Každá pohádka jednou musí skončit ...

Tak první 4 týdny byly více než úžasné a bylo jen otázkou času, kdy se něco semele.

Nerada bych to nějak rozebírala, ale i sebedokonalejší člověk dělá chyby (a já mám do dokonalosti daleko) a celé se to ještě zkomplikovalo tím, že jsme si neporozuměly. Takže z chyby se stal, i díky jiným kulturním zvykům, velký problém. Důsledkem byla hodně složitá situace.

Já si myslím, že člověk nemá při první překážce utíkat z boje, protože pak žádnou válku nemá šanci vyhrát, ale byly momenty, kdy to obě strany asi neviděly stejně.

Nakonec jsme se dohodly, sice to vedlo ráno k tiché domácnosti, ale snad se situace uklidní, i když se trochu změnila pravidla mého pobytu.
Já si budu muset dávat daleko větší pozor na to, co dělám a co říkám. Takže mi držte pěsti, aby taková dramata už nenastala.

A ještě jeden viditelný důsledek tento zlom měl ... a jak jinak, samozřejmě v můj neprospěch ... a to, že si o auto pro soukromé účely musím žádat a všechny soukromé míle si budu platit :-)

I tím skončila pohádka a nastává tvrdá realita. Jen doufám, že tu realitu budu i nadále zvládat a budou ji zvládat i všichni ostatní.

Stejně si myslím, že soužití několika různých lidí, kteří se moc neznají je vždy komplikované a někdy mi vysvětlují i úplné blbosti a z toho mi neřeknou podstatnou věc, kterou berou za samozřejmost, ale já to netuším. I z toho sem-tam vznikají nedorozumění a doufejme, že jich nebude přibývat.

Takže pokud to doteď podle mých článků vypadalo jako dovolená bez problémů, tak to takové úplně už asi nebude.