Učitelka ... se ve mně nezapře ...

Pokusím se jen ve stručnosti shrnout rozdíly zdejšího vzdělávacího systému v prvních letech školy:

• děti začínají chodit do školy v září po dovršení 4. roku;
  
• první rok ve škole se nazývá přípravka, takže by se to dalo považovat za ekvivalent našeho povinného posledního roku ve školce;
  
• neexistuje tady něco, jako odklad začátku školní docházky (u nás je možné první třídu odložit, protože je dítě nepřipraveno nebo by mu jinak prospělo zůstat o rok déle ve školce);
  
• neexistuje tady po celou dobu školní docházky možnost opakovat ročník (z jakýchkoliv důvodu, třeba i zdravotních) a tak, pokud je student pomalý, nezvládá, fláká to ... tak mu to prostě bude chybět ale jde dál;
  
• do 12-ti let děti neznají své výsledky ze zkoušek a hodnocení dostávají pouze rodiče a pak je na rodičích, co jim řeknou a jak hodnocení podají;
  

Asi každý z nás bude jiný z těchto bodů považovat za pozitivum a jiný za negativum ... proto to nechci hodnotit :-)

No a protože jsem zůstala částečně pořád učitelkou, našla jsem si i tady hned několik příležitostí, kde to uplatňuji:

William je teď na konci prvního roku ve škole, který se nazývá přípravkou. Děti by na jeho konci měly umět číst, psát, počítat do 20 včetně sčítání a odčítání a mnoho dalších dovedností ... Náš školní systém je úplně jiný, a tak nejsem schopna posoudit, jak by na tom děti doopravdy měly být.

Před několika týdny, možná už to budou i dva měsíce, jsem se začala doma učit s Williamem. Myslím si, dělat doma něco do školy určitě nikomu neuškodí. Snažím se být trpělivá a on mi musí číst, musí se trénovat v psaní a nakonec také v počítání.

• nejraději dělá úkoly z učebnice matematiky, ale sčítání ho nebaví ...
  
• ve psaní se už výrazně zlepšil ... jinak jen poznámka, děti se tady učí psát tiskací písmena a psací písmena, jak se učíme ve škole my, oni vůbec neznají :-) ...
  
• největší boj vždy svádíme se čtením ... hrozně ho to nebaví ...
  

ovšem na naší práci je vidět pokroky a tak je to docela fajn ...

Další příležitostí je moje snaha chodit s Williamem pravidelně plavat. Ještě před pár měsíci se bál udělat v bazéně pohyb, aby mu voda stříkla do tváře. Takových dětí jsem za svou cvičitelskou praxi měla hodně, a tak i toto se postupně zlepšuje. Myslím, že do konce prázdnin bude plavat sám bez problémů.

No a poslední a asi úplně nejvíc paradoxní zkušeností s učením, tady zažívám s jednou Češkou. Rodinu, kde ona pracuje, jsem potkala v jazykové škole. Protože ona anglicky neuměla ani slovo, její domácí rodina mně požádala ze začátku o pomoc v komunikaci a nakonec i o výuku angličtiny. Pokud jste se začali smát, vůbec se Vám nedivím ... ale opravu si jednou týdně "hraji" na učitelku angličtiny.
Ta paní je snaživá, hodně věcí se snaží nastudovat sama, ale největší problémy jí dělá výslovnost i základních slov ... takže se v podstatě snažíme naučit základní výslovnost, stavbu věty, úplně základní slovesa, zatím jen v přítomném čase a slovní zásobu, kterou potřebuje doma ...
Až bude umět tyto základy, začne chodit do jazykové školy ...

K tomu si přidám 2x týdně hodiny v jazykové škole a to, že já se snažím naučit slovní zásobu týkající se matematiky.
Pokud máte pocit, že bych měla školy málo, tak já ten pocit v tuto dobu nemám :-)