Týden jako matka na plný úvazek ...

Tak máme s Williamem za sebou jeden týden (5 nocí), kdy jsme byli doma sami ... program se mi oproti jiným týdnům moc nezměnil, jen všechno probíhalo trochu ve větším klidu ...
Snažila jsem se práce kolem domu udělat v době, kdy byl Will ve škole, abych pak mohla trávit čas s ním.
Začali jsme spolu psát, číst a počítat, protože on potřebuje pořad trochu tlačit, protože si prostě raději hraje s auty, než by si něco přečetl nebo se něco učil.

Za celý týden nastal pouze jeden jediný "problém" a bylo to hned první ráno, kdy jsme byli sami ... po cestě do školy jsem dostala docela slušný defekt na levém předním kole (prasknutí pláště bylo slyšet až do auta).
Protože se mi to stalo na křižovatce, bylo to v rychlosti asi 5 nebo 10 mil za hodinu, tak se nikomu nic nestalo. Jedině jsem trochu zablokovala křižovatku a to i když jsem se snažila odjet na bok, kolem projíždějící auta moc místa navíc neměli.

Protože to bylo ráno, silnice byly plné ... a když jsem vybrala rezervu (ze škodovek to neznáme, ale rezerva je takové mini kolo, které je jen pro dojetí pár kilometrů a má omezenou rychlost) a všechno nářadí, zastavili u nás dva muži a kolo během asi 7 minut vyměnili. Protože jsme ale jeli do školy pozdě, zastavila u nás také jedna moje kamarádka nanny (už jela ze školy) a jedna maminka od Williamova spolužáka a radily mi, kam mám jet koupit nové kolo, protože ti muži mi řekli, že to není na opravu kola.

Do školy jsme sice dorazili později, ale ne tak pozdě abychom se museli jít registrovat. William z toho byl celý vykulený a já dopoledne prožila tím, že jsem objednávala pneumatiku, nechávala v servisu staré kolo a pak ho jela před obědem vyměnit. A možná by vás zajímalo kolik taková sranda stojí ... tak prosím bez nějakých drobných je to 60 liber.

Docela dobrá a nová zkušenost ... a jsem ráda, že jinak kromě tohoto vzrušujícího prvního rána proběhl celý týden v klidu a nezajímavě, jen jsem víc času mohla trávit se sousedy, kteří jsou teď moji kamarádi.

Jazyková škola ...

Konečně se po několika měsících dostávám k tomu, abych napsala pár poznámek k jazykové škole a vůbec k mému vzdělávání ...

Protože se UK otevřeli pro cestování i práci pro všechny členské státy EU, byly vládou vybrané školy, které pro lidi z členských zemí EU musí nabízet jazykové kurzy zdarma. Tyto školy a kurzy často měly seznam čekatelů, třeba v St. Albans to bylo asi 400 jmen, ve třídě bylo kolem 20 studentů na jednoho učitele a tak si myslím, že tomu i odpovídá kvalita.
Jazykové kurzy zdarma budou od září 2007 zrušeny a všechny kurzy se budou platit ... vláda přišla na to, že je to asi docela drahý špás a tak pro další školní rok tuto službu již UK nabízet nebude.

Když jsem hledala jazykovou školu, kam bych mohla chodit, prohledala jsem internet a přímo ve městě jsem jich našla několik ... některé vedly kurzy jako u nás, zaplatíte celý kurz a je to přesně v dané dny a hodiny a pokud chybíte je to váš problém, jiné nabízely kurzy pro au-pair ... tyto kurzy probíhají tak, že platíte za opravdu odchozené dny, dny si vybíráte podle toho jak vás rodina uvolní. Mezi těmito školami byl malý rozdíl v ceně a pak byl rozdíl v hodinách, kdy kurzy probíhají ...
Nakonec jsem začala chodit do jazykovy, která se jmenuje Language Studio UK Ltd. Začala jsem tam docházet koncem února a původně jsem předpokládala, že tam budu chodit 3 dny v týdnu, ale pak jsme zjistila, že bych tím už pak skoro neměla žádný čas pro sebe (sport, relax a podobně) a tak tam teď chodím 2x týdně (úterý a čtvrtek).

Protože se tam každý den a každý týden potkáváme jiní lidé, není to tak kontinuální výuka jako na pravidelných kurzech, ale i když jsem měla největší obavy právě z té chaotické výuky, nakonec jsme na tyto dva dny vytvořili "zdravé jádro" a jedeme podle jedné učebnice ...

