Big Space – neboli dětské hřiště v hale ...
Kromě klasických prázdnin mají školy i několik dní pohyblivého volna a jeden takový den připadl i na minulý pátek.
Proto se domluvilo několik matek Willových spolužáků a odpoledne jsme vyrazili do "Big Space". Samozřejmě mi to nic neříkalo a jejich vysvětlení, že jedeme na dětské hřiště mi toho moc také neřeklo ... a tak jsem po příchodu na místo byla chvíli v šoku.
Big Space je obrovská hala, kde by se podle mého odhadu vešly možná 3 tenisové kurty ... jedna polovina této haly představuje prostor se stolečky, židlemi a křesílky, kde rodiče sedí, pijí kafe ... kecají nebo si čtou ...
Druhá polovina představuje dvoupatrové dětské hřiště s obrovskou skluzavkou, překážkami, různými průlezy, prostorem pro ježdění v autíčku nebo hraní malého fotbalu ... ale také prostoru s balónky ...
Vstup platí jen děti ve věku mezi 1 a 12 roky ... takže já jsem jako dospělá měla vstup zdarma. Děti ve věku Williama, které ještě neměly 5 let platí 5 liber a nad 5 let platí 6 liber. Docela drahé, ale musím říct, že docela dobré i když je to relativně daleko ... asi 10 milí jedna cesta.
Celkem dorazilo 5 malých kluků a protože mě nebavilo sedět s maminkami a tlachat o blbostech, kterým jsem zas tolik nerozuměla, tak jsem vyrazila si hrát s klukama. Nakonec to bylo náročných 2,5 hodiny běhání, závodění, zápasení a já nevím čeho ještě ... protože jak se dalo čekat, vždy to bylo nerovnoměrné ... všichni kluci proti mně!
Závodili jsme na skluzavce, hráli jsme na honěnou a musím připomenout, že to hřiště je pro děti, takže jsem některé překážky musela obíhat, hledat jiné trasy ... někdy jsem byla schopna se průlezy dostat dolů, ale nahoru to bylo pro mě malé ...
Na těch několik hodin jsem se opět vrátila do dětských let, ale na druhou stranu si mně Williemovi kamarádi zamilovali a zároveň mě poslechli, když bylo potřeba. Jeden Williemův spolužák je považován za nejzlobivějšího ve třídě, ale se mnou šel za ruku, dokonce mě tento týden jedno ráno před školou na uvítanou objal ... i jeho mamka docela čuměla :-)
Tady přikládám jen pár fotek ... Moc jsem nefotila ... takže jedna je z fotogalerie toho centra, jednu fotila maminka jednoho toho malého kluka (na té jsem já) a pak jsou tam 2 fotky ze skluzavky ...
Důvodů proč jsem moc nefotila bylo několik ... jeden byl, že jsem spíše lítala s klukama a druhý je dost pragmatický, tady je hodně nebezpečné fotit děti.
Řekla bych, že to je místy až paranoia, ale pokud někdo cizí fotí děti, je potenciálně nebezpečný ... takže třeba se traduje, že pokud je nějaké sportovní utkání, není možné fotit ani své dítě, nebo se musíte zeptat všech rodičů, zda souhlasí ... takže jsem to moc nepokoušela :-)
Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo to síce náročné, ale bylo to úplně úžasné a já si to fakt užila.
Proto se domluvilo několik matek Willových spolužáků a odpoledne jsme vyrazili do "Big Space". Samozřejmě mi to nic neříkalo a jejich vysvětlení, že jedeme na dětské hřiště mi toho moc také neřeklo ... a tak jsem po příchodu na místo byla chvíli v šoku.
Big Space je obrovská hala, kde by se podle mého odhadu vešly možná 3 tenisové kurty ... jedna polovina této haly představuje prostor se stolečky, židlemi a křesílky, kde rodiče sedí, pijí kafe ... kecají nebo si čtou ...
Druhá polovina představuje dvoupatrové dětské hřiště s obrovskou skluzavkou, překážkami, různými průlezy, prostorem pro ježdění v autíčku nebo hraní malého fotbalu ... ale také prostoru s balónky ...
Vstup platí jen děti ve věku mezi 1 a 12 roky ... takže já jsem jako dospělá měla vstup zdarma. Děti ve věku Williama, které ještě neměly 5 let platí 5 liber a nad 5 let platí 6 liber. Docela drahé, ale musím říct, že docela dobré i když je to relativně daleko ... asi 10 milí jedna cesta.
Celkem dorazilo 5 malých kluků a protože mě nebavilo sedět s maminkami a tlachat o blbostech, kterým jsem zas tolik nerozuměla, tak jsem vyrazila si hrát s klukama. Nakonec to bylo náročných 2,5 hodiny běhání, závodění, zápasení a já nevím čeho ještě ... protože jak se dalo čekat, vždy to bylo nerovnoměrné ... všichni kluci proti mně!
Závodili jsme na skluzavce, hráli jsme na honěnou a musím připomenout, že to hřiště je pro děti, takže jsem některé překážky musela obíhat, hledat jiné trasy ... někdy jsem byla schopna se průlezy dostat dolů, ale nahoru to bylo pro mě malé ...
Na těch několik hodin jsem se opět vrátila do dětských let, ale na druhou stranu si mně Williemovi kamarádi zamilovali a zároveň mě poslechli, když bylo potřeba. Jeden Williemův spolužák je považován za nejzlobivějšího ve třídě, ale se mnou šel za ruku, dokonce mě tento týden jedno ráno před školou na uvítanou objal ... i jeho mamka docela čuměla :-)
Tady přikládám jen pár fotek ... Moc jsem nefotila ... takže jedna je z fotogalerie toho centra, jednu fotila maminka jednoho toho malého kluka (na té jsem já) a pak jsou tam 2 fotky ze skluzavky ...
Důvodů proč jsem moc nefotila bylo několik ... jeden byl, že jsem spíše lítala s klukama a druhý je dost pragmatický, tady je hodně nebezpečné fotit děti.
Řekla bych, že to je místy až paranoia, ale pokud někdo cizí fotí děti, je potenciálně nebezpečný ... takže třeba se traduje, že pokud je nějaké sportovní utkání, není možné fotit ani své dítě, nebo se musíte zeptat všech rodičů, zda souhlasí ... takže jsem to moc nepokoušela :-)
Kdybych to měla shrnout do jedné věty, bylo to síce náročné, ale bylo to úplně úžasné a já si to fakt užila.

0 Comments:
Okomentovat
<< Home