2. výlet - Royal Air Force Museum

Neděle byla ve znamení výletu.

Ráno síce všichni douho spali po párty, ale kolem poledne jsme nasedli všichni tři do auta a vyrazili směr Royal Air Force Museum v Londýně. Cesta trvala asi 25 minut a co jsem tam viděla, nebo spíše co jsme tam viděli si můžete prohlédnout na fotkách (viz foto galerie 2)

Do všech museí je v Británii vstup zdarma a tady se jako ve většině současných museí nacházela interaktivní část s různými pokusy ohledně proudění vzduchu, rovnováhy a podobných záležitostí. To mně bavilo a malého také, ale na vysvětlování je ještě moc malý ...

Tady jsou stránky muzea.

Moje první britská party …

se konala poslední sobotu a byla fakt dobrá! Organizovali ji naši sousedé a pozvali také mně. Původně mi bylo řečeno, že je to dodatečná oslava nového roku, ale kromě tohoto důvodu se pak objevil i narozeninový dort pro hned několik lidí. Bylo vidět, že se prostě na párty vždy důvod najde. Protože to není úplně běžné zvát nové lidi, byla jsem jim za to moc vděčna.

Pozvaných bylo asi 45 lidí, kolik tam nakonec bylo lidí nevím, protože při počtu asi 25 dospělých jsem to přestala počítat, protože jsme se v těch lidech začala ztrácet. Dětí tam bylo asi 5.

Party pro dospělé začínala od 8 večer a lidi chodili tak od 7 až asi do 10 … postupně. Party pro děti a tím i jejich rodiče byla někdy od 6 hodin a já jsem tam dorazila někdy před 7.

Musím říct, že celé se to odehrávalo v kuchyni, přilehlé jídelně a zimní zahradě (barák to je stejný jako "náš"). Hrála tam muzika (není nad centrální rozvod reproduktorů) a místy byla dost nahlas … jedlo se a pilo. K jídlu byla zelenina (okurek, mrkev, celer - nať) s různými omáčkami, pak chipsy, nějaké oříšky, sýr a nevím co všechno ještě. K pití to bylo podle požadavku … já jsem pila bílé víno, pak tam bylo bacardi, pivo, whisky … a nevím co ještě. Bílé víno pijí s ledem a z hodně velkých sklenic, a tak netuším kolik jsem toho nakonec vypila :-)

No, a pak se hlavně postávalo v různých skupinkách, bavilo a konverzovalo … Byl to hodně tvrdý trénink, ale postupně jsem se bavila s asi 10 lidmi a tak jsem neustalé slyšela angličtinu, snažila jsme se komunikovat a byla jsem i pochválena.
Zajímalo je, odkud jsem, co jsem dělala, proč jsem se rozhodla přijet … a Liz mne neustalé chválila, jak je super, že budu jezdit s malým do školy a jak umím toto a ono. Neustále se opakovalo, jak jsem její firmu znala hned při prvním telefonickém rozhovoru, jak jsem si nainstalovala WiFi a můžu na internetu dělat kdekoliv a ona musí sedět u psacího stolu, jak jsem rozchodila telefonování přes internet …
Takže když se to všechno sečte, tak to bylo fajn. Poznala jsem dalšího souseda, který se do baráku přistěhoval jako poslední, má dvě dcery v teenegerovském věku … jako jobovku přidávám, je původně učitel matiky. Učil 20 let na univerzitě a tak mi půjčí nějaké učebnice a možná mi s něčím i pomůže.

To všechno bylo opravdu fajn. Ovšem 4 hodiny úplného soustředění mně úplně odrovnaly! Soustředit se, abych rozuměla o čem se baví skupinka, kde jsem právě byla a nebo abych se také sem-tam zapojila, bylo fakt náročné. Ale dobrá „škola“. Takže jsem šla spát jako jedna z prvních (už kolem 11 večer) a když se William s Liz vraceli, prý se nemohl udržet smíchy, že jde spát později než já.

Tak to byla moje první a doufám ne úplně poslední party.

1. výlet – návštěva centra města St. Albans

Protože mám o víkendech volno, na tuto sobotu jsem si naplánovala návštěvu centra St. Albans.