Podstatné, co na tom celém je, že kromě gramatiky se tam člověk naučí poslouchat ne úplně čistou angličtinu spolužáků a snaží se jí pochopit (když mluví Španělka, Francouzka nebo Turkyně je fakt rozdíl), potkává nové lidi ... a to nejen cizince, kteří tam chodí do školy, ale vídá se a povídá si i s učiteli.

Kromě skupinových kurzů různých úrovní v dopoledních hodinách, škola zajišťuje také odpolední kurzy a také kurzy jiných jazyků pro brity a také různé individuální lekce. Proto jsem šéfovou školy oslovila a zorganizovaly jsme moji první lekci angličtiny se specializací na matematické výrazy.
Protože tady je trochu jiný školní systém, zjistila jsem, že základní zkouška ukončující studium (něco jako u nás maturita) se koná v 16-ti letech. Proto jsme si na doporučení koupila takový přehled učiva matematiky, který je potřeba právě na tuto zkoušku a podle ní jsem se začala učit. Musím připustit, že matematika tady je v tomto věku na mnohem nižší úrovni než v Čechách, takže s matikou jako takovou nebudu mít vůbec žádný problém ... ale začali jsme od čtení čísel, zlomků, základních operací a po jedné 60-ti minutové hodině jsem byla vycuclá jako houba. Teď mám několik dní na to, abych si to prošla, naučila se to a pak si objednám další hodinu ... Ta hodina mě stojí 20 liber, ale musím připustit, že pokud budu chtít začít učit, bez tohoto se určitě neobejdu ... takže to beru jako investici do budoucna.

Také musím připustit, že asi nejlepší školou pro mě se stal běžný život, kdy se učím anglicky jako malé dítě ... nejdříve poslouchat a rozumět, pak mluvit a nakonec číst a psát ... (mám kolem sebe lidi, kteří mě opravují a tím mi také pomáhají)
Začalo se to projevovat ve škole, kdy nemám problém rozumět poslechu z CD nebo DVD, ale při čtení často nerozumím, protože hromadu slov neznám v písemné podobě a tak nevím, že to slovo znám :-) Až to někdo přečte nahlas, pak vím o čem to je :-) Pokud si dobře pamatuji, tak na školách v Čechách to měli studenti spíše obráceně a měli velkou hrůzu z poslechů ...

Rodičovská návštěva ...

Protože napsali moji rodiče pár poznámek o své návštěvě, teď napíšu už jen pár poznámek na doplnění ...

Pozvala jsem své rodiče na návštěvu na 4 dny a ty dny byly hodně nabité ... nejen tím co všechno jsme viděli, ale i tím, že jsem je co nejvíce chtěla zasvětit do života tady, chtěla jsem, aby ochutnali místní jídla a poznali několik lidí ...

Proto jsme první den prožili tady v St. Albans, druhý den v Londýně, třetí den jsme trochu cestovali do Windsoru (1 hodina autem po dálnici) a na jih k moři (další 1,5 hodina autem), no a čtvrtý den byl spíše o prožitých chvílích a blížící se cestě do Čech.

Protože většinou fotili naši (udělali za ty 4 dny asi 600 fotek), nemám moc fotek, kde jsou oni dva, ale tady jsou dvě ... jedna je ze St. Albans z parku u katedrály a jedna je z výletu do Windsoru.


Doufám, že si to užili ... na vlastní kůži poznali, jak je nepříjemný pocit jet první den jako spolujezdec na místě kde obyčejně řídíte a chybí vám tam prostě volant :-) Nebo jak jiný je život a viděli a ochutnali vše o čem doposud jen četli ...
Uteklo to příšerně rychle, ale užili si to a možná to celé bylo trochu jiné i proto, že tentokrát poprvé cestovali trochu jinak ...
Co myslím tím, cestování trochu jinak? Pokud někam vycestujete a nemusíte přepočítávat ceny kurzem k české koruně, protože prostě v té měně vyděláváte.
To je rozdíl, který vnímám já sama na sobě ... protože jsem v Británii byla i před tím jako turista, a koupit si zmrzlinu za 3 libry (co je asi 120 Kč) jsem si vždy raději odpustila. A ti co mně znají ví, jak já zmrzlinu miluji!

