saracens. Můžete se podívat.

V každém případě bych se na ten stadion chtěla podívat na nějaký mezinárodní zápas, když je stadión zaplněn a také bych si vybrala spíše sedadla někde výš. Teď jsme seděly ve 3 řadě od trávníku a trochu mi chyběl větší přehled o hře ... ještě, že tam jsou velké obrazovky.

V nové škole …

Začal školní rok, a protože jsme se přestěhovali do úplně jiné oblasti, William musel také změnit školu.

Jeho nová škola je opět soukromá a asi patří mezi prestižní v oblasti a tady je pár mých postřehů:

• už jsem psala o tom, že jsou poměrně striktní uniformy na privátních školách ... teď jsou základem hodně striktní klukovské uniformy – šedivá košile, šedivé kraťasy, šedivé ponožky nebo podkolenky, vínové sako s logem školy a šedivá čepice s malým šiltem. Pokud je zima, tak může mít šedivý svetr s výstřihem do V a několika vínovými pruhy. Pokud se jedná o dlouhé kalhoty, tak ty jsou povolené pouze v určitém období a teď to bude až od listopadu ... chlapci se otužují :-). No a pokud se jedná o další části uniformy, tak to co mně asi nejvíce překvapilo jsou plavky na tělocvik ...
  
  
  
  
• protože škola je v oblasti kde je, tak mám pocit, že děti do školy vodí a vyzvedávají většinou rodiče (matky často nepracují, nebo jen na částečný úvazek) ... britskou nanny jsem tam snad ještě nepotkala a od šéfové vím, že tam jsou nějaké au-pair, ale nepotkávám je ... dát se jen tak do řeči nebude ve škole vůbec jednoduché ...
  
• škola si hodně potrpí na formální společenské chování, a tak když děti přijdou do školy (k vratům na školní dvůr) musí hodně formálně pozdravit a kluci musí nadzvednout čepici a stejné je to, když odchází ze školy ...
  
• škola je sice smíšená, ale moc dívek tam nechodí. Jedním z důvodu může být, že všechny sporty v tělocviku a všechny odpolední kroužky jsou spíše klučičí ... V přípravce pár dívek prý je, v prvním ročníku jsou 2 paralelní třídy, jedna je jen chlapecká a tam kde chodí William jsou i nějaké dívky, no a ve druhém a třetím ročníku žádné dívky prý nejsou ...
  
• jinak na rozdíl od minulé školy dostává William domácí úkoly každý den a mám pocit, že mu to hodně pomáhá, protože ví, že něco přece jen musí po škole udělat a už kolem toho tolik nebojujeme ...
  

Kromě Williama jsem i já musela najít novou školu ... je zajímavé, že v této oblasti nejsou moc soukromé jazykové školy, které by fungovaly na podobném principu jako moje poslední škola (platit jen za dny, kdy tam jsi, chodit tam podle možnosti a vybírat si dny) a proto jsem se nakonec přihlásila do jazykového kurzu na jedné z místních College a uvidíme, jak to bude vypadat.
Zatím mám pocit, že jsem v nižším levelu, než bych měla být a tak s tím zkusím něco udělat ... Ve škole jsem potkala moc prima učitelky a tak jsem si domluvila navíc privátní hodiny ... potřebuji pohnout s gramatikou při mluvení, protože dělám při mluvení hodně chyb, které jednoznačně ukazují, že anglicky neumím, no a tak začínat ve škole nechci a nemůžu.

Nový dům ...

Zatím mám jen "fotku" z internetové mapy ... tedy z nadhledu, ale pro představu kde teď bydlím ...



Pokusím se v dohledné době udělat nějaké fotky domu a pak připravím galerii s komentáři.

Co všechno je v domě:

• 6 ložnic ... logicky ta moje je nejmenší, ale i ta má rozměry 4x5 metru nebo něco tomu podobného ... no a ta největší bych řekla že má asi 10x5 metru
  
• 4 koupelny (jen jedna je bez okna .. hádejte čí?) a jeden záchod navíc
  
• vlastně 3 obyváky s krby, ale jeden je zařízen jen nějakou koženou sedačkou a piánem, ale nepoužívá se ... nevím zatím jak je to s těmi krby, asi se už také nepožívají
  
• vnitřní bazén a dá se v něm udělat asi 8-10 normálních temp na délku
  
• herna je největší místností domu, kde je snookrový stůl, pak ještě nějaký jiný typ kulečníkového stolu, malá trampolína a dost místa na všechny možné hračky … je tam také pianino a kožená sedačka
  
• jsou tady vlastně 3 prosklené místnosti ... oni tomu říkají "skleníky", ale u nás by se tomu spíše řeklo zimní zahrada ... ale oni tam nemají moc rostlin :-)
  
• samozřejmě nechybí kuchyň, jídelna pro 12 lidí a další zázemí ...
  