Liz s Williamem jeli na nějakou dětskou party, a tak mně zavezli do centra (autem je to asi 5 minut). Strávila jsem ve městě asi 5 hodin a tady jsou moje postřehy:

• každou sobotu a středu jsou v centru velké trhy, kde se dají koupit čerstvé ryby, koření, nádherné řezané květiny, látky, oblečení, obrazy a rámy a mnoho jiných „krámů“ … ovšem mezi těmi všemi krámky měl stánek i pekař a měli tam i „český“ chleba … normálně jsem se zaradovala, ale pak mi ustrnulo, když jsem uviděla cenu … malý bochník (takový co u nás stojí kolem 10 Kč) stál 2 libry [pokud nevíte, kolik to je v přepočtu, tak ca 90 Kč] … tak jsem si ho nekoupila, ale rozhodla jsem se, že někdy příště si ho koupím.
  (viz foto galerie 1.)
  
• město v sobotu žije hodně rušným životem, město je plné a i přes poledne jsou plné kavárny, rychlá občerstvení a restaurace, ale řekla bych, že je to tady kulturnější než v USA … i ty fast foody jsou tady příjemnější. Je to srovnatelné s námi.
  
• jinak centrum je plné obchodů a obchůdků se vším pro život důležitým, takže jsem si tam nakoupila to, co jsem potřebovala (něco více, něco méně). Samozřejmě jsem v dalším obchodě zjistila, že už koupenou věc jsem tady mohla koupit levněji, ale to jsou prostě chyby začátečníka. Musím říct, že se ceny mezi jednotlivými krámy liší i o 50% … to není moc, ale pokud jsem zaplatila 3 libry a mohla jsem zaplatit jen 1 libru a 85 pencí, zamrzí to. To mne přesvědčilo o tom, že si určitě časem najdu obchody, kde bude vyrovnaná kvalita a cena … i když, to asi chvíli potrvá.
  
• v centru mají sídlo snad všechny banky, které tady v té oblasti fungují a všechny mají v sobotu otevřeno. To mně docela překvapilo.
  Teď mně napadla poznámka k bankám – když jsem se ptala, kolik stojí vybírání hotovosti v automatu a kolik na pokladně na pobočce, tak na mně koukali jak „z jara“. Tady se za výběr v domácím bankomatu ani na přepážce neplatí, platí se jen za výběr u cizího bankomatu. Jo a pak jsou nějaké poplatky za převody a trvalé příkazy … ale to jsem zatím nezjišťovala.
  
• další samostatnou kapitolou pozoruhodností města je katedrála – link na jejich stránky je v seznamu odkazů. Kdybych jí měla popsat, tak z venku je to impozantní a docelá hezká stavba z různých dob a slohů. Ve vnitř už mě tolik neuchvátila, a to je u mě co říct … velká hlavní loď je rozdělena na 4 samostatné díly, které jsou sice průchozí, ale každá část má samostatná oltář a židle, které také nejsou postaveny stejným směrem. Není mi ani jasné zda to patří stejné cirkvi.
  Úplně jsem nepochopila hlavní největší část s oltářem, který jsem se snažila nafotit i v detailu. Je u toho vysvětleno, která postava koho představuje a je to celé divně modro-růžové.
  (viz foto galerie 1.)
  
• z města jsem šla domů pěšky procházkou. Trvalo to volnou chůzí ca 40 minut a protože jsem si koupila mapu, budu hledat i jiné, příjemnější cesty, kde nejezdí tolik aut.
  

Pár zajímavostí ... 2. část

Dnes jen pár poznámek, které se týkají života tady ...

• doplněk k článku a maximální povolené rychlosti – existuje tady vodorovné značení SLOW (prostě bílou barvou napsané na vozovce) ... dlouho jsem si lámala hlavu, co to znamená. Položila jsem učiteli v autoškole dotaz, kolik mílí za hodinu takové SLOW představuje. Dopadlo to zajímavě, protože nevěděl ... ono to má spíše význam „dávej pozor“, protože se to objevuje okolo škol, před nesvětelnou křižovatkou ... objevuje se to ve městě, ale také na dálnici ... takže jezděte POMALU :-)
  
  
• při zřizování účtu jsme jako první šli do banky, kde má účet Liz. Nepochodili jsme, protože po mně chtěli dva identifikační doklady (to nebyl problém – pas a řidičák), ale alespoň na jednom musela být adresa mého trvalého bydliště v Čechách ... a to vás ubezpečuji, že jediným takovým je občanka. No a pokud vím, tak nesmíte vycestovat s pasem i občankou, tak nevím jaký jiný doklad jsem mohla předložit.
  Nakonec jsme o 5 minut později v jiné bance v pohodě účet zařídili ... týden poté jsem měla novou čipovou platební kartu (debetní) a také šekovou knížku.
  