Návštěva mých rodičů

Protože se uskutečnila návštěva mých rodičů, požádala jsem je o napsání svých postřehů:
**********************************************
Na těchto stránkách vždy píše o svých zkušenostech a poznatcích Míša, ale tentokráte jsou to postřehy jejích rodičů, kteří byli pozváni na návštěvu do Anglie a hned v úvodu jí za to ještě i takto děkují. Za čtyři dny pobytu jsme toho stihli hodně a psát by bylo možné o mnohém, ale jen několik takových zvláštních postřehů doplněných i fotografiemi.
Letěli jsme z Prahy i zpět společností Thomsonfly, co je nízkonákladová letecká doprava. V obou směrech to byla letadla Boening 737-800 (viz foto). Za letu bylo možné obdržet cokoliv k pití a něco i k jídlu, ale všechno se platilo letuškám samostatně, bylo tam promítáno i mnoho reklam. Všechno to k těmto linkám patří, to nevadí. Horší je, že dodržování letových časů již tak samozřejmé není. Proto do Anglie na letiště v Lutonu jsme měli zpoždění 90 min a na cestě zpět to bylo 40 minut.
Ubytování B+B (tedy postel a snídaně) v St Albans bylo výborné ve starém Georgiánském rodinném domě, který z venkovní strany nebyl nijak zajímavý, ovšem vybavení celého vnitřku dýchalo starými časy (viz foto). Snídani pro nás upravili tak, že koupili po dohodě sýr, neboť to oni samotné nejedí. Rodina příjemná, ovšem o naší republice nevěděli vůbec nic. Nejprve nás považovali za Poláky, potom jim bylo známé ještě jméno Praha, ale tím to končilo. Město St Albans je sice v sousedství Londýna, ovšem není moc turisty navštěvováno a převážná část obyvatel patří k těm bohatším, z čeho všechno vyplývá.
Největší historická stavba v St Albans – Cathedral – již popsána byla, ale dvě věci doplnit si dovolíme. Tou první je v tak staré stavbě umístit hypermoderní křížovou cestu, jak je na obrázku (viz foto) považujeme za nenormální, stejně jako ty barevné sochy popsané již dříve. Druhá věc v katedrále je také zajímavá – maketa stavby hlavní věže (viz foto). Jinak přímo ve městě je mnoho domů z doby Tudorovců, co jsou stavby bez pravých úhlů a přímých stěn. Na obrázcích je jen několik příkladů – (viz foto).
Dlouhé povídání by bylo možné napsat o stravování. Typická jídla, která jsme také jedli bylo například pie (maso zapečené v těstovém koláči), nebo jejich Yorkshirský puding (smažená mouka s vodou bez výrazné chuti), nebo i Fish&Chips (viz foto) velice dobré, zvláště když to jíte jako my čerstvé na břehu moře. Zajímavé jsou také stravovací návyky. Můžete si vybrat například nejstarší hospodu v regionu St Albans (viz foto), nebo slušnější restauraci v Londýně (viz foto), ale nejčastější je následující:

• v polední přestávce si vzít do ruky nějakou bagetu, něco na zapití a sednou tam, kde najdu místo, například na schodech St Paul´s Cathedral (viz foto)
  
• po skončení pracovní doby všichni v pracovním oblečení, tedy hlavně v oblecích (kravaťáci), do své hospody, dát si pivo a před hospodou s pivem v ruce stát a debatovat s okolostojícími (viz foto)
  

Další specialitou jsou velké parky plné nejen lidí různých věkových skupin, které se procházejí, sedí či leží kde se jim líbí, ale také veliké množství různé ne-plaché zvěře, hlavně ovšem vodních ptáků, protože všude jsou v parcích také rybníky nebo potoky. Několik příkladů na následujících obrázcích – (viz foto).
O dopravě již Míša psala mnoho, ale nás zaujala doprava v Londýně. Soukromá automobilová doprava může do města vjet jen výjimečně, a i to za velké poplatky. Doprava v tomto téměř 8 milionovém městě je tak možné říci je pouze veřejná, snad z více jako 95 %. Na silnicích jsou tedy jen taxíky a autobusy (viz foto), a jízda autobusem double-decker je velice zajímavá. K tomu ještě vlak a metro. Všechno jezdí ve velice krátkých časových intervalech. I když mnoho lidí dojíždí do práce v Londýně, všichni to realizují tak, že vlastním autem z domu dojedou na nejbližší železniční stanici, do Londýna vlakem a dále autobus nebo taxi. Provoz je sice ve městě silný, ale nic vyloženě zacpaného bez pohybu jsme neviděli, a všechno řidiči profesionálové jsou k sobě ohleduplní.
Když u nás vedle historické stavby postaví něco moderního, tak se nám to nelíbí. Přesně takto ale nyní vypadá celé londýnské centrum. Vedle sebe stojí starý slavný Tower Bridge a nová radnice, z nového mostu pro pěší – Millenium přijdete přímo k St Paul´s Cathedral, současně uvidíte také slavný Big Ben a nové London Eye a bylo by možné pokračovat (viz foto). Jinak v Londýně jsme viděli mnoho zajímavých věcí, ale to si vyžaduje samostatnou kapitolu, kterou již přenecháme Míši.
Při návštěvě Anglie není možné vynechat sídla královny, a tak něco z Buckinghamského paláce v Londýně, stejně jako ze sídla královny, z hradu Windsoru (viz foto). Samozřejmě všechno jsme viděli jen z vnější strany.
Stejně jak k Anglii patří královna, tak i golf je zde doma, a velkých hřišť je zde mnoho. Jedno jsme navštívili, bylo otevřeno v roku 1905. Krásné, výstavné, ale i náročné na hraní. Jen pro orientaci několik záběrů od klubovny po jamky (viz foto).
Naše povídání je již dlouhé, tak končíme, ale zážitků je mnohem, mnohem víc.