• bonusem je kancelářský prostor, který šéfové využívají k práci
  

Co je okolo domu:

• malá zahrada a trávník před domem, okolo kterého vede silnice se dvěmi mřížovými vraty a prostorem na parkování
  
• garáž na 4 auta, ale je plná různých věci, jen normální auta tam v současné době nejsou a všechna parkují venku
  
• za domem je dost prostorná zahrada s trávníkem, stromy, posezením
  

Kdo tady pracuje:

• protože tady bydlím, tak začnu sama sebou ... starám se o úklid jednoho ze dvou pater a mám na starosti malého Williama a také připravit 2 večeře týdně
  
• 3x týdně na odpoledne sem dojíždí hospodyně, která se stará o úklid spodního parta a v také vaří večeři ve dnech, kdy je tady ...
  
• 2x týdně na pár hodin ráno sem chodí zahradník
  
• jednou za měsíc sem dochází umývač oken a umyje všechna okna z venku, toho skla je tady opravdu dost ... a jednou za čas umyje okna i ze vnitř
  

Pokud to čtete a říkáte si "To je život!" ... asi bych si to na vašem místě říkala také ...
Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi mohlo přihodit bydlet v takovém paláci, ale i takový život má svá negativa stejně jako má i svá pozitiva ... uvidíme, jak to budu vnímat po několika týdnech. V každém případě to beru jako další svoji životní zkušenost.

Jinak přece jen zmíním jedno negativum celého stěhování ... po 8 měsících v Anglii jsem už měla v původním místě docela dost kamarádů a teď je mám relativně daleko a musím začínat znovu ...

No a teď jedna poznámka, která může být pozitivní ale také negativní ... přestěhovala jsem se do jedné z nejbohatších, a tím pádem i nejdražších oblastí Anglie. Proto tady bydlí hodně známých a populárních lidí, a protože je to blízko na tréninkové středisko Chelsea a jejich domácí stadion, bydlí tady v okolí všichni hráči. Na naší ulici bydlí např. Frank Lampard. Až někoho známého potkám, určitě Vám dám vědět. :-)

Stěhování

Nevím jak mám dnes začít, protože jsem si vědoma, kolik omluv jsem tady za posledních pár týdnů napsala ... teď ta přestávka je ještě delší a bylo k tomu několik důvodů.
Hlavní důvodem byla moje dvoutýdenní dovolená v Čechách na konci srpna a pak stěhování, které následovalo hned po návratu do Anglie.

Psát tady o dovolené v Čechách nemá moc význam, byla krátká a hodně lidí asi bude naštvaných, že jsem se jim neozvala a nepotkali jsme se ... ale každý den měl jen 24 hodin.
Přece jen mám jednu poznámku k mé dovolené ... byla to v konečném důsledku docela drahá dovolená, protože nikdy předtím mi v českém obchodě, restauraci nebo kavárně nepřišlo tak levně ...

Pro ty, co o stěhování nevěděli, se pokusím v pár bodech vysvětlit, co se stalo:

• moje šéfová se rozhodla přestěhovat do domu svého přítele
  
• nabídla mi, abych se přestěhovala s nimi a dále pracovala pro ní, kluka a jejího přítele
  
• po několikatýdením rozhodování a porovnávání různých variant jsem se rozhodla jít s nimi
  
• její 6-ti ložnicový dům prodala a začátkem září jsme se přestěhovali do sice také 6-ti ložnicového, ale mnohem většího skoro paláce
  

Jak sbalit tak velký dům?
Protože stěhovaní bylo naplánováno na 3. a 4. září a obě jsme se z dovolené vracely 31. srpna, na balení nebyl žádný čas. Já si pobalila několik svých věci, ale zdaleka mi už kufry nestačily. Všechno ostatní jsem nechala na svém místě a něco podobného provedla s několika osobními vecmi i šéfová.
V pondělí ráno přijel obrovský stěhovák a 3 mladí silní muži. No a celý dům během jeden a půl dne pobalili do krabic a i se vším nábytkem naskládali až po vrch do toho obrovského náklaďáku. Asi bych při klasickém balení udělala o 1/4 méně krabic a tím by bylo více místa, ale takto to bylo "bez práce". Já jsem oba dva dny trávila čas s malým a snažila se ho držet tak, aby se nepletl pod nohy nebo jsme raději vůbec nebyli doma.
Druhý den odpoledne to stěhováci převezli na druhý konec Londýna a všechno to z náklaďáku vyskládali do místností podle instrukcí.

U nastěhovávání do nového působiště jsem nebyla, protože jsem zůstala v původním domě uklidit celý dům ... a přijela jsem o několik hodin později.
Ovšem některé krabice tady jsou i po týdnu a jak to sama vím ze zkušeností, ještě nějakou dobu tady budou :-)