  
• všichni mně upozorňovali, jak mi nebude chutnat britská strava, ale zatím jsem s ničím co bylo k jídlu neměla problém a spíše mi to chutnalo. A musím říct, že maso a zelenina mi opravdu vyhovuje.
  Na oběd se tady moc nejí a jak jsem si na to relativně zvykla, tak jeden teplý oběd mě úplně odrovnal. Byla jsem pak unavená, ospalá ... úplně nepoužitelná. Nechápu, proč se u nás tolik obědvá.
  Co ale opravdu nechápu, jejich plýtvání s jídlem, co se nesní hned k večeři se rovnou vychodí ... neexistuje odložit jídlo a jíst třeba druhý den ...
  Úplně stejně „posedlí“ jsou datumem spotřeby … jediné kde si dovolí to jíst i později je ovoce a zelenina, ale pokud je cokoliv den po „Spotřebujte do“ tak jde rovnou do koše ... i chleba.
  Co se mi zatím povedlo uchránit před okamžitým vyhazovem byla zeleninová polévka a bramborová kaše ... a také jsem ze snězeného kuřete zachránila maso ještě pro 2 lidi a dala ho do polévky.
  Jinak slibuji, že vaření bude jednou samostatnou kapitolou ...
  

Auto v UK ... 2. část

Tak, že se k problematice ježdění autem budu vracet jsem tušila, ale jaká překvapení mi připraví pravidla jsem netušila.

Dnes bych se nechtěla věnovat velkým kruhovým objezdům, ale přece jen poznámka.
Musím připustit, že zatím mi je jejich systém trochu utajen :-). V pátek jsem jich na lekci absolvovala několik a nebyla to žádná sláva … 4 pruhy, 6 výjezdů, 6 semaforů – tak to je sumár jednoho z nich, kde jsem trochu zazmatkovala … nebo kruhový objezd na silnici pro motorová vozidla byl také docela slušný!
Platí, že pokud neznáte číslo silnice, po které chcete pokračovat, velmi těžko hledáte pruh do kterého se zařadíte. Musím říct, že na pondělní lekci s ježděním po velkých kruhových objezdech se netěším, ale věřím, že časem jejich systém pochopím. Můžete se tedy těšit na další kapitoly :-)

Dnes bych se chtěla věnovat něčemu takovému, jako je maximální povolená rychlost, neboli speed limit.
Je to něco, co najdete na webu – v osídlené oblasti (městě) je to 30 MPH (neboli mílí za hodinu) [ca 48 km/h], dále to už závisí na typu vozidla, takže na normální silnici, pro klasické osobní je to 60 MPH [ca 96 km/h], na silnici pro motorová vozidla i na dálnici je to 70 MPH [ca 112 km/h].

Ovšem, kde začíná obec, nebo kde začíná silnice pro motorová vozidla nezjistíte, protože takové značky tady neexistují. Ze začátku jsem byla více než zmatená a pořád jsem se ptala, zda už jsme ve městě nebo ne a jaká je tady max. povolená rychlost. Tak jsem si celou tuto problematiku nechala vysvětlit …

Narazila jsem na velký rozdíl oproti kontinentální Evropě: maximální povolenou rychlost tady mění pouze značky! Vypadají stejně jako naše na omezení rychlosti, tedy bílý kruh s červeným orámováním a s uvedeným číslem (číslo udává MPH). Tato rychlost platí až do další značky … neexistuje tady žádné pravidlo pro křižovatky apod. Co má za důsledek to, že jezdíte v dané oblasti a musíte si pamatovat, jaká značka tam byla před třeba 1/2 hodinou, nebo včera. My jsme ve městě, ale tady je silnice s rychlostí 40 MPH.
Pokud platí národní speed limit (používá se to jen na silnicích mimo obec a dálnicích), tak to je značka, která se u nás používá na ukončení úseku s omezenou rychlostí. Šedivě orámovaný bílý kruh a přeškrtnutím.