Další článek ...

Všem pravidelným čtenářům se omlouvám za dlouhou odmlku a doufám, že to v nejbližších dnech doženu.

Měla jsem na to několik důvodů ... ale určitě všichni tušíte, vždy to budou jen výmluvy :-)
Nejdříve se nic zajímavého nedělo, pak jsem se připravovala na 4-denní návštěvu rodičů a tak jsem práci za týden musela stihnout ve 3 dnech, pak přijeli naši a ty 4 dny jsme si fakt užili ... no a hned jak odjeli moji rodiče, tak odjela na dovolenou i Liz a ja jsem se na 5 dní stala "matkou v domácnosti" na plný úvazek.

Takže, když už jsem měla trochu času, netrávila jsem ho s počitačem a nepsala o tom co je nového. Proto se pokusím to v nejbližších dnech dohnat a napsat všechny své nové zážitky.

Narozeniny

Tak už jsme všichni "v baráku" v průběhu několika týdnů oslavili narozeniny ...

První poznámka se bude týkat zvyků:

• Briti si pořád dávají papírová přání, a to i když ti osobně popřejí, dají ti ještě kartu do ruky, a pokud je v rodině i školou povinné dítě, často dává přání samostatně.
  Kdybych to měla doplnit, tak oni si dávají papírová přání úplně ke všemu a podle toho také vypadají obchody s přáními. Najdete tam přání jako u nás k narozeninám nebo speciálním výročím (jako plnoletost, kulatiny ...), také tam najdete přání k svatbě, promoci nebo narození dítěte, ale až tady jsem poprvé viděla přání k nové práci nebo nákupu nového domu, nebo karty které prostě jen děkují, nebo se omlouvají. Dále tam jsou blahopřání (karty) k různým výročím např. svatby, od začátku chození a já nevím co ještě.
  Takže si dokážete představit, jak složité je někdy kartu vybrat v takovém množství. Jinak takový obchod s přáními v Londýně je na dvě velká patra.
  Pokud se jedná o cenu, tak klasické přání stojí okolo 2 liber, ale často více a velká přání (formát A4 nebo větší) se pohybují i kolem 5 nebo 10 liber.
  
• Dalším zvláštním zvykem je, že když oslavenec dostane přání nebo dárek před narozeninami, rozbaluje je až v den narozenin ... takže pokud se dětská párty koná o víkendu před narozeninami, dárky zůstávají zabalené až do narozenin ...
  

První slavila narozeniny Liz a kromě toho, že dostala mraky papírových přání, dostala také nějaké dárky, květiny a pro pár kamarádek zorganizovala v jedné prý příjemné restauraci večeři.
Na své narozeniny si udělala den volna, a protože měl William krátký den ve škole, prožili ho společně. Všechna její přání pak byla víc jak týden vystavena po skříňkách v kuchyni.

Pak slavil narozeniny Peter a ten kromě několika papírových přání tady (od Williama, Liz a mne) slavil narozeniny doma, kde mu přála rodina a připravila nějakou oslavu.