Ještě jeden postřeh, po značce, která mění speed limit následují stejné značky ještě asi 3x po dalších 200-500 metrech (tyto jsou mnohem menší, ale upozorní na rychlost) a pak už se neobjeví nic až do změny rychlosti, tedy další značky.

Školní uniformy

Musím se přiznat, že školní uniformy se mi vždy líbily, ale až tady jsem zjistila, že bych musela celou školní docházku nosit do školy sukni. Co mne trochu vyděsilo …

Ale pořád musím zůstat u svého názoru, uniformy mají něco do sebe.

• Za prvé smažou se majetkové rozdíly, i když i to není úplně pravda, protože majetkově se děti roztřídí už tím, do které školy chodí.
  
• Nedohadují se, kdo co dostal na Vánoce, nebo které džíny jsou lepší.
  
• Je to estetické a možná až kouzelné, když děti ve třídě mají stejné kalhoty a svetry :-)
  

Ovšem uviděla jsem i tu druhou stranu:

• Není to jen o saku, kravatě, košili a kalhotách … jsou to trička, tepláky a boty na tělocvik, ale také boty, kabát, bunda, svetr, šála, rukavice a čepice … ani nevím zda jsem vyjmenovala všechno. … jo a malé děti mají na všem jmenovky.
  
• Kalhot, košil a všeho ostatního musíte mít tolik, aby bylo náhradní, pokud přijde ze školy jako „čuník“ … nejlépe na celý týden.
  
• Uniformy jsou hodně drahé, pokud si vezmete že dětské tričko v obchodě stojí kolem 5 liber, tak do školy stojí asi dvojnásobek. Některé věci jdou řešit náhradním způsobem … pokud má mít šedé kalhoty, tak se dají koupit i jinde, pokud budete kupovat bílou košili, také je to v pohodě, ale hodně věcí musíte koupit ve specializovaném obchodě, protože je na tom vyšitý znak školy.
  
• Na uniformy soukromých škol v blízkém okolí je jeden specializovaný obchod, kde jsme byly … je to úžasné, jak stojany patřící k dané škole jsou označeny, a těch škol je tam docela dost. Tady nějaká fotka a zároveň se omlouvám za kvalitu (nedal se použít blesk):
  

No a pro dokreslení, jak taková soukromá škola pro děti od 3 do 13,5 roku může vypadat nabízím odkaz na web školy, kam chodí William – Edge Grove.
Přikládám jednu svojí fotku hlavní budovy, která vznikla za trochu nestandardních okolností, protože na mně vystartovala security …

Pro vysvětlenou, čekaly jsme na Williama, protože jsme dojely na parkoviště dříve. Rozhodla jsem se, že se podívám na hlavní budovu … dál jsme se nedostala.

P.S. až budete na tom webu, tak malé děti i předměty kolem „vědy“ (fyzika, chemie, biologie) mají samostatné malé bloky, je tam dále asi 5 ragbyových hříšť, plavecký bazén a ještě nějaké fotbalové hřiště. Najdete tam nějaké koně ... ale také jídelnu, knihovnu a tělocvičnu.

Auto v UK

Na začátek jen par postřehů, než se rozepíšu na téma, které některé hodně zajímá.

Bez auta se tady nedá skoro existovat … sice přímo v St. Albans existuje něco jako hromadná doprava, ale na cestu do školy se v případě Willa nedá vůbec použít. Autobusy používají hlavně starší děti na jízdu do školy a ze školy, pokud bydlí a chodí do školy ve stejném městě.

Také se v Británii obecně často používá vlak, ale to spíše na cestu do Londýna. Za vjezd do Londýna autem se v současné době platí vysoké poplatky a tak je levnější a nakonec vzhledem k dopravě i jednodušší jet do Londýna vlakem. Ze St. Albans to do centra Londýna trvá rychlíkem 20 minut, zastávkový vlak jede asi hodinu.

Bez auta se v současné době nedostanu ani do města, protože to je tak 20 minut chůze, co by nebyl problém, ale na úseku asi 500 metrů okolo hlavní silnice úplně chybí chodník L.

Abych byla svobodnější na cestu do centra (tam se zase platí za parkovné) nebo na nákup a abych splnila jednu ze svých hlavních povinností – vozit Willa do školy a ze školy – tak mi Liz objednala 3x dvouhodinovku jízdy s autoškolou … no a mám za sebou první, takže teď k tomu asi nejzajímavějšímu … a to jsou pravidla.

Už přesně týden jezdím jako spolujezdec. Už se nevrhám ke dveřím řidiče, už mně nepřekvapí auto „v protisměru“ … ale zatím jsem se ptala na pravidla jen Liz a snažila jsem se co nejvíce vypozorovat a dnes jsem se na všechno ptala učitele v autoškole. Takže ty nejdůležitější rozdíly:

a) jezdí se vlevo … to vás asi nepřekvapilo, řidič také sedí na druhé straně (vpavo), řadící páka a ruční brzda jsou na stejném místě jako u nás, tím pádem jsou na druhou ruku, pedály jsou úplně stejně a ovládání na volantu nebo kolem volantu je úplně stejné

b) neexistuje tady nic jako křižovatka, kde by všechny silnice měly stejnou prioritu, takže buď je jasné, která ulice je hlavní, nebo je tam světelná křižovatka, nebo je tam kruhový objezd … na první pohled jednoduché, ale rychle jsem pochopila, jak jiné od kontinentální Evropy … jinak pro situaci křižovatky ze stejných silnic vůbec nemají pravidla!

c) jak by se dalo očekávat je jednodušší odbočovat do leva a na kruhových objezdech se také jezdí opačně než u nás

d) světelná křižovatka je vlastně na stejném principu, takže nic nového, jen mají jiná značení … ale kruhový objezd už takový není … kruhových objezdů je víc typů a i chování na nich je odlišné od našeho.

e) nejčastější je mini-roundabout (neboli malý kruhový objezd a má buď jeden nebo dva pruhy) a často je jich víc za sebou J … tady platí pravidlo přednosti v jízdě pro toho, kdo je už na objezdu (stejné jako u nás … tady tedy má přednost ten zprava), ale než vjedete na „kruháč“, dáváte směrovku kam jedete … pokud odbočujete doleva, rozsvítíte směrovku doleva, pokud přejedete „kruháč“ jako rovně nedáváte směrovku vůbec a pokud uděláte ¾ kruhu dáváte směrovku doprava …
Toto pravidlo bylo pro mě ze začátku hodně matoucí.

f) hodně je také těch velkých roundabout (mají 3 až 4 pruhy) … zatím jsem se po takovém vezla (často není osamocen, ale jsou na to napojené menší a také bývají často se semaforem), ale sama jsem ještě po takovém nejela …
Tady platí při vjezdu stejné pravilo jako u malého (teda při vjezdu směrovka doleva nebo doprava nebo žádná), ale pak se směrovka vypíná a ukazuje se následně jako u nás, tedy před výjezdem z „kruháče“ doleva …

g) další odlišnost je, že když objíždíte cyklistu nebo stojící auto ve vašem pruhu nebo jinou překážku, tak se vůbec nedává směrovka … odůvodnění jsem dostala takové, že to i ostatní vidí a je jim jasné že to musíš objet …

h) mají mnohem méně značek svislých a mnohem více vodorovných a některé nemají vůbec … třeba značku pro hlavní silnici …

Moje první hodina dopadla dobře, docela jsem si to užila … levá strana mi nedělala problémy, protože již týden jezdím jako spolujezdec a to si na to zvyknete. Měla jsem vlastně jen jeden jediný problém a to s automatem, když jsem poprvé přijížděla na světelnou křižovatku a skočila červená, bez přemýšlení jsem šlápla na spojku, která tam ale nebyla … mělo to za následek naše nosy na předním skle (ano, je to brzda), ale pak už jsem si pamatovala, že ta levá prostě nic nedělá!

Pár zajímavostí ...

Na co všechno si musím zvyknout, nebo co všechno mě už překvapilo.

1. první věc, na co si člověk asi v Británii musí zvyknout, že všechny elektrické zásuvky jsou s vypínačem … používají se následovně – dáte elektrický spotřebič do zásuvky ve zdi, pak zapnete zásuvku a pak zapnete spotřebič. Docela vopruz, ale zatím jsem nezjistila, proč je to tak důležité, prostě to respektuji …

2. mám už z pobytu v roce 2005 vyzkoušený adaptér na elektrickou zásuvku, protože zásuvka Britská je úplně jiná. Nikde se už ale nepíše, že někdy po roce 2000 byla provedena změna a do nových zásuvek ten adaptér, který u nás prodávají, prostě nedáte. Je tam rozdíl v rozteči kolíků asi 2-3 milimetry …
Můžu ho tedy použít ve starčích domech, nebo do starších prodlužovaček, ale jinak musím používat jeden jiný adaptér od Liz.