Na moje narozeniny jsem dostala také papírová přání – jedno od Williama, jedno od Liz, jedno od Helen a Paula, jedno od Olivie a jedno od kamarádky Lorraine (nanny ze školy kam chodí William).
Všechna přání jsem dostala hned po ránu ještě v pyžamu a kromě přání jsem dostala velkou kytku od sousedů a CD-čka od Liz a také den volna. Takže jsem si na své narozeniny užila pěkné počasí, sešla jsem se s kamarádkou, byla jsem si zacvičit v posilovně a večer mně Liz pozvala s Williamem na večeři.
Protože jsem si mohla vybrat jakou chci kuchyni, a v poslední době jsem vyzkoušela poprvé indickou kuchyni, vybrala jsem si další asijskou, kterou jsem nikdy nejedla a to Thajskou ... takže jsme byli v thajské restauraci a bylo to moc dobré.
Protože posílání papírových přání není v Čechách zvykem, dostala jsem z Čech nějaké smsky, pár lidí mi zavolalo a nebo napsalo mail ... to, že mi poštou nepřišlo žádné přání mně nepřekvapilo, ale Liz byla v šoku, proto jsem jí to musela vysvětlovat, že u nás jsou prostě trochu jiné zvyky ...

Poslední slavil narozeniny William, a to své, a jednalo se o 5-té narozeniny. Už předtím jsem psala o dětských párty, tak tato byla v opravdu velkém stylu.
Jeho narozeniny vyšly na sobotu, a tak party se konala přímo v tento den. Liz pozvala přes 30 dětí, ale nakonec jich přišlo 25. Party se konala v jednom z hracích center, ale organizace byla docela dobrá, protože 3 mladá děvčata si vyzvedla děti a víc jak ½ hodiny s nimi hrála organizovaně hry ve velké herně, kam měli přístup jen ti z párty ... pak děti dostaly na 30 minut volno a hrály si v tom velkém centru samy, a potom je organizovaně opět přesunuli do místnosti, kde bylo připraveno jídlo pro děti i dospělé.
Na závěr zpívali "Happy Birthady", William sfoukával svíčku a každé z dětí dostalo malou igelitovou tašku s "výslužkou" ... (ve výslužce byly kousky narozeninového dortu, pastelky, omalovánka, nějaké malá hračka ...)
Všechny dary nám dali do velkých pytlů a ve třech jsme to měli problém odnést do auta. S každým darem bylo i přání, a protože matky několika jeho kamarádů se spojily a koupily jeden velký dar (ten tam nebyl), tak každý z nich dal kartu.
Po příjezdu domů se rozbalila všechna přání a dárky a Liz psala seznam, kdo a co daroval. V průběhu dalšího týdne napsala poděkovaní, každému kdo dal dar a v tom poděkování bylo, že se mu ta či ona hračka, nebo knížka líbí. Musím ale podotknout, že těch darů bylo skoro 20 a tak doteď některé jsou pořád ještě v krabici ...
Kromě těchto darů dostal samozřejmě obrovské dary od Liz, ale asi největší úspěch má elektrická autodráha, kterou od ní dostal. Vracím se do svého dětství, kdy to byla i moje nejoblíbenější hračka :-)
Jinak William měl 4 narozeninové dorty, jeden snědl s nejlepším kamarádem, pak se dva rozdaly do výslužek dětem na párty a pak jeden jsme snědli doma.

Statní svátky ...

Tak dnes jste si v Čechách užívali den volna a my tady v UK jsme pracovali ... a to mně přivedlo k napsaní dnešních řádků.

Tady se státem uznanému volnu říká "Bank Holiday" a až na výjimky jsou všechny v pondělí. Jedinými výjimkami jsou Velikonoce, kde je volno i v pátek a pak Vánoce, které se striktně slaví 25. prosince.
Podle toho, co jsem se doslechla a doptala, tak před několika desítkami let se vedli dlouhé i politické debaty, jak slavit státem uznané volné dni a od té doby to je v UK tímto způsobem.

Pokud je nějaké významné datum (třeba 1. květen), tak je Bank Holiday první následující pondělí. Má to ten důsledek, že i když vyjde státní svátek na víkend, o den volna nepřijdete a zároveň si lidi vždy užijí prodloužený víkend.

Má to podle mě několik výhod – o žádný volný den nepřijdete (třeba když 1. a 8. květen vycházel na sobotu, to bylo dost nevyužitelné), vždy je to prodloužený víkend a není volno uprostřed týdne, kdy se to špatně využívá ...
Má to podle mě i několik nevýhod – absolutně lidi netuší, proč jsou Bank Holiday a k jakému dni se vztahují ... a asi se těžko můžou děti ve škole učit o státních svátcích.

Určitě Vás napadlou nějaké další výhody a nevýhody ....