3. mám úžasnou sprchu s úžasnou baterií, ale první den jsem si nebyla jistá, zda se mám smát nebo plakat … vlezla jsem do sprchy, upatlaná po cestě a fakt jsem se těšila … ale voda netekla. Po chvíli dumání jsem se nakonec zeptala … důvod byl prostý, baterie je elektrická a protože nebyla používaná, tak i zásuvka, kam je baterie zapojená byla vypnutá … jak prosté!

4. jednou z vymoženosti tohoto domu je centrální rozvod pro muziku z mini věže. Mini věž je v přízemí v komoře a po zapnutí se ovládá v pokojích (kuchyně, obyvák a hlavní ložnice) ... třeba rádio běží celý den a když si vzpomeneš, v některém pokoji ho uslyšíš.

5. měla jsem doma dost TV programů, ale tady je programů skoro 900, některé jsou placené a kódované, ale některé stanice jsem se musela naučit velmi rychle … 101 až 106 jsou základní programy, 618 je Nick Jr. (to je program, který běží pokud je malý doma) a 410 je British Eurosport … ostatní zatím nemám prozkoumané …

6. Tak jsem se na své kůži seznámila s tím, co je to sportovní klub pouze pro členy. Liz je členem jednoho takového a teď tam Will začal chodit na plavání a tenis. Členské je skoro 150 liber měsíčně, ale pro mne jako nany by bylo členské jako pro dítě, tedy jen 29 liber.
V členském je vstup do bazénu, tenisové kurty, tělocvična, aerobik … pak jsou tam různé další programy za poplatky … jako salsa a podobně. Je to sice ve vedlejším městě (asi 30 minut autem), ale možná by to byla dobrá zkušenost a příležitost něco také dělat.

7. ti, co čekáte na článek o řízení vlevo se brzy dočkáte … první jízdu mám ve středu v poledne našeho času, tedy v jednu středoevropského …

Škola ...

Škola, do které chodí Will, je asi 30 minut jízdy autem úplně v jiném městě, nebo spíže za městem. Tu cestu se snažím si zapamatovat, protože to bude pak moje každodenní povinnosti … tam i zpět.

Chodí do soukromé školy, nosí uniformu a na to, že mu je 4,5 roku, tak je docela dobrý. Do slavnostní uniformy patří kalhoty, sako, košile, kravata … do uniformy patří ještě svetr, čepice, šála, ponožky, tričko, tepláky, kabát, bunda … vlastně všechno na normální nošení i na tělocvik. Podle ročního období a podle příležitosti ve škole mají určeno, co si mají obléci.

Škola těchto nejmenších začíná 8.45 (jinak starší začínají v 8.30) a končí 15.30 (ti starší končí až v 17). Za to mají hodně prázdnin … tedy nevím jak ti starší, ale malé děti měli volno 5 týdnů na Vánoce, teď budou mít v únoru volno skoro 2 týdny, v dubnu mají volno snad 3 týdny … ale letní prázdniny mají jen v srpnu.

Jinak třída v této škole má maximálně 19 žáků a na ty malé děti jsou dvě učitelky. Řekla bych, že to je něco mezi českou přípravkou (poslední povinnou třídou ve školce) a první třídou. Učí se psát písmenka a číst jednoduchá slova, učí se počítat do 20, ale v žádném případě to není takový dril, kdy jsme musela napsat 10 řádků obloučků.

"Moje nová" rodina ...

Rodina je malá na to, jak velký dům obývá.

Liz (Elizabeth) je vlastně teď můj zaměstnavatel … je jí 40, pracuje jako Sales Manager v IT oboru.
Charakterizovala bych jí jako člověka racionálního, přemýšlejícího a tak jsem zatím neměla problém se s ní domluvit. Řekla bych, že určité vlastnosti máme společné a tím nám to usnadňuje život.
Je za všechno vděčná a za každou maličkost děkuje … i když jsem tu maličkost dostala za úkol …
Pracuje z domu, co vidí jako velkou výhodu, protože tráví čas podle svých potřeb. Moji pomoc hledala proto, aby nebyla vázaná být každý večer doma, aby si mohla vyrazit na 2 hodiny s kamarády, nebo aby mohla pracovat v době prázdnin. Ale také aby se mohla vrátit ke svým zálibám jako je tenis.
Aby nebylo vše ideální … tak patří mezi kuřáky, ale nekouří nikde v domě ani v autě, jen venku. Na tento její zlozvyk je úplně vysazen syn a tak jí za to sem-tam peskuje.

toto je fotky ze soboty, kdy jsme byli v parku trochu blbnout ...

Will (William) je podle fotek malý andílek. Bude mu v květnu 5, chodí do školy a řekla bych, že je andílek i mimo fotek. Neexistuje dítě, kterému by něco nepřeletělo přes nos, ale tak spořádané malé dítě jsem asi ani nepotkala …
Za všechno poděkuje, o všechno požádá … prostě čarovná slovíčka mu vůbec nejsou cizí. Umí si úplně v klidu hrát sám i několik hodin a je vděčný, když si s ním chvíli hraji.
Umí sám jíst aniž by jídlo bylo všude … nemá rád McDonalda, takže hranolkama se mu nezavděčíte. Má rád zeleninu a jeho favoritem číslo jedna jsou těstoviny na všechny možné způsoby.
Jinak má tolik hraček, že neví co s nimi, ale musím říct, že za těch pár dní už z nich hodně využil.
Podle všeho je ve škole oblíbený a má hodně kamarádů, tak uvidíme … čeká mě i seznamování s nimi … chodí jednou za čas sem si hrát a jednou za čas jde Will k nim …

andílek ... teda jak kdy ...

Dům na fotkách ... 2. část

Tak toto je vjezd do "Private area" ... při vjezdu autem tam jsou čidla, při příchodu pěšky tam jsou tlačítka. Toto parkoviště je pouze pro těch 5 domů. Vjezd je z hlavní ulice městem, ale v domě to není vůbec slyšet.

Toto je "dům" složený z 5 domů, polohou prostřední je největší, dva okolo jsou o malinko menší a nejmenší jsou ty krajní. "Náš" je ten v pravo od prostředního.
Toto jsou naše vchodové dveře, hned vedle (v pravo) je okno do mého pokoje a dále po dvou oknech v každém dalším podlaží - to jsou okna "do ulice". Za domem je zahrada stejně šíroká jako dům (i teď je zelený trávník!) ... a je dlouhá asi 10 metrů.

Dům na fotkách ...

můj pokoj

v tomto autě budu jezdit ... už jsem se zorientovala v autě (levá a pravá je přece jen rozdíl ...), už jsem pochopila, jak se rozjedu dopředu a dozadu (přece jen v automatu chybí spojka :-)) ... mám vyzkoušený pohyb na 2 metry na parkovišti před barákem

to jste asi poznali ... kuchyně - vymoženosti: 2x trouba, 1x gril, lednice s chlazenou tekoucí vodou a dávkovačem na led, 5x plynové ploténky a digitální digestoř ...

jídelna (úžasný dřevěný stůl) a vchod k pračce a sušičce ...

obyvací pokoj s domácím kinem a množstvím hraček a také obrovskou sedačkou ...
herna nebo hračkářství? Tolik aut jsem snad v životě neviděla!

jedna z úžasných ložnic

Dům nebo palác?

Dům je nový, postavený asi před rokem a půl … je to vlastně větší dům, do kterého je 5 vchodů a každý vchod je jedna samostatná jednotka. Před domem je uzavrene parkoviště, kde každý dům má svoji garáž a jedno parkovací místo navíc.

Dům, který se mi na nějakou dobu stane domovem má 3 podlaží:

1. podlaží:

• hned za vchodem je vchod do mého samostatného pokoje, který je spojen se samostatnou koupelnou s úžasnou sprchou
• pak tam je úžasná kuchyň, jídelna a zimní zahrada s vchodem na malou zahrádku (na léto jako stvořená na party)

2. podlaží:

• velký obývací pokoj s velkou plazmovou a domácím kinem
• pracovna Liz
• herna, která vypadá jako hračkářství

3. podlaží

• ložnice Liz
• ložnice Willa (ale nespává tam, spí s Liz)
• každý z nich má svoji koupelnu
• a ještě jedna ložnice pro hosty

Jinak v součtu je tady velká kuchyň s jídelnou a zimní zahradou, pak velký obývací pokoj, pak 6 pokojů, 3 koupelny a celkem 5 záchodů (v každé koupelně je jeden a pak ještě 2 navíc) … no a nesmím zapomenout na místnost, kde je pračka, sušička a podobné srandy …

Cesta Eurotunelem

Tak prvních pár fotografií:


1.


Toto jsou dveře, které jsou mezi jednotlivými vagóny ... vagónů pro autobusy je ve vlaku 14 a za tím je 8 vagónů pro osobní auta ...
Vlak jezdí každých 20 minut a mezi najezdem autobusu do vlaku a výjezdem to trvá asi 40 minut. Vlastní jízda v tunelu trvá asi 20 minut.


2.


Toto je nákres, jak vypadají vagóny ve vlaku Eurotunelu ... osobáky jsou ve dvou patrech, autobusy pouze jedno ... o náš čas odjezdu asi nebyl velký zájem, protože v každém vagóně byl pouze autobus.


3.


Takto vypadají nájezdové rampy ... autobus proste najede na nástupiště a vjede do vlaku z boku, jako kdyby nasedl ...
Osobáky do horního patra najíždí rampami.
V pozadí je videt vlak na TIR, o jsou jen otevřené plošiny.


4.


Toto je náš autobus ve vagóně a po stranách moc místa není ... dva lidi se tam jen stěží vyhnou ...

Cesta ... byla dlouhá

Musím se přiznat, že jsem si odvykla cestovat autobusem tak dlouho ... ale přece jen z cesty pár zážitků:

• autobus byl sice český, ale podle osazenstva autobusu to tomu vůbec nenasvědčovalo, protože kromě asi 5 cizinců tam bylo tak 80% slováků ... i když nic proti nim :-)
• za souseda jsem měla mladého kluka (čecha), který studuje v Praze jadernou fyziku a jel do Londýna na pár dní na školu ... a kromě pár vět se odmítal bavit
• filmy pouštěli v originále s titulky, a ja seděla tak blbě, že jsem na titulky neviděla ... takže jsem většinu cesty dřímala, spala a poslouchala nejaký mix českých hitů
• zastávky byly relativně pravidelné - tak každé 3 - 4 hodiny

Cesta jinak až k Eurotunelu probíhala v pohodě, ale přijeli jsme na hranice (před vjezdem už je britská pasová a celní kontrola) a nastala první komplikace ...

• museli jsme si vystoupit se všemi zavazadly ... a měla jsem jich požehnaně (velký kufr, malý kufr, taška kterou poslal Vráťa synovi, batůžek) ... protože jsem to neodnesla, hledala jsem vozík a všichni na mě koukali docela divně ...
• pasovka v pohodě, ale při čekání na celní kontrolu jsem se děsila, protože věčšina lidí přede mnou měla jeden kufr a museli ho celý vybalit ... vše na pás, kontrola a pak vše zabalit ... fakt vopruz
• když jsem k mladému celníkovi dojela s tolika zavazadly, nechal si postupne všechny naskládat na pás, otevřít ... pak se jen zeptal, co tam je zabaleno a ani jeden mi nevyskládal, jen mezi věci zahrabal rukou ... takže jsem na tom nakonec byla možná nejlépe :-)

Vlastní cestu Eurotunelem i s fotkami a popiskami dodám samostatně ...

Anglie nás přivítala typickým počasím ... lilo! Cesta do Londýna asi hodina, cesta Londýnem asi hodina ...

Vystoupila jsem z autobusu unavena, ale ráda, že to mám za sebou ...

Příprava

Tímto bych se rada omluvila všem, se kterými jsme se nestihla v tom kvaltu rozloučit osobně, nebo alespoň telefonicky.

Cela připrava trvala asi 14 dní ... a pro stručnost:
úterý 2. 1. - první telefonát s rodinou (někdy kolem poledne)
pátek 4. 1. - potvrzení mého odjezdu, rezervace jízdenky
úterý 16. 1. - odjezd ...
mezitím jsem se snažila pracovat, zařizovat poslední dokumenty, zabalit a vyřídit takové ty ostatní méně i více důležité zaležitosti